Snem učitele Damiána Lasoty je účast na olympiádě
10. 3. 2022
Učitel informační a komunikační technologie na AGEL Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické v Českém Těšíně skáče na lyžích od svých 7 let.
Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv Mgr. Damiána Lasoty
Mgr. Damián Lasota po gymnáziu v Třinci vystudoval Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity, obor tělesná výchova a informační a komunikační technologie se zaměřením na vzdělávání. V létě 2021 začal vyučovat na AGEL Střední zdravotnická škole a Vyšší odborné škole zdravotnické v Českém Těšíně.
Proč jste se po studiu pedagogické fakulty rozhodl právě pro zdravotnickou školu AGEL v Českém Těšíně?
Protože nejsem profesionální sportovec, hledal jsem si školu na poloviční úvazek. Během praxe na 6. základní škole v Třinci jsem se bavil s paní ředitelkou Mgr. Ivanou Pinkasovou, že bych po studiu uvažoval o práci učitele. Ale jelikož paní Pinkasová hledala někoho na celý úvazek, tak jsme se nedohodli. Ke konci prázdnin se mi ovšem ozvala, jestli bych neměl zájem učit informatiku na SZŠ v Českém Těšíně, protože se s paní zástupkyní ředitele PhDr. Karin Delongovou vzájemně znají a na škole v Českém Těšíně hledali učitele informatiky. Proto jsem nabídku rád přijal.
Co na škole učíte?
Informační a komunikační technologii. Mám úvazek na 12 hodin týdně a ve škole jsem ve dnech pondělí až středa, což mi kvůli sportu vyhovuje. Většinou na závody odjíždíme ve čtvrtek, takže se mohu sportu – jak tréninkům, tak závodům – věnovat naplno.
Pojďme k vašemu koníčku. V kolika letech jste začal skákat na lyžích a kdo vás k tomuto sportu přivedl?
Skoku na lyžích se věnuji od svých 7 let, takže skáču už nějakých 17 let. Myslím si, že to bylo vzhledem k ostatním skokanům pozdě. Většina mých vrstevníků začínala se skokem na lyžích už v 5 či 6 letech. Ke sportu mě dovedl můj otec, který v té době dělal trenéra v Nýdku u Třince a občas mě přibral na trénink, kde jsem pouze sledoval starší kluky, jak trénují.
Dělal jste i nějaké jiné sporty, kromě skoků na lyžích?
Ještě předtím, než jsem začal se skoky na lyžích, jsem byl v nějakých třech letech přihlášen na sportovní gymnastiku, které jsem se do 14 let také věnoval. Díky gymnastickým základům jsem se dokázal rychle naučit ovládat lyže, zvládat techniku skoku na lyžích a během jednoho roku jsem se už spouštěl z můstků dolů. Mé první „větší“ úspěchy začaly v létě roku 2008, když jsem získal žákovský mistrovský titul v Severské kombinaci (skok na lyžích plus běh na lyžích).
Od té doby pravidelně závodíte?
Během let jsem se zúčastňoval českých a polských závodů. V dorosteneckém věku jsem se začal účastnit i mezinárodních závodů FIS Youth cupu a později i mužských závodů FIS Cup. Později jsem se stal součástí juniorské reprezentace a reprezentoval Českou republiku na mistrovství světa juniorů.
Jaké jste měl vzory?
Když jsem začal skákat a poté závodit, byl na vrcholu Jakub Janda, který v roce 2006 jako první Čech vyhrál Světový pohár. To byl pro mne dlouholetý vzor.
Jak se připravujete nyní?
Nyní se připravuji převážně v Polsku, kde jsem také na hostování za klub Sokol Szczyrk. V průběhu roku se nejčastěji účastním polských závodů, které jsou součástí tzv. Lotos Cupu, dále se účastním mezinárodních závodů FIS Cup (třetiligová soutěž) a Kontinentálního poháru, což je po Světovém poháru druhá nejvyšší soutěž ve skoku na lyžích.
Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch v kariéře?
Za největší dosavadní úspěchy považuji účast na mistrovství světa juniorů, které se konalo v Lake Placid, a umístění do 30. místa v závodě Kontinentálního poháru.
Co vás naopak nejvíce mrzí, že se vám nepodařilo?
Měl jsem některé závody výborně „rozjeté“. Někdy jsem byl zbytečně nervózní nebo jsem udělal hloupou chybu a bohužel se mi nepodařil závodní skok. Například v závodě FIS poháru v Rakousku jsem byl po tréninkovém kole pátý a pak se mi nepodařilo ani postoupit do druhého kola.
Proč jste nepřestoupil do našich nejlepších klubů ve Frenštátu pod Radhoštěm nebo Liberce a skáčete za polský tým?
Především kvůli podmínkám, které jsou v Polsku mnohonásobně lepší. Do Sokolu Szczyrk jsme jezdili trénovat od malička a po začátcích studia vysoké školy v Ostravě jsem v tomto klubu na hostování, takže se účastním všech závodů v Polsku. Na českých závodech ale skáču za Třinec. Do Frenštátu jsem nechtěl jít jednak kvůli podmínkám a špatnému stavu českých můstků, a také kvůli studiu v Ostravě. Do Polska to mám z Třince, kde bydlím, také blíže.
Můžete srovnat skoky na lyžích v Česku a Polsku?
V Polsku jsou skoky národní sport a na světových závodech jsou jejich skokani na nejvyšších místech. Jména jako Malysz, Škoch, Žyla a další vozili nebo vozí medaile z olympiád, mistrovství světa. Když to srovnám, tak v Česku je nyní zhruba 12 skokanů (mužů a juniorů) a v Polsku čtyřnásobně více. A úroveň prvních deseti je úplně jinde, než u českých skokanů. V Polsku mají kromě A týmu mužů se šesti skokany také B i C tým. Navíc i juniorský tým.
Jak často trénujete?
V sezóně jsem na můstcích minimálně dvakrát týdně. Kromě toho samozřejmě fyzická příprava, gymnastika, rehabilitace. Sportu věnuji týdně zhruba 20 hodin.
Kolik ročně absolvujete skoků na můstcích a můžete to srovnat se špičkovými světovými závodníky?
Skoků mívám za rok zhruba kolem 600 až 700. Paradoxně v létě toho většinou naskáču více než v zimě. Oproti světové špičce ten rozdíl není zas tak velký, co se léta týče. Nicméně na začátku zimy nám těch prvních 50 až 100 skoků na sněhu chybí, ale je to dáno především tím, že u nás nejsou úplně ideální podmínky. Nemáme tady sníh tak brzo, jako například v Alpách nebo v Norsku. A pak taky jediný můstek, který je v České republice přes zimu upravený, je v Harrachově. Taky to je tím, že přes léto se hodně jezdí na vícedenní soustředění, kde skoků uděláme více, než když pak máme sezónu a na trénink už není moc čas.
Jaký nejdelší skok jste kdy absolvoval?
V německém Garmisch-Partenkirchenu se mi podařilo skočit 139 metrů.
Některé pády na můstcích vypadají hrozivě. Zažil jste nějaký?
Ve starších žácích jsem měl těžší pád. Bylo to ale mojí vinou, kdy jsem na tréninku v Rožnově špatně zapnul vázání. Po odrazu mi vypla lyže a následovalo salto. Naštěstí to neskončilo zraněním.
Měl jste někdy strach, nebo spíše obavy při skocích?
Po tomto pádu jsem měl několik týdnů velký respekt ze skákání. Pád má na každého psychické následky, na někoho větší, na někoho menší.
Postihlo vás během kariéry nějaké zranění či nemoc, která ovlivnila vaši výkonnost?
Na přelomu roku 2013 a 2014 jsem dostal mononukleózu, která mi vystavila na čas stopku. Naštěstí se mi těžší zranění jako zlomeniny nebo přetržené vazy vyhýbají. Jednou jsem měl natržené vazy v kotníku, ale to bylo na konci sezóny, po kterém jsme měli volno. Takže do přípravy na další sezónu jsem šel zdravý.
Skokani musí být kvůli sportu velmi štíhlé postavy. Jak dodržujete životosprávu?
Snažím se váhu držet, ale je to můj dlouhodobý problém. Má závodní váha je 62 kilogramů při výšce 175 centimetrů. Ovšem v létě před sezónou mám vždy o tři čtyři kila více, takže musím shazovat.
Čeho byste chtěl ve sportu ještě dosáhnout?
Rád bych pravidelně reprezentoval Česko. Snem je olympiáda.
Jaké máte další koníčky?
Kromě gymnastiky rád jezdím na lyžích a snowboardu. V létě cyklistika.
Facebook