Pro Lucii Režnou je medicína život, muzika je láskou
17. 1. 2022
Lékařka Nemocnice AGEL Nový Jičín MUDr. Lucie Režná, DiS., hraje od dětství na flétnu – vystudovala konzervatoř a nyní studuje na Janáčkově akademii múzických umění.
Přes den a někdy i v noci léčí, ve svém volném čase vymění lékařské nástroje za hudební flétnu. To je MUDr. Lucie Režná, DiS., která již rok působí na oddělení ORL a chirurgie hlavy a krku Nemocnice AGEL Nový Jičín. Mladá lékařka po ukončení gymnázia v Ostravě vystudovala Lékařskou fakultu Ostravské univerzity, obor Všeobecné lékařství. Současně s lékařstvím studovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, kterou ukončila v roce 2019. Ihned poté začala studovat na Janáčkově akademii múzických umění. Mladá doktorka od dětství hraje na flétnu, přičemž se zúčastnila řady soutěží v Česku i zahraničí. Mezi její největší úspěchy například patří 1. cena a titul laureát (flétnové kvarteto) na soutěži Karla Ditterse z Dittersdorfu nebo čestné uznání na mezinárodní soutěži dechových nástrojů ve Vratislavi (Wroclaw). Kromě soutěží také vystoupila s Janáčkovou filharmonií Ostrava a od roku 2012 vystupuje se Salonním Orchestrem Ostrava.
Paní doktorko, proč jste se rozhodla věnovat medicíně?
Medicína je krásné povolání, které má velký smysl. Asi bych nezvládla pracovat někde v kanceláři s abstraktními pojmy a čísly a nevidět žádný výsledek své práce. Hudba samozřejmě také má svůj smysl, ale jak jsme se mohli v nedávné době přesvědčit během pandemie, když šlo do tuhého, divadla i koncertní sály byly zavřené, kdežto lékař bude mít práci jistou vždy.
Proč jste si vybrala obor ORL (ušní-nosní-krční)?
Zhruba od poloviny studia na Lékařské fakultě jsem si uvědomovala, že chci dělat něco rukama, tudíž nějaký chirurgický obor. ORL tuto kategorii splňuje a také se pro ženu hodí více než například ortopedie. Je pestrý a navíc umožňuje právě propojení lékařství a hudby cestou foniatrie.
Vy jste před rokem nastoupila do Nemocnice AGEL Nový Jičín, v těžké době pandemie. Jak se covid-19 dotkl Vašeho oddělení?
V době největší pandemie bylo naše oddělení uzavřeno a vyhrazeno pacientům hospitalizovaným pro covid-19. ORL pacienti leželi na jiných odděleních, čili lékař o ně pečující se často dost naběhal. Skladba pacientů na ambulanci se změnila a také jich chodilo méně, což pro mě znamenalo menší příležitost se rychle zaučit v praxi. Byla také nutnost podílet se na chodu covid oddělení, takže na jaře, sotvaže jsem se trochu zorientovala v problematice ORL, rázem jsem se měla starat o pacienty diametrálně odlišné. Neakutní operační výkony byly výrazně omezeny, což také znesnadňovalo jejich osvojení. Jedna věc je, jak těžké bylo toto období z hlediska náporu pacientů – hlavně pro sesterský personál, a druhá je, že pro vzdělávání mladých lékařů to byla tragedie.
Co se Vám na práci líbí?
Líbí se mi, že obor, který jsem si vybrala, je pestrý, zahrnuje jak chod na lůžkovém oddělení, tak ambulantní provoz, a samozřejmě nejlepší je práce na operačním sále. Bonusem je skvělý kolektiv, který na oddělení máme.
Teď pojďme k Vašemu obrovskému koníčku. Kdo Vás k muzice přivedl, kdy a na co jste začala hrát?
K muzice mě od dětství vedla maminka, již od školky jsem hrála na zobcovou flétnu. Potom zhruba v deseti letech jsem flétnu zobcovou vyměnila za příčnou, což bylo taky částečně dílo mamky, které se tento nástroj líbil. A u něj jsem už zůstala.
Hrál na nějaký hudební nástroj někdo z Vašich předků?
Spíše ne, strýc hrával na housle. Hodně se u nás zpívá, ale nedá se říct, že bych pocházela z hudební rodiny.
Musel Vás v dětství někdo do hry na flétnu nutit?
Co si já pamatuji, tak ne. Určitě nějaký prvotní impuls tam byl, ale jinak mě hraní bavilo a věnovala jsem se mu ráda.
Vzpomenete si, jaký byl Váš vůbec první koncert před publikem?
Nejsem si jistá, jestli to byl úplně první koncert, ale živě si vybavuji jedno z vystoupení ještě na zobcovou flétnu, na kterém jsem udělala někde chybu, neuměla jsem se znovu chytit a během toho koncertu jsem se svého tehdejšího pedagoga zeptala, odkud mám hrát. V tom věku to asi bylo ještě roztomilé (smích).
Kde u Vás vznikla láska k hudbě?
Na to neznám přesnou odpověď. Tím, že jsem s flétnou a hudbou vyrůstala, brala jsem to jako přirozenou součást života, bez které jsem se neuměla obejít.
Máte nějaké muzikantské vzory?
Ty vzory se asi měnily spolu s pedagogem, který mě zrovna vyučoval. Na příčnou flétnu to byla nejprve Mgr. Bronislava Hurníková na ZUŠ, na konzervatoři MgA. Jiří Bystroň a nyní na JAMU prof. MgA. Václav Kunt. Nedá se ale říct, že bych měla nějakého zahraničního flétnistu, ke kterému bych vzhlížela.
Nejoblíbenější skladba, kterou jste osobně hrála?
Těžké vybrat jednu, když je tolik krásných skladeb. Na ZUŠ byla mým snem Fantasie Carmen na motivy ze známé opery, kterou jsem si zahrála na absolventském koncertě. Velmi ráda mám také Sonátu pro flétnu a klavír Bohuslava Martinů a Sonátu pro flétnu a klavír od Sergeje Prokofjeva.
Vy od roku 2012 vystupujete s orchestrem.Kde všude jste hráli a jaký je Váš repertoár?
Hraji se Salonním orchestrem Ostrava, který vystupuje hlavně jako lázeňský orchestr na kolonádách, čemuž je přizpůsoben i repertoár. Hrajeme různé populární melodie, pochody, něco málo ze swingu, z operet, z klasické hudby. Zároveň pár skladeb i zpívám. Vystupujeme pravidelně v létě v Piešťanech, vystupovali jsme v lázních v Klimkovicích, Luhačovicích, Darkově, Trenčianských Teplicích.
Kolik hodin týdně zkoušíte?
To nevím, jestli vůbec říkat nahlas. Záleží, jestli mě zrovna čeká nějaké vystoupení nebo ne, běžně necvičím každý den. Dělá to zhruba 5 až 10 hodin týdně.
Máte při vystupování trému?
Už spíše ne, jak kdy. Někdy mě zradí tělo a mám třes v nohách, i když vím, že o nic nejde a nemusím být nervozní. Ty stresové situace při zkouškách na medicíně a potom v praxi člověka docela zocelí. Uděláte-li chybu na pódiu, maximálně dostanete negativní ohlasy. Uděláte-li chybu jako lékař, může to dopadnout mnohem hůř.
Máte nějaký, zatím – v hudbě – nesplněný sen?
Myslím, že větší ambice než vystoupení s Janáčkovou filharmonií už nemám, tento sen jsem si splnila a zatím žádný další nemám.
Vy sama si zajdete na nějaký koncert?
Chodívala jsem často, hlavně jako student, kdy ta dostupnost byla skvělá díky zvýhodněnému vstupnému. Pak s tím, jak se všechny koncerty rušily, ani nikam nešlo jít. Od té doby jsem vlastně nikde nebyla, docela jsem si odvykla, ale určitě je to jen dočasně.
Co v soukromí posloucháte za hudbu? Jaké hudbě dáváte přednost?
Poslouchám od všeho trochu, co mi zrovna přijde pod ucho, nemám moc vyhraněný styl. Často jsem dokonce líná si něco konkrétního vybrat, tak zapnu nějaký playlist a spokojím se s čímkoli, co mi nabídne.
Co bylo hnacím motorem, že jste se rozhodla současně s lékařskou fakultou studovat konzervatoř? Asi to nebylo právě snadné.
Vždycky říkám, že to zní náročněji, než jaké to bylo. Nebo tak mi to aspoň přijde, když jsem to zvládla. Konzervatoř je v mnohých směrech hodně adaptabilní, samozřejmě vůbec by to nešlo, pokud by vyučující nebyli tolerantní. Hlavní hnací motor byl fakt, že po dokončení standardních dvou cyklů výuky na základní umělecké škole jsem věděla, že ještě chci pokračovat a zlepšovat se, a jinak než na konzervatoři by to nešlo.
Neuvažujete do budoucna, že byste se věnovala hudbě profesionálně?
Jsem určitě ráda, že tam stále ta možnost je. Ale čím déle pracuji v nemocnici, tím více mám pocit, že je pravděpodobnost změny povolání k profesionální hudebnici méně pravděpodobná.
Práce lékařky, studovat akademii múzických umění, hrát s orchestrem, trénovat hru na flétnu, a k tomu vést osobní život není nic jednoduchého. Máte ještě nějakého koníčka?
Spoustu, a nic pak nedělám pořádně. Ráda plavu, stále ještě občas dělám plavčíka na bazéně, zaběhám si, pletu, z hudebních aktivit mám ještě menší kapelu. Ale kolikrát dám přednost odpočinku, přátelům a rodině.
Facebook