Významné události

Představujeme členy Vědecké rady AGELu: prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc.

14. 2. 2021

Kardiolog Michael Aschermann v roce 2009 obdržel od prezidenta republiky Václava Klause medaili Za zásluhy, mimo jiné „za průkopnictví v oblasti nových metod v kardiologii.“

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv prof. MUDr. Michaela Aschermanna, DrSc.

Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., který se narodil v roce 1944 v Praze, vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Po krátké praxi v Motole a v sanatoriu na Pleši nastoupil do Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí v Praze. V roce 1991 se zde habilitoval na docenta, v roce 1999 byl jmenován profesorem. V letech 1999 až 2004 byl přednostou druhé interní kliniky kardiologie a angiologie Všeobecní fakultní nemocnice v Praze, od roku 2005 do 2007 byl předsedou České kardiologické společnosti, v současné době je členem výboru polečnosti a šéfredaktor časopisu Cor et Vasa. V roce 2009 obdržel od prezidenta republiky medaili Za zásluhy. Jako první kardiolog v Československu provedl v roce 1976 takzvanou endomyokardiální biopsii. V devadesátých letech se v České republice podílel na rozvoji léčby akutního infarktu myokardu metodou koronární angioplastiky (PRAGUE studie). Je členem Evropské kardiologické společnosti, čestným „Fellow of the European Society of Cardiology“ (FESC) a čestným „Fellow of American College of Cardiology“ (FACC). Předního evropského kardiologa jsme požádali o rozhovor.

Pane profesore, začneme obecně. Infarkty postihují stále mladší lidi, výjimkou už nejsou ani třicátníci. Proč?
Infarkty myokardu třicátníků jsou dnes mnohem častější než dřív. Důvodem jsou hektický způsob života, práce pod neustálým stresem, nezdravá strava, nedostatek pohybu, celkové přetěžování organismu a nedostatek odpočinku, kouření, obezita. Za posledních 20 let poklesl průměrný věk nemocných, kteří dostanou poprvé infarkt, o více než 10 let na necelých 49 let. Přibližně každý dvacátý pacient na něj zemře a každý čtvrtý ho dostane časem podruhé.

Co způsobuje infarkt?
Samotný infarkt myokardu způsobuje uzávěr věnčité tepny krevní sraženinou – trombem, vše se stává v místě aterosklerotického plátu, který se rozvíjí v důsledku přítomných rizikových faktorů. K těm patří především kouření, vysoký krevní tlak, diabetes mellitus, vysoká hladinu cholesterolu v krvi, obezita, málo pohybu a stres. V Česku má zvýšenou hladinu cholesterolu v krvi 70 procent dospělé populace a vysoký krevní tlak třetina dospělých. Každý třetí dospělý trpí nadváhou, každý pátý obezitou.

Češi umírají na nemoci srdce a cév dvakrát častěji než ve vyspělých státech Evropské unie. Je důvodem nezdravý životní styl?
Nezdravý životní styl se už promítá i do potomků dnešních čtyřicátníků a je to odraz života rodiny. Lékařská studie u dětí do 13 let ukázala, že pokud mají rodiče vysoký cholesterol v krvi, 39 procent jejich dětí jej už má také. Mají-li vysoký krevní tlak, byl tento naměřen i osmi procentům jejich dětí. Na srdce a cévy v České republice umírá polovina všech zemřelých, což je mnohem víc než na rakovinu. Prevence kardiovaskulárních onemocnění musí mnohem více začít už v rodině, především úpravou životosprávy ve prospěch zdravé stravy, nekouření a dostatku pohybu. Jinak lidí s infarktem v mladém věku bude stále víc.

Pojďme nyní přímo k Vám. Vy jste pocházel z podnikatelské rodiny, která měla obchod s látkami. Obchod byl v roce 1948 znárodněn a otec poté musel pracovat v továrně jako dělník. Jak jste se – jako nepřítel socialismu – dostal na medicínu?
O politiku jsem se vůbec nezajímal. A když jsem při přijímacích zkouškách na medicínu neuměl odpovědět na otázku, co to je Národní fronta, tak jsem dostal zamítavé stanovisko. Otec, už dělník, se naštval a zašel za ředitelkou gymnázia, jestli by mu nepomohla. Nevím, co udělala, ale po odvolání jsem dostal přípis, že se na fakultu mohu zapsat. A už ve druhém ročníku jsem začal pomáhat jednomu z mých výborných učitelů asistentu Karlu Horkému jako pomocná vědecká síla, spolu jsme pak spolupracovali dalších 40 let!

Jak jste se stal kardiologem?
Zpočátku bylo období, kdy mě přitahovala i chirurgie, protože se mi líbila kombinace manuální a intelektuální práce. Ale nakonec mě ke kardiologii přitáhli dobří učitelé. Měl jsem štěstí na výborné pedagogy a také na to, že posledních více než 40 let, což je přibližně doba, kdy se kardiologii věnuji, prošla tahle oblast medicíny neuvěřitelným rozvojem. Když jsem nastupoval jako začínající kardiolog, byly z vyšetřovacích metod k dispozici pouze EKG a rentgen, srdeční katetrizace byla pouze diagnostikou
metodou.

Vy jste nastoupil jako kardiolog na počátku sedmdesátých let do Všeobecné fakultní nemocnice. 
A rovnou jsem naskočil do rozjetého vlaku začínající kardiologie na jedné z prvních koronárních jednotek a celých 40 let jsem měl možnost ovlivňovat to, že jsme se stali jedním z předních pracovišť v celém Československu. Byl jsem u toho, když přišly první koronární jednotky, když se u nás objevil ultrazvuk, echokardiografie, tedy vyšetření, které má dnes téměř každá ambulance. Jak v diagnostice, tak v léčbě, se kardiologie za čtyři desítky let neskutečně pohnula.

Jako první lékař v Československu jste provedl endomokardiální biopsii – kdy to bylo?
Katetrizoval jsem již od roku 1972 pod vedením kolegů Ježka a Vančury, biopsii jsem pak poprvé provedl v roce 1976. Významnou zásluhu na tom měl pan profesor Petrášek, který přivezl z Německa bioptom – speciální katetr na odběr vzorků srdeční tkáně.

Jako lékař jste čtyřikrát odmítl vstoupit do komunistické strany. Jak se Vám strana „odvděčila“?
Když mi povolili, abych směl obhajovat kandidátskou disertaci, sdělil mi jeden funkcionář: „Ale to je všechno, co si můžete dovolit. Dál už to nepůjde“.

Naštěstí později přišla revoluce a Vy jste dvakrát odjel na stáž do Ameriky. Co Vám to ukázalo a dalo?
Nejprve jsem byl tři měsíce v Houstonu, později jsem strávil rok v New Yorku na Cornell University – New York Hospital. Díval se na práci amerických kardiologů a srovnával ji s tím, co už jsme uměli doma. Když jsem se vrátil domů, uvědomil si, že na řadě kardiologických pracovišť je prostor pro rozvoj koronárních intervencí. Pustil jsem se proto do rozsáhlé praktické výuky – jezdil do Ostravy, Olomouce, Českých Budějovic i do dalších měst, kde se postupně podařilo vytvořit týmy nadšených kolegů, kteří v této oblasti vykonávají dodnes moře kvalitní a cenné práce.

Vy jste v 90. letech 20. století s kolegy začal prosazovat myšlenku vytvoření specializovaných katetrizačních středisek, kam by sanitky s infarkty pacienty co nejdříve vozily. Kolik těchto center v Česku je a jak se tato metoda osvědčila?
Infarkt srdce patří u nás mezi nejčastější příčiny úmrtí. Když se podaří dovézt jím postiženého člověka během první hodiny do nemocnice, má vyhráno – mluvíme o zlaté hodině. Katetrizací prohlédnou lékaři cévy a ošetří postižená místa. I šest hodin od začátku infarktu je vysoká naděje na úspěšné ošetření tepny. Dokonce i do dvanácti hodin můžeme pacienta vrátit do života, třebaže to obvykle nezůstane bez následků. Metoda se osvědčila a rozšířila do celé republiky. Úmrtnost pacientů díky centrům rychle poklesla. V České republice je v současné době 22 center.

V životě jste dostal řadu uznání a ocenění. Co pro Vás je nejvýznamnějším oceněním, to v roce 2009 od prezidenta Václava Klause?
Osobně si nejvíce cením toho, že jsem měl možnost vychovávat mladší kolegy v kardiologii, mám velké množství skvělých žáků, kteří dnes tvoří páteř české kardiologie. Vždy jsem byl především týmový hráč a na všechny své následovníky mohu být tedy pyšný. Medaile od prezidenta republiky je snad jen ta pověstná třešnička na dortu a jistě si jí vážím také.

Ví se o Vás, že máte rád orientační běh, kterému se věnujete desítky let. Proč jste si vybral orientační běh?
Orientační běh je skvělý sport, kombinující fyzickou zátěž a práci „hlavou“ – můžete porazit skvělého běžce, pokud on „zakufruje“ a nemůže najít kontrolu. A je to také rodinný sport, který provozují celé rodiny i s dětmi. Moji synové (jeden kardiolog, jeden učitel jazyků) běhali orienťák také.

Co je katetrizace?
Vyšetřování srdce a cév cévkami, katetry, rozdělují se na pravostrannou a levostrannou katetrizaci, podle toho, do které části srdce se katetry zavádějí. Vyšetření věnčitých tepen se označuje jako koronarografie, při ní se zobrazují věnčité tepny, na kterých při procesu aterosklerózy dochází k jejich zúžení až uzávěrům, akutní uzávěr věnčité (koronární) tepny je příčinou vzniku akutního infarktu myokardu. Léčebná katetrizační metoda se jmenuje koronární angioplastika, při ní se do věnčitých tepen zavádí tzv. balónkové katetry, po umístění do místa zúžení tepny – nebo jejího uzávěru, se balónkem roztáhne a jeho tlak pak roztáhne, otevře – postiženou tepnu. Tato metoda se od roku 1995 používá také u akutních infarktů myokardu a v této oblasti byli čeští kardiologové spolu s Dány první na světě, kteří tuto metodu zavedli úspěšně do klinické praxe – dnes je tato metoda užívaná v celém vyspělém světě jako standard. K balónkovým katetrům pak ještě byla technika doplněná používáním tzv. stentů, kovových pružných trubiček, které se v cévách ponechávají s cílem udržet dlouhodobou průchodnost a prokrvení orgánů, myokardu.