ZAJÍMAVOSTI

50 let služby: Příběhy tří žen, které zasvětily svůj život péči o druhé

17. 11. 2023

Představujeme tři neuvěřitelné ženy, které spojuje nejen jejich zanícení pro práci ve zdravotnictví, ale i půl století práce v Nemocnici AGEL Ostrava-Vítkovice.

DAGMAR HANULÍKOVÁ

Silnou stopu zanechala v historii Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice sestra Dagmar Hanulíková, která letos oslavila významné profesní výročí: lidem pomáhá už 50 let. O svém budoucím povolání měla Dagmar Hanulíková jasno už na základní škole. „Povolání sestřičky se mi vždy moc líbilo, takže volba byla jasná,“ říká Hanulíková, která po vystudování střední školy svoji první práci našla na lůžkovém oddělení urologického oddělení ostravské městské nemocnice. Tehdy si dala za cíl pracovat na operačním sále, proto si zvolila urologický obor. Po pěti letech práce v městské nemocnici odešla na tři roky na mateřskou dovolenou, po které zamířila do vítkovické nemocnice do urologické ambulance. A vítkovické nemocnici zůstala, kromě období druhé mateřské dovolené, věrná dosud. Za důležitý mezník považuje Dagmar Hanulíková otevření nového gynekologicko-urologického pavilonu v devadesátých letech, kde vznikla dvě patra lůžkového urologického oddělení a také operační a endoskopický trakt včetně zázemí pro zdravotnický personál. Do té doby nebylo ve Vítkovicích samostatné urologické oddělení, pacienti navštěvovali pouze urologickou ambulanci. Dagmar Hanulíková zde získala výjimečný kolektiv a možnost dalšího vzdělání. Od roku 2008 zastávala funkci staniční sestry na urologickém oddělení, kde působí dodnes. A přestože do důchodu odešla v roce 2014, stále pracuje na plný úvazek.

✒ ING TOMÁŠ ŽELAZKO  NEMOCNICE AGEL OSTRAVA-VÍTKOVICE

EVA ŠAMÁNKOVÁ

Když se v červenci 1969, tři dny po dvacátých narozeninách, objevila ve vítkovické nemocnici akční černovlasá dívka, nemohl nikdo čekat, jak dlouhá profesní dráha ji zde čeká. Evě Šamánkové tehdy nabídli pracovní místo v úseku hematologie a krevní banky RNDr. Lichnovský a vedoucí laborant pan Vašnovský. Šami, jak jí začali kolegové přezdívat, se brzy pustila také do výuky na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole. Její žáky dnes můžeme potkávat ve všech laboratořích v Ostravě. Když pozici vyučující v roce 2011 opouštěla, zanechala za sebou generace studentů ovlivněné svým lidským přístupem i hlubokými vědomostmi. „Já jsem se seznámila s Evou Šamánkovou v den svého nástupu do tehdejší Vítkovické nemocnice v roce 2010, kdy jsem ještě jako řadový laborant nastoupila na úsek klinická biochemie,” vzpomíná Bc. Simona Stiborová, vedoucí Oddělení klinické biochemie a hematologie, a pokračuje: „Paní Šamánkovou nebylo možné přehlédnout, neboť to byla a je noblesní dáma se smyslem pro humor. Jednala vždy pouze v zájmu laboratoře, kladla důraz na kvalitu odvedené práce a komunikovala napříč celým areálem nemocnice, a to vždy v zájmu správné laboratorní praxe.” Svoji téměř 55letou kariéru v nemocnici v ostravských Vítkovicích ukončila paní Šamánková letos v dubnu. Nyní už zde chodí pouze jako obyčejný klient a bývalý kolega, na kterého nelze nikdy zapomenout. „Šami se stala pro nás všechny symbolem obrovské profesionality a lidskosti. Pro většinu z nás bude věčnou inspirací a hnacím motorem, za což jí náleží veliký dík. Je hezké být u toho, když se někde zrodí hvězda. A v této laboratoři se opravdu zrodila,” dodává Bc. Simona Stiborová.

✒ BC. SIMONA STIBOROVÁ  ARCHIV OKBH

DAGMAR BUDINOVÁ

Již v deváté třídě základní školy se Dagmar Budinová rozhodla, že bude pracovat v laboratoři. Po vystudování Střední zdravotnické školy v Olomouci v oboru zdravotní laborant nastoupila v roce 1973 do vítkovické nemocnice a zůstala jí dosud věrná. Až na jednu výjimku – dvouletou mateřskou dovolenou. „Celou dobu jsem pracovala v laboratoři, od roku 1990 jsem vykonávala funkci úsekového laboranta, který úzce spolupracuje s vedoucím laborantem OKBH. V roce 2013 jsem odešla do důchodu, ale od té doby pracuji na OKBH na poloviční úvazek, a to nejprve jako zdravotní laborant a nyní jako odběrová sestra,“ sdělila Dagmar Budinová, se kterou se nyní můžete setkávat v centrální odběrové místnosti. „Nedovedu si představit, že bych byla pořád doma, ráda pracuji s lidmi,“ doplnila. Od dětství měla ráda přírodu, takže nebylo překvapivé, že se rozhodla studovat na střední zdravotnické škole. Po dostudování nastoupila do vítkovické – v té době závodní – nemocnice, která v sedmdesátých a osmdesátých letech patřila k nejlépe vybaveným v celém Československu. „Nemocnice měla velký ohlas, byla v té době prestižní. Vybavení laboratoří šlo srovnat s laboratoří Institutu klinické a experimentální medicíny, největšího superspecializovaného klinického a vědeckovýzkumného pracoviště v Československu. Byli jsme jedna z prvních laboratoří v Československu, která měla automatický analyzátor,“ vysvětlila Budinová. Dříve pracovníci laboratoře chodili provádět odběry na různá oddělení nemocnice. Vítkovická závodní nemocnice měla jako jedna z prvních dialyzační oddělení, kde právě paní Budínová s ostatními odebírali krev. V biochemické laboratoři měla jako úseková laborantka „pod sebou“ 6 až 7 lidí, z nichž řada přišla po škole, takže jim předávala své zkušenosti. Navíc již 30 let učí laboratorní asistenty předmět Cvičení z klinické biochemie (praktická výuka KLB) na Střední zdravotnické škole v Ostravě. „Snažím se studentům předávat své zkušenosti a snažím je vést, aby toto povolání měli rádi,“ uvádí. Za nejsložitější období pro vítkovickou nemocnici považuje devadesátá léta minulého století, kdy se zvažovalo o možnosti zdravotnické zařízení zavřít. „Přestože nemocnice v té době nebyla v nejlepší kondici, tak naše laboratoř patřila na Ostravsku k těm nejlepším. K nemocnici jsem vždy měla kladný vztah, byl mým druhým domovem,“ dodala. Své osobní volno tráví nejraději na zahradě, ráda si přečte pěknou knihu. „Pořád mám chuť něco dělat,“ uzavírá Dagmar Budinová, která ráda svůj čas věnuje své rodině, zejména dvěma vnučkám.

✒  ING. TOMÁŠ ŽELAZKO