Zdravotník se zajímavým koníčkem

Tomáš Jareš závodně tančil, nyní je instruktorem tanečních kurzů

23. 2. 2021

Vedoucí stravovacího provozu nemocnice AGEL Valašské Meziříčí v roce 2012 získal na mistrovství České republiky v tancích bronzovou medaili a o rok později stříbrnou.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Michal Václav, DiS., archiv Tomáše Jareše, DiS.

Tomáš Jareš, DiS., se narodil v roce 1988 ve Valašském Meziříčí. Po vystudování Střední školy hotelnictví a gastronomie ve Frenštátě pod Radhoštěm, obor kuchař a poté Vyšší odborné školy zdravotnické v Brně – obor diplomovaný nutriční terapeut – nastoupil v roce 2010 do Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí na pozici nutriční terapeut. Od ledna 2016 působí v nemocnici jako vedoucí stravovacího provozu. Tomáš Jareš je ženatý, má dvouletou dceru.

Vy jste před deseti roky nastoupil do nemocnice jako nutriční terapeut. Co vše jste měl na starosti?
Jelikož jsem zde v nemocnici trávil také praxi, během které jsem měl možnost nahlédnout do softwaru, ve kterém se na stravovacím provozu pracovalo, tak jsem to měl jednodušší a mohl se ponořit rychleji do práce s tímto programem. Pak jsme se s kolegyní střídali jeden týden na stravovacím provozu a jeden týden na oddělení, kde edukujeme pacienty, konzultujeme vhodné způsoby výživy nebo děláme nutriční screeningy a zjišťujeme energetickou a biologickou potřebu organismu pacientů a navrhujeme nejvhodnější způsoby krytí této potřeby.

Již šestým rokem působíte jako vedoucí stravovacího provozu. Proč tato změna?
V roce 2015 došlo k rekonstrukci stravovacího provozu, kdy se měnilo celkové rozložení kuchyně i skladů, celkové vzduchotechniky, došlo na výměnu téměř všech zařízení a hlavně se vytvořil velký prostor na tabletový systém i s mycí linkou. Byla to velká změna pro všechny a vedení nemocnice přišlo s tím, že do nového provozu půjdeme s novým vedoucím. Byl jsem tím překvapen a paní Eva Krutilová (bývalá vedoucí stravovacího úseku), která se podílela na přípravách rekonstrukce několik let, také.

Vy jste nastoupil do nové funkce v době, kdy nemocnice otevřela nově zrekonstruovaný stravovací provoz za téměř 34 miliónů korun. Nebál jste se, vždyť v novém provozu byla nejmodernější technika?
Kdybych tvrdil, že jsem se nebál, byla by to lež. Měsíc a půl jsem chodil z práce jako poslední, abych zkontroloval, že je vše v pořádku a zamkl celý provoz. Bylo to náročné, ale paní Krutilová mi pomáhala se zajetím provozu a pak vlastně celý rok a půl, než šla do důchodu.

Kolik jste schopni produkovat jídel denně včetně dietních?
Denně je to 250 porcí snídaní, svačin a večeří a celkem 500 obědů. Jinak je to kolem devíti druhů jídel s úpravami krájená, mletá nebo kašovitá.

Co Vy osobně – umíte vařit a jaká je Vaše specialita?
Troufám si říct, že má specialita je krůtí trhané s domácí barbecue omáčkou do bulky nebo s teplým bramborovým salátem a rukolou. To mělo zatím úspěch u všech. Bún bò Nam B nebo Quinoová pizza zatím takový úspěch neměli, takže tyhle druhy asi vařit neumím.

Pojďme k Vašemu koníčku. Chtěl jste se stát tanečníkem už od dětství, a kdo Vás k tanci přivedl?
K tanci mě vedli rodiče od malička, ale nenásilnou formou, neboť mne brali s sebou na jejich tréninky, když jsem byl ještě batole. Tehdy rodiče spolu se známou z konzervatoře založili ve Valašském Meziříčí taneční studio LINIE, pod nímž začali vyučovat předtaneční a společenskou výchovu pro druhé stupně základních škol a taneční se společenskou výchovu pro druhé ročníky středních škol. Pak začali s tancováním pro děti a s letními tanečními tábory, kde jsem se poprvé začal hýbat i já, to se psal rok 1995.

Kdy jste začal s pravidelným tanečním tréninkem?
Až v roce 1999 jsem se začal aktivně učit tančit v tanečním klubu tanečního studia, kde jsem se dozvěděl o různých rytmech latinskoamerických, standardních i národně společenských tanců. Začal jsem vystupovat v tanečních choreografiích a po absolvování předtanečních jsem s taneční partnerkou vystupoval na plesech s nejčastěji latinskoamerickými tanci.

Vzpomínáte si, jaký první tanec v životě jste se naučil?
Můj první tanec byl country tanec s názvem Zuzana, ale z klasických tanců to byly tance dva latinskoamerické – jive a cha-cha.

Jaké jste dosáhl největší úspěchy?
Soutěžně jsme tancovali pod Svazem Učitelů Tance a první výraznější ocenění bylo na mistrovství České republiky SUT Hobby Dance v Pardubicích, kde jsme v roce 2012 s partnerkou skončili v kombinaci tanců na 3. místě, ve standardních tancích a v latinskoamerických tancích shodně na 4. místě. O rok později jsme se umístili na 2. příčce v latinskoamerických tancích, ale v kombinaci jsme oproti předchozímu roku o příčku klesli, a tak jsme shodně se standardními tanci skončili těsně pod stupni vítězů.

Latinskoamerické tance jsou tance žhavé, plné energie. Šly vám tyto tance lehce, přirozeně, nebo vše bylo vydřené?
Přirozeně ne, jen jsem si je více užíval a tudíž jsem měl pocit, že mi šly lépe než standardní. Na škole jsem miloval sprint a odtancovat takový jive je jako sprintovat 200 metrů, a to od začátku do konce s úsměvem na rtech.

Tančení je poměrně náročné na fyzičku. Kolikrát týdně a kolik hodin denně jste trénoval?
V roce 2011 až 2013 to bývalo 3× týdně 2 hodiny spolu s partnerkou a 1× týdně 2 hodiny s ostatními páry na společných choreografiích. Potom už jsme se s partnerkou nemohli sehrát, neboť se přestěhovala do Prahy za prací. Od té doby již netančím na párových soutěžích.

Proč jste se tanci nevěnoval profesionálně?
Vždy jsem měl pocit, že kdybych dělal tanec na profesionální úrovni, už bych jej neměl jen jako koníček a bál jsem se, že by mě přestal bavit. A abych byl u svazu učitelů tance počítán za profesionála, tak by bylo potřeba vystudovat v oboru společenský tanec a pedagogika, tímto se stát oficiálně učitelem. Při studiu v Brně mne to nenapadlo a teď, když dělám nutričního terapeuta v Nemocnici AGEL Valašské Meziříčí a chybí nám další nutriční terapeut, tak na tyto úvahy ani není čas.

Tančení na závodní úrovni je finančně náročně. Jak moc?
Závisí vždy na vás, co od toho očekáváte. Pokud očekáváte, že se budete umisťovat v žebříčcích výše, tak vás budou nejvíce stát lekce s trenéry. Navíc nelze tančit stále ve stejných botách a ani ve stejném oblečení. Chcete na parketě zářit? Tak si připlatíte. Ale oblečení se dá koupit i levnější, a pokud jste dost šikovní, tak si to na sebe upravíte. Neplatí to však o obuvi. Je to dost o kompromisu. Investujete do svého úspěchu. Pokud neinvestujete a neurvete si na tréninky čas, tak nemůžete moc očekávat. Dá se naučit tančit i podle videí, ale to na sebe musíte být přísní a musíte ty chyby vidět. Proto je důležité, aby vás někdo vedl a viděl vaše chyby. Porotci jsou odborníci a ti vás s těmi chybami dál nepošlou.

Závodně již netančíte od roku 2014. Co vás přivedlo k tomu vést taneční kurzy?
Již od roku 2003 jsem se stal pomocným instruktorem pro předtaneční a od roku 2005 i instruktor pro taneční a společenskou výchovu. Od roku 2012 jsem trenérem tanečního klubu a vyučuji spolu s manželkou párové kurzy Salsy, latinskoamerických tanců a pokračovacích taneční. Taneční kurzy jsou trochu specifické a ty zatím nevedu, jsem pouze instruktorem a mám nad sebou učitele tance. Učiteli jsou mí rodiče Helena a Tomáš Jarešovi spolu s paní Alenou Dvorskou.

Mají vaši svěřenci nějaké úspěchy?
V absolventských soutěžích (soutěžích po absolvování tanečních) se nám taneční páry umisťují pravidelně ve finále v České republice i na Slovensku.

Chválí si páry taneční lekce?
Chválí a rádi se vracejí. Letos se nám to trochu zkomplikovalo díky opatřením vlády ohledně koronaviru, ale tanečníci se těší na jakékoliv povolení, aby mohli opět tančit v kolektivu.

Před několika roky začala populární televizní soutěž StarDance. Jaký je v současnosti zájem o taneční kurzy?
StarDance způsobil chvilkový boom na školách, ale teď se tento trend přesunul spíše ke starším ročníkům. Nyní je zájem spíše od manželských párů. Jedná se o tanečníky, kteří například prošli předtanečními i tanečními a nyní si chtějí oprášit znalosti a hlavně si spolu v páru zatančit a třeba se naučit i něco nového. V posledních třech letech je i na školách takový trend, že je zájem o taneční více od chlapců než od děvčat.

Je tanec, který učíte nejraději? Co třeba nejraději tančí studenti?
Za sebe nejraději učím Salsu, neboť mi přijde opravdu hravá. Když se studentů na závěrečné lekci zeptáte, co si chtějí zatančit, bude to country tanec Zuzana. Z těch oblíbenějších ještě bývají žádané Cha-cha nebo Blues.

Taneční kurzy nejsou jen o tančení. Co všechno se účastníci na kurzu naučí?
Je to tak, naučí se nebo spíše dozví, jakým způsobem se navzájem chovat a jak se správně oblékat na různé události. Jak se chovat ve vztahu starší-mladší, žena-muž, nadřízený-podřízený. Jak se zdravit, kdo komu dává přednost, jak se chovat v restauraci, v dopravních prostředcích, v kině, v divadle, na úřadě, učí se představování a podobně.

Kolik jste za svůj život protancoval párů bot?
Musím přiznat, že jsem to vůbec nepočítal a ani mne to nenapadlo. Ale bylo jich mnoho.

Může se naučit tančit i opravdové slušně řečeno nemehlo, třeba i v pokročilejším věku?
Tanec je vyjádření hudby, rytmu nebo myšlenky pohybem těla. Tančit lze také jen prsty, takže si myslím, že se tančit naučí každý. Jen je rozdílné, jak dobře a jak dlouho to trvá. Závisí to také na tom, jaký tanec se chcete naučit a co očekáváte za výsledek.

Vedete taneční kurzy. Jak se hlídáte – navštěvujete posilovnu, držíte stravu?
Dříve jsem měl spoustu času udržovat se v kondici, ale teď máme s manželkou dvouletou dceru. Tak jediné, co po práci, než jdu na trénink nebo taneční dělám, je, že si tu chvíli užívám, že jsme spolu.

Tanečníci se k sobě vinou ve vášnivém rytmu a tráví při tréninku spolu desítky hodin, často jsou partnery také v životě. Jak to bylo u Vás?
První soutěž jsem tančil se svou partnerkou, ale vášně bývají i negativní a tak jsme se rozešli. V roce 2010 jsem pak soutěžně tančil s taneční partnerkou, se kterou jsme věděli, že by nám to spolu neklapalo a tak podobné myšlenky nevznikly. V roce 2011 jsem navíc blíže poznal svou budoucí ženu a od té doby tak mé srdce patří pouze jí. Od té doby, co netančím v Hobby Dance, tak tančíme a učíme spolu s manželkou. Takže jsme spíše opačně, než píšete – partnery v životě, kteří spolu tančí.

Práce, tančení, manželka. Máte ještě na nějaké další záliby čas?
Miluji společné chvíle s manželkou a dcerou, takže procházky a výlety vyhrávají. To jsou ty záliby, které mohu trávit s nimi. Dříve jsem si hrál na počítači s hudbou a zkoušel psát texty, ale při těchto zálibách jsem od nich izolován soustředěním na výsledek, takže zatím tyto záliby nechávám spát.