NADACE AGEL dlouhodobě pomáhá sociálním zařízením
6. 10. 2021
Na naše otázky odpovídali zástupci sociálních zařízení.
Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv NADACE AGEL
Ve světě je hodně utrpení. Nejvíce to pociťují bezbranné děti, ale také matky s dětmi, které kvůli tíživé životní situaci žijí v azylových domech. Právě těmto dětem a maminkám z Azylového domu Gloria, z Dětského domova Černá Voda, Dětského domova Vrbno pod Pradědem a ze Střední školy, základní školy a mateřské školy JISTOTA v Prostějově směřuje dlouhodobě pomoc NADACE AGEL.
NA NAŠE OTÁZKY ODPOVÍDALI ZÁSTUPCI TĚCHTO SOCIÁLNÍCH ZAŘÍZENÍ:
• sestra Mgr. Jana Imelda Hrdličková, ředitelka Azylového domu Gloria
• Mgr. Kateřina Beťáková, ředitelka Dětského domova a Školní jídelny Černá Voda
• Mgr. Jan Vavřík, ředitel Dětského domova Vrbno pod Pradědem
• PhDr. Marie Turková, ředitelka Střední školy, základní školy a mateřská školy JISTOTA
Kdy jste začali s NADACÍ AGEL spolupracovat?
J. Hrdličková: Před pěti lety, v roce 2016. Je to právě dlouhodobost spolupráce, která je pro Arcidiecézní charitu Praha důležitá a cenná. Převzít dlouhodobý patronát nad konkrétním projektem nebo sociální službou není v českém prostředí běžná věc. NADACE AGEL je průkopníkem trendu, který je v dárcovsky rozvinutých zemích mnohem běžnější.
K. Beťáková: Dětský domov v Černé Vodě začal s NADACÍ AGEL spolupracovat již v roce 2012.
J. Vavřík: Naše spolupráce začala v roce 2019, kdy jsme získali příspěvek 43 tisíc korun na oblečení a sportovní vybavení. Zároveň bylo obdarováno 43 dětí vytouženými vánočními dárky, mezi nimiž byly například repro bedýnky, LEGO, fotbalový dres, kopací míč, make-up kufřík či dámská kabelka.
M. Turková: S NADACÍ AGEL spolupracujeme téměř od prvopočátku, kdy měla sídlo v Prostějově. Tehdy proběhlo seznámení členů vedení obou organizací. Na jaře 2012 navštívilo vedení NADACE AGEL školu JISTOTA pro handicapované žáky. Byla podaná první žádost o sponzorský dar, který směřoval na rekonstrukci multifunkčních dílen, které žákům dosud slouží. Žáci v nich rozvíjí svou fantazii a motoriku v práci s keramickou hlínou a dalšími materiály.
Za tu dobu se Vám podařilo společně zorganizovat několik akcí. Které Vám osobně udělaly největší radost?
J. Hrdličková: Hraní s canisterapeutickým psem Bellou, výlet do zoo, oslavy Dne dětí a další. Krásné vzpomínky mám na setkání pod vánočním stromečkem s rozdělováním vánočních dárků, které NADACE AGEL dětem každoročně chystá. Děti, jejichž maminky musí měsíčně vyžít s částkou, kterou mnozí utratí během jednodenního výletu s rodinou, si nemohou moc vybírat, co by si chtěly koupit. A tak když mají jednou ročně tu možnost, je to pro ně výjimečný zážitek. Vidíte, jak si kluk teenager šťastně tiskne k hrudi vysněné tenisky, mladá slečna obdivně prohlíží bižuterii. A co teprve malé děti! Ta radost v jejich očích mě vždycky dojímá. Moc těmto dětem přeji, aby v životě zažívaly víc radostí než starostí.
K. Beťáková: Největší radost nám dělají letní tábory pro děti. Je to pro nás velká finanční pomoc a hlavně zajištění zábavy pro děti v době letních prázdnin. Snažíme se tam posílat hlavně děti, které se o prázdninách nedostanou ke svým rodinám. Další krásnou akcí byla v červnu u nás na zahradě canisterapie. Hlavně menší děti byly z pejsků nadšené, proto doufám, že takové krásné akce budou pokračovat.
J. Vavřík: Spolupráce s NADACÍ AGEL je úžasná a na vysoce profesionální úrovni. V době, kdy společnost velmi tvrdě zanevřela na dětské domovy, je tato spolupráce unikátní. Dětské domovy se starají o děti, o které se rodiče neuměli, nechtěli či se nedokázali postarat. Mnohdy jsou děti do domovů přemístěny pozdě, čímž je práce s nimi vysoce obtížná. Dětské domovy se tak stávají poslední oázou pro děti, o které společnost nejeví zájem. A právě proto je spolupráce s NADACÍ AGEL výtečná, protože její participace na výchově a vzdělávání našich dětí je nezastupitelná. Společně jsme realizovali několik aktivit, přičemž nejvíce si ceníme dárků před vánočními svátky a projektu na vybavení kuchyně.
Jak a kam směřovaly dary od nadace?
J. Hrdličková: Nadační příspěvek směřuje každoročně do tří oblastí. První je podpora samotného chodu Azylového domu. Díky NADACI AGEL můžeme dofinancovat mzdy pracovníků v situaci, kdy na ně nestačí dotace. To je pro efektivní pomoc klíčové. Azylový dům, to není jen střecha nad hlavou, to je především tým zkušených sociálních pracovníků, socioterapeutů a aktivizačních pracovníků, kteří maminkám pomáhají zvládnout prožitá traumata a najít sílu k tomu, aby se v životě opět postavily na vlastní nohy. Druhou oblastí je nákup nového a obnova opotřebovaného vybavení domu, ať už jde o nábytek pokojů, vybavení kuchyní či herní prvky dětského hřiště. Je důležité, aby se maminky v Azylovém domě cítily dobře. Jedna z nich nedávno poznamenala, že kdyby věděla, jak hezké je zde prostředí, odešla by od násilného partnera, který ji roky fyzicky a psychicky týral, mnohem dříve. Bála se, že Azylový dům je nějakou špinavou ubytovnou. Byla překvapená, jak útulné to u nás je. Třetí oblastí je přímá podpora konkrétním rodinám. Tady musíme být velmi opatrní a rozdávat s rozvahou, protože nechceme maminky zvykat na to, že dostávají věci zadarmo. Naším cílem je vrátit je do normálního života, kde jim zadarmo nikdo nic nedá. Jde tedy o výjimečné případy. V poslední době to byl například nákup zdravotní obuvi, letní tábor nebo potravinová pomoc rodinám, které k nám přicházejí úplně bez prostředků a nemají peníze ani na jídlo do doby, než si vyřídí sociální dávky. Chtěla bych poděkovat NADACI AGEL za to, že naslouchá potřebám Azylového domu a že finanční pomoc může být skutečně šitá na míru. Hodně dárců chce dnes darovat především tak, aby to bylo vidět, aby se mohli s darovanou věcí vyfotografovat. Málokdo dá peníze na platy pracovníků a přitom odborná sociální práce je z dlouhodobého hlediska efektivnější pomocí než zahrnout potřebné lidi materiálními věcmi.
K. Beťáková: Dary od NADACE AGEL vždy směřují k dětem. Každým rokem dostáváme od nadace poukazy na letní tábory, finanční dary, na Vánoce je to nejrůznější sportovní vybavení, ručníky, povlečení a další věci. Za vysvědčení dostalo každé dítě knihu, kterou si samo vybralo.
J. Vavřík: Všechny dárky, které jsme od NADACE AGEL dostali, směřovaly k dětem. Jednalo se zejména o laptopy ke zvládání domácí výuky, herní konzole PlayStation a Xbox, sportovní vybavení v podobě dvou stolních fotbálků a osmi párů kolečkových bruslí, roušky, respirátory, vitamíny a další.
M. Turková: V roce 2013 škola přijala další finanční prostředky, které byly investovány do montáže plošiny svozového automobilu, který sváží vozíčkáře ze vzdálených míst pěti okresů. V roce 2014 byla finanční pomoc směřována na zlepšení zdravotního stavu dětí a žáků, do ergoterapie a ostatních terapií. V roce 2015 byl zakoupen EEG BIOFEEDBACK, jehož součástí bylo i proškolení pracovníků. Biofeedback je plně využíván a zájem rodičů se neustále zvyšuje. Od roku 2016 dosud je pomoc nadace směrována na dopravu dětí a žáků do školy a ze školy. Svážíme žáky z pěti okresů, z obcí, ze kterých je problematické se do školy dostat. Takto mohou rodiče po předání žáků do auta nastoupit do práce do doby, než jsou jim děti přivezeny zpět. I rodičům takto nadace umožňuje sociální kontakt mimo jejich rodinu. V roce 2017 byla poskytnuta částka 40 tisíc korun na zakoupení nového automobilu pro svoz žáků (na celý automobil se složila řada sponzorů a nadací). V letošním roce získala škola mimo finančních prostředků i jednorázové ústenky v hodnotě téměř 74 tisíc korun, které slouží dětem a žákům ke zmírnění dopadu covid-19. Bez pomoci NADACE AGEL by nebylo možné dopravu handicapovaných žáků do školy zajistit. Velice si vážíme vynikající spolupráce a pomoci.
Jak pandemie ovlivnila spolupráci?
J. Hrdličková: Bohužel méně jsme se osobně vídali. Tým NADACE AGEL v čele s paní ředitelkou a dokonce i členové správní a dozorčí rady do Azylového domu Gloria pravidelně jezdili. To je na jejich pomoci další obdivuhodná věc. Nejsou to nějací úředníci v kanceláři, kteří jen rozdělují peníze. Zajímají se o osudy konkrétních rodin, chtějí poznat chod domu. Sdílíme s nimi naše úspěchy i úskalí naší práce. Věříme, že příležitostí pro společná setkání bude opět více.
K. Beťáková: Pandemie naši spolupráci nijak výrazně neovlivnila. Letní tábory se vždy podařilo zrealizovat. V době pandemie nám nadace poskytla roušky, za které jsme byli moc vděční.
J. Vavřík: Pandemie se spolupráce dotkla tím, že se stala víceméně virtuální. Velmi nás v obou vlnách potěšily sportovní pomůcky a hračky. V době, kdy jsme byli s dětmi zavřeni v budově, nám tyto dárky zkrátily dlouhý čas před rozvolněním společnosti.
M. Turková: I během pandemie je spolupráce s NADACÍ AGEL na velice dobré úrovni a škole jsou poskytovány prostředky na zvládnutí chodu školy a celé pandemie.
Jak vidíte budoucnost spolupráce?
J. Hrdličková: Nezmění-li se záměry a plány na straně nadace, budeme rádi, když bude spolupráce pokračovat i v dalších letech. Bylo by skvělé, kdybychom dokázali inspirovat i další dárce k podobné formě dlouhodobé pomoci. Kéž by každá sociální služba měla svého patrona. Pomáhá to k větší stabilitě a kvalitě poskytované pomoci.
K. Beťáková: Doufám a moc bych si za naše děti přála, aby spolupráce i nadále pokračovala.
J. Vavřík: Určitě růžově. Těšíme se na ni.
Skupina AGEL je poskytovatelem zdravotní péče. Neovlivnila NADACE AGEL některé z Vašich svěřenců (resp. maminek), aby uvažovali o práci ve zdravotnictví?
J. Hrdličková: Nedávno si jedna maminka našla práci jako uklízečka v nemocnici, další jako pečovatelka, která se stará o seniory. Ve zdravotním a sociálním sektoru je dobrá možnost uplatnění. Bohužel na pozici zdravotní sestry, kterých je dnes nedostatek, nemají maminky v Azylovém domě ve většině případů potřebné vzdělání. Je nutné si uvědomit, že obvykle vyrůstaly v nefungujících rodinách, kde je rodiče ve vzdělání nepodporovali. Úspěchem při naší práci s maminkami je, když dokáží nahlédnout ty vzorce svého chování – ve výchově, v partnerství – které si nesou ze svého dětství a které je dovedly do obtíží. To je první krok k tomu, aby svůj život dokázaly změnit. Pak je šance, že jejich děti budou vyrůstat ve zdravé rodině a v budoucnu budou žít spokojený život.
K. Beťáková: Zatím z našich dětí šla na zdravotní školu pouze jedna slečna. Je možné, že jich v budoucnu bude víc.
J. Vavřík: Jistě se spolupráce dotkla všech dětí, ale vzhledem k nízkému věku dětí nedokážeme ještě zcela jejich budoucnost předpovědět.
M. Turková: Někteří rodiče našich žáků pracují ve zdravotnictví, někteří v sociálních službách. Péče o handicapované děti je náročná, vyžaduje neustálou přítomnost pečující osoby.
Facebook