Sestra Marie Glacová ráda pomáhá lidem
28. 1. 2023
Sestra kardiologické ambulance Nemocnice AGEL Český Těšín se letos dostala do tříčlenné nominace v soutěži Moravskoslezská SESTRA 2022 v Kategorii Ambulantní a domácí péče.
Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv Nemocnice Český Těšín
Sestra kardiologické ambulance Nemocnice AGEL Český Těšín Marie Glacová vystudovala Střední zdravotnickou školu v Karviné, obor všeobecná zdravotní sestra. Po škole nastoupila do českotěšínské nemocnice, kde pracuje dodnes. Nejprve pracovala na interním oddělení, následně na interní ambulanci, vedla nemocniční lékárnu a posledních více než 18let působí v kardiologické ambulanci. Paní Glacová je vdaná, má tři syny a jednu vnučku.
Kdy jste se rozhodla, že se stanete zdravotní sestrou?
V dětství už jsem věděla, že chci být zdravotní sestrou. Mám v sobě pocit, že se musím o někoho starat a pomáhat jiným. To se mi na mé práci zdravotní sestry líbí nejvíce.
Pracoval někdo z vaší rodiny ve zdravotnictví?
Jsme taková, dalo by se říci, zdravotnická rodina. Moje sestra je primářkou dětského oddělení, můj prostřední syn je kardiochirurg.
Kterou školu jste vystudovala?
V roce 1982 v Karviné Střední zdravotnickou školu, obor všeobecná zdravotní sestra. Poté jsem chtěla pokračovat ve studiu porodní asistentky, ale pro malý zájem se tento obor studia nerealizoval.
Kam jste nastoupila po dokončení školy?
Po škole jsem nastoupila přímo na lůžkovou část interního oddělení nemocnice v Českém Těšíně. Po návratu z mateřské dovolené jsem přešla do denního provozu. Součástí interního oddělení byla v nemocnici interní ambulance, kde se prováděla ergometrická a pletysmografická vyšetření. Zde jsem pracovala několik let. Současně jsem vedla i nemocniční lékárnu interního oddělení a ambulanci. Na tuto dobu ráda vzpomínám, to byla krásná doba.
Kdo vám pomohl v začátcích?
Určitě celý kolektiv, jak lékařů, tak i sester. Na interně se dobře pracovalo, což bylo dáno skvělým pracovním kolektivem.
Od kdy jste na kardiologické ambulanci? A co vše máte na starosti?
V roce 2004 se v nemocnici otevřela kardiologická ambulance, kde jsem začala pracovat. Mojí prioritou je zajišťování plynulého chodu ambulance, od ošetřování, objednávání pacientů, vedení administrativní práce, až po plnění pracovních povinností. Co 3 roky obhajujeme akreditační šetření kvality poskytované zdravotní péče a bezpečí pacientů a vždy úspěšně. Nejdůležitějším aspektem pro správný chod ambulance je spolupráce mezi lékařem a sestrou, a to v naší ambulanci funguje na sto procent.
Jak se na chodu ambulance a vaší práci projevila pandemie covid-19? Jak jste tuto dobu dvou let snášela?
Chod ambulance byl veden podle přísných nastavených protiepidemických opatření, která jsme museli dodržovat nejen my, ale i pacienti. Období pandemie bylo velmi náročné nejen pro mě, ale pro celou společnost. Musím říct, že jsme toto období zvládli se ctí.
Kardiologická ambulance je součástí zdravotnického zařízení. Co vaši kolegové, jak s nimi vycházíte?
Vždy jsem měla štěstí na dobré lidi kolem sebe, nejen v soukromém, ale i profesním životě. V ambulanci mám perfektní lékařský tým a s personálem na oddělení dodnes udržuji velmi přátelské vztahy.
Když porovnáte vaše začátky před čtyřiceti lety a dnešek, je to velká změna?
To je těžká otázka, doba velmi pokročila, nejen v ošetřovatelské péči, ale samozřejmě i v lékařské péči. Mé začátky byly na skleněných stříkačkách, kovových jehlách, které se musely resterilizovat, žádné pampersy, běžně na oddělení ležely akutní stavy i několik týdnů. A dnes? Přímo z ambulance je pacient přeložen do kardio centra a doba jeho léčení je minimalizována. Takže z mého pohledu dnes péče o pacienta postoupila mílovými kroky.
Co pacienti, změnili se, nebo jsou stále stejní?
Práce s lidmi je sama o sobě vždy velmi obtížná, ale pro mě je nejdůležitější první kontakt a komunikace s pacientem. Od toho se odvíjí další spolupráce s ním. Domnívám se, že díky tomu v naší ambulanci máme vděčné a spokojené pacienty.
Máte pacienta, který se vám výrazně vryl do paměti?
Za dobu mé praxe bylo spoustu pacientů s příběhem, a samozřejmě jsou některé, které se mi do paměti vryly, ale o tom bych hovořit nechtěla.
Dávala jste první pomoc mimo nemocnici?
Ano, domnívám se, že každý zdravotník se někdy dostal do situace, kdy musel poskytnout první pomoc mimo nemocnici. Mně se to taky několikrát stalo.
Je něco, co vám vaše práce vzala, a naopak dala?
Svou profesi nevnímám jako práci, ale jako poslání. Určitě vím, že mi nic nevzala. Těší mne pomáhat lidem, starat se o ně. Mám radost, když vidím, že moje práce měla smysl.
Co děláte ráda ve svém volném čase?
V mém životě byla, je a vždy bude na prvním místě moje rodina, která se nyní rozrostla o moji první vnučku, ze které mám nesmírnou radost. Aktivity volného času souvisí hodně s mojí rodinou. Práce na zahradě je pro mě „dobíjení baterií“, kdy načerpám energii, a mým velkým hnacím motorem je náš úžasný pes Marley. Mám také ráda horskou turistiku.
Facebook