Profesora Šeda věda baví, protože odpovídá na otázky, které ještě zodpovězeny nebyly
15. 3. 2022
Představujeme členy Vědecké rady AGELu: Prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., FCMA.
Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv AGELu a prof. MUDr. Aleksi Šeda, Dr.Sc., FCMA
Profesor MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., FCMA, vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze (nyní 1. LF UK). V roce 1990 získal titul kandidáta věd v oboru lékařská biochemie, v roce 1995 atestoval v oboru vnitřního lékařství. V roce 2002 byl jmenován profesorem v oboru biochemie a patobiochemie. V 90. letech zastával pozici vědeckého pracovníka v zahraničí. V letech 1992 až 1993 hostoval jako profesor v italské Pise, v letech 1994 až 1995 působil jako vědecký pracovník Institutu Curie v Paříži. Od roku 1997 do roku 2002 vedl společné pracoviště Fyziologického ústavu Akademie věd ČR a 1. lékařské fakulty – Laboratoř biologie nádorové buňky. Působil jako Senior Scientist v Corporate R&D Procter & Gamble v Praze (1996 až 1999) a ve Frankfurtu (1999 až 2001). V roce 2007 se stal přednostou Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. lékařské fakulty UK v Praze. V letech 2005 až 2012 působil jako proděkan 1. LF UK v Praze pro grantovou problematiku a rozvoj. V letech 2012 až 2020 byl děkanem 1. LF UK. Od roku 2017 do 2020 byl zakládajícím předsedou Asociace děkanů lékařských fakult ČR a je také předsedou a zakládajícím členem Neuroonkologické Sekce COS JEP. Od roku 2015 je členem České lékařské akademie. V červenci 2020 byl jmenován náměstkem pro zdravotní péči ministerstva zdravotnictví, kde působil půl roku. Profesor Šedo, který působil či působí v téměř dvaceti vědeckých radách, získal řadu ocenění – například Cenu za nejlepší publikaci České revmatologické společnosti, Cenu předsednictva ČLS JEP za nejlepší knižní publikaci nebo Zlatou medaili UK. Od roku 1993 dosud řešil více než 15 vědeckých a zdravotnických projektů a spoluřešil desítky dalších v České republice i zahraničí. Podílí se na posudkové a recenzní činnosti pro tuzemské i zahraniční grantové agentury a časopisy. Profesor Aleksi Šedo je ženatý, manželka Liliana Raquel (pochází z Uruguaye) je lékařka – revmatoložka. Mají dceru Kláru.
Pane profesore, proč jste šel studovat medicínu?
Vždy mě zajímaly živé přírodní vědy, takže jsem podobně jako mnoho kolegů váhal mezi přírodovědou a medicínou. Ta nakonec zvítězila, protože se mi právě už během střední školy líbil kontakt s lidmi. Zdálo se mi, že jde o skvělé naplnění biologie.
Máte atestaci z vnitřního lékařství, ale nakonec jste svůj profesní život spojil s bádáním. Od roku 2007 jste přednostou Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK. K čemu je takové pracoviště dobré?
Náš ústav se – obdobně jako další teoretická pracoviště – hodně věnuje vědě a základnímu výzkumu v laboratořích. V různých experimentech tedy testujeme různé hypotézy, které by mohly přispět k dalšímu poznání vzniku a rozvoje nádorových onemocnění. Zabýváme se však také vyšetřováním biologického materiálu pacientů na molekulární úrovni, čímž pomáháme včasné a správné diagnostice jejich případného onkologického onemocnění.
Proč vás věda baví?
Protože jsem zvědavý. Líbí se mi hledat odpovědi na otázky, které ještě zodpovězeny nebyly. Líbí se mi hledat otázky, které ještě nebyly položeny. Protože se okolo vědy pohybují zajímaví, zábavní, příjemní a tvůrčí lidé, takže je radost být v jejich společenství. Protože je věda na jedné straně nemilosrdná. Když nemáte výsledky, těžko se hledají finance. Na straně druhé mohou být velmi úspěšní i velmi mladí vědci, pokud mají znalosti, schopnosti a štěstí. Protože ve vědě není na rozdíl od mnoha dalších profesí tolik vyznačena hierarchie, když člověk udělá něco skvělého, má svůj vítězný tah! A to je dobře.
Půl roku jste byl na ministerstvu zdravotnictví náměstkem pro zdravotní péči a měl na starosti řízení sekce zdravotní péče, sledovaní odborné úrovně, kvality, dostupnosti a rozvoje zdravotní péče, koncepční práci, zdravotnictví v krajích nebo vzdělávání zdravotníků. Jaká je úroveň lékařů v Čechách?
Podle mého názoru a zkušeností ze zahraničí, kde jsem několikrát pobýval delší dobu, si v porovnání se světem stojíme dost dobře. Jak vybavením našich zdravotnických pracovišť, tak dostupností péče a přínosem pro rozvoj biomedicínské vědy. Patříme mezi státy, které jsou vidět a účastní se mezinárodních projektů. Máme možná určitou rezervu ve zvýšené tendenci se litovat – netýká se to jen medicíny, ale obecně našeho přístupu k životu. V USA se nikdo litovat nebude, naopak bude vytvářet dojem, jak je silný.
Pojďme k akademickému prostředí, se kterým máte bohaté zkušenosti. Před třemi roky se kvůli nedostatku financí na vzdělávání zdravotníků spojili děkani lékařských fakult do asociace. Proč?
Dlouhodobý nedostatek peněz na vzdělávání budoucích lékařů a sester ohrožoval české zdravotnictví, což mohlo vést v blízké budoucnosti k nedostatku zdravotníků. Situaci bylo třeba urychleně řešit, takže jsme se spojili do asociace, která usilovala o navýšení financí do medicínského vzdělávání a zavedení dlouhodobého plánu, jak udržet kvalitní zdravotnické vzdělávání, a tím i péči o obyvatele Česka. Stát do té doby pokrýval jen asi dvě třetiny nákladů potřebných na vzdělávání. Zbylou třetinu si musely fakulty vydělat samy – tak, že jsme učili cizojazyčné studenty a jen díky této výuce jsme mohli učit české studenty. Dlouhodobá stagnace ohodnocení učitelů lékařství vedla k jejich nedostatku napříč obory a k jejich odchodu ze školství do rezortu zdravotnictví. Mladým adeptům na učitele medicíny fakulty jsme nemohli nabídnout slušné platové podmínky, takže jsme měli nedostatek učitelů a museli odmítat vysoké procento uchazečů o studium z kapacitních důvodů. Významně se k tomu přidávalo také stárnutí lékařů, což v kombinaci s nedostatkem učitelů mohlo způsobit vážnou krizi v oblasti dostupnosti a kvality zdravotní péče v Česku.
Díky rozhodnutí vlády v roce 2018 v následujících deseti letech lékařské fakulty dostanou zhruba 6,5 miliardy korun navíc. Co to znamená?
Před třemi roky nikdo nechtěl medicínu učit, pracovat jako lékař totiž znamenalo mít ve stejném věku a se stejnou kvalifikací výdělek dvakrát tak velký, než na pozici učitele medicíny. Největší část ze slíbených peněz tak jde na mzdy učitelů. Můžeme říct, že tyto finance pomáhají zvednout počty přijímaných studentů o patnáct procent a v budoucnu řešit nedostatek lékařů v Česku.
Lékařské fakulty postupně navýšily počty studentů o patnáct procent. Jak jste k tomuto číslu dospěli?
Aby nedocházelo k faktickému poklesu počtu lékařů v praxi, bylo potřeba navýšit počet absolventů minimálně o deset procent. Počítali jsme s tím, že abychom měli o deset procent více absolventů, musíme přijmout o patnáct procent víc studentů, protože část z nich studium nedokončí. Je třeba si také uvědomit, že čerstvě vystudovaní medici přijdou do praxe až kolem roku 2025, tedy po šesti letech studia, a pak je ještě čeká pěti až šestileté specializační vzdělávání. Je tedy třeba zvyšovat počty studentů dlouhodobě, a proto je financování rozvrženo do deseti let a nejde o jednorázovou podporu. Ta by neměla smysl.
I když lékařské fakulty přijmou víc studentů, bude ve skutečnosti výsledkem více lékařů?
Neodejdou třeba do zahraničí? O tom se v souvislosti s počty lékařů mluví hodně, ale podle mého názoru to není tak strašné, a navíc to není nic špatného. Těch, kteří si po promoci požádají o uznání diplomů, je výrazně více, než kteří skutečně odjedou pracovat do Německa či jinam. Těch je okolo pěti procent a nemyslím si, že by tyto odchody ohrožovaly naše zdravotnictví. Jejich počty dokonce meziročně klesají. Práce venku totiž není tak jednoduchá a řada z těch, kteří tam odejdou, se po čase vrací. Pokud se tam totiž chtějí dostat na lepší pozici, než je řadový lékař, musí mít v některých zemích navíc hotovou doktorskou práci, což u nás není potřeba. Vysokoškoláci by ale měli mít zkušenost ze zahraničí. Je nesmírně profesně i sociálně přínosná a absolventům umožňuje vidět jak svůj vlastní život, tak naši společenskou realitu v širších souvislostech a odlišovat příčiny a důsledky.
Proč je vůbec o naše lékaře v zahraničí takový zájem?
Lékařský stav v celém světě trpí postupným stárnutím. Společnosti totiž potřebují stále více lékařů kvůli tomu, že se například prodlužuje průměrný věk a stále se zlepšuje lékařská péče. Podobné problémy jako u nás tak řeší i jinde, například ve Velké Británii plánují kvůli hrozícímu nedostatku lékařů otevřít hned pět nových lékařských fakult.
V rozhovoru nyní přejděme k vám. S manželkou, lékařkou, máte dceru Kláru. Zdědila po vás medicínské geny?
Naše dcera k medicíně nesměřovala a nechtěli jsme ji ani nijak „rodičovsky“ indoktrinovat. Takže teď se pohybuje v úplně jiné oblasti. Věnuje se hudební produkci, zaměřenou na Hip Hopový styl. Dílem pro společnost Universal, a v současnosti pro svou vlastní značku Restless Minds.
Ví se o vás, že vaším koníčkem jsou motorky. Kolik jste měl motorek, jakou máte nyní, jak často jezdíte a kde všude?
Motocyklů jsem vystřídal několik, počínaje českou klasikou Jawa 50 Pionýr. V současnosti jezdím na motocyklu Yamaha Warrior, který dobře vystihuje skupinový název motorek tohoto typu: Muscle Bike. Má obsah 1800 ccm a krouticí moment 160 Nm. A jezdíme s přáteli ať již „kolem komína“ na krátké vzdálenosti, tak i po celé Evropě, v níž máme mnoho spřátelených klubů.
A poslední otázka přímo k vám. Jste lékař a biochemik, hodně času věnujete motorkám. Co vás dále baví?
S přáteli „od motorek“ nahlížím do střeleckých sportů. Kdysi jsem trochu trénoval judo, posledních asi patnáct let chodím cvičit Krav Maga. Je to univerzální a všestranné cvičení, které spojuje bojové sporty, má velmi zajímavé a kontaktní tréninky, ale pro mě je hlavně důležité, že pomáhá udržet se v kondici, v motivujícím prostředí prima lidí. Bohužel už jsem asi zapomněl hrát na klavír, na nějž jsem se učil jak v běžných kursech, tak v rámci Jazzové školy hrou, tenkrát vedené pány Emilem Viklickým, Karlem Velebným, Tonym Viktorou a Jaromírem Helešicem. Ale stále hodně poslouchám hudbu, jak jazzovou, ve všech jejích podobách, tak rockovou, včetně třeba Pražského výběru či Rammsteinů.
Facebook