Země připravena na mimořádné situace je schopná zabránit škodám
23. 1. 2025
Zemětřesení, povodně, vlny veder nebo požáry jsou jen události, katastrofy z nich činíme až my svou reakcí na ně či naší nepřipraveností.
Jedním z hlavních řečníků XVII. ročníku Symposia AGEL byl profesor Kobi Peleg, PH.D., MPH, vedoucí programu urgentního a krizového managementu na Israeli Academy College v Ramat-Gan, který do Prahy přijel, aby se s posluchači podělil o své bohaté zkušenosti v oboru řízení katastrof a mimořádných událostí. My jsme s panem profesorem mluvili nejen o sympóziu či připravenosti na mimořádné události, ale také o jeho vztahu k Česku.
Pane profesore, o čem jste na Sympoziu hovořil?
Byl jsem požádán organizátory sympozia, abych promluvil o poučení izraelského zdravotnického systému z řešení následků teroristických útoků, se kterými má Izrael bohužel velké zkušenosti.
Co Vás přimělo přijet do Prahy na toto sympozium?
Za prvé: Filip Burget, můj kolega a přítel, mě požádal, abych přijel jako jeden z hlavních řečníků. Filip věděl, že ho nemohu odmítnout; jednak kvůli našemu přátelství a tomu, že si ho vážím jako člověka i traumatologa, a také proto, že zná můj osobní příběh a ví, jaký kus mého srdce patří České republice. Můj otec byl totiž přeživším holocaustu, který za války strávil určitou dobu v táboře nucených prací na vašem území. Ke konci války naložili Němci do vlaků všechny, kteří přežili, aby je odvezli do vyhlazovacího tábora. V jednu chvíli měl ale vlak poruchu, a můj otec s bratrem utekli. Němci na ně stříleli. Otcův bratr byl zraněn. Můj otec, kterému bylo asi 24 let a vážil 37 kg, nesl svého bratra do nejbližší vesnice a tam jedna česká rodina ukryla otce a druhá rodina jeho bratra. Ten na následky zranění po několika dnech zemřel, otec přežil. Nikdy nezapomenu na riziko, které na sebe Češi vzali, aby je zachránili.
To je silný příběh, který koresponduje i s Vaší životní dráhou a snahou pomáhat lidem v krizových chvílích.
Jedno hebrejské přísloví říká: „Kdo zachrání jednu duši, jako by zachránil celý svět“. Jako syn člověka, kterého zachránili dobří a stateční lidé za 2. světové války, se snažím světu odvděčit tím, že zachraňuji životy, jak jen mohu. Je to jakési „uzavření kruhu“.
Jak důležitá je podle Vašeho názoru mezinárodní výměna zkušeností?
Všichni máme dvě možnosti. Buď sdílet informace, znalosti a zkušenosti, které každý z nás nashromáždí, učit se jeden od druhého, podle toho se připravit. Z tohoto přístupu budou mít prospěch zranění i nemocní. Druhá možnost je se o znalosti a zkušenosti nepodělit, pak zranění a nemocní, zažijí léčbu poprvé na sobě, pravděpodobně tím budou trpět.
V České republice se říká, že štěstí přeje připraveným, souhlasíte s tímto tvrzením?
Není pochyb o tom, že země připravená na mimořádné situace bude schopna zabránit nebo snížit škody a následky mimořádných situací a katastrof, a je důležité si uvědomit, že mimořádné události, jako jsou zemětřesení nebo povodně nebo vlny veder nebo požáry, jsou události, a ne nutně katastrofa; zda skončí katastrofou nebo ne – to prověří výsledek našeho jednání… proto čím lépe je země na mimořádné situace připravena, tím budou výsledky lepší.
Je ale možné se na takové situace vůbec připravit?
V roce 2013 byli ředitelé urgentní medicíny bostonské nemocnice dotázáni časopisem „The New Yorker“, jak to, že si tak úspěšně počínali s následky teroristického útoku na bostonský maraton, odpověděli, že seděli a učili se od svých izraelských kolegů a podle toho trénovali a připravovali své výjezdové skupiny. Neříkám to proto, abych posiloval jméno Izraele, píšu to proto, abych se pokusil přesvědčit ostatní země, aby jednaly tak, jak to uměli Bostonští.
Je důležité, aby běžní lidé, nejen záchranné složky, armáda, policie nebo lékaři, měli alespoň základní povědomí o tom, jak se v takové situaci zachovat?
Bezpochyby ano, a to nejen pracovníci první pomoci, ale každý člověk, který bude mít znalosti a výcvik k ošetření zraněných nebo záchraně uvězněných – zlepší se tím schopnost zachraňovat lidské životy. V Izraeli všichni středoškoláci procházejí kurzem první pomoci. Poté, co jsem se vrátil z několika zemětřesení a z vlastní zkušenosti jsem si uvědomil, že většina zachráněných je živá v prvních 48 hodinách, zachraňují je rodiny, sousedé a dobrovolníci, ne nutně profesionální záchranáři, také proto je v Izraeli nabízen výcvik snadného záchranářského kurzu, který zlepšuje potenciál záchrany životů.
✒ MGR. LUKÁŠ HORÁK AGEL
Facebook