Celebrity

Největším úspěchem Nikoly Ogrodníkové je olympijský bronz z Paříže

5. 3. 2025

Jedna z nejlepších oštěpařek světa přerušuje kariéru – čeká miminko. Poté se chce do světové špičky vrátit a věří, že se bude ještě zlepšovat.

Česká oštěpařka Nikola Ogrodníková první mezinárodní úspěchy slavila v roce 2007 v sedmiboji. Na mistrovství světa do 17 let skončila sedmá, na mistrovství Evropy do 17 let pak vybojovala bronzovou medaili. O rok později na mistrovství světa juniorů obsadila 8. příčku v oštěpu a 22. v sedmiboji, od té doby se věnuje především hodu oštěpem. Na velké seniorské akci poprvé postoupila z kvalifikace v roce 2018 na ME v Berlíně, ve finále pak získala stříbrnou medaili. V témže roce byla vyhlášena Atletkou roku. Na mistrovství Evropy postoupila do finále ještě dvakrát, v roce 2022, kdy jí patřilo 12. místo, a v roce 2024, kdy obsadila pátou příčku. Na mistrovství světa se do finále probojovala dvakrát, v letech 2019 (11. místo) a 2022 (8. místo). Na olympijských hrách 2020 obsadila 16. místo (a nepostoupila tak do finále), na loňské olympiádě v Paříži získala bronzovou medaili. Za loňský rok skončila v soutěži Atletka roku druhá a v anketě Sportovec roku devátá.

V kolika letech jste začala dělat atletiku? Kdo vás ke sportu přivedl?
K atletice jsem se dostala až v páté třídě, do té doby jsem hrála volejbal, plavala, hrála stolní tenis nebo jezdila na lyžích. Ale už někdy v pěti nebo šesti letech jsem začala s krasobruslením. Během dětství jsem dělala strašně moc sportů a kroužků, k tomu mne vedli rodiče. Chodila jsem také tancovat, do keramiky, hrála na kytaru.

Proč nakonec vyhrála atletika?
Velmi se mi líbila atletika, kde jsem se zúčastňovala Čokoládové tretry (atletický závod pro děti od 6 do 11 let – den před závody Zlaté tretry. To je nejvýznamnější atletický mítink v Česku, jeden z nejstarších atletických závodů v Evropě). A pak nám na školu přišel atletický trenér a paní ředitelka mne doporučila, že jsem pohybově hodně nadaná. Začala jsem navštěvovat základní sportovní školu a následně poté Sportovní gymnázium Dany a Emila Zátopkových.

První mezinárodní úspěchy jste slavila v roce 2007 v sedmiboji. Proč jste si vybrala sedmiboj?
Byla jsem talentovaná na více disciplín. Dařilo se mi na překážkách, šel mi běh na 600 metrů i hod míčkem, což byla u dětí disciplína na závodech. Takže jsme se rozhodli pro víceboj.

V sedmiboji jste v juniorech byla úspěšná – například bronz z mistrovství Evropy v roce 2007. Ovšem následně jste se začala věnovat jen oštěpu. Proč zvítězil právě oštěp?
Na velkých závodech jsem nedokázala skloubit všech sedm disciplín, vždy jsem některou z disciplín pokazila. Navíc ve víceboji jsou vždy ročně dvě akce, takže není čas na reparát. Rozhodovala jsem se, na kterou disciplínu se zaměřím. Vybírala jsem mezi krátkými překážkami (v hale 60 metrů, jinak 100 metrů) a oštěpem. K házení mne přesvědčovala řada trenérů, takže jsem se nakonec rozhodla pro oštěp.

Jaké jste měla sportovní vzory?
Začínala jsem s vícebojem, takže to byli Tomáš Dvořák a Roman Šebrle (olympijští vítězové v desetiboji). A poté u oštěpu samozřejmě největší vzor byl Jan Železný (považován za nejlepšího oštěpaře moderní éry, je držitelem tří zlatých medailí a jedné stříbrné medaile z Olympijských her). 

V roce 2018 na ME v Berlíně jste v oštěpu získala stříbrnou medaili. A loni na olympiádě v Paříži bronz. Asi je zbytečné se ptát, co je váš největší úspěch.
Samozřejmě obě medaile pro mne moc znamenají. Stříbrná z mistrovství Evropy byla má první medaile mezi dospělými. Byl to pro mne velký zážitek a hlavně ta sezóna byla zatím má nejúspěšnější. A loňský bronz? Když se zeptáte jakéhokoliv sportovce, tak olympijská medaile je asi to nejvíc, co může sportovec za svou kariéru získat.

Přece jen, řada fanoušků a funkcionářů čekala od vás medaile po stříbru v roce 2018 dříve než loni v Paříži. Ve sportu je velká konkurence, výsledky ovlivňuje celá řada maličkostí. Na velkou medaili jste čekala dlouho – co chybělo k úspěchu v minulosti?
Zažila jsem řadu změn jak ve sportu, kdy jsem měnila trenéry, tak i v osobním životě, což mělo vliv na moji výkonnost. Do toho přišlo covidové období, kdy jsem v tomto čase třikrát měla covid. K tomu jsem ještě onemocněla boreliózou. Chyběly tréninky a vše mělo vliv na mou techniku.

Váš osobní rekord je 67,40 metru. Na olympiádě jste hodila o tři metry méně. Když se sejde vše, jaké jsou vaše možnosti?
To nedokážu nyní říct. Hodila jsem přes 67 metrů, tak si myslím, že ty možnosti hodit déle, tam jsou. Samozřejmě, když jsem to tehdy hodila, tak jsem měla takovou vizi, že bych se chtěla přiblížit k sedmdesáti metrům, což se zatím nestalo. Teď mám jiné cíle (před několika dny Nikola oznámila, že je těhotná). Ale věřím, že se následně budu postupně dostávat na tu úroveň před sedmi roky, kdy jsem hodila přes 67 metrů.

Loni jste celou řadu fanoušků šokovala bronzem. Před několika dny jste se svým partnerem – hokejistou Petrem Vránou – oznámili, že čekáte miminko a na čas přerušujete sportovní kariéru. Jaké sportovní překvapení, sen, ještě máte? Přece jen Barbora Špotáková po narození dětí vozila medaile z významných akcí.
Jak jsem říkala, chci se vrátit zpátky na tu úroveň, na které jsem byla, takže stabilně házet 65 metrů a více. Tím, že mám olympijský bronz, tak že bych najednou ztratila motivaci. Vím, že jsem za poslední více než rok udělala strašně velký kus práce a to mě hrozně motivuje, že když ještě budu závodit další tři roky, tak se můžu dále zlepšovat a snad se bude dařit i na závodech.

Jako bronzová olympijská oštěpařka jste byla na závěrečném ceremoniálu v Paříži spolu se zlatým kanoistou Martinem Fuksou českou vlajkonoškou. Jaký to byl zážitek?
Když mi to vedení české výpravy oznámilo, tak jsem byla v obrovské euforii. Po zisku medaile jsem byla plná emocí a samozřejmě jsem pak byla nadšená, protože je to velká čest být vlajkonošem. V minulosti na olympiádě byli vlajkonoši Lukáš Krpálek nebo Petra Kvitová. Pamatuju si, že jsem jim vždycky záviděla a byla jsem hrdá, že to jsou právě tihle dva vynikající sportovci, kteří dokázali Česko proslavit ve světě.

Vaším přítelem je kapitán hokejových Ocelářů Petr Vrána, který vás se synem Leem povzbuzoval v Paříži. Jak vás to nabíjelo?
Protože jsem celý rok pracovala sama (v přípravě spolupracuje s 5 lidmi včetně fyzioterapeutky), tak přítomnost Petra s Leem jakoby za zády, pro mne znamenal silnou podporu. Jsem vděčná, že vedení třineckého klubu z tréninků na několik dnů Petra uvolnilo.

V den vašeho finále dali dopoledne na sociální sítě Oceláři video, kde vás třinečtí hráči povzbuzovali tak, že před tréninkem každý hodil hokejkou jako oštěpem. Kdy jste video viděla a zda vás to překvapilo?
Petr mi video přeposlal hned, jak bylo zveřejněno na sociálních sítích. Udělalo mi to velkou radost. Já mám hrozně ráda u Ocelářů tu atmosféru – prostě Zlatá famílie. Podporujeme se navzájem.

Kdybyste si měla vyměnit role s Petrem Vránou. Co vy a hokej a Petr oštěpař?
Oštěp by asi zvládl, ale nevím, jestli by se kvalifikoval na olympiádu (smích). Já a hokej – no nevím. Myslím si, že bych po prvním střídání zůstala už jen na lavičce a na led by mne již trenér neposlal (smích). K vašim koníčkům patří potápění a kiteboarding. Takže adrenalin.

Jak často se těmto koníčkům věnujete?
Většinou se snažím po sezoně, což je na podzim. Vyjedu si na pár dovolených, abych se mohla těmto sportům věnovat. Ale v momentálním stavu (těhotenství) to již není možné.

Do jaké největší hloubky jste se ponořila?
Nejvíce mám 45 a půl metru v bazénu.

Petr Vrána s dalším třineckým hokejistou Tomášem Kundrátkem na Slezské Hartě před časem koupili loď a začali jezdit na ryby. Zúčastňujete se jejich rybaření?
Někdy se jdu podívat, ale oni rybařením tráví poměrně dost času. Takže já ten čas si ráda využiju jenom pro sebe. Třeba si jen čtu knížku a nechávám kluky, ať si užijí čas spolu.

Loni jste si také vyzkoušela modeling a nafotila několik sexy snímků. Jak jste si to užila?
To bylo jenom na úrovni nějakých rozhovorů pro nějaké časopisy. Nemám s tím problém, ale nechtěla bych to dělat na full-time job (plný úvazek) – to není úplně moje parketa.

Projela jste téměř celý svět – kde se vám nejvíce líbilo?
Největší favority mám tam, kde trávím nejvíc času. To je Jihoafrická republika, kde trávím ročně dva a půl měsíce. Také mám strašně ráda Indonésii a Itálii.

A poslední otázka. Co bude dělat Nikola Ogrodníková za dvacet let?
(smích). No… to je zajímavá otázka. Tímhle směrem nepřemýšlím, já žiji v tom přítomném okamžiku, takže se snažím se soustředit na tady a teď.

✒ ING. TOMÁŠ ŽELAZKO ČAS – SOŇA MALÉTEROVÁ / LUKÁŠ KABOŇ / HC OCELÁŘI