Krizový management v praxi očima MUDr. Jany Chrastinové
5. 11. 2024
Nemocnice zvládla kritické dny bez energií, dostupných zásob a s omezeným personálem, odříznutá od okolního světa.
Přestože jesenická nemocnice unikla hlavní přívalové vlně, čelili zdejší zaměstnanci zcela bezprecedentní situaci. Předsedkyně představenstva a primářka gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. Jana Chrastinová v rozhovoru otevřeně líčí, jak nemocnice zvládla kritické dny bez energií, dostupných zásob a s omezeným personálem, odříznutá od okolního světa.
Paní ředitelko, jak obtížné je vracet nemocnici zpět do běžného režimu po takové katastrofě?
Představte si, že se pokoušíte rozběhnout složitý stroj, jehož některé součástky byly povodní poškozeny nebo odneseny. Tak náročné to pro nás je. Víkend, kdy udeřila velká voda, a dny následující byly skutečně zkouškou naší odolnosti. Museli jsme samozřejmě pozastavit veškeré plánované operace a omezit chod některých ambulancí. Soustředili jsme se na akutní případy. Jakmile to situace dovolila, začal se postupně obnovovat provoz. Nicméně, ještě potrvá, než se na sto procent vrátíme do běžného provozu. Jeden příklad za všechny, teď je konec září a kvůli přetrvávající absenci přívodu pitné vody nemůžeme pečovat o pacienty na dialýze. Pro tyto klienty jsme museli najít alternativní řešení a převážíme je na naše pracoviště do Šumperka.
Infrastruktura je pro nemocnici klíčová, jak jste na tom s energiemi nyní?
Začnu pozitivní zprávou. Naše záložní generátory se v kritickém momentu ukázaly jako spolehlivé, okamžitě naskočily a fungovaly bezchybně. Nicméně, více než týden jsme neměli plyn, což znamená, že jsme byli bez topení, bez možnosti ohřevu vody a vařit se mohlo jen na elektrických spotřebičích. Co se týče vody, máme k dispozici pouze vodu užitkovou. Pitnou máme aktuálně zajištěnou pomocí cisterny, což nám umožňuje udržet základní provoz, ale vyžaduje to od nás všech zvýšenou pozornost a disciplínu.
Jak jste zvládli udržet nezbytnou úroveň čistoty v době, kdy jste byli zcela bez přístupu k vodě?
Čelili jsme dvojímu problému. Nejen, že jsme neměli vodu, ale potýkali jsme se i s nedostatkem personálu. Chyběli nám jak zdravotníci, tak úklidové čety. Bylo to, jako kdyby generálovi v bitvě chyběla polovina armády. V této kritické situaci se ukázala jako neocenitelná nejen naše vedoucí úklidu, ale všichni zaměstnanci, kteří byli v tu chvíli v práci. Navzdory extrémní únavě poskytovali péči na co nejvyšší úrovni a jejich odhodlání a vynalézavost umožnila zachovat alespoň základní úroveň čistoty.
Jste také primářkou gynekologickoporodnického oddělení, můžete nám přiblížit, jak probíhaly porody v těchto extrémních podmínkách?
Navzdory všem překážkám jsme se snažili, aby porody probíhaly co nejstandardněji. Jednou z nejdramatičtějších kapitol byl vždy příjezd rodiček. V jednom z případů jsme se snažili zajistit pro rodičku helikoptéru, ale počasí bylo proti nám – přistání nebylo možné. Některé budoucí maminky k nám tak doslova „připlavaly“, čili byly přivezeny záchrannou vodní službou. A pak tu byla otázka tatínků. Normálně by po porodu odešli domů, ale v této situaci to nešlo. Proto u nás zůstali i několik dní. A nakonec se ukázali také jako nečekaní hrdinové a řada z nich se aktivně nabízela k pomoci, například zalévali použité toalety. A teď ta nejkrásnější část příběhu – během povodní se nám podařilo přivést na svět tři zdravé děti.
Jak zvládají tuto mimořádnou situaci zaměstnanci nemocnice?
Od začátku povodní neměl nikdo z mých kolegů prakticky žádnou možnost si pořádně odpočinout. Jeseník byl zcela odříznut od okolního světa, což znamenalo, že naši lidé museli zůstat v nemocnici bez možnosti střídání. Představte si, že jste nuceni být neustále ve službě, bez možnosti jít domů, vidět svou rodinu, nabrat nové síly. Co situaci činilo ještě náročnější, byl fakt, že výpadky měly i mobilní sítě. To znamenalo další stres pro zaměstnance, kteří nevěděli, co se děje s jejich rodinami a domovy. Co situaci činí ještě náročnější, je fakt, že mnozí z našich zaměstnanců čelí osobní tragédii. Jejich vlastní domovy byly vytopeny, nezůstaly jim žádné osobní věci, žádné oblečení, hračky pro děti. Navzdory tomu všemu každý den překonávali své limity, navzájem se podporovali a dodávali sílu sobě navzájem i našim pacientům. Jejich zodpovědnost a snaha udržet chod nemocnice i v těchto extrémních podmínkách byla obdivuhodná. Za toto všechno jim patří můj obrovský obdiv a poděkování.
✒ MGR. RADKA MILOŠEVSKÁ AGEL
Facebook