S mladíkem

Sestra Alena Chlupová od dětství chtěla pomáhat lidem

26. 4. 2022

Sestra interního oddělení Nemocnice AGEL Podhorská si nedokáže představit, že by dělala něco jiného.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv Bc. Aleny Chlupové

V našem mapování života lékařů, zdravotních sester a dalších mladých zdravotníků Skupiny AGEL na začátku jejich profesní kariéry jsme tentokrát hovořili s Bc. Alenou Chlupovou, která od července 2020 pracuje v Nemocnici AGEL Podhorská v Bruntále. V rozhovoru nám například sdělila, proč se rodačka z Rýmařova rozhodla po skončení Slezské univerzity v Opavě nastoupit do Bruntálu, jak těžké pro ni byla práce na covidové jednotce interního oddělení, nebo jaké má záliby.

Pracoval někdo z vaší rodiny ve zdravotnictví?

Ne, avšak práce s lidmi mi nikdy nebyla cizí. Moje máma pracovala jako pečovatelka v domově pro seniory, kde jsem ji jako malá občas navštěvovala, čili jsem již od raného dětství s podobnou prací byla v kontaktu.

Jak jste se dostala ke zdravotnictví? Čím vás přilákalo toto náročné povolání?

Vždy jsem tušila, že budu pracovat s lidmi a chtěla jim pomáhat. Zároveň mě ve škole bavila biologie a chemie, ráda jsem zkoumala, jak funguje lidské tělo. A tak jsem tyto dva zájmy zkombinovala a vyšla mi z toho zdravotní sestra. Toto povolání, nebo spíše poslání, mi přijde smysluplné a naplňující.

Po gymnáziu jste absolvovala Slezskou univerzitu v Opavě, obor všeobecná sestra. Proč jste se rozhodla studovat tuto školu?

Slezská univerzita pro mě byla ideální z několika důvodů. Je to menší škola, kde se přistupuje individuálně ke studiu. Zároveň je zde kladen velký důraz na praxi, kterou jsem vykonávala nejčastěji ve Slezské nemocnici, kde jsem prošla řadou oddělení od následné péče, přes standardní, až po tu akutní jako je ARO či JIP. Mimo jiné je Opava krásné město a není až tak daleko (od Rýmařova), co se týče dojíždění.

Během studia jste pracovala jako osobní asistentka v Diakonii Českobratrské církve evangelické Rýmařov. Co vše jste tam dělala?

Osobní asistence znamená, že určitému klientovi pomáháte s činnostmi každodenního života v jeho přirozeném prostředí. U mě konkrétně se jednalo o stálý dohled nad klientem, pomáhání v jeho domácnosti, podávání léků, pomoc s přípravou jídla, pomoc s osobní hygienou a také například doprovod na různé úřady či poštu. Jsou to zkrátka všechny činnosti, které je klient zvyklý běžně dělat a potřebuje u nich cizí dopomoc.

Jak vzpomínáte na studia na univerzitě? Připravila vás dostatečně na práci sestry?

Na svou alma mater vzpomínám ráda, měli jsme zde malý příjemný kolektiv, všichni se dobře znali a vzájemně si pomáhali. Musím říct, že na práci sestry mě tato škola připravila vskutku dobře. Jelikož nás v ročníku nebylo mnoho, mohli jsme se jednotlivě rozmístit po tamní nemocnici, a tím se i včlenit do kolektivu sester a pracovat s nimi. V mnoha případech jsme pracovaly stejně jako ony samy, vykonávaly jsme stejné výkony, rozdávaly léky, zajišťovaly chod oddělení, přesně tak, jako bychom zde již pracovaly. Praxe je v tomto oboru nenahraditelná, proto jsem ráda, že jsem jí měla tolik již na škole.

Proč jste se rozhodla po univerzitě nastoupit do Nemocnice AGEL Podhorská?

Už na škole jsem věděla, že mě přitahují interní obory. Proto jsem se také rozhodla nastoupit na interní oddělení v Bruntále. Myslím, že je to po škole to nejlepší místo k získávání nových poznatků a cenné praxe. Na tomto oddělení se nacházejí pacienti s nejrůznějšími diagnózami, je zde nepřeberné množství léčiv, provádí se zde mnoho výkonů.

Kdo vám nejvíce pomohl při nástupu do práce a jaké byly vaše začátky?

Při nástupu do práce mi byly nápomocny všechny mé kolegyně. Od každé z nich jsem se toho mnoho naučila, jsou zde sestřičky s dlouholetou praxí a mnoho zkušenostmi. Začátky jsou vždy těžké, ale díky mým kolegyním jsem se dobře začlenila do pracovního procesu.

Pracujete na interním oddělení. Co vše máte na starosti?

Práce sestry na interním oddělení je různorodá. Zajišťujeme plynulý chod oddělení a kontinuální péči o pacienty. Jedná se o podávání léků, infuzí, transfuzí krve a krevních derivátů, provádění nejrůznějších odborných výkonů, jako je například punkce ascitu. Dále samozřejmě monitorujeme stav pacientů, zavádíme invazivní vstupy, ošetřujeme rány, odebíráme biologický materiál a spoustu dalšího.

Na vašem oddělení byla v minulých měsících řada pacientů s covidem-19. Jak jste toto složité období zvládala?

Byla to opravdu náročná doba. Prakticky během pár hodin se z našeho interního oddělení stala covidová jednotka a všichni jsme se tomu museli přizpůsobit. Péče o pacienty s covidem-19 byla často mnohem intenzivnější než o běžné interní pacienty, jejich stav se častokrát rychle zhoršoval a jejich průměrný věk se snižoval, což bylo psychicky náročné. Museli jsme se také naučit pracovat s novými přístroji, které se využívají pro highflow oxygenoterapii. Dále jsme zajišťovali covidovou příjmovou ambulanci, kam přijížděli pacienti Rychlé záchranné péče, mnohdy několik naráz, což bylo velmi obtížné.

Jak se vám ve všech těch ochranných pomůckách vůbec pracovalo? Dá se na to zvyknout?

Ve skafandru, respirátoru, štítu, čepici, návlecích na boty a dvojích rukavicích se pracovalo velmi těžko. Člověk byl během půl hodiny úplně promočený, na prstech se tvořily varhánky, úporné vedro se střídalo se zimnicí, když se člověk musel neustále postřikovat studenou dezinfekcí. Po celé směně jsme se vždy těšili na sprchu.

Koronavirová krize trvá již dlouhou dobu. Pozorujete, že je vše těžší pro zdravotnické pracovníky i po psychické stránce?

V tuto dobu doufáme, že díky očkování se blíží lepší časy. Alespoň si to přejeme, protože tato situace trvá již velmi dlouho a všichni cítíme, jak nám síly po psychické stránce ubývají.

Pojďme od pandemie. Čím se může pochlubit vaše oddělení?

Naše oddělení se neustále modernizuje, máme k dispozici různé přístroje, jako jsou například telemetry, pomocí nichž neustále sledujeme srdeční aktivitu pacientů.

Jaký máte kolektiv, co se týká sester a lékařů?

Máme malý kolektiv s přátelskou atmosférou, všichni se dobře známe a navzájem spolupracujeme.

Je něco, co vás na práci stále ještě překvapuje?

Povolání sestry je zajímavé v tom, že se každý den můžete setkat s něčím novým. Ať již se jedná o nového pacienta, novou diagnózu či nový výkon. Sestra se tedy má neustále čemu učit.

Přináší vám práce sestry radost, uspokojení, nebo je to něco jiného, než jste si myslela?

Tato práce mě neskutečně naplňuje, je to opravdu životní poslání. I když je někdy toto povolání velmi náročné, nedokážu si představit, že bych dělala něco jiného.

Když vám skončí služba, přepnete na osobní život a na práci už nemyslíte?

Jedním z negativ této práce je i emoční zátěž. Člověk se občas neubrání tomu, aby o ní doma nepřemýšlel. Sestra však musí zachovat profesionalitu, určitý odstup a nadhled, jinak by tuto práci nemohla dlouhodobě vykonávat.

Jak trávíte své osobní volno – jaké máte koníčky?

Ve svém volnu ráda chodím s přítelem do přírody, čtu knihy, poslouchám hudbu nebo hraji na kytaru, housle a zpívám.