Zbyněk Urban: V zimě jsou hory více sexy
4. 2. 2024
Zkušený horolezec a sanitář Zbyněk Urban odhaluje, jak mu zimní výstupy nabízejí nejen únik od každodenní rutiny, ale i neopakovatelné okamžik y klidu a krásy.
Na svém kontě má Zbyněk Urban, sanitář chirurgické ambulance a centrálních operačních sálů Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí, již několik čtyř i pětitisícových vrcholů: nejvyšší horu Turecka Ararat (5 137 m n. m.), nejvyšší horu Maroka a severní Afriky Džabal Tubkal (4 167 m n. m.) či druhou nejvyšší sopku Turecka Suphan dagi (4 058 m n. m.). V posledních dvou letech navštívil také nejvyšší horu Slovinska Triglav (2 864 m n. m.), Pico del Teide (3 718 m n. m.) na ostrově Tenerife, nejvyšší horu Německa Zugspitze (2 962 m n. m.) a mnoho dalších vrcholů. Hory jsou pro něj nejen útočištěm, ale i zdrojem inspirace. Svou vášeň pro přírodu a hory prohlubuje znovu a znovu, a to v každém ročním období. V následujícím rozhovoru se dozvíte více o Zbyňkových zkušenostech se zimní turistikou, jeho oblíbených destinacích i doporučeních pro ty, kteří do světa vysokohorské turistiky teprve chtějí vstoupit.
Zbyňku, jste nadšený turista, v zimě i v létě. Kolik svého času trávíte na horách?
Dá se říct, že pokud to čas a zdraví dovolí, trávím zde takřka veškeré volno. Mám rád svižné procházky se svým psem a velmi rád si trasy fotím takříkajíc „v poklusu“. Do Beskyd vyrážím převážně v zimních a jarních měsících, neboť v létě a na podzim se snažím jezdit na kopce do zahraničí.
Jak jste se dostal k zimní turistice a co vás na této aktivitě nejvíce baví?
K zimní turistice jsem se dostal nejspíš v klubu mladých ochránců přírody Falco, který dodnes vedou skvělí manželé Dvorští. Ti mě naučili všem základům zimní turistiky i lásce k přírodě. Polární výlety do Pulčínských skal byly nezapomenutelné. Od dětství jsme ještě velmi často jezdili s bratrem a strýcem na snowboard. Auto jsme neměli, takže jsme museli dojet někam autobusem a na kýžená místa dojít hezky po svých s těžkým prknem v podpaží. S postupem času jsem na túry začal chodit s přáteli a často i sám.
Které destinace navštěvujete v zimě? Ty české? Je to forma tréninku, abyste zvládl velehory, které navštěvujete v létě?
Ano, v zimě navštěvuji převážně české hory. Hlavně tedy zmíněné Beskydy. Občas zavítám i někam dál. Jeseníky, častěji však Vysoké Tatry. Většina chodníků je v zimě uzavřena, avšak například k vysokohorským chatám a některým plesům je možnost legálně jít. Předloni v prosinci jsme uskutečnili přechod Jizerských hor s liberecko-valašsko-slovensko-kurdskou skupinkou přátel se spaním ve starém čundráckém srubu pod skalním převisem a v ikonickém čundráckém motorestu U Kozy. Určitě jsou všechny tyto aktivity i skvělou formou tréninku na vyšší a náročnější kopce ve světě, ale já to tak neberu, i když myslím, že mám za ta léta docela slušnou kondičku. Spíš mě však do hor táhne láska k přírodě i pohybu na čerstvém vzduchu. I když byly chvíle, kdy jsem na Lysou horu tahal v rámci tréninku na hřbetě kanystry s vodou a povinnou výbavu do auta. (smích)
Je zimní turistika pro každého? V čem tkví její kouzlo?
Já si myslím, že pokud není člověk úplný pecivál nebo nemá zdravotní problémy, může v poklidu vyrazit. Někde jsem četl, že jsou hory v zimě více „sexy“ a s tímto tvrzením se ztotožňuji. Mrazivá a ojíněná rána, nádherné východy i západy slunce, nekonečné výhledy, nekonečná sněhová pole a to ticho, to je něco, pro co se vyplatí vstát a jít. Každé roční období má svoje, avšak já to zimní považuji v horách za nejkrásnější.
Jaké byly vaše nejlepší zážitky z zimních túr a co jste se při nich naučil?
Každá výprava je zážitek sama o sobě a dost dobře nevím, kterou bych vybral. Například jednou jsme se škrábali na jeden slovenský kopec v šíleném počasí. Byla vánice, mrzlo, až praštělo a do toho foukal silný vítr. Nebylo vidět na krok, zapadali jsme po pás do sněhu, vymrzli jsme na kost a byli jsme doslova jako sněhuláci. Naštěstí vše dobře dopadlo a tato situace mě naučila tomu, že se má člověk za zhoršujícího se počasí raději otočit, jít dolů a vrátit se jindy. Však on ten kopec nikam neuteče. Umění je přežít, zemřít umí každý blbec.
Jaké rady byste dal lidem, kteří se chtějí zimní turistiky zúčastnit poprvé?
Nebát se, jít a nikdy nechodit sám. Nejlépe s někým zkušenějším a zkušenosti si předávat. Určitě bych doporučil sledovat předpovědi počasí, ač to sám moc nedělám.
Co by mělo být podle vás v základní výbavě každého, kdo se chystá na zimní túru?
Základ je dobré oblečení a obutí. Snažím se oblečení vrstvit. Dospodu používám trička z merino vlny, která hřejí i když jsou vlhká. Dále používám polartecovou mikinu a svrchní vrstvu z goretexu. V batohu nosím péřovou bundu, kterou ocení zejména ti, kteří si rádi na kopci pobudou, třeba za účelem focení nebo kochání se výhledy. Od pasu dolů podobně, avšak je vhodné použít i sněhové návleky. Boty kotníkové, nejlépe dostatečně pevné na to, aby se na ně daly upnout mačky. Na naše hory však bohatě stačí řetízkové nesmeky. Trekové hole jsou také skvělý doplněk. Váha těla se lépe rozloží a v nouzi lze z nich sestavit i primitivní přístřešek. Dále rukavice, čepici, nákrčník. V batohu nosím přiměřené množství jídla a tekutin. Nejlépe se mi osvědčil mátový čaj s medem. Po mátě se skvěle dýchá, cukr z medu dodá energii a působí i jako prevence nachlazení. Skvělá je čokoláda, oříšky, sušené ovoce a hroznový cukr. Jako kovaný Valach bych měl doporučit slivovici, ale neudělám to. Vím proč. Určitě nezapomenout čelovku, nabitý telefon, potažmo i powerbanku a hlavně o cíli své cesty někoho informovat. Dobré je znát telefonní číslo na horskou službu nebo si alespoň pamatovat číslo tísňové linky 112.
Jaká jsou klíčová bezpečnostní opatření, která dodržujete a měl by se jimi řídit každý zimní turista?
Základ je nepřeceňovat své síly, zkušenosti, a nepodceňovat předpovědi počasí. Vždy chodit minimálně po dvou, lépe ve více lidech, a za zhoršujícího se počasí zavčasu sejít do bezpečí. Vhodné je mít nabitý mobil s navigací a dávku optimismu. Z horských výšin se veškeré problémy zdají pramalé, proto se do nich budu vždy rád vracet. A možná se mnou i ti, které jsem možná malinko inspiroval.
✒ MGR. RADKA MILOŠEVSKÁ ARCHIV ZBYŇKA URBANA, LUKÁŠ KABOŇ
Facebook