Paralympionik Arnošt Petráček má jasný cíl: „Na paralympiádě v Paříži chci zlatou medaili a světový rekord!“
24. 4. 2023
Nejúspěšnějšího českého paralympijského reprezentanta v plavání v loňském roce podpořila i NADACE AGEL, a to částkou 50 tisíc korun na sportovní přípravu
Arnošt Petráček je reprezentantem České republiky v plavání, držitelem zlaté medaile z paralympijských her v Riu de Janeiru a stříbrné medaile z paralympiády v Tokiu. Drží několik evropských a světových rekordů v disciplínách 50 metrů motýlek a 50 metrů znak a kromě zářivých sportovních úspěchů je také vysoce aktivní v přednáškové činnosti, kdy vypráví hendikepovaným i nehendikepovaným posluchačům svůj životní příběh, inspiruje a motivuje. NADACE AGEL v loňském roce Arnošta Petráčka podpořila částkou 50 000 korun na sportovní přípravu a nejen o ní jsme si s ním povídali i my:
Mohl byste stručně popsat svůj hendikep?
Mám vrozenou vadu horních končetin, takzvaně nevyvinuté paže a také deformace kolenních kloubů.
Jak jste se vlastně dostal ke sportu? A bylo plavání hned velkou láskou, nebo jste se k němu spíše dopracoval časem?
Díky mému handicapu mi lékaři doporučili se pohybovat ve vodě a postupem času se plavání stalo mým velkým koníčkem, díky kterému jsem se dostal do juniorské reprezentace České republiky.
Jak dlouho už tedy plavete? A kdy přišly první úspěchy?
Vrcholově plavu již 17 let, ve vodě se pohybuji od 3 let. Můj první velký úspěch, kdy jsem přivezl medaili, byl v mých 11 letech na závodech Karlovarský pohárek. Velký zlom přinesl výsledek z prvních mezinárodních závodů v Brně v roce 2005. Z těchto závodů jsem přivezl bronzovou medaili. Následující rok jsem ze stejných závodů dovezl stříbro a díky všem svým výsledkům jsem se v roce 2006 dostal do reprezentace České republiky.
Měl jste někdy chuť s plaváním skončit?
Když byla covidová doba, bylo vše zavřené a najednou vše skončilo – zavřené bazény, žádné soustředění, žádné závody. Bylo to velmi psychicky náročné pro všechny a hodně jsem s tím bojoval, zda se vůbec snažit něco dělat, když to nemáte kde ukázat. Naštěstí už je ale vše za námi a „valíme“ dále.
Kdy jste si poprvé uvědomil, že byste v plavání mohl dosáhnout nějakých opravdu velkých úspěchů?
Největší zlom přišel v roce 2006, kdy jsem se zúčastnil velkých závodů, a to především mistrovství světa v jihoafrickém Durbanu. Tenkrát jsem vybojoval 2. místo, a to byl start mé plavecké kariéry, která trvá už 17 let.
Účastnil jste se několika paralympiád. Jak na ně vzpomínáte a které to byly?
Každá paralympiáda má svůj příběh, bylo to vždy velmi psychicky náročné. Například na první paralympiádě v Pekingu bylo náročné ustát velký tlak ze strany fanoušků. Na tribuně vám fandilo několik tisíc fanoušků a vy jdete na start. Vidět tolik lidí bylo nádherné, ale zároveň psychicky náročné. Nejkrásnější pro mě byla paralympiáda v Riu de Janeiru v roce 2016. Zlatá medaile a největší fandové – rodiče, kteří vám fandí z celého srdce v přímém přenosu na tribuně, to bylo na tom to nejkrásnější. Odsud jsem si přivezl zlatou paralympijskou medaili ze závodu na 50 metrů znak.
Jaký úspěch považujete zatím za svůj největší?
Vážím si všech úspěchů, kterých jsme společně s mým týmem dosáhli, a máme ze všech úspěchů nádherné vzpomínky a radost. Za ten největší úspěch považuji zmíněný zisk zlaté medaile na paralympiádě v Rio de Janeiru v roce 2016. V roce 2021 jsem pak přivezl další důležitou medaili mé kariéry, tentokrát z paralympijských her v Tokiu. Vyplavat se mi podařilo stříbro, které má ale pro mě hodnotu zlata. V rozplavbě jsem pokořil paralympijský rekord, ve finále jsem jel ještě rychleji. Úžasný zážitek, skvělá příprava a vynikající kolektiv mě dovedl k dalšímu důležitému bodu v mém životě.
Kromě sportu máte i neskutečné množství dalších aktivit. Čemu všemu se věnujete?
Jsem moc rád, že svým příběhem mohu motivovat další lidi bez rozdílu – s handicapem, i bez handicapu. Rád se účastním přednášek ve školách, mile rád jezdím na konference, firmy mě oslovují, zda bych pro jejich zaměstnance neudělal přednášku. Pro mě je to velkým potěšením. Aktivit je ale celá řada, poslední aktivita byla spoluorganizace prvního ročníku zimních her handicapované mládeže Emil Open v Lipně nad Vltavou, kde hlavním pořadatelem byl spolek Emilova sportovní. Byla to nádherná akce a věříme, že příští rok ji budeme moci zopakovat.
Kde berete na to všechno energii?
Největší motivací a energií jsou pro mě všichni, kteří do toho dají své srdce a úsměv na tváři. Ta radost, když vidíte, jak je to zajímá a naplňuje, je k nezaplacení.
Zvládat veškerý váš program a dosahovat takových výkonů musí být náročné. Kdo vám pomáhá?
Mám velké štěstí na svůj tým a lidi okolo, ať už jsou to rodiče, partnerka, trenéři, firemní partneři, přátelé, kamarádi. Díky nim zvládám své aktivity, které mě baví a naplňují.
Jaké jsou vaše aktuální plány nebo cíle?
Dlouhodobý plán je uspět na paralympiádě v Paříži. Tam si chceme vzít vše zpět – zlatou medaili a světový rekord. Což by ale nešlo bez podpory. Proto bych mile rád poděkoval Nadaci AGEL, díky které máme snazší vše naplánovat a kvalitně se připravovat.
✒ LUCIE DRAHOŠOVÁ ARCHIV ARNOŠTA PETRÁČKA
Facebook