Koníčky našich zaměstnanců

Ragbista Daniel Chromulák chce být příkladem mládeži

12. 5. 2025

Asistent vedoucího dopravy v Nemocnici AGEL Ostrava-Vítkovice začal s ragby dost pozdě – ve 33 letech. Přesto hrál nejvyšší českou extraligu a dva roky byl kapitánem ostravského týmu.

Rodák z Ostravy Daniel Chromulák vystudoval střední školu dopravní. Od roku 2022 pracuje v Nemocnici AGEL Ostrava-Vítkovice jako asistent vedoucího dopravy.

Můžete nám úvodem sdělit, co vše máte v práci na starosti.
Mám na starost administrativní činnosti oddělení dopravy. Staráme se o sanitní vozy a řidiče sanitních vozů a dispečinku a s tím související agendy. Pojďme k Vašemu koníčku.

Jak jste začal s ragby?
S ragby jsem začal na poměry docela pozdě, a to ve 33 letech. Po ukončení kariéry v bojových sportech jsem se na jednom ze svých tréninků setkal s ragbistou, který chtěl naučit boxovat. Tak jsem mu řekl: „ty box a já ragby“. Ukázal mi a nasměroval mě do klubu v ostravské čtvrti Mariánské hory a já se do ragby pustil po hlavě.

V současné době nastupujete v dresu Mariánských hor. Jaká byla Vaše hráčská ragbyová kariéra?
Začal jsem pozdě, takže vše bylo pro mne velmi těžké. Ragby je velmi těžký a složitý sport, opravdu trvá minimálně šest let, než pochopíte pravidla a systém hry. Postupně jsem ze střídačky nastupoval častěji v A (prvním) týmu a dva roky jsem byl i kapitánem.

Na jakém postu hrajete?
Celou svou kariéru nastupuji na postu druhé řady, což je pozice tzv. rojníka, který tlačí v mlýnu nebo skáče pro ragbyový míč házený z autu. A také samozřejmě mým úkolem je bránit velké útočící chlapy.

Jakou soutěž hrajete?
Nyní hrajeme 2. ligu. Ale poslední roky pravidelně postupujeme nebo sestupujeme z extraligy. Náš klub má 70letou tradici a v minulosti se jmenoval třeba Lokomotiva. Našim největším rivalem je klub z Havířova a naše derby bývají dost vypjatá a vyhrocená (smích).

Jak často trénujete a kolik zápasů ročně hrajete?
Trénujeme 2krát, někdy 3krát týdně, a to podle zápasů. Protože náš sport je velmi kontaktní, tak musíme mít také dostatek času na regeneraci a odpočinek.

Čeho byste chtěl v ragby ještě dokázat?
Od začátku své ragbyové kariéry jsem chtěl být vzorem pro mládež. V České republice není ve sportu moc lidí, kteří by po 40 letech nastupovali každý zápas sezóny a odehráli všechna utkání bez střídání. Tohle je můj odkaz, aby mladí kluci viděli, že to jde, když se chce.

Jaká nejsilnější vzpomínka se váže na působení v ragby?
Když se jako tým kousneme a otočíme zápas. Dáme do toho vše, šlapeme a emoce jsou neuvěřitelné. Zápasy o postup do extraligy nebo sestup – to je neuvěřitelný adrenalin.

Ragby je velmi tvrdý kontaktní sport. Jaké zranění jste měl Vy?
Co považujeme za zranění? V ragby takové věci jako zlomený nos, natržené obočí či uši, modřiny v obličeji a na těle – to nepovažujeme za zranění. To jsou normální věci. Zranění bereme od vyvrtnutého kotníku nebo „obráceného“ kolena.

Ragby aktuálně zůstává druhým divácky nejnavštěvovanějším sportem na světě. Proč o tento sport v České republice není takový zájem například od Britských ostrovů, Francie, Austrálie nebo Nového Zélandu?
Zřejmě nemáme dostatečně kvalifikované lidi, kteří by vše zpropagovali a ukázali, že je to nádherný sport. Možná dnešní mládež odrazuje i tvrdost ragby.

Dřív hráli kluci spíš hokej, fotbal, někdo tenis, volejbal, ale že by někdo hrál ragby, tak o tom skoro nebylo slyšet. Změnilo se to? Je o ragby jako o sport zájem?
Základna se bohudík zvětšuje. Rodiče teď začínají dávat děti na ragby, protože ten sport děti hodně připraví na život. Tréninky i zápasy jsou tvrdé, děti se často rozpláčou, protože je třeba něco bolí, ale taky vědí, že jejich spoluhráči je vždy zvednou a pomohou jim, protože jsou tým a drží spolu. Naučí se spolupracovat mezi sebou a naučí se pomáhat si navzájem, což je strašně důležité.

Jak je na tom aktuálně české ragby?
Jde nahoru. Čím víc budeme mít hráčů, tím je samozřejmě větší pravděpodobnost, že bude víc těch lepších. Ale musím zdůraznit, že mládež má nyní výborné úspěchy.

A na závěr otázka, co kromě práce a ragby Vás ještě naplňuje?
Nejvíce mne naplňuje rodina. S manželkou, devítiletým synem a šestiletou dcerou společný čas nejraději trávíme v přírodě.

✒ ING. TOMÁŠ ŽELAZKO ARCHIV DANIELA CHROMULÁKA