Sestra Věra Bechná darovala 260krát krev a plazmu
25. 6. 2025
Odběrová sestra Transfuzního oddělení Nemocnice AGEL Nový Jičín se ráda potkává s lidmi, kteří pomáhají zachraňovat životy.
Před desítkami let se rozhodla darovat krev a plazmu. Se 260 odběry patří mezi rekordmany v odběru vzácné tekutiny – řeč je o Věře Bechné, odběrové sestře Transfuzního oddělení Nemocnice AGEL Nový Jičín. Sama je držitelkou celé řady ocenění. Získala i Plaketu ČČK (Český Červený kříž) Dar krve – dar života, která se uděluje za 250 odběrů a plaketu předává ČČK na celostátním slavnostním shromáždění. Rodačka ze Suchdolu nad Odrou na Novojičínsku, Věra Bechná, paradoxně nemířila rovnou do zdravotnictví, nejprve totiž vystudovala střední zemědělskou školu. Ovšem následně vystudovala Střední zdravotnickou školu v Ostravě-Vítkovicích. Poté nastoupila do novojičínské nemocnice na oční oddělení, kde se po pěti letech stala staniční a následně vrchní sestrou. Ovšem reorganizací v rámci krajských nemocnic se musela stěhovat za prací do Frýdku-Místku. Od roku 2000 pracuje na Transfuzním oddělení Nemocnice AGEL Nový Jičín jako odběrová sestra.
Vy jste po základní škole nastoupila na střední zemědělskou školu. Proč?
Otec byl kulak (ruské označení pro střední až bohaté rolníky), takže jsem povinně nastoupila na zemědělskou školu. Ale již na škole jsem zjistila, že by mě práce v zemědělství nenaplňovala. Takže po skončení této školy jsem si udělala sanitářský kurz a nastoupila do Domova důchodců v Novém Jičíně, kde jsem pracovala celkem pět let.
Kdy jste se rozhodla, že se stanete zdravotní sestrou?
Právě v domově důchodců jsem se rozhodla pro studia zdravotnické školy. Tu jsem ještě začala v době, kdy jsem pracovala v domově, a školu dokončila v době, kdy jsem byla na mateřské dovolené. Po mateřské jsem nastoupila na oční oddělení novojičínské nemocnice, tehdy Okresního ústavu národního zdraví.
Vy jste se na očním oddělení po pěti letech stala staniční sestrou a po dalším roce vrchní sestrou. Ale následně jste z novojičínské nemocnice zamířila do Nemocnice ve Frýdku-Místku.
Důvodem bylo sloučení očních oddělení nemocnic v Novém Jičíně a Frýdku-Místku v rámci reorganizace a přesunutí lůžkového očního oddělení do Frýdku. Takže jsem byla nedobrovolně přemístěna do Frýdku--Místku a musela denně dojíždět zhruba 30 kilometrů tam a zpět. Na ty měsíce nemám moc pěkné vzpomínky, takže jsem si začala hledat novou práci.
A nakonec jste se po několika měsících objevila opět v novojičínské nemocnici.
Vlastně jsem práci v nemocnici dostala jako vánoční dáreček. Zpočátku v nemocnici pro mě neměli místo. Den před Štědrým dnem v roce 2000 jsem dostala 4 nabídky na práci sestry a já si vybrala práci na Transfuzním oddělení a od té doby zde pracuji. V současné době již několik let přesluhuji.
Jak je to u vás na novojičínském Transfuzním oddělení – máte dostatek dárců krve a plazmy? A kdo převažuje, muži nebo ženy?
U nás je dlouhodobě poměrně slušný zájem o dárcovství krve. Je to téměř vyrovnané, ale trochu více převažují muži, protože mají vyšší počet červených krvinek a mohou dávat krev vícekrát do roka.
Spočítáte, kolik odběrů jste za ty roky provedla? Kolik litrů krve i plazmy Vám denně „projde“ rukama?
To se vůbec nedá říct. Denně odeberu okolo 20 až 25 odběrů, týdně tak 100 odběrů.
Sama jste dárkyní krve. Vím o Vás, že jste darovala celkem 260krát. Co Vás přivedlo darovat krev a plazmu?
O možnosti darovat krev jsem přemýšlela velice dlouho. Původně jsem chtěla darovat krev v 18 letech, jenomže mě v té době třikrát odmítli, protože jsem měla málo hemoglobinu. A v době, kdy jsem nastoupila na transfuzní oddělení, jsem si chtěla zjistit, jakou mám skupinu, a hodnoty krevního obrazu byly již v pořádku. Tak jsem začala darovat krev i plazmu. Bohužel kvůli věku již darovat nemohu.
Na stěně zde na oddělení máte zarámované Vaše ocenění. Co vše jste obdržela?
Mám všechna ocenění, které se u nás dávají. Mám i Plaketu ČČK Dar krve – dar života, která se uděluje za 250 odběrů.
Co Vaše rodina? Darují krev?
Samozřejmě. Syn chodí pravidelně dávat krev, plazmu nedává. Také synovci jsou u nás často.
Nový Jičín není velkoměsto. Potkáváte se se svými dárci?
Všude, skoro o ně zakopávám (smích). Na horách, v obchodních centrech nebo i v divadle.
Kde a čím dobíjíte baterky? Jak trávíte volný čas?
Mám dvě dospělé děti a šest vnoučat. Sice nejsem pravá hlídací babička, ale spíše „přesouvací“. Vnoučata mají řadu aktivit, mají různé kroužky. Ve volném čase ráda sportuji, sport je úžasný způsob duševní hygieny. Ráda mám turistiku, cykloturistiku a lyžuji. Příroda je moje, hlavně když jsem tam se známými, kamarády.
✒ ING. TOMÁŠ ŽELAZKO
Facebook