Martin Keller přišel o nohu nad kolenem, ale nevzdal to
19. 12. 2021
NADACE AGEL poskytla finanční příspěvek na novou protézu jedenačtyřicetiletému pracovníkovi Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí.
Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Michal Václav, DiS., archiv Martina Kellera
Finanční příspěvek ve výši 36 320 Kč obdržel od NADACE AGEL pracovník vrátnice Nemocnice Valašské Meziříčí Martin Keller. Díky příspěvku si mohl jedenačtyřicetiletý muž pořídit novou bionickou, mikroprocesorem řízenou protézu. Dar byl věnován v rámci projektu „Plníme sny“, který se zaměřuje na zaměstnance a pacienty zdravotnických zařízení Skupiny AGEL, kteří se ocitnou v těžké situaci.
NADACE AGEL poskytla finanční částku, která pokryla část celkové sumy. Zbývající část poskytla Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. „Nová bionická, mikroprocesorem řízená protéza mi umožní opět rozšířit obzory mých dovedností a hlavně zjednodušit každodenní rutinu. Dalším a stejně tak důležitým faktorem, který mi dopřeje nová protéza, je odlehčení druhé dolní končetiny a s tím společné symetrické zatížení obou polovin těla, při čemž se vyrovná páteř a tudíž limituje bolest zad a jiné defekty,“ vysvětluje výhody protézy Martin Keller s tím, že nedílnou a nejvíce důležitou součásti protézy je protetické lůžko zhotovené individuálně na míru. „Pokud lůžko nesedí a nefunguje tak jak má, může být zbytek protézy ze zlata, ale nikdy to nebude ono,“ doplnil.
Na ten den 19. července 2002 Martin Keller nikdy nezapomene. V té době byl zaměstnán v lese jako strojník, řidič. Bohužel v osudový okamžik jej přimáčkl bagr. Z nešťastné události si pamatuje následné probuzení po operačním zákroku v nemocnici, při kterém mu lékaři museli amputovat levou nohu nad kolenem. V ten moment si ve svých 22 letech nedokázal představit život bez svých koníčků: turistiky, myslivosti a sportu.
Po propuštění z nemocnice byly myšlenky mladého muže byly všelijaké. Ale poté mu řekl otec: „Martine, když nejde o život, jde o nic.“ Tato věta Martina nakopla, takže těžký handicap ho nezlomil. Začal opět chodit do lesa – sice nejprve jen o berlích, ale i to byl pro něj malý úspěch. „Svého prvního srnce jsem ulovil přesně na den za dva měsíce po amputaci,“ říká dnes jedenačtyřicetiletý muž, který od roku 2008 pracuje na vrátnici Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí, kde kromě poskytování informací pacientům také například hlídá požární systém.
Po nehodě strávil tři měsíce na rehabilitaci v Chuchelné, kde mu „společnost“ dělala nová, železná protéza. A začínal objevovat život s protézou a zjišťoval, co si s ní může či nemůže dovolit. „Nebylo to lehké, ale dnes jsem tomu rád, že jsem to zvládl,“ sdělil Martin, který se nejen vrátil k turistice, ale hledal další výzvy. Jednou z nich bylo naučit se jezdit na kajaku, což se podařilo. Kromě toho pravidelně chodil do lesa, dříve obden, dnes tak jednou týdně. „Více nemám čas, protože po rozvodu od roku 2014 mám v péči svých pět „ogarů“, kteří mají 7 až 14 let. Naštěstí mi s výchovou pomáhají rodiče, u kterých na baráku bydlíme,“ doplnil.
Rok po amputaci začal hrát také sledge hokej, který s tříletou přestávkou po rozvodu hraje vlastně do dnes. Nejprve byl hráčem Olomouce, poté Studénky a dnes Havířova. Téměř čtyři roky byl i členem české reprezentace, se kterou se zúčastnil mezinárodních turnajů ve Švédsku či Itálii. V současnosti kvůli výchově synů nemá čas hrát zápasy, ovšem se syny si občas zajde zabruslit.
Že amputace nohy není konec, ale možná nový začátek, si Martin již delší dobu myslí. „Díky sportu i všeho kolem jsem zjistil, že mé postižení oproti jiným je „zanedbatelné“. Sice jsem něco ztratil, ale zase jsem objevil nové obzory a výzvy,“ dodal Martin Keller.
NADACE AGEL potřebným lidem a organizacím pomáhá již od roku 2011. Od svého vzniku nadace podpořila více než 1350 žadatelů částkou přesahující 35,5 miliónu korun.
Facebook