ZAJÍMAVOSTI

V tenise rozhoduje, zda je člověk zdravý a jak to má srovnané v palici

14. 7. 2025

Česká tenisová reprezentantka Sára Bejlek o roli bolesti a zdravotního stavu v životě vrcholového sportovce.

Sešli jsme se v jejím mateřském klubu TK Sparta Praha na přelomu dubna a května, den po důležitém lékařském vyšetření, v době, kdy čekala na jeho výsledky.

Jarní tenisová sezóna startuje, jaké zprávy přišly?
Dobré, mám radost, vše se vyvíjí pozitivně. Byla jsem na kontrolní sonografii břišních svalů, výsledky ukazují, že jsem zdravá a můžu bez obav trénovat i hrát, takže samé pozitivní zprávy.

Jak důležité je zdraví pro sportovce? Je důležitější než pro obyčejného člověka?
Zdraví patří na první místo, rozhodně. Ovšem ze sportovního hlediska my často řešíme trochu jiné věci než běžní lidé. Nás při tréninku či zápasech omezují samozřejmě nesrovnatelně víc třeba běžná svalová zranění či nemoci. Taková, která nijak neovlivní běžný život, pro vrcholové sportovce jsou zásadní a omezující v kariéře.

Jak často se hraje navzdory zranění, trénuje se pod prášky na bolest? Kde je ta hranice povědět si, teď to ještě zkusím a teď už je to moc?
Tohle je velmi individuální a záleží hodně na tom, jaký je člověk typ. Jaký je to hráč, kolik snese bolesti. Samozřejmě, někdo hraje se svalovými rupturami, s nataženými vazy. Záleží asi na tom, jak má kdo nastavenou svoji hranici bolesti a kolik toho snese. Ale řekla bych, že tak 80 % toho, co my odtrénujeme a co odehrajeme v zápasech, jde přes nějakou bolest. Potom je vcelku zásadní, jakou bolest a jak se s ní kdo umí vypořádat. Někdy to je jenom tak, že má člověk namožený sval, a prostě hraje, bolí ho celé tělo, ale prostě hraje, protože ze zkušenosti ví, že to nic není. A potom jsou zranění, kdy si hráčka něco opravdu udělá, má třeba nějakou svalovou rupturu, a to už je horší, přesto už by člověk hrát neměl. V tu chvíli musí přijít na řadu lékař, který by měl realisticky zhodnotit, jak je problém závažný. Jestli to jsou jenom namožené svaly, nebo jestli je to nějaký malér, který neléčený může ohrozit třeba i kariéru. Někdy jsou to zásadní rozhodování.

Pojďme raději z nemoci do zdraví. Jaké to je být naopak v takovém sportovním flow, cítit se v maximální formě. 
Tenis je strašně ošidný sport, kde kromě základních dovedností hraje významnou roli právě hlava. Ale občas je to katastrofa, člověk se na svůj zápas těší, všechno je dobré, má pocit, že je na tom parádně, přitom ho může semlít úplná maličkost, která se stane. Jeden nepovedený úder na síti a je po zápase. Hlava u nás hraje velkou roli, proto to někdy může být velký cirkus. Já naštěstí takový magor nejsem, ale znám pár holek, které jsou šílenci a pro které je hlava úplně prioritní a podle toho se odvíjí i jejich kariéra.

Dá se nějak rozdělit, kolik procent je hlava, kolik procent je příprava, kolik procent jsou dovednosti, kolik procent je fyzička?
No, rozdělit? Takhle přesně úplně ne. Liší se to. Je to asi podle toho, jak na tom člověk je, nakolik ho jeho hlava ovlivní. Ale já osobně bych řekla, že dvě věci, které jsou v tenisové kariéře nejdůležitější, jsou právě zdraví a dovednosti. Potom už to jde. Když člověk nějakým způsobem hrát umí, tak už to jde, v uvozovkách, v hodně velkých uvozovkách, samo. Protože všichni dobří trénují stejně.

Až tak je světová špička vyrovnaná a rozhodují detaily?
Určitě, všichni makají stejně, všichni dřou. Potom se rozhoduje podle toho, jak je člověk zdravý a jak to má srovnané v palici.

Jste česká tenisová reprezentantka, klepete na světovou stovku. Jak vypadá váš běžný den?
V první řadě to nejsou vůbec žádné víkendy. Když máte třeba přípravné období, kdy se nehrají turnaje, tak je váš pracovní týden sedm dní, pořád dokola, člověk neřeší, jestli je zrovna pondělí nebo neděle. Jede pořád stejně, ráno se vstává v sedm. Dáte si nějakou snídani, od devíti se jde na první dopolední trénink. To je tak hoďka až dvě. Pak si dáte nějaký rychlý obídek. A jde se druhý trénink, pak si dáte nějakou kondici, regeneraci. A najednou je pět hodin, když já obvykle mívám od sedmi ještě fyzio a masáže. Takže přijedu v deset večer domů hned usnu a druhej den zase v sedm vstávám… Takže je to takový koloběh, pořád dokola, každý den stejný.

Když jste začínala s tenisem, tušila jste, že ta realita bude taková? Kdy jste se vlastně rozhodla, že budete tenistka, a kdy z toho vyšlo, že budete světová tenistka?
Nepřemýšlela jsem tak nad tím, já jsem asi neměla úplně na výběr. Mě prostě rodiče šoupli na tenis.

Kolik Vám bylo let?
No, hned, co jsem začala chodit. Protože můj táta byl tenisový trenér, takže my jsme s mámou jezdily na kurty, už když jsem byla v kočárku. A jakmile jsem začala chodit, tak mi šoupli raketu do ruky. A tím, že jsem byla celkem šikovná, tak se mnou začali jezdit po turnajích a hned to šlo tak nějak samo. Zkoušela jsem sice i jiné sporty, ale ty byly vždycky jenom doplňkový, takže u nás v rodině se nikdy nerozhodovalo, jestli budu gymnastka nebo hokejistka. Vždy jsem měla být tenistka.

A že budete světová tenistka?
Řekla bych, že pro mě byl takový klíčový moment v patnácti letech, kdy jsem si doma trošku dupla, že půjdu do Prahy a že budu trénovat v Praze. Vlastně v té době jsme se poznávali s Maky Vondroušovou, se kterou jsme docela dost trénovaly. Takže já jsem si dupla a šla jsem do Prahy za ní.

Vy už jste vyhrála juniorský Billie Jean King Cup, což je nástupce legendárního Fed Cupu. Už jste byla i v dospělé reprezentaci Billie Jean King Cupu. Jaké to je v ryze individuálním sportu reprezentovat zemi, ze které jste?
Je to neskutečný, protože já jsem vždycky byla spíš týmovější typ sportovce, takže pro mě to byl vždycky skvělý pocit být v jednom týmu s ostatními hráčkami. Je to možnost poznat je i trošku jinak, protože když se vidíme jen na turnajích, tak si žijeme každá takový svůj sportovní život, ale pak, když jsme spolu ten reprezentační týden, tak je to super, něco úplně jiného. Navzájem se poznáváme, podporujeme. Trávíme spolu strašně moc času. Já nemám ráda samotu, takže týmové akce mi moc svědčí. A potom, když člověk přijde do haly a vidí tam české fanoušky, kteří se přišli podívat jenom na české holky a mají tenis tolik rádi, tak to je skvělý.

Skvělí fanoušci chodí i na domácí turnaj. Máte štěstí, že se v Česku odehrává veliký tenisový turnaj WTA 250. LiveSport Prague Open, těšíte se na něj?
Hrát před domácím publikem v kotli domácích fanoušků, to je neskutečný. Já jsem tady hrála vloni turnaj poprvé. Pořád jsem byla taková nahlodaná, nebyla jsem na tom zdravotně nejlíp, takže jsem nevěděla, jestli nastoupím, nenastoupím… Pak jsem si řekla, že jo, že to je přece škoda, nehrát doma, když jsem tady prvním rokem. I když jsem prohrála v prvním kole, nelituji, bylo to skvělé. Byla jsem moc ráda, že jsem turnaj hrála. Vše bylo úplně skvělý, člověk slyší svůj rodný jazyk z každé sedačky, jak ho lidé podporují. Takže to bylo a jistě i bude super. Už dneska se na léto těším!

Červencový turnaj se blíží. Co byste vzkázala fanouškům?
Aby určitě přišli fandit! Ať si užijí krásný týden tady s námi a pomohou nám. Věřím, že nás tady bude českých holek co nejvíc a že vydržíme co nejdéle v turnaji. Doufám, že nám vyjde počasí a že to bude super.

A co byste vzkázala mladým sportovcům, začínajícím s tenisem?
Hlavně, ať jsou zdraví, protože to je nejen ve sportu asi úplně nejdůležitější. Jak to fyzické, tak ale i to mentální zdraví. No a mě osobně sport dal krásný životní styl a radost ze života. Nejdůležitější je, aby byl člověk zdravej a šťastnej. To je první velké sportovní vítězství.

LIVESPORT PRAGUE OPEN Mezinárodní ženský turnaj WTA 250 je největší a neprestižnější tenisovou akcí na území České republiky. V areálu TK Sparta Praha ve Stromovce se hraje již od roku 2010, letos se uskuteční na tvrdém povrchu od 21. do 26. července.
www.livesportpragueopen.cz

✒ REDAKCE ČTS/PAVEL LEBEDA (SPORT-PICS.COM)