ZAJÍMAVOSTI

Když se člověk o své tělo stará, tak se mu odmění

15. 4. 2025

Bývalý elitní tenista Tomáš Berdych o nové roli kapitána, péči o tělo i generační obměně v českém tenisu.

Tomáš Berdych je jedním z nejúspěšnějších českých tenistů. Je dvojnásobným vítězem Davis Cupu, vyhrál třináct turnajů ATP, na světovém tenisovém žebříčku byl nejvýše na 4. příčce v roce 2015. Od podzimu 2024 je kapitánem českého daviscupového týmu. V září oslaví čtyřicáté narozeniny.

Tomáši, v únoru jste v Porubě absolvoval úspěšnou premiéru v roli daviscupového kapitána. Je to rozdíl sedět na lavičce jako aktivní hráč a teď bez rakety v roli kapitána?
Určitě, rozdíl je to veliký. V době, když jsem byl ještě aktivní hráč a povzbuzoval jsem v hráčské lóži u kurtu při jiném zápase, tak to pro mě bylo nervy drásající. Dívat se na svého parťáka, fandit mu, moc chceš, aby vyhrál, ale nemůžeš s tím dělat nic. Kapitán také nemůže aktivně do hry zasáhnout, ale díky odstupu, který uplynul od konce mé hráčské kariéry, se můj pohled změnil a musím říct, že jsem to bral docela v pohodě. Samozřejmě vím, že zápas s Koreou nebyl tím největším testem. Takže si myslím, že to velké nervování ještě přijde. Sám jsem vědav, co se se mnou bude dít.

Tomáš Berdych hráč a Tomáš Berdych kapitán jsou podle řady pozorovatelů, kteří vás znali a poznali v obou rolích, dva úplně rozdílní lidé. Vnímáte to také tak a čím si to vysvětlujete?
Asi to tak bude, když to říkají (smích). Prošel jsem zajímavým procesem, kdy jsem vnitřně opustil hráčský svět vrcholového tenisu. Ona je to taková velká bublina či koule a já se nikdy netajil tím, že když jsem byl uvnitř, tak jsem se snažil od všech lidí a všeho dění co nejvíce distancovat a filtrovat vše, co se filtrovat dalo. Člověk byl pod neustálým tlakem, emocemi, vše se míchalo dohromady, tak bylo potřeba tomu čelit. Když potom vše jednoho dne skončilo, člověk z bubliny vypadl, dozrál, nemusel se chránit. Stal jsem se přirozenějším a začal si plnit věci, které jsem chtěl dělat a prožít, ale jako aktivní tenista nemohl. Sbíral jsem nové zkušenosti, potkával spoustu nových zajímavých lidí z jiných oborů. Jsem takový, že rád lidi poslouchám, co říkají. Nedělám hned, co od nich slyším, ale naslouchám, sbírám a přebírám jejich zkušenosti.

Vedete hráče, se kterými jste nikdy nehrál, má to na vztahy v týmu nějaký vliv, ať již pozitivní či negativní?
Myslím, že už došlo k totální obměně tenisové generace, vlastně až na to, že stále můžete na turnajích potkat Novaka, ale ten je výjimečný. Jinak dnes už jsou na okruhu úplně jiní hráči. Podle mě je dobře, že mezi námi není velký věkový odstup. Zdá se mi, že mladým klukům svědčí, když mají k sobě lidi, kteří jsou jim věkově blíž. Pak vše daleko lépe akceptují, zvládají, poslouchají… I když poslouchají není dobré slovo, naslouchají, to je výstižnější.

Bylo z týmu cítit, že mají vedle sebe hráče, který Davic Cup 2× vyhrál, byl v TOP 10, a když jim bude vyprávět, jaké to je před finále Wimbledonu, bude jim říkat své zkušenosti?
Máme za sebou první zápas, je brzy hodnotit, ale z prvních zkušeností si myslím, že to takhle je. Z kluků jsem cítil zdravý respekt, ale skutečně zdravý. Nebo ještě lépe zvědavost. Na někoho, kdo to dvakrát vyhrál a hrál to finále v Londýně. Dlouhé roky jsem byl hráč TOP 10, to znamená, že mají vedle sebe někoho, kdo byl na žebříčku výš, než byli a jsou dnes oni. Hlavně ale musím říct, že pro mě je nejdůležitější, jak jsou hladoví po úspěchu, po tom, co chtějí sami dokázat. Je dobře, že když byli ve věku, kdy už tenis aktivně hráli a rozuměli mu, tak nás viděli ten Davis Cup vyhrát. No a teďka mají vedle sebe na lavičce někoho, komu se to povedlo, tím se celý jejich sen zhmotnil a stává se reálným. Tak si vzali za své, že by se také chtěli pokusit to jednou vyhrát. Já pro to s nimi dělám vše, co bude v mých silách, když vidím jejich odhodlání.

Když jste nyní prožil intenzivní daviscupový týden, nezastesklo se Vám a nezalitoval jste, že jste nechal aktivní kariéry moc brzy?
Určitě ne. Já jsem se celou aktivní kariéru učil poslouchat své tělo a myslím, že jsem mu začal rozumět. Tak jsem vnímal, že jsem se dostal do stavu, že už pokračovat nejde, určitě ne na úrovni, na které bych si to představoval. Proto mě ani nikdy nenapadly myšlenky na návrat. Protože když jsem si šel občas zahrát nebo zkusil i jiné sporty, ozvala se mi bolest v zádech, kvůli které jsem skončil. Já přitom chtěl vždy útočit na tu nejvyšší metu. Když mě trápilo zdraví, bylo jasné, že nejvyšší cíle jsou nedosažitelné, že takhle se porvat o ten grandslam nedá. Abych se někde motal v uvozovkách kolem třicátého čtyřicátého místa a nemohl odehrát to, co bych chtěl, na to jsem nebyl zvyklý a připravený. Na druhou stranu, kdybyste se mě zeptali, zda bych hrál dál, kdybych neměl vážný zdravotní problém, tak na rovinu povím, že kdyby to šlo, tak klidně hraju ještě dnes.

Přestože jste kariéru skončil ze zdravotních důvodů, měl jste štěstí, že vážná zranění se vám vyhýbala, nebo to nebylo jen štěstí? Byl jste jedním z prvních hráčů v generaci, která se svému zdraví a tělu věnovala profesionálně.
Je to tak, jistě to nebylo jen štěstí, i když v tom svou roli určitě hrálo. Péče o tělo začala v mé tenisové době, kdy se na zdraví začalo skutečně dbát. Já byl navíc vždy zastáncem toho, že do vlastního těla by měl hráč investovat co nejvíc to jde. Už od mala jsem chtěl mít vlastního trenéra, jak byla možnost pracovat s kondičním trenérem, tak jsem ho chtěl mít, stejně jako fyzioterapeuta. Na všechny věci, které se týkaly přípravy, jsem tlačil, chtěl jsem mít pro své tělo k dispozici vše, co bylo možné, chtěl jsem ten nejlepší možný servis. Razil jsem názor, že nechci, až jednou skončím a budu koukat do zrcadla, říkat, ty vole, proč jsi to neudělal jinak a lépe, když to šlo?! Proč jsi na tom šetřil, měl jsi do toho víc šlápnout. To se mi naštěstí nikdy nestalo, abych musel litovat svých rozhodnutí. To považuji za super výsledek.

Staráte se o své tělo a zdraví stejně intenzivně i dnes?
Tak to jsem asi lehce polevil… Ale vlastně když bych to měl srovnat s běžnou populací, tak si myslím, že se nemusím stydět. Mám naučenou a zažitou spoustu věcí, které mi pomáhají. O své tělo dbám, chodím cvičit, vím, co přesně dělat správně a efektivně. A když cítím zárodek nějakého problému, tak ho řeším hned, nechci, aby v těle něco zatuhlo a začalo dělat větší paseku, než je třeba. Už to není na profesionální úrovni, jistě je to dané i extrémem, v jakém to bylo během aktivní kariéry, tak mívám pocit, že nedělám nic, ale není to tak hrozné. Dobře vím a kariéra sportovce mě to naučila, že když se člověk o své tělo stará, tak se mu odmění.

Není stresující celou kariéru sportovce žít s tím, že sebelepší přípravu může zničit jedno špatné šlápnutí či viróza, kterou chytíte na tiskovce před turnajem?
U mě to tak nebylo. I když se to věkem měnilo. Když je člověk mladý, tak si neuvědomuje, že mu zdraví slouží, a bere to jako samozřejmost, moc nad tím nepřemýšlí. Já takový určitě byl. Ale stresovat se ze zranění nebo nemoci, to bych se zbláznil. Můžete být super nachystaný, vše je v pohodě, čeká vás velký zápas, ale vy se nevyspíte, protože vedle v pokoji na hotelu je mejdan, také s tím nic neuděláte. Ale zdraví je v tomhle směru samozřejmě nejdůležitější, když se jednu noc nevyspíte, to zvládnete, ale když špatně šlápnete a uděláte si kotník, nehrajete měsíc.

Kdybyste měl na závěr jmenovat tři zásadní věci pro kariéru úspěšného tenisty?
Zdraví! To určitě, to jsme tady podrobně probrali, bez něj to nejde. Je to zásadní podmínka každé úspěšné sportovní kariéry. A teď nemyslím měsíc během vrcholové soutěže, ale celoživotní, už od mládí, během celé přípravy a vlastně celého života aktivního sportovce. Potom talent, i když ten nejde ovlivnit. Ale dá se částečně nahradit dřinou a pílí, které ke sportu na nejvyšší úrovni jistě také patří. A pak odhodlání, aby každý věděl, co dělá, proč to dělá a čeho chce dosáhnout.

✒ REDAKCE ČTS/PAVEL LEBEDA (SPORT-PICS.COM)