ZDRAVOTNÍ TÉMA

Anorexii u dětí nepodceňujme, říká primář. Po covidu narostl počet případů čtyřikrát

12. 11. 2023

Zatímco v minulosti na dětském oddělení Nemocnice AGEL Šternberk léčili ročně jednu dívku s poruchami příjmu potravy – anorexií, po covidu jejich počet narostl na 3 až 4 ročně. Jde převážně o mladé dívky ve věku 13 až 17 let.

Od nástupu do základní školy začali někteří spolužáci dívky P. nejapně komentovat její trochu silnější postavu. Ve dvanácti letech se začala dívka sama v jídle omezovat, postupně přestala chodit na školní obědy, a když večer snědla kus salátu, měla výčitky. Chtěla mít pod kontrolou i to, kolik kalorií a gramů jídla do sebe dostala. Jakmile vážila o deko víc, cvičila. Ačkoli byla štíhlá jako tyčka, připadala si tlustá a nenáviděla se. Pocity krátkého štěstí pociťovala jen tehdy, když šly gramy dolů. Chtěla být dokonalá. Nikomu se s problémy nesvěřila, vše držela v sobě. Nyní již třináctiletá česká slečna studuje gymnázium v Makedonii, její matka ovšem pracuje v Bruselu, kde žije s manželem. S dcerou rodiče komunikovali dlouhé měsíce pouze přes počítač. Až poté, kdy se osobně setkali, zjistili, v jakém zdravotním stavu je. Za více než devět měsíců, kdy se neviděli, zhubla z 50 na neuvěřitelných 30 kilogramů při výšce 165 centimetrů. Rodiče okamžitě svou dceru převezli nejprve do nemocnice ve Skopje a po rychlém návratu domů do České republiky následně do Nemocnice AGEL ve Šternberku. Dívka byla hospitalizována na dětském oddělení nemocnice. Pociťovala únavu, závratě, měla nepravidelnou menstruaci, kazily se jí zuby, padaly vlasy, lámaly nehty. A samozřejmě velký úbytek váhy byl doprovázený psychickými problémy – což jsou příznaky, které provází nemoc spojenou s poruchami příjmu potravy – anorexii. „Okamžitě jsme dívce začali podávat umělou výživu, díky níž se její zdravotní stav postupně stabilizoval. Mnohokrát jsme dívce říkali, že pokud nezačne něco dělat, umře, tak vážný byl její stav. U nás si dívka pobyla tři týdny a ve stabilizovaném stavu jsme ji pustili domů a jejímu lékaři doporučili návštěvu či pobyt na specializovaném psychiatrickém oddělení,“ uvádí MUDr. Štěpán Malec, primář dětského oddělení Nemocnice AGEL Šternberk.

ZÁVISLÝCH NA HLADU PŘIBÝVÁ, VYLÉČIT PACIENTA S ANOREXIÍ JE OBTÍŽNÉ

Dnešní uspěchaná doba bohužel v mnoha rodinách nepřeje společnému stravování. Rodiče tak často nemají přehled o tom, kolik toho jejich děti přes den snědí. Problémy samozřejmě může způsobovat jak přejídání, tak nedostatečný příjem potravy. A bohužel – oba dva protiklady se v rodinách objevují. Děti trápí na jedné straně obezita a na druhé straně mentální anorexie. Tou trpí v dnešní době i pětileté holčičky. Pacientů trpících anorexií přibývá. S poruchami příjmu potravy se v Česku nyní léčí více než pět tisíc lidí, především mladých dívek. K závislosti na hladu je přivedou traumata z dětství i módní časopisy – často mají tito mladí lidé nízké sebevědomí. Riziko mentální anorexie prudce stoupá s nástupem puberty, tedy obdobím, kdy se většina dívek začíná zabývat svou atraktivitou a porovnávají se jednak vzájemně a také s veřejně prezentovanými “vzory” fyzické krásy. Dívky se často považují za tlusté a nelíbí se jim vlastní tělo, takže odmítají jídlo a pijí jen čistou vodu. Postupně začnou být více dráždivé, mají poruchy spánku, poruchy koncentrace, stupňující se u nich deprese. Dochází k poruše žláz s vnitřní sekrecí, tedy ztráta menstruace, zvýšené vypadávání vlasů, zvýšená lomivost nehtů, zvýšená kazivost zubů, zimomřivost, sklon ke kolapsům, mají výpotky na srdci i na plicích. Dívky v prepubertálním období mají opožděný růst a celkový tělesný vývoj. Nedostatek psychiatrických pracovišť nutí dívky s poruchami příjmu potravy ve špatném zdravotním stavu hospitalizovat v nemocnicích. Zatímco v minulosti na dětském oddělení Nemocnice AGEL Šternberk léčili ročně jednu dívku s poruchami příjmu potravy – anorexií, po covidu jejich počet narostl na 3 až 4 ročně. Jde převážně o mladé dívky ve věku 13 až 17 let. „My jsme v podstatě přechodná stanice, než se uvolní místo na psychiatrii. Naše péče je čistě metabolická, snažíme se jejich stav stabilizovat. Pokud dívka spolupracuje, tak dostává umělou výživu. Pokud nespolupracuje, tak jsme nuceni zavádět sondu s výživou,“ říká primář Malec s tím, že anorexie je jednou z nejnebezpečnějších poruch příjmu potravy a je nutné zakročit dříve, než si patologické hladovění vybere krutou daň. „Dívky většinou nemají zájem se léčit. Když jim řekneme, že pokud se nezačnou léčit, tak je čeká smrt, tak si myslí, že je strašíme, že to není pravda,“ doplnil primář.

PROBLÉMEM MOHOU BÝT I RODIČE

Prevence anorexie začíná od útlého dětství. Záleží, kolik času se rodiče věnují dětem, zda a jak je podporují. Zda se děti věnují kroužkům, sportu a dalším koníčkům. Není možné, aby rodiče později nevěděli, že jejich děti přestávají jíst doma i ve školní jídelně, často se váží, nebo mají přesné znalosti o kalorických hodnotách jídel. Nelze nevidět zřetelný pokles hmotnosti dítěte, odmítání chodit v plavkách, přehnané cvičení, chození na toaletu bezprostředně po jídle (možné zvracení), zimomřivost, padání vlasů, vynechání menstruace, zbytky jídla poschovávané po bytě, uzavírání se do sebe, podrážděnost, omezování zájmů a další. „V takových případech doporučuji návštěvu dětského psychiatra, který se léčbou poruch příjmu potravy zabývá, a tudíž ji dokáže rozpoznat. Že dítě pomoc odmítá je skoro pravidlem. Naprostá většina trpících poruchou příjmu potravy sveřepě tvrdí, že žádnou nemocí netrpí a okolí velmi intenzivně zazlívá, že se o ně v tomto směru zajímají. U nezletilých je situace jednodušší v tom, že hlavní slovo například k rozhodnutí o hospitalizaci má rodič,“ varuje primář. Podle něj ovšem také rodiče problém často bagatelizují, diagnózu neakceptují a se zdravotníky nespolupracují. „Pacientky-dívky si odmítají přiznat, že jsou nemocné, nespolupracují, lžou a podvádí. Na to jsme si zvykli. Rodina vidí, že dítě podvádí a obhajuje ho – stojí na straně dětí. Často mají nemocní laboratorní hodnoty tzv. v normě a až při rozvratu vnitřního prostředí se začnou objevovat změny na EKG, výpotky v perikardu a změny v laboratoři. To už je ale dosti na hraně a zde je lůžková intenzivní péče jedinou šancí jak situaci snad ještě zvládnout,“ doplnil primář s tím, že léčení musí být komplexní, je nezbytná spolupráce pediatra, dětského psychiatra, psychoterapeuta, odborníka na výživu, rehabilitačního pracovníka, učitele, gynekologa a endokrinologa – to vše v úzké spolupráci s rodinou.

LÉČBA DÍVEK JE DLOUHODOBÁ

Platí, že čím dříve se s léčbou mentální anorexie začne, tím větší je naděje na uzdravení. Odborníci uvádějí, že úplné vyléčení včetně úpravy stravovacích návyků, menstruačního cyklu, postavy a váhy lze očekávat u 50 až 70 procent komplexně léčených dospívajících, 5 procent nemocných umírá na následky těžké podvýživy, ostatní pacienti trpí poruchami v citové a intimní sféře, poruchou osobnosti. U pozdě léčených pacientů je naděje na úplné uzdravení mizivá. Na dětském oddělení Nemocnice AGEL Šternberk jsou dívky s velkými problémy hospitalizovány většinou tři týdny, jejich stav se stabilizuje a poté směřují na psychiatrické kliniky, kde se zatím uvolnilo místo. Nejčastěji mají rodiče zájem umístit své děti na specializované pracoviště v Brně Bohunicích, další možností na Moravě jsou i na psychiatrii v Opavě, Šternberku či Kroměříži. První předpoklad je, že si musí dívka uvědomit, že má problém. Dalším předpokladem je, že s tím problémem chce něco dělat. Nejprve se musí spravit jejich metabolismus. Teprve postupně se uzdraví i jejich psychika. „Jsme rádi, když dítě na našem oddělení přibere a jejich stav se stabilizuje. Pro nás dětské lékaře je úspěch, když slečna začne opět menstruovat. I když pomůžeme, a následně se dostanou na psychiatrickou kliniku, tak nemají vyhráno. Léčba je dlouhodobá, minimálně na dva, tři roky,“ sdělil primář Malec a dodal: „Někomu trvá i léta, než se dostane z nejhoršího. Úplně se vyléčit je pro pacienta obtížné. Anorexie je ale v hlavě.“

INFO: Mentální anorexie je primárně duševní onemocnění, při kterém se postižená osoba neúměrně zabývá svou hmotností a postavou a usiluje o pokles váhy nebo redukci tělesného tuku i za cenu vážných zdravotních komplikací a rizika smrti. Postihuje doslova celé tělo. Mozkem počínaje přes trávicí orgány, ženské orgány, svaly klouby, kosti, pleť, vlasy. Je to naprosto devastující porucha.

✒ ING. TOMÁŠ ŽELAZKO  ARCHIV NEMOCNICE AGEL ŠTERNBERK, SHUTTERSTOCK