Celebrity

Hokejista Tomáš Kundrátek na letošním mistrovství světa získal zlatou medaili. Ve finále nahrával na rozhodující gól Davidu Pastrňákovi

31. 7. 2024

Třinecký obránce v nejprestižnější hokejové lize světa NHL odehrál tři sezóny. S Oceláři Třinec získal tři tituly v české extralize.

Český hokejista Tomáš Kundrátek se narodil v roce 1989 v Přerově. Svou hokejovou kariéru začal v klubu HC Přerov. V Přerově hrával do sezóny 2003/04 v dorostenecké kategorii. Poté si ho vyhlídl klub HC Oceláři Třinec, kde dohrál zbytek mládežnických kategorií a v roce 2006 debutoval v nejvyšší domácí soutěži. Hostoval v Havířově a Prostějově a v roce 2008 odešel do Severní Ameriky, kde si jej v draftu vybral klub New York Rangers. Hrál zámořskou juniorskou ligu a farmářské týmy. Debut v NHL zažil 11. ledna 2012, kdy Washington Capitals (kde byl vyměněn) porazil Pittsburgh Penguins 1:0. V červnu 2015 odešel z Ameriky do Evropy do KHL, kde hrál za Dinamo Riga, Slovan Bratislava, Nižnij Novgorod a Kunlun. V roce 2018/2019 se vrátil do Třince, kde s krátkými přestávkami v Davosu a Kometě Brno, působí dosud. S Třincem získal tři tituly mistrů extraligy. Kundrátek reprezentoval Česko již od juniorů. Zúčastnil se tří juniorských mistrovství světa. V mužské reprezentaci hrál na dvou olympiádách, v Jižní Koreji v roce 2018 a o čtyři roky později v Pekingu. Od roku 2016 hrál na šesti mistrovstvích světa. Největším úspěchem je zlato z letošního roku v Praze po finále se Švýcarskem (2:0) a bronz o dva roky dříve ve finských Helsinkách. Za dospělou reprezentaci odehrál 54 zápasů a vstřelil 6 branek. Tomáš Kundrátek je ženatý s Kanaďankou Alannah Kundrátek a mají spolu dva syny Hudsona (9 let) a Jaggera (7 let).

V kolika letech jste začal hrát hokej?

Hokej jsem začal hrát ve třech letech. Mám o rok staršího bratra a otec se strýcem nás „hodili“ na led současně.

Kromě hokeje jste dělal i jiné sporty?

Táta hrával fotbal. Takže jsme s bratrem současně hráli také fotbal, ale v osmi letech jsme se oba rozhodli pro hokej.

Jaké jste měl hokejové vzory?

Z obránců to byli Roman Hamrlík (za 20 let v NHL 1379 zápasů) a Paul Coffey (považován za jednoho z nejlepších ofenzivních obránců všech dob). A z útočníků jsem považoval za hvězdy Jaromíra Jágra, Wayne Douglase Gretzkého a Maria Lemieuxe.

Do Třince jste přišel v 15 letech a o rok později si zahrál extraligu. Pamatujete si na svůj první ligový zápas v extralize (2. listopadu 2006 Třinec proti Litvínovu)?

Na některé zápasy během mé první extraligové sezóny si pamatuji. Ale vůbec první zápas za muže si nevybavuji. Ale na co vzpomínám? Na zápas proti Vsetínu, to se na něj přijeli podívat rodiče.

Jako talentovaný mladík jste se v 18 letech vydal do zámoří, kde vás v roce 2008 draftoval jako prvního Čecha z 90. místa New York Rangers. Přece jen, dvakrát po sobě do neznámého prostředí a úplně sám. Nestýskalo se vám?

Do Třince jsem šel v 15 letech. Ale s bráchou, který hrál v té době v Brně, jsme se vždy jednou měsíčně potkávali u rodičů v Přerově. Odchod do zámoří v tomto ohledu nebyl žádný problém. Ihned po draftu jsem se účastnil kempu a začal hrát za juniorku. Ale musím přiznat, že jedna chvíle tam byla, že se mi chtělo domů. Ale jinak to bylo v klidu.

V zámoří jste strávil šest let, po juniorské soutěži a farmě jste v NHL odehrál několik desítek zápasů. Proč to nevyšlo podle vašich představ?

Je to nejen o hráči, jak hraje a jaký má talent. Ale i o štěstí a zdraví. Vybojoval jsem si NHL, ale bohužel jsem si urval křížový vaz, což mne vyřadilo na celou sezónu. Po doléčení už na mém místě v NHL byli jiní hráči, takže jsem skončil na farmě. Když mi skončila smlouva, už se mi nechtělo čekat a šel jsem zpátky do Evropy.

Následně jste zamířil do KHL a během čtyř let vystřídal čtyři týmy. Hrál jste v Lotyšsku, Slovensku, Rusku a Číně. Jak těžká byla KHL soutěž a co vám tyto roky daly?

Byly to zajímavé a jiné životní zkušenosti než v zámoří. Například ruský Novgorod bylo moc pěkné město. Zajímavá byla Čína. A KHL byla velmi kvalitní liga, užil jsem si vše.

Následně jste se rozhodl zamířit domů (v roce 2018) a s krátkými přestávkami v Davosu a Brně jste u Ocelářů. Co rozhodlo pro Třinec?

Třinec mě vlastně vychoval a dal mi možnost vyzkoušet si velký hokej. Nepřemýšlel jsem, že bych šel jinam.

Letošní sezóna, když jste se po roce v Brně vrátil zpět do Třince, pro vás nezačala dobře. Po několika zápasech vás nechal trenér Moták z výkonnostních důvodů sedět. A sezóna pro vás skončila „zázrakem“. Titul s Třincem i reprezentací. Co se s vámi stalo, takový obrat?

Na začátku jsem měl osobní problémy. Manželka musela na důležitou operaci, což mne hodně poznamenalo. Hlava u sportovce dělá hodně. Vedení Ocelářů, kluci v kabině o těchto problémech věděli, podporovali mne a pomáhali. Dost mi také pomohlo, že mi věřili a třeba mne nevyměnili za jiného hráče. Toho si cením na třinecké organizaci, že ke každému hráči se chovají jako k členovi rodiny. Věděli o mé situaci, byli trpěliví, nechali mne odpočinout. A když se situace v rodině uklidnila, bylo to lepší a lepší a druhá část sezóny byla úplně jiná. Jsem rád, jak se Třinec ke mně a mé rodině zachoval.

Co považujete za svůj TOP úspěch v kariéře?

Od mala jsem měl za cíl NHL, takže to je můj největší úspěch a zážitek. Dále jsem rád za tituly s Třincem, zlato z letošního mistrovství světa v Praze a účast na olympiádě. 

Pojďme k letošnímu mistrovství světa. Jak na něj bude vzpomínat obránce, který nahrál na rozhodující gól mistrovství světa?

Určitě do konce života. Během mistrovství světa i po něm jsme vše kolem mistrovství několikrát probírali s Martinem Růžičkou (s Oceláři 6x mistr extraligy a mistr světa z roku 2010) a Petrem Vránou (kapitán Ocelářů, 5× mistr extraligy). Martin říkal, že když si vzpomene na titul mistra světa a vše kolem, tak má i po 14 letech husí kůži (smích). Takže věřím, že za x let budu ve stejné situaci.

Když jste viděl ze záznamu vítězný gól Davida Pastrňáka, který jste mu připravil, co vám blesklo hlavou?

Já ten gól viděl už snad stokrát. Ze všech možných záběrů, ze všech možných úhlů (smích). Venku před domem jsme s mými dvěma syny hráli hokej. Chtěli se mnou ten signál nacvičit. Jeden syn byl brankář Genoni (brankář Švýcarska), druhý byl Pasta (David Pastrňák). Tohle jsou krásné momenty, na které člověk nikdy nezapomene.

Jak náročné byly oslavy?

Hodně náročné! Oslavili jsme to až až. Jak se sluší a patří. Bylo to neskutečné. Se všemi kluky, s celým týmem. Bylo to podobné jako v Třinci. Uvědomovali jsme si, kolik jsme do toho jako celý tým dali úsilí, práce a odhodlání. Jak náročné to bylo. Skvělý zážitek.

Po zisku extraligového titulu a následně zlata z mistrovství světa jste se stal lídrem oslav. Jste takový showman a bavič i v osobním životě?

Jsem rád ve společnosti skvělých lidi, tak si to i užívám. Když je nějaká oslava a tančí se, tak jdu tančit. Když se zpívá, tak zpívám. Lidi, co mě znají a znají mě dobře, ví, že jsem prostě rád ve společnosti. Záleží, jaká skupina lidí se sejde. Samozřejmě před cizími lidmi nejsem hned otevřený.

Můžete sestavit svoji nejlepší pětku, se kterými jste v životě hrál? K sobě přiřaďte jednoho brankáře, jednoho obránce a tři útočníky.

To je hrozně těžké, já jsem hrál za svoji kariéru se spoustou skvělých spoluhráčů. Hodně jsem hrál v Třinci, takže do brány jednoznačně Martina Vojtka, do útoku na centra Petra Vránu, na křídla Martina Růžičku a Vlada Draveckého. A do obrany vedle sebe buď Lubomíra Sekeráše, nebo Romana Hamrlíka.

Jste obránce. Který útočník vám dělal největší problémy?

Nepamatuji si, že by mi vyloženě někdo dělal velké problémy, protože jsem většinou hrál dobře (smích). Myslím, že já spíš dělám problémy těm útočníkům (smích).

Který trenér vám nejvíce dal?

Každý trenér vám něco dá, každý z hráčů nějak pomůže v kariéře. Já měl za kariéru desítky trenérů a všichni mi nějakým způsobem pomohli.

Viděl jste film Vesničko má středisková? Tam pan Hrušínský říká: „A holky máme nejkrásnější na světě!“ Jak to, že jste si vzal Kanaďanku?

Protože jsem do Kanady odešel jako mladý a ženu snů si našel tam. A mohu říct, že to byla láska na první pohled.

Přece jen přechod z Kanady do zemí, kde jste hrál, a nyní do Třince byl asi pro ni svým způsobem těžký.

Přechod byl těžký, ale během tří let se naučila náš jazyk. Nejen, že se stará o syny – vozí je do školy, pomáhá jim s úkoly. Je samostatná, chytrá, cílevědomá a vše zvládá neskutečně. Studuje psychologii – dodělává si bakaláře, poté chce jít na Master. To, co pro syny a celou naši rodinu dělá, je fantastické.

Dočetl jsem se, že vaše žena měla určité zdravotní problémy a od té doby nedáte dopustit na přerovskou nemocnici, která patří naší skupině.

Žena měla větší zdravotní problémy. Byla hospitalizovaná v nemocnicích v Přerově, Prostějově i Třinci-Sosně. Chci poděkovat lékařům a sestrám jak v Přerově, Prostějově, tak i v Třinci, jak se postarali a pomohli mojí manželce.

Máte dva syny – podědili sportovní geny?

Jsou to živí a usměvaví kluci, takže podědili geny po mně a po ženě a to je důležité. A pokud uspějí ve sportu, tak budeme rádi. Hlavně ať jsou šťastní a zdraví. S ženou nám jde o to, abychom vychovali hodné a zdvořilé kluky.

Projel jste téměř celý svět – kde se vám nejvíce líbilo?

Mně se líbilo všude. Určitě nezapomenu na působení v NHL nebo ve Švýcarsku. Je důležité být s lidmi, které máte rád, pak si to uděláte pěkné všude.

Pojďme k vašemu koníčku. S Petrem Vránou jste na Slezské Hartě před časem koupili loď a začali jste jezdit na ryby. Jaký je váš největší úlovek?

Minulý rok jsem chytil 110centimetrového sumce. Letos již rybářská sezóna začala, ale mám ještě řadu povinností a vše nyní doháním. Ale už se těším, až s Petrem vyrazíme rybařit. A poslední otázka.

Co bude dělat Tomáš Kundrátek za deset let? Bude jako Jágr hrát aktivně hokej nebo se vydá jiným směrem?

Jdu den ode dne. Nevím, co bude zítra. Takže si užívám každý den.

✒ ING. TOMÁŠ ŽELAZKO  HC OCELÁŘI TŘINEC