Hrát doma je vždycky speciální, mimořádné, zvlášť když je to na Spartě
30. 11. 2025
Dvojnásobná vítězka turnajů WTA v Praze Marie Bouzková o tom, jak jí domácí prostředí dodává extra energii.
Domácí triumf má pro Marii Bouzkovou vždycky zvláštní kouzlo. Česká tenistka letos podruhé ovládla turnaj WTA v Praze a vítězství na Spartě, kde běžně trénuje, označuje za mimořádný zážitek. V rozhovoru popisuje, jak ji podporovalo domácí publikum, co pro ni znamená sdílet úspěch s lidmi z klubu i vlastní rodinou a proč je pro ni důležité mít během turnaje zázemí doma. Povídali jsme si také o jejím bratrovi mezi sběrači, o fotkách vítězek v šatnách i o cestě za zdravím a dlouhou kariérou.
Jak speciální a výjimečné je hrát turnaj WTA doma, v Praze?
Je to hodně speciální. Je super mít za sebou domácí publikum a diváky. Myslím, že v Česku je atmosféra na sportovních akcích vždycky skvělá, takže jsem si to strašně užila. A tím, že se hrálo ještě na Spartě, kde jinak trénuji, když jsem v Česku, tak to bylo mimořádné. Vždycky tam potkávám lidi, které znám – třeba recepční, se kterou se normálně potkávám každý den. A najednou tam nejdu na trénink, ale na zápas. To je moc fajn pocit.
Jaké je to hrát v klubu, kde se běžně připravujete a všechny znáte?
Je to určitě jiný pocit. Ale myslím si, že právě to, že tam všechny znám, mi tu výhru ještě víc zpříjemnilo. Cítím tam velkou podporu, třeba i od pana ředitele klubu Malého, který se vždycky snaží mi se vším vyhovět. Je hezké sdílet ten úspěch i s těmi lidmi. Právě od zmíněné recepční až po ředitele klubu a turnaje.
Na chodbě u šaten visí portréty vítězek. Jaké to je dívat se na ten svůj?
Je to moc příjemné. Zatím jsem tu letošní fotku neviděla, ale už když jsem se tam objevila poprvé, tak to bylo krásné. Člověk si na to vždycky vzpomene – i v horších časech. Když jdu kolem, dodá mi to energii do tréninku. A teď si ještě nedokážu představit, jaké to bude vidět se tam dvakrát. Bude to určitě krásné a moc se na to těším.
Na turnaji byl mezi sběrači i Váš mladší bratr. Vnímala jste ho při zápase?
Zaregistrovala jsem ho až v posledním gamu, když dorazil. To se nedá nevnímat. Hned jsem mu začala házet míčky trochu silněji, aby byl ve střehu, a tak jsem ho škádlila. Bylo hrozně hezké ho mít na kurtu. Pro oba je to krásný zážitek. Už před dvěma lety tam sbíral míčky, tehdy jsem sice prohrála a on smutně říkal, že příště radši sbírat nebude… Tak jsem ráda, že teď to skončilo vítězně.
V hledišti byl i Váš přítel. Pomáhá Vám jeho přítomnost nebo spíš svazuje?
Rozhodně mi to pomáhá. Stejně jako když je tam celá rodina. Jsem ráda, že tam jsou. Je to vždycky povzbuzující – zvlášť když mě naživo nevídají tak často.
Diváci Vás podporovali opravdu bouřlivě. Umí vás to vyhecovat?
Strašně si to užívám. Je krásné, že fanoušci stojí za mnou a užívají si to se mnou. Už od roku, kdy jsme vyhrály s Luckou Hradeckou debla, jsem cítila, jak moc je domácí podpora znát. Dodává mi to extra energii, zvlášť když je zápas dlouhý. Letos to bylo hodně znát při třísetových zápasech, které jsem otáčela. Právě i díky fanouškům jsem to zvládla.
Máte už dva tituly. Přemýšlíte o tom, že byste dorovnala Lucii Šafářovou, která má tři?
Lucka mi psala zprávu a bavily jsme se o tom i na Spartě. Říkala, že je neskutečné, že to vyhrála třikrát a že je tam pořád na fotkách. Po finále mi pak poslala zprávu, že teď už mám tituly dva a ať ji jdu dorovnat. To by samozřejmě bylo moc hezké, uvidíme, jestli se to někdy povede.
Během turnaje spíte doma. Pro tenistu něco mimořádného, jaké to je, jezdit po zápase k sobě domů a ne do hotelu?
Je to určitě velká změna, ale příjemná. Je fajn mít ráno doma snídani s rodiči a bráchou, když se kouká na pohádky. Už mám v hlavě zápas, ale ta domácí atmosféra to celé odlehčí. Kdybych byla sama na hotelu, nervy by byly větší. Takhle je to uvolněnější.
Jak důležité je pro Vás zdraví a jak o něj pečujete?
Zdraví a regenerace jsou pro sportovce to nejdůležitější. Celý rok hodně cestujeme a hrajeme, takže je klíčové být co nejméně zraněná. Hodně dbám na výživu, odpočinek a protažení, aby se svaly co nejlépe zregenerovaly. Mám ráda i celotělovou kryoterapii, ta mi hodně pomáhá. Při cestování je důležitá i aklimatizace – začít lehčími tréninky a postupně přidávat. Je to o tom, aby tělo co nejvíc vydrželo. Musím o něj svědomitě a pečlivě pečovat, je to vlastně můj pracovní nástroj, bez něj bych hrát nemohla.
✒ REDAKCE TK SPARTA PRAHA, PAVEL LEBEDA/SPORT-PICS.CZ
Facebook