Dvě fyzioterapeutky z Českého Těšína vedou dětské folklorní soubory
26. 6. 2022
Zatímco jedna je folklorem obklopena od dětství, druhou k němu přivedly až vlastní děti.
Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Ing. Tomáš Želazko, archiv Bc. Michaely Mitrengové a Mgr. Renaty Milerske
Dvě rehabilitační pracovnice Nemocnice AGEL Český Těšín se kromě své práce věnují ve svém volnu desítkám dětí ve dvou folklorních souborech. Zajímavostí je, že ergoterapeutka Bc. Michaela Mitrengová se věnuje českému dětskému folklornímu souboru (DFS) Slezanek v Českém Těšíně, a fyzioterapeutka Mgr. Renata Milerska trénuje děti v tanečním souboru Rytmika taktéž v Českém Těšíně. Bc. Michaela Mitrengová maturovala v oboru ekonom obchodního provozu v Českém Těšíně. Ergoterapii poté vystudovala na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Po mateřské dovolené pracovala 10 let v Charitě Český Těšín, a od roku 2009 pracuje v Nemocnici AGEL Český Těšín. Má dvě dcery ve věku 27 a 25 let. Mgr. Renata Milerska po maturitě na gymnáziu s polským jazykem vyučovacím v Českém Těšíně studovala fyzioterapii na Fakultě tělesné kultury v Krakově. Po škole nastoupila do českotěšínské nemocnice, kde kromě dvou let ve Fakultní nemocnici v Olomouci působí dosud. Má dvě dcery školního věku. Obě jsme požádali o rozhovor.
Proč jste se rozhodly pracovat ve zdravotnictví?
Mitrengová: Na mateřské dovolené se tři ženské domluvily, že život je změna. Jedna je sestřička na interně, druhá dětská lékařka a já se rozhodla pro rehabilitaci. A asi tu společně naplánovanou firmu, jak jsme původně chtěly, už nerozjedeme (smích).
Milerska: Tak nějak jsem k tomu měla sklony od dětství, ale původně jsem měla v plánu jít na medicínu. Myšlenku na fyzioterapii mi vnukla tehdejší primářka rehabilitace MUDr. Paszková, ke které jsem docházela se skoliózou. Když jsem se jí zmínila, že chci být ortopedem, tak řekla, ať neblbnu, že je to pro chlapy, ať jdu na rehabilitaci.
Obě pracujete na rehabilitaci. Co vše máte na starosti?
Mitrengová: V naší nemocnici poskytujeme rehabilitaci na ambulanci, rehabilitačním oddělení a na oddělení následné péče. Střídáme se v kvartálním kolotoči, v současné době jsem půl směny na elektroléčbě a půl směny na ambulanci kde provádím individuální Léčebnou tělesnou výchovu (ILTV).
Milerska: Jako fyzioterapeuté v naší nemocnici zajišťujeme péči o ambulantní pacienty nebo o klienty na rehabilitačním oddělení nebo na oddělení následné péče. Momentálně jsem na ambulanci (ILTV).
Pojďme k vašemu koníčku – folkloru.Kdo vás k němu a v kolika letech přivedl?
Mitrengová: Do souboru jsem přivedla dcery a začínala jako pomáhající maminka při oblékání do krojů a zaplétání. A najednou jsem měla vyplněnou přihlášku na studium Školy folklorních tradic (ŠFT) u Národního ústavu lidové kultury v Praze. Nicméně, dostat se do dětského souboru v 25 letech, se asi málokomu podaří.
Milerska: V první třídě jsem začala tančit v dětském souboru Rytmika, do kterého chodili již mí starší sourozenci. Kromě lidových tanců z našeho regionu jsme tam měli základy klasického tance a gymnastiky.
Vystupovaly jste samy ve folklorních souborech?
Mitrengová: Patřím k silným ročníkům Husákových dětí. V dětství jsem se do souboru nedostala, tak mě taťka přihlásil na judo a mamka na dramatický kroužek.
Milerska: V dětském souboru jsem zůstala do sedmé třídy, potom jsem začala tančit v souboru Olza, reprezentačním souboru Polského kulturně-osvětového svazu, kde jsem tančila asi 20 let. Po dobu studia jsem v Krakově tančila v souboru naší školy Krakowiak.
Od kdy se věnujete tréninku dětí?
Mitrengová: Při studiu na ŠFT jsem byla druhá vedoucí, pak jsem dostala na starost ty nejmenší děti – přípravku.
Milerska: Soubor, ve kterém jsem v dětství tančila, po nějakou dobu nefungoval, protože ho neměl kdo vést. Ve školním roce 2009/2010 jsem ho reaktivovala.
Můžete vaše soubory představit – jak se jmenují, kolik mají členů, v jakém věku? Převažují ve vašem souboru děvčata?
Mitrengová: Náš soubor DFS Slezanek byl založen v roce 1979, a má dvě sekce – Slezanek Přípravka a Slezanek (soubor). V letošním roce mám v přípravce celkem 17 dětí ve věku 3 až 7 let. Z toho je 13 děvčat a 4 chlapci. Kolegyně má v souboru 19 děvčat a 6 chlapců ve věku 7 až 15 let.
Milerska: Dětský taneční soubor Rytmika čítá v tomto roce necelých 70 dětí ve věku od 4 do 15 let, které jsou rozdělené do 4 věkových skupin. V každé skupině mám průměrně 3 chlapce na 15 dívek.
Jak lákáte mladou generaci? Myslíte si, že dnes rodiče jako aktivitu pro své dítě raději zvolí folklorní soubor, než sportovní nebo taneční kroužek?
Mitrengová: Hodně dětí je od absolventů a nynějších tanečníků folklorního souboru Slezan, oslovují nás rodiče na vystoupeních, učitelky ze školek. Patříme pod SVČ Amos (středisko volného času v Českém Těšíně), rodiče si vybírají z pestré nabídky kroužků. Náš soubor je v regionu známý, docházejí k nám děti i z okolních obcí, máme i děti z Polska. Každé dítě má měsíc na zkoušku. Těžko říct, podle čeho se rozhodují rodiče, folklór je taky fyzicky náročný, zkuste si tančit a zároveň zpívat. Malé děti se učí základní taneční kroky, cvičíme – vše formou hry. A hlavně – pro některé velký oříšek – naučit se naše nářečí. Zpíváme po našymu, tak, jak mluvili naši předci.
Milerska: Náš soubor má dlouholetou tradici, nejčastěji k nám přivádějí svoje děti absolventi. Nebo si o nás řeknou ve škole, školce. V mém případě je odpověď na otázku, jestli volí rodiče raději taneční kroužek než folklorní soubor, těžká, protože můj soubor v podstatě je tanečním kroužkem. Snažím se navazovat na původní formu Rytmiky, kde se netančil pouze folklor, takže na zkouškách máme kromě výuky tanců z našeho regionu nebo polských tanců také základy klasického tance, základy společenských tanců. Hodně cvičíme, máme základy gymnastiky. Snažíme se docílit obecného pohybového vývoje dětí.
Na jaký folklór se zaměřujete? Je rozdíl ve vystupování polského a českého souboru?
Mitrengová: Slezanek zpracovává tance, písně a zvyky z oblasti Těšínského Slezska. Rozdíly mezi českými a polskými soubory se určitě najdou, ale tance se příliš neliší, přece jen jsme z jednoho regionu.
Milerska: Zaměřujeme se na tance a písně Těšínského Slezska, těšínské a goralské. Kromě toho různé polské tance, třeba tento rok jsme cvičili polské národní tance. Určité rozdíly mezi polskými a českými soubory se najdou, ale obecně se naše tance příliš neliší.
Jak často máte zkoušky? Jak dlouho trvá váš trénink?
Mitrengová: Zkoušky máme 2krát týdně 60 minut, kolegyně z velkého souboru 2krát týdně 90 minut. Před vystoupením trvají zkoušky i déle.
Milerska: Zkoušky máme 2krát týdně 50 minut každá skupina, pouze nejstarší má jednou týdně dvojitou zkoušku – 110 minut. Protože 4 skupiny mi zaberou celé odpoledne, vede kromě mě zkoušky také moje kamarádka. Každá cvičíme jeden den.
Jak často vystupujete? Kde všude jste vystupovali?
Mitrengová: Pravidelně vystupujeme na Národopisných slavnostech Slezské dny v Dolní Lomné, na Svátku tří bratří v Českém Těšíně, regionální přehlídce Jaro přišlo k nám, folklorním festivalu v Polsku Zlatý klas, Všesokolském sletu, tradičních akcích na Velikonoce, Vánoce. Se souborem jsem procestovala Polsko, Slovensko, Chorvatsko, Bulharsko a Německo.
Milerska: Dvakrát ročně máme ukázkové hodiny pro rodiče. Jednou do roka pořádám taneční odpoledne, na kterém děti předvedou krátký program, po kterém máme společně s rodiči taneční zábavu. Kromě toho občas vystupujeme na koncertech pořádaných PZKO (Polský kulturně-osvětový svaz).
Co vás v letošním školním roce čeká?
Mitrengová: Letos mi připadá, že toho je opravdu hodně. Ještě nás čeká Zlatý klas v Polsku, Přehlídka zájmových útvarů Mozaika, Slezské dny v Dolní Lomné, Svátek tří bratří v Českém Těšíně, a pak už snad prázdniny.
Milerska: Koncem dubna jsme měli s většinou souboru (kromě nejmladší skupiny) čtyřdenní soustředění, v rámci kterého jsme měli již zmiňovaný taneční večer s rodiči. Takže už nás čekají jenom ukázkové hodiny na závěr školního roku.
Jakých úspěchů vaše soubory dosáhly? Kterých ocenění si nejvíce vážíte?
Mitrengová: Nechci mluvit o úspěších souboru – pravidelně se zúčastňujeme přehlídek i soutěží. Jsem spokojená, že děti chodí na zkoušky s radostí, že je to baví. Kdysi tak malé děti nevystupovaly, ale myslím si, že čím dřív se postaví na pódium, tím dřív se otrkají, nestydí se. V letošním školním roce jsem s FS Těšínského Slezska pořádala Děcky krojovy bal, kde byly jen čtyři dětské soubory a děti nechtěly jet domů. Byla skvělá atmosféra, děti se bavily. Už teď se ozývají soubory na další ročník.
Milerska: Nebudu se zmiňovat o úspěších souboru před mým působením v něm. Od znovuvzkříšení Rytmiky jsme se nezúčastnili žádného soutěžního klání. Úspěchem jsou pro mě šťastné děti, které milují tanec a pohyb obecně a spokojení rodiče.
Podílíte se nějak na výběru kostýmů, choreografii nebo hudbě?
Mitrengová: Písničky a říkadla vyhledávám ve starých zpěvnících a sbírkách. Pokud není zapsán původní zápis tance, tak si stavím choreografii sama s ohledem na věk dětí. Co se týká krojů, tak já vystupuji v přesné rekonstrukci těšínského kroje z poloviny 19. století a v horalském kroji, malé děti ve stylizovaných těšínských a horalských krojích. Tak malé děti kdysi kroje nevlastnily. Byla to poměrně drahá záležitost, děti chodily jen jako košiláčci a v přešívaných věcech po starších sourozencích.
Milerska: Sháním kostýmy, vymýšlím choreografie. Hudbu buď hledám na internetu, nebo v notách. Tu nám potom hraje spřátelená kapela.
Jste spolupracovnice. Radíte se ohledně tréninku vašich souborů nebo si nějak pomáháte?
Mitrengová: Ohledně zkoušek se neradíme, spíš se bavíme historkami, čím nás děti zase překvapily. Pomáháme si v zapůjčování krojů, Renia mě před vystoupení čepí (pozn.: Vdané ženy mají na hlavě přes čepec uvázaný šátek nebo plenu. Jsou úvazy, které si sama neuváže, a pak jí s čepením pomáhá někdo další).
Milerska: Asi nejde říct, že se radíme ohledně tréninku, spíš se občas podělíme historkami. Občas si pomáháme v oblasti krojů.
Jaké máte další koníčky? Co děláte ve volném čase, pokud nějaký máte?
Mitrengová: Dcery už žijí svým životem. S manželem rádi chodíme po horách, jezdíme na běžkách, na kole. Ráda čtu knihy, vyšívám, pletu, paličkuji.
Milerska: Trávím čas s rodinou. Ráda tvořím z různých materiálů, kreslím.
Facebook