ZAJÍMAVOSTI

Když ji miluješ, není co řešit, říká o své práci stříbrná Sestra roku Lenka Kolářová

11. 12. 2024

Vrchní sestra prostějovské chirurgie obsadila v prestižní anketě Sestra roku 2024 druhou příčku, přitom vůbec zdravotní sestrou být neměla, své vysněné povolání si musela doslova vyvzdorovat.

Vede tým šedesáti zdravotníků a zajišťuje péči na dvaapadesáti lůžkách, kromě každodenních povinností se věnuje také vývoji jednotné elektronické dokumentace chronických ran a dekubitů, která usnadňuje práci sestrám a zlepšuje péči o pacienty – řeč je o Lence Kolářové, vrchní sestře Chirurgického oddělení Nemocnice AGEL Prostějov a nově také držitelce druhého místa v prestižní anketě Sestra roku.

Paní Kolářová, co pro Vás stříbrné umístění v anketě Sestra roku znamená?
Beru to jako ocenění mé práce a ocenění práce celého kolektivu chirurgického oddělení naší nemocnice. Ve zdravotnictví to totiž nikdy není o práci jednotlivce, ale vždy o celém kolektivu a ten náš je velmi dobrý, proto ocenění, které jsem dostala já, patří všem.

Jak na zisk ocenění reagovali kolegyně a kolegové?
Kolegové mi drželi palce a ještě, než jsem odjela na vyhlášení, říkali, že i kdyby to nedopadlo, tak pro ně budu stejně jednička.

Jak jste se stala zdravotní sestrou na chirurgii?
Moje maminka pracovala na chirurgii a mně se ta práce vždycky líbila, ale ona nechtěla, abych šla na zdravotní školu, doslova říkala „přes mou mrtvolu.“ Byla to doba nechvalně proslulých televizních seriálů a taky ta práce nebyla oceňovaná ani finančně, ani ze strany veřejnosti. Přihlášku na školu jsem si tedy podala tajně, sama jsem tam zfalšovala podpis a maminka se na třídních schůzkách velmi divila, že jdu na zdravotnickou školu. Nikdy jsem toho rozhodnutí nelitovala a myslím si, že ani maminka.

Můžete trošku přiblížit Vaši práci a Vaše úkoly na oddělení?
Na pozici vrchní sestry se víceméně musím věnovat manažerským činnostem, ale moje srdce patří spíš k lůžku pacienta. Společně se staničními sestrami dbáme hlavně na to, aby byla dobře a kvalitně poskytovaná ošetřovatelská péče pacientům, aby tady byli pacienti spokojení a líbilo se jim u nás a samozřejmě také, aby tady byl spokojený personál.

Čím je specifická práce na chirurgickém oddělení?
Na chirurgii je práce akčnější než na interních oborech, a to je právě to, co sem sestřičky vede. Většinou se každá sestřička rozhodne už na zdravotní škole, že ji bude bavit buď chirurgie, nebo interna, nebo třeba LDN. Na chirurgii je práce náročnější, protože se tady musí sestra rychle rozhodovat, během několika minut a mnohdy je bez lékaře, protože ti operují.

Jak to vypadá, když na oddělení přijde nová sestra přímo ze školy. Je těžké ji zaučit?
Je to složité, protože těch věcí je strašně moc. Na chirurgii je hodně odborných výkonů a trvá dlouho, než se člověk zapracuje. Všichni jsme si mysleli, když jsme přišli ze zdravotní školy, že už všechno víme, ale čím déle tady jsme, tím více vnímáme, kolik toho ještě nevíme. Zaučit novou sestru je složité, ale je pravda, že mladá generace sester je šikovná.

Jak Vy odpočíváte od tohoto těžkého povolání?
Důležité je zavřít brány nemocnice a zapomenout na to, co zde je. Někdo si to asi nosí domů, ale pro mě je nejpodstatnější zavřít dveře od práce a vymazat si hlavu. Pomáhají mi v tom koníčky, baví mě plavání, ráda si čtu a ráda vařím. Každý by si měl najít něco, co dělá rád a oprostit se od pracovních problémů.

Mezi sestrami jsou i muži. Jak vnímáte jejich začlenění do tohoto povolání? Jsou například muži s větší silou důležitou pomocí pro oddělení, jako je chirurgie?
Určitě ano. Muži – sestry jsou velice schopní. My ženy zvládáme více prací najednou, muži se zase dokážou naplno soustředit na jednu věc, což má také své výhody. Navíc nám velmi pomáhají s technickou částí naší práce. Myslím si, že je dobře, že doplnili naše řady.

Jaká by podle Vás měla být kvalitní sestra?
Hlavně by ji nebo ho měla práce bavit. Pokud vás práce nebaví, tak nejste schopný ji dělat dobře. Povolání zdravotní sestry je náročné časově, fyzicky a hlavně psychicky, pokud někoho nebaví, tak se to projeví jak na pacientech, tak i na spolupracovnících. V takovém případě nemá cenu, aby to dělala.

Co vy byste vzkázala mladým lidem, kteří se rozhodují, jestli jít na zdravotní školu?
Nikdo by neměl jít na zdravotní školu jenom proto, že se nedostal jinam. Ta práce je těžká, lidmi někdy oceňovaná, jindy zavrhovaná, někdy by s tím člověk nejraději praštil, ale slovy klasika, „když ji miluješ, není co řešit.“

Lenka Kolářová nastoupila do prostějovské nemocnice hned po maturitě v roce 1985, a to na traumatologii, po třech letech přestoupila na JIP chirurgických oborů a na chirurgii již, kromě krátké přestávky během mateřské dovolené a jeden a půlletého pobytu na rehabilitační klinice v Německu, zůstala. Postupně se stala staniční sestrou a od roku 2017 i vrchní sestrou.

✒ MGR. LUKÁŠ HORÁK AGEL