Lenka Fridrišková slouží v AGEL Transfúzní službě již 15. rokem
17. 7. 2022
Sestřička je sama dárkyní krve a plazmy a z řad své rodiny se jí podařilo přivést k dárcovství několik členů.
Text a foto: Bc. Marcela Kučerková
Sestřička Lenka Fridrišková slouží v AGEL Transfúzní službě, na pracovišti v Bruntále, již 15. rokem. Její práce není jen o odběru krve a plazmy na odběrovém sále, ale také vyšetřuje dárce před odběrem, obsluhuje laboratorní přístroje, mrazící zařízení a další techniku, má na starosti administrativu. Sama je dárkyní krve a plazmy a z řad své rodiny se jí podařilo přivést k dárcovství několik členů. K práci na Transfúzní službě se dostala vlastně náhodou. Její manžel byl a je pravidelným dárcem krve a při jednom z odběrů se dozvěděl, že se sem hledá sestřička.
„Napřed jsem měla obavy z odběrů, protože jsem pracovala v soukromé ordinaci a neměla jsem s odběry krve a plazmy žádné zkušenosti. Myslela jsem, že naistalovat separátor bude zcela nemožné,“ říká sestřička Lenka Fridrišková s tím, že vše se ale dá naučit a ve výsledku práce na odběrovém sále není příliš náročná. „Velkou výhodou mé práce oproti jiným oddělením nemocnice je jednosměnný provoz a to, že se pohybuji mezi zdravými lidmi. Náš provoz je vcelku malý a proto je i důležité umět obsluhovat všechny přístroje a být schopná zastoupit kteroukoliv z kolegyň. Důležitý je i kolektiv, protože se na sebe musíme spolehnout a musíme si vzájemně věřit. Což ale nebylo vždy jednoduché,“ doplnila.
Její práce je podle ní příjemná v tom, že jsem v blízkém kontaktu s dárci. Určitě se to nedá srovnat s odběry krve v minulém století, kdy odběr mohl provádět pouze lékař a odběr samotný probíhal přes odběrové „okénko“. Nyní na Transfúzní oddělení dárce na sál přijde v civilním oblečení, může se při odběru dívat na film, hrát si na mobilu, nebo si může povídat s dalšími dárci nebo i personálem. „Díky této práci jsem si uvědomila, jak moc je dárcovství krve důležité, a tak jsem se i já stala dárkyní. Mimo jiné mě hrozně zajímalo, jak se dárce při odběru cítí a jaké to je. Už mám za sebou 42 odběrů a mohu tak novému dárci přesně popsat, jak celý cyklus probíhá,“ uvádí sestra, pro kterou bylo nejsilnějším zážitkem, když poprvé odebírala krev své dceři. Ta na Transfúzní službě pracovala jako brigádnice, byla zvědavá, a chtěla si odběr zkusit. „Naše rodina je plná dárců. Z mé rodiny sem chodí asi 10 lidí včetně mého manžela.
Velmi ráda se také účastním slavnostního předávání plaket Českého červeného kříže. Je krásné, když se takto s dárci můžeme sejít, poděkovat jim a předat tato ocenění. Silným zážitkem bylo, když na jedno slavnostní předávání přišla i paní, která na místě poděkovala našim dárcům za svého syna, neboť transfúze krve mu zachránily život,“ dodala. A co vzkazuje mladším kolegyním? Ať se nebojí této práce, která podle ní není příliš psychicky ani fyzicky náročná a obsluze separátorů a analyzátorů se dá naučit.
„S dárci je to hrozně fajn. Když práce baví a když je sestřička příjemná, je spokojený dárce. Snažíme se pro dárce vytvářet příjemné prostředí, do kterého se pak rádi vrací. To je naší odměnou,“ vysvětlila sestřička, která si na své práci považuje, když dlouholetý dárce jednou přivede svého syna nebo dceru. „Vidíte ty děti třeba jako desetileté, jak doprovází rodiče, a pak ve svých osmnácti letech přijdou sami jako dárci. Dárcovská tradice bývá v rodinách pevně zakotvená,“ uzavřela.
Facebook