Oční centrum AGEL

Oční centrum AGEL poskytuje biologickou léčbu navzdory koronaviru

26. 4. 2021

V některých případech pacienty biologická léčba zachrání před slepotou.

Text: Břetislav Lapisz / Foto: archiv Oční centrum AGEL

Uplynulý rok byl v mnoha zdravotnických pracovištích poznamenán opatřeními souvisejícími s epidemií covidu-19. V Očním centru AGEL Ostrava, které je jedním z center pro biologickou léčbu očních onemocnění, se naštěstí v poskytování této unikátní léčby neprojevil. V roce 2020 aplikovali lékaři pacientům dokonce více injekcí než v roce předešlém. Biologická léčba se rozvíjí v mnoha medicínských oborech. Jak vysvětluje primářka Očního centra AGEL Ostrava MUDr. Jana Juhászová, tato velmi moderní metoda představuje skutečně revoluční řešení také u některých pacientů s očními chorobami. V současné době je vhodná pouze u několika málo vybraných diagnóz, v budoucnu lze očekávat, že bude využívána u daleko většího počtu pacientů. 

„Biologická léčba se používá při vlhké formě věkem podmíněné makulární degenerace (VPMD). Při této chorobě dochází k postižení takzvané makuly (žluté skvrny) a pacient je postižen ztrátou centrálního vidění. U vlhké formy nemoci dochází k růstu abnormálních cév na sítnici, jejich prosakování a krvácení do sítnice, otokům sítnice i jejímu případnému odloučení,“ uvedla primářka jeden z příkladů, kdy je biologická léčba vhodná a účinná.

Dalším onemocněním je podle ní diabetický makulární edém (otok makuly) u pacientů s diabetickou retinopatií (pozn. retinopatie: patologické změny sítnice související s jejím onemocněním). Jak MUDr. Jana Juhászová upřesnila, jedná se o komplikaci diabetické retinopatie, při které dochází na sítnici ke vzniku krvácení a otoku z prosakujících cév. K biologické léčbě se přistupuje, pokud selhává předchozí laserová terapie. „Biologická léčba se využívá i v případě žilní okluze. Jedná se o druhé nejčastější cévní onemocnění sítnice, při kterém dochází k ucpání sítnicové žíly způsobující otok makuly. I v těchto případech volíme biologickou léčbu tehdy, pokud selhává předchozí laserová terapie,“ poznamenala primářka a dodala:

„Biologická léčba pomáhá i pacientům s myopickou makulární degenerací. Ta vzniká u pacientů se silnou krátkozrakostí, kdy zvětšení oka způsobuje ztenčení sítnice. Dochází k růstu abnormálních cév, které prosakují a krvácejí do sítnice a způsobují otok sítnice.“ Biologická léčba nachází rovněž uplatnění u patologických změn sítnice nedonošených dětí. V Očním centru AGEL v Ostravě léčí pacienty pomocí moderní biologické léčby i obtíže oční sítnice či sklivce, z nichž mnohé vedou i ke ztrátě zraku. „Biologická léčba sítnice spočívá v aplikaci nitroočních injekcí s anti-VEGF preparátem do sklivce, který brání otokům a krvácení sítnice a zároveň potlačuje růst nových cév. Biologická léčba je cílená, maximálně efektivní a její včasná aplikace může zastavit či významně zpomalit postup onemocnění. Naopak bez léčby může být ztráta vidění velmi rychlá a závažná, dokonce může vést až k praktické slepotě,“ upozorňuje MUDr. Jana Juhászová. Jak si může laik představit biologickou léčbu v praxi?

Aplikace nitroočních injekcí je zcela bezbolestná a rychlá, provádí se ambulantně na operačním sále. Před zákrokem je oko znecitlivěno kapkami a následně je oko i oční okolí vydezinfikováno a překryto sterilní rouškou. Samotná aplikace injekce trvá pouhou minutu. Účinná látka je pacientovi aplikována velmi tenkou jehlou do sklivce oka. Po aplikaci je oko sterilně překryto. Biologická léčba je podle primářky přesně cílená a upravuje i využívá biologické odpovědi organismu. Její účinná látka je přitom buď vyrobena živým organismem, nebo z živého organismu pochází. Pro biologické léčivé přípravky jsou výchozími materiály jakékoliv látky biologického původu, jako jsou mikroorganismy, orgány a tkáně buď rostlinného, nebo zvířecího původu, buňky nebo tekutiny lidského nebo zvířecího původu a biotechnologické buněčné konstrukty. 

„Na rozdíl od jiných druhů léčby biologická léčba negativně neovlivňuje buňky zdravé a má méně nežádoucích vedlejších účinků, což jsou její hlavní přednosti,“ vysvětluje dále MUDr. Jana Juhászová. Uplynulý rok byl sice na mnoha zdravotnických pracovištích poznamenán opatřeními souvisejícími s epidemií covidu-19, v Očním centru AGEL Ostrava přesto v roce 2020 aplikovali více injekcí než v roce předešlém. „Tuto léčbu totiž není možné přerušit, musí se aplikovat v přesně daných intervalech, proto jsme v této terapii pokračovali i během pandemie loni na jaře. V loňském roce jsme rozšířili okruh diagnóz o myopickou makulární degeneraci. Zahájení biologické léčby není nijak limitováno věkem pacienta, ale musí splňovat přísná indikační kritéria, která se týkají jeho zdravotního stavu, krevního tlaku, hladiny glykovaného hemoglobinu a kreatininu.

Zraková ostrost musí být v daném rozmezí, pacient by neměl být po mozkové příhodě a jsou tu i další faktory,“ dodala primářka. Anti-VEGF preparáty jsou řazeny mezi takzvané centrové léky, které jsou finančně nákladné. Zdravotní pojišťovny je hradí na základě splnění přesně daných kritérií pro tato onemocnění. Léčba jednoho pacienta vyjde přibližně na 140 tisíc korun ročně. „V Očním centru AGEL máme pacienty, kterým aplikujeme anti-VEGF terapii již od roku 2016. To znamená, že mají za sebou třeba již 30 injekcí,“ uvedla primářka a doplnila: „V roce 2017 jsme začali využívat další účinnou látku a od listopadu loňského roku aplikujeme již třetí z dostupných anti-VEGF preparátů.