ZAJÍMAVOSTI

Mistr světa Lukáš Krpálek odpovídá...

13. 7. 2021

Vaše nová rubrika s Lukášem Krpálkem.

Dobrý den, na POLIKLINICE AGEL Ostrava jsem si přečetl váš časopis. Rozhodl jsem se poslat panu Lukáši Krpálkovi pět otázek a předem děkuji za odpovědi. Petr Konečný, Ostrava

Jak moc Vás na úvod olympijské sezóny nakopla bronzová medaile z mistrovství Evropy?
Byl to pro mě moc důležitý krok, který jsem udělal k tomu, abych se cítil dobře před olympijskými hrami v Tokiu. Sezóna pro mě totiž nezačala dobře, na grandslamu v Tel Avivu jsem prohrál hned v prvním kole… To bylo moc těžké přijmout, protože dlouho jsem neprohrál hned na úvod turnaje. Proto jsem s trenérem zvolili novou taktiku, podle které jsme objížděli více turnajů. Hned v Praze jsem vyhrál, v Antalii byl bronzový. Medaile z mistrovství Evropy mě nakopla zpátky do nálady, ve které mohu pomýšlet na medaili olympijskou.

Prodělal jste vloni covid, jak moc to ovlivní přípravu a kariéru vrcholového sportovce?
Měl jsme neštěstí velmi mírný průběh, jen jsem kašlal a po 5 dnech jsme ztratil čich a chuť, to bylo jediné, co jsem v prvních dnech měl. Ale když jsem se vrátil do výkonu a přípravy na mistrovství Evropy v Praze, tak tam jsem to pociťoval hodně. Jak jsem se dostal do otáček, začala mě neskutečně bolet hlava, cítil jsme se hrozně unavený… Tohle všechno trvalo tři týdny, pak to naštěstí vymizelo a snad už je to dobrý. Raději jsem absolvoval zátěžový test, při kterém se ukázalo, i po několika týdnech, že můj organismus není připraven na úplnou tréninkovou zátěž naráz, a tak jsme vše skládali postupně. Asi i proto byl to takový můj rastart.

Víte, jaká omezená Vás čekají v Tokiu?
Něco už jsem zaslechl, ale podrobnosti nevím, i proto, že vše se stále vyvíjí a mění. Víme, že se budeme vracet hned po našem závodě domů, nebude bohužel možnost sledovat jiné sporty a fandit kamarádům. Víme, že olympiáda proběhne bez zahraničních diváků, tedy jen s japonskými fanoušky, což zrovna u juda tolik poznat nebude. Vše bude v bublině, na kterou jsme za uplynulý rok zvyklí, nikam se nedostaneme, kam to nebude nezbytně nutné. Budeme jen zavřeni v olympijské vesnici a budeme jezdit na tréninky a zápasy. Ale je to daň za to, aby olympiády vůbec mohla být.

Vyhrál jste toho hodně. Která medaile byla pro Vás nejcennější a proč?
Medailí byla spousta, za každou je kus práce a na každou má člověk nějakou vzpomínku. Pro mě je nejcennější zlatá z Ria 2016 a z mistrovství světa v Tokiu. Jsem ale člověk, který si váží každé medaile. Za každou je práce, nějaký přívěh, často překonaný zdravotní problém. Každá má svou cestu, na které jsem musel zabojovat, něco překonat a něčeho dosáhnout.

Za celou svou úspěšnou sportovní kariéru jste se utkal s velkým množstvím judistů. Je některý, na kterého nerad vzpomínáte – který Vám byl nejvíce nepříjemným soupeřem?
Do roku 2012 to byl Japonec Takamasa Anai se kterým jsem do té doby třikrát prohrál. Počtvrté jsme se měli utkat v Londýně na olympiádě. Tam se mi ho podařilo porazit. Nevěděl jsem si s ním do té doby rady, nevěděl jsem, co mám dělat. A když jsme tehdy viděl los, byl jsem moc smutný, ale dal jsem do toho tehdy všechno a podařilo se mi ho porazit. On po hrách končil aktivní kariéru, což pro něj byl smutný okamžik, kdybych ho neporazil, mohl v klidu vyhrát zlato. Pak to je Rus Chajbulajev, se kterým jsem prohrál první tři, čtyři utkání, včetně olympijského v Londýně, celý zápas jsem vedl, nakonec prohrál. Ale porazil jsem ho poprvé na mistrovství světa v Čeljabinsku v semifinále, u něj doma, a stal se poprvé mistrem světa. Všechno špatné se tak nakonec ukázalo pro něco dobré.

Máte před zápasy či turnajem nějaké rituály?
Nemám, snad jen nástup na žíněnku, kdy roztahuji ruce.

Sjezdil jste téměř celý svět. Kde se Vám osobně nejvíce líbilo?
Určitě v Japonsku, kde jsem strávil velkou část svého života. Byl jsem tam minimálně třicetkrát. A pokaždé zažil něco nádherného, pokaždé jsem viděl něco jiného, něco nového. Kultura země mi přilnula k srdci. Mám to tam moc rád a vracím se moc rád. Nebyl jsem tam vinou covidu rok a půl a chybí mi to moc.

Poslední měsíce žijeme v těžké době pandemie. Celá řada sportovních akcí byla odložena – třeba olympiáda. Jak tuto dobu prožíváte a co si o ní myslíte? Jak v této době trénujete?
Pro nás sportovce bylo velmi těžké přijmout, že olympiáda byla odložena. Měli jsme za sebou dvouletou kvalifikaci, celoživotní přípravu, a najednou vám oznámí, že se vše přerušuje a olympiáda odkládá. Teď to hodnotím jen a jen z pohledu sportovce, bez ohledu na ostatní dění. Pro každého sportovce je to velmi těžké. Je to vyvrcholení čtyřleté přípravy, okamžik, na který se vše soustředí a ladí. Speciálně pak pro ty starší, kteří vědí, že výpadek může znamenat velký mínus nebo dokonce i konec kariéry. Snad vše proběhne v červenci podle plánu, všichni se snažíme podle možností připravovat, dáváme tomu maximum. V Tokiu budu chtít vybojovat medaili.

LUKÁŠ KRPÁLEK
• olympijský vítěz z roku 2016
• mistr světa z let 2014 a 2019
• trojnásobný mistr Evropy
• vítěz ankety Sportovec roku o nejlepšího sportovce České republiky v letech 2016 a 2019