Miloslava Špačková zpívá s kapelou, skládá texty písní a koncertuje
2. 5. 2024
Vedoucí výdejny zdravotnických potřeb společnosti Perfect Distribution v areálu Nemocnice AGEL Prostějov se zpěvu věnovala po dobu školních let, zpívala ve sboru a navštěvovala hodiny na lidové škole umění.
Rodačka z Prostějova Miloslava Špačková po studiu farmaceutické školy v Hradci Králové v roce 1991 nastoupila jako farmaceutická laborantka do Lékárenské služby Okresního ústavu národního zdraví (OÚNZ). V rámci nástupní praxe prošla několika lékárnami v Prostějově, včetně nemocniční, kde v areálu na Lidické ulici pracovala na úseku zdravotnického materiálu až do mateřské dovolené. Po mateřské se vrátila na stejné pracovní místo, ovšem již na nové pracoviště v Mathonově ulici. Následně absolvovala specializační vzdělávání v oboru Zásobování zdravotnickými prostředky. Věnovala se jak prodeji a výdeji na poukazy, tak zásobování nemocnice zdravotnickým materiálem. Když se Nemocnice Prostějov stala součástí Skupiny AGEL, přešla pod společnost Perfect Distribution, kde nejprve pracovala v distribučním centru jako fakturantka a od roku 2015 působí ve Výdejně zdravotnických potřeb v areálu Nemocnice Prostějov. Miloslava Špačková má dvě dospělé dcery.
Již osm let pracujete ve Výdejně zdravotnických potřeb společnosti Perfect Distribution v areálu Nemocnice Prostějov. Co vše máte na starosti?
Zpracováváme zde pro všechny zdravotní pojišťovny poukazy na zdravotnické pomůcky, které směřují do zdravotnických zařízení Skupiny AGEL nebo do domovů důchodců a sociálních zařízení. Také máme volný prodej inkontinenčních, rehabilitačních a kompenzačních pomůcek.
Pojďme k vašemu koníčku – hudbě. Vy jste velmi činorodá žena – zpíváte s kapelou, skládáte texty písní a hrajete na kytaru. Po kom jste zdědila umělecké geny?
V užší rodině jsme neměli žádného umělce, hudebníka. Zpěvu jsem se věnovala po dobu školních let, zpívala jsem ve sboru a navštěvovala hodiny na Lidové škole umění (LŠU). Zpívání mne bavilo.
Pamatujete si na své první vystoupení?
Určitě to bylo ve škole na nějaké pěvecké soutěži. Také si pamatuji, že jsme hodně zpívali v autobusech na školních výletech.
Měla jste pěvecký vzor?
Úplně ne, mám ráda různé styly hudby. Na základní škole jsem zpívala i hanácké písničky ve folklorním kroužku, v LŠU později také operní melodie, ale v tom jsem se úplně nenašla. Vždy jsem si ráda zpívala folkové a popové písničky, nyní jsem se dostala i ke country.
Vdala jste se, poté měla děti, práci a na dlouhou dobu pověsila hudbu na hřebíček. Před časem jste se k hudbě vrátila. Co bylo důvodem?
Láska k písničkám mě nikdy neopustila, avšak pod vlivem okolností jsem se této své zálibě nevěnovala aktivně a veřejně. Ke zpěvu jsem se znovu vrátila po změnách ve svém osobním životě – asi po 20 letech.
Takže jste se ke svému dětskému koníčku vrátila a začala zpívat v kapele.
Nejprve jsem začala chodit do restaurací a kaváren, kde se scházeli hudebníci, mezi nimiž jsem našla nové přátele. Krátce na to mě před osmi roky oslovili, zda bych chtěla zpívat v tehdy vznikající country kapele PROLOM.
Jak často vystupujete s kapelou a kde všude?
Zhruba desetkrát za sezónu. Hrajeme na různých festivalech na Moravě. V letech 2019 až 2021 jsme jako kapela společně s obcí Stínava pořádali festival „Stínavské country pódium“. Také vystupujeme na různých obecních akcích, jako jsou kácení máje nebo hodové slavnosti. Loni jsme byli součástí programu Flora Olomouc. Na naše vystoupení chodívají skupiny stylově oblečených country tanečníků.
Připravujete vydání CD. Kdy vyjde a kolik tam bude písní?
V současnosti pracujeme ve studiu na našem prvním CD, které by mělo vyjít v průběhu letošního roku. Bude na něm deset písniček s autorskými texty kolegů z kapely.
Nezůstala jste ale jen u zpívání s kapelou?
S kapelou zpívám country, abych měla možnost zpívat i svůj oblíbený repertoár z oblasti folku a popu, přesvědčil mě kamarád, abych začala hrát na kytaru. Pořídila jsem si tedy nástroj a naučila se postupně základní akordy a doprovody k mým oblíbeným písničkám například od Lenky Filipové, Anny K, Joan Osborne nebo Pink. Během pandemie covidu, když se nemohlo chodit do společnosti, jsem se doma naplno věnovala hudbě – jak hraní na kytaru, tak jsem začala tvořit vlastní písně.
Co vás inspiruje při psaní vlastních textů?
Mé pocity, měla jsem potřebu je tímto způsobem vyjádřit a vyzpívat se z nich. Texty jsou o duši, o svobodě, o naději i o lásce. V písničce „Clodia Laeta“ jsem zpracovala historický příběh o nespravedlnosti.
Kolik písniček jste složila?
Zatím dvanáct. Ráda bych je také nahrála na CD. Začnu na něm pracovat, jakmile dokončíme nahrávání CD s kapelou.
Kde všude vystupujete – zpíváte a hrajete na kytaru – se svými písničkami?
Se svou původní tvorbou vystupuji příležitostně na festivalech, v kavárnách nebo na společenských akcích pod uměleckým jménem Mila Starling – pod tímto jménem mě můžete najít na Facebookové stránce. Občas, třeba na výletě, jen tak spontánně, bez ozvučení zazpívám a zahraji na kytaru na lavičce v parku nebo na nádraží.
Máte při vystupování trému?
Žádnou velkou trému před nebo během vystoupení nemám. Naštěstí.
Kolik hodin týdně zkoušíte? S kapelou a sama s kytarou?
S kapelou míváme pravidelně zkoušky jednou týdně dvě až tři hodiny podvečer. A kytara? Kdykoliv mám doma volnou chvilku, někdy téměř každý den, někdy jednou za týden.
Kdybyste dostala nabídku, uvažovala byste o profesionální kariéře?
Myslím si, že v mém věku to už asi nebude úplně reálné (smích). Samozřejmě byla bych ráda, kdyby se moje písničky více prosadily a hrály se třeba i v rádiích, ale nedělám si velké iluze. Opravdu mě těší, když si některé moje skladby zpívají se mnou moji fanoušci na vystoupeních.
A poslední otázka. Jaké máte další koníčky?
Ráda sáhnu k nějaké pěkné knize. Ale hudba je pro mne srdcovka.
♫ V koutku duše Mila Starling
Jako prach sedá na starou skříň, šátky a deštník, kabátů stín, tak je v mé duši, smutek a žal, nikdo netuší, co bude dál. Zvíříš ten prach, v slunci se třpytí a pod ním najdeš vzpomínky na dětství a chvíle štěstí, co mizí v dáli, zbývá jen doufat, že se ke mně vrátí. Za horami, za mraky, i když ho nevidíš i v koutku duše Slunce pořád svítí. …I v koutku duše Slunce pořád svítí
✒ ING. TOMÁŠ ŽELAZKO ING. TOMÁŠ ŽELAZKO, ARCHIV MILOSLAVY ŠPAČKOVÉ
Facebook