S mladíkem

Denisa Slosiariková si pochvaluje skvělý kolektiv říčanské nemocnice

28. 6. 2022

Zdravotní sestra akutního interního příjmu považuje Nemocnici AGEL Říčany za menší rodinnou nemocnici, kde se všichni navzájem znají a respektují se.

Text a foto: Ing. Veronika Masaryková

V našem mapování života lékařů, zdravotních sester a dalších mladých zdravotníků Skupiny AGEL na začátku jejich profesní kariéry jsme tentokrát hovořili s Denisou Slosiarikovou, která s pauzou na mateřskou dovolenou od března 2012 pracuje v Nemocnici AGEL Říčany. V rozhovoru nám například sdělila, proč se rodačka z Benešova rozhodla pracovat v Nemocnici AGEL Říčany, proč měla za sen pracovat na interním oddělení, nebo jaké má záliby.

Pracoval někdo z vaší rodiny ve zdravotnictví?

Ano, moje babička. Byla porodní asistentka. A velkým vzorem mi byla také naše rodinná známá, která dělá primářku v jiné nemocnici.

Jak jste se dostala ke zdravotnictví? Čím vás přilákalo toto náročné povolání?

Když jsme se měli rozhodnout, na jakou školu budeme podávat přihlášku, tak první mojí volbou byla škola sociálně právní. Zdravotní školu jsem si dala jako druhou možnost. O tom, že mě nepřijali na sociálně právní, ale na zdravotní ano, jsem se dozvěděla v den, kdy jsem ležela v nemocnici a čekala na operaci krčních mandlí. Obrečela jsem to, ale když to vezmu zpětně, jsem za to nesmírně ráda. Moji rodiče nejprve nebyli za výběr školy rádi, ale dnes jsou šťastní, že dělám právě toto povolání.

Jak vzpomínáte na studia střední školy? Připravila vás dostatečně na práci sestry?

Myslím si, že ano. Začátky byly náročné a učení mě moc nebavilo. Nikdy jsem nebyla úplně studijní typ. Ale postupně, když jsme začali chodit na praxi a v teorii probírat jednotlivá onemocnění, jsem věděla, že to je práce, kterou chci dělat.

Proč jste se rozhodla nastoupit do Nemocnice AGEL Říčany?

Po skončení školy jsem nejprve nastoupila do domova seniorů, kde jsem byla do konce roku 2011. Bohužel mi na konci toho roku bylo oznámeno, že už se mnou dále nepočítají a já skončila na úřadu práce. Naštěstí jsem narazila na inzerát říčanské nemocnice, odkud se mi ozvala paní Alena Šašková, která byla tou dobou v nemocnici hlavní sestrou. Během pár dní proběhl pohovor, ukázala mi oddělení, kde budu pracovat, seznámila mě s kolegy a kolegyněmi a v březnu roku 2012 jsem nastupovala na svou první denní směnu.

Kdo vám nejvíce pomohl při nástupu do práce a jaké byly vaše začátky?

Začátky pro mě byly náročné, stejně jako jsou asi pro většinu lidí, když nastoupí bez velkých zkušeností do nové práce. I když jsem před tím chodila na praxi do nemocnice, tak reálný provoz, když jsem tam už byla jen sama za sebe jako sestřička, byl úplně něco jiného. Ale já měla to štěstí, že jsem měla kolem sebe vážně skvělé lidi, kteří měli neskutečnou trpělivost a snahu mě pořádně zaučit. A za to jim budu vždy vděčná. Díky tomu, že se mi tolik věnovali a měli se mnou trpělivost, je ze mne nyní plnohodnotná sestra a člen týmu na oddělení.

S pauzou jste v nemocnici od roku 2012. Na kterém oddělení jste pracovala a co vše jste dělala?

Primárně jsem nastoupila na interní lůžkové oddělení, což byl splněný sen, protože k interně jsem měla vždy daleko blíž než k chirurgickým oborům. Ale chtěla jsem toho umět co nejvíce, takže jsem pak v rámci nemocnice prošla i různými ambulantními provozy, například diabetologickou, hematologickou, kardiologickou ambulancí nebo také neurologií. A co se týká dalších lůžkových oddělení mimo interny, zkusila jsem si práci na jednodenní chirurgii. Co se týče úkonů, které byly a jsou v mé pravomoci, tak je to podávání léků, cévkování žen, odběry krve, zavádění periferního žilního katetru, převazy ran až po další úkony nutné dělat pod dohledem kolegyň všeobecných sester.

Nyní pracujete na interním příjmu. Co vše máte na starosti?

Ano, nyní pracuji na akutním interním příjmu, což obnáší prvotní zajištění pacienta, kompletní interní vyšetření interním lékařem a pak se zde rozhoduje o hospitalizaci pacienta do nemocnice na lůžkové oddělení. V rámci kompletního interního vyšetření já jako sestra natočím EKG, změřím pacientovi fyziologické funkce, odeberu krev a moč, zavedu periferní žilní katetr. Poté si pacienta vyšetří lékař a čeká se na výsledky, podle kterých se pak lékař rozhodne o dalším postupu. Když je potřeba, tak občas vypomůžu na lůžkovém oddělení.

Čím se může pochlubit vaše oddělení?

Akutní interní ambulance v Říčanech má úplně nové prostory. A když to vezmu obecně, tak musím vyzdvihnout obětavost, empatii a profesionalitu veškerého personálu a především spokojenost našich pacientů.

Před časem svět ovládla pandemie. Jak jste toto složité období zvládala?

Období pandemie bylo velmi náročné. V práci jsme měli pořád plné oddělení a jak po fyzické tak psychické stránce byly tyto služby vyčerpávající. Myslím si, že budu mluvit za všechny zdravotníky, když řeknu, že to pro veškerý zdravotnický personál byla velká zkouška.

Pracovala jste v té době, nebo byla na mateřské dovolené?

Ano, v době pandemie jsem pracovala. V rámci celého období jsem byla doma se synem měsíc nebo dva, když byla zavřená jeho školka.

Koronavirová krize trvá již dlouhou dobu, i když se situace zlepšuje. Pozorujete, že je vše těžší pro zdravotnické pracovníky i po psychické stránce?

Určitě. Doba pandemie byla náročná pro všechny lidi. A bohužel, i když je teď situace lepší, na lidech se to podepsalo. Zdravotníci jsou vyčerpaní, protože nebylo možné si vybírat dovolenou a práce byla opravdu těžká. Navíc obecně si myslím, že lidé tím, jak byli izolováni a neustále omezováni, jsou teď celkově podrážděnější a projevuje se to i na jejich zdravotním stavu. Například v době pandemie nefungovali někteří praktičtí lékaři, ambulance a jiná specializovaná pracoviště, tím se hodně snížila prevence a nyní je velké množství lidí, kteří jsou vážně nemocní.

Jaký máte kolektiv, co se týká sester a lékařů?

V říčanské nemocnici pracuji 10 let. Jsme taková menší rodinná nemocnice, kde se všichni navzájem známe a respektujeme se. Myslím si, že v rámci celku jsme skvělý tým profesionálů. Navzájem si pomáháme, věříme, a to dle mého názoru je v této práci velice důležité. Vždy se snažíme být přístupní, empatičtí, ke každému pacientovi přistupovat individuálně a vše dělat tak, aby u nás byli pacienti spokojení a my jim poskytli péči na té nejlepší úrovni.

Je něco, co vás na práci stále ještě překvapuje?

Ano. Interna je obor, který má široké zaměření. Každou mou službu je něco, co mě překvapí jak medicínsky tak lidsky. Ať už je to zkušenost pozitivní nebo negativní, snažím se ji vždy přijmout s pokorou a díky ní se naučit něco nového a posunout se dál.

Přináší vám práce sestry radost, uspokojení, nebo je to něco jiného, než jste si myslela?

Ano přináší mi přesně toto všechno. Svou práci miluji a vlastně si neumím představit, že bych dělala něco jiného. Každý den se učím něco nového, a i když to není vždy lehké, dělat zdravotní sestru je pro mě poslání. Moje práce mě naplňuje po všech stránkách.

Když vám skončí služba, přepnete na osobní život a na práci už nemyslíte?

Bohužel ne. To je asi jediná věc, kterou jsem se za celou dobu nedokázala naučit.

Jak trávíte své osobní volno – jaké máte koníčky?

Když mám volno, trávím čas s rodinou. Mám 6 letého syna a přítele. Veškerý svůj volný čas věnuji jim. Jezdíme chytat ryby, chodíme na dětská hřiště nebo na procházky s našimi psy a někdy jen tak lenošíme u filmu nebo pohádky.