Rádi jsme pomohli dobré věci, říkají zlatí olympionici
29. 8. 2023
Judista Lukáš Krpálek i plavec Arnošt Petráček si pochvalují rekordní účast na Těšínské osmičce a oba už se soustředí na zisk dalšího olympijského zlata příští rok v Paříži.
Tak jak vám oběma ten závod sedl?
LK: Já jsem spokojený. Bylo příjemné počasí, loni bylo moc vedro. Přijel jsem si to užít a podpořit dobrou věc. Na lidech, co s námi běželi, bylo vidět, že z toho mají radost, že se se mnou mohou potkat. Během závodu mě klepali po ramenou, kecali jsme spolu. Jsem rád, že jsem mohl pomoci spojit příjemné s užitečným.
AP: Pro mě to byl první ročník, závod jsem absolvoval na kole. Jsem moc rád, že jsem tu byl. Na kole se jelo perfektně, ačkoliv terén byl místy trochu náročný. Vzal jsem to ale jako výzvu. Hodně mě potěšilo, že se letošního ročníku zúčastnil rekordní počet běžců. Vážím si toho, že mě NADACE AGEL, která závod pořádá, už druhým rokem podporuje, ale podporuje i ostatní. Ten počet účastníků ukazuje, že lidé mají srdce na správném místě.
Hecovali jste se navzájem?
LK: Je pravda, že včera jsme se domlouvali, že to absolvujeme bok po boku. A že pokud by mi chtěl Arnošt ujet, tak mu sundám řetěz. Jenže mi ujel už na začátku, a to už jsem nedohnal.
AP: Je to, jak říká Lukáš. Bylo to hrozně fajn, nakonec jsem tedy na trať vyrazil spolu s kolegou z paralympijského týmu cyklistou Ivem Koblasou. Asi prvních dva a půl kilometru jsme jeli ještě spolu, ale pak už mi začal ujíždět, jelikož kolo určitě není moje silná stránka. Bral jsem to proto s respektem, nechtěl jsem se pouštět do žádných srandiček. Čeká mě v srpnu v Manchesteru mistrovství světa, takže jsem si musel hlídat, aby se mi nic nestalo.
Lukáši, pro judistu asi není běh typickou kratochvílí. Jaký k němu máte vztah?
LK: Moc dobrý ne, bolí mě z něho záda.
Počkejte, vy házíte o zem se stokilovými chlapy, ale záda vás bolí z běhu?
LK: Když je to do kopce, tak záda necítím. Ale při běhu z kopce už je to horší. Ostatně se zády mám problém už od olympiády v Londýně, kdy mi řekli, že mám výhřez plotýnky. Proto jsme běh z tréninku téměř úplně vyškrtli. Když už trénuji kondici, tak vytáhnu kolo, na tom mi nedělá problém ujet 300 kilometrů. Když už si něco zaběhnu, tak je to vždy do 20 minut, na ty dlouhé tratě já nejsem.
Téměř každý účastník běhu už na sobě dneska má nějaké chytré hodinky, měří si už nejen čas, ale i tep a další parametry. Vám dvěma v tréninku tyto technologie nějak pomáhají?
LK: Já je využívám jen minimálně. Bylo období, kdy jsem si třeba při tréninkových zápasech měřil tepovku, abychom zjistili, kdy nastupuje únava a předešli jsme zranění. Teď už to ale neděláme. Sportovec se svoje tělo zkrátka naučí vnímat sám a poznat, kdy jde do únavy a měl by zvolnit. Teď už přesně vím, kdy mám ubrat, abych se nezranil. Nejvíc zranění totiž přichází právě v únavě.
AP: Já si dnes už jen měřím čas, ale i my v týmu jsme dříve sledovali tepovku, kdy jsme měli makat až do určité tepové frekvence a pak zvolnit. Pro nás je ostatně směrodatný zaplavaný čas.
Vy jste, Arnošte, už dříve hovořil o tom, že konec kariéry jste měl na mysli už hodněkrát. Ale stejně pokračujete, závodíte nejen na Těšínské osmičce, ale chystáte se na příští rok na paralympiádu do Paříže s cílem bořit rekordy. Kde se ve vás bere ten vnitřní motor?
AP: Pořád mám velkou chuť a motivaci obhájit zlato z paralympiády v Brazílii z roku 2016. Navíc si věřím na získání evropského i světového rekordu, to je ten největší hrací motor, abych dál tvrdě trénoval. Navíc mě to jednoduše baví, voda je můj život. Bez vody bych fungovat nedokázal. Pomáhá mi zdravotně i fyzicky. Jezdit po závodech a soustředěních je velká motivace.
Lukáši, vy jste si shodou okolností právě v Paříži zranil na závodech rameno. Už jste v pohodě? Míříte do Paříže zpět na olympijské tatami?
LK: Už to tam směřujeme, po zranění už jsem pár turnajů absolvoval, naštěstí dopadly dobře. Rameno ještě cítím, ten klíček mě ještě trochu trápí, ale už ho můžu ze 100 % zatěžovat, což je dobrá zpráva. Zrovna běží dvouletý cyklus olympijské kvalifikace, kde ještě musím nasbírat potřebné body, protože jsem měnil váhovou kategorii. Nově budu závodit v kategorii do 100 kilogramů, což mi vytvořilo novou motivaci: dostat se na olympiádu v obou váhových kategoriích. Proto jsem na mistrovství světa startoval v kategorii do 100 kilogramů a hned 14 dní na to jsem na Grand Prix v Linzu nastoupil v těžké váze, abych přidal body i tam. Chci na olympiádu v obou váhách, i když startovat budu moci jen v jedné. Po tom všem, co se mi povedlo, je tohle pro mě taková další meta.
Na startu Těšínské osmičky jsme viděli desítky dětí. Vy, Lukáši, jste rozjel i svou vlastní akademii. Jak to teď mají děti se sportem? Je to jiné, než když jste vy dva začínali?
LK: Dnes je těžší dostat děcka ke sportu. Máte telefony, tablety, počítače. To vše dítě spolehlivě zabaví. Všechno jsou to lákadla a dostat dítě ke sportu je pak o něco těžší. Dříve přišlo dítě domů ze školy, tašku hodilo do kouta a šlo si kopat před dům s kamarády celé odpoledne. To se dnes už tolik nevidí. V tomto je to těžší. Ale právě proto bychom my sportovci, kteří jsme něčeho dosáhli, měli děti motivovat ke sportu a pohybu obecně. Pro mě jsou skoro nejkrásnější vzpomínky, jak jsem jako malý jezdil po soustředěních, závodech, jak jsme spali po tělocvičnách ve spacácích a podobně. To byly nádherné chvíle. Musíme proto děti ke sportu motivovat, aby trávily co nejméně času na elektronice.
AP: K tomu bych chtěl doplnit, že i co se týče zdravých sportovců, tak tomu vůbec nepomohl covid. Zažili jsme tu situaci, kdy byly stadiony zavřené, také u nás v plaveckém klubu v Českých Budějovicích. Trénujeme tam i se zdravými plavci a úbytek v jejich počtu byl zřetelný. A pokud jde o sportovce se zdravotním postižením, tak plávání má to velké štěstí, že pohyb ve vodě pomáhá s rehabilitací. To znamená, že hendikepované dítě nemusí být hned sportovec, ale díky rehabilitačnímu pobytu ve vodě se ke sportu i díky talentu dostane samo. My jsme jako hendikepovaní plavci rozstrkaní po celé České republice, ale třeba ten společný trénink nám umožňuje zapojit se i po boku zdravých plavců. Jsem toho příkladem, můj bývalý trenér mě vzal mezi zdravé plavce a jezdili jsme spolu po závodech.
✒ BC. MICHAL BERNÁTH JIŘÍ ZERZOŇ, ROSTISLAV ŠIMEK, ING. TOMÁŠ ŽELAZKO
Facebook