Celebrity

Aleš Háma miluje přírodu

8. 7. 2024

Populární umělec moderuje televizní pořady i společenské akce, hraje na několika divadelních scénách, v hudební skupině zpíval a hrál na kytaru a ještě stíhá věnovat se svým koníčkům: vaření, lovu, rybaření. U ničeho z toho neztrácí Aleš Háma optimismus.

Herec, moderátor a zpěvák Aleš Háma, který se narodil v Karlových Varech, v roce 1988 nastoupil na Pražskou konzervatoř. Ještě při studiu na konzervatoři nastoupil v roce 1993 do angažmá kladenského divadla. Po absolutoriu na konzervatoři v roce 1994 žil téměř dva roky v USA v kalifornském San Franciscu. Po návratu zpět v roce 1996 stál u vzniku hudební skupiny Hamleti, která v nezměněné sestavě hrála až do ukončení své činnosti v roce 2020. V roce 1996 nastoupil spolu s Jakubem Wehrenbergem do rádia Frekvence 1, kde společně vysílali 7 let pořady Peřiňák, Hodiny zpěvu a tance, Nedělní filmovka, Knedlo zelo vepř aneb Každá rána dobrá a jiné. V roce 2000 ztvárnil postavu Doodyho ve svém prvním muzikálu Pomáda, poté se objevil v celé řadě muzikálů – například Rebelové, Tři mušketýři, Jak se lítá vzhůru a dalších. Aleš Háma je také velmi známý dabér. V českém dabingu Shark Tale (2004) poskytl hlas Oscarovi. Dříve také účinkoval v divadelních představeních partičky jako moderátor, účinkující a hudebník. V současné době hraje na scéně Komorního divadla Kalich. Jako moderátor pracuje prakticky pro všechny české televizní stanice, moderuje v češtině a angličtině celou řadu významných českých společenských akcí – například společně s Ondřejem Sokolem moderoval Tvoje tvář má známý hlas nebo Českého slavíka. Delší dobu moderuje populární soutěž Kde domov můj. Zahrál si také ve filmech (například pohádka Dešťová víla) nebo seriálech (například Zdivočilá země, Ulice, Pojišťovna štěstí). Aleš Háma je ženatý a má dva syny – Jáchyma a Mikuláše.

Jaké jste měl dětství?

Narodil jsem se v Karlových Varech, ale s rodiči jsme hodně času trávili v přírodě. Jezdili jsme na vodu, na výlety, lyžovali jsme. Dost často jsme byli na chalupě v Krušných horách, kde jsem vyrůstal a moc rád se tam vracím. Zde se vždy hodně zpívalo a bylo vždy plno srandy.

Chodil jste do dramatického kroužku, zpíval ve sboru, recitoval, hrál na kytaru. Pamatujete si, kdy jste měl své první oficiální vystoupení na veřejnosti?

Dá-li se to považovat za první veřejné vystoupení, tak asi pěvecké vystoupení se sborem. My jsme často vystupovali v lázeňských domech pro zdejší ubytované hosty. Často jsme vystupovali pro ruské vojenské činovníky, kteří se v Karlových Varech léčili, a jako odměnu jsme dostávali piksli kaviáru a odznaky. Já si nechával odznaky a kaviár jsem vždy doma odevzdával, protože mi nechutnal. Také jsem pravidelně vystupoval na různých recitačních soutěžích. Ve třinácti letech jsem začal hrát v ochotnickém divadelním souboru D3, který sdružuje divadelníky z Karlových Varů.

Vystudoval jste konzervatoř. Proč jste se rozhodl pro tuto školu?

Jedním z hlavních důvodů bylo, že na konzervatoři nebyla matematika, kterou jsem na základní škole úplně nezvládal. Ale hlavně – od devíti let jsem chodil do dramatického kroužku a později hrál v ochotnickém divadle. Divadlo mne bavilo, takže to byl důvod, proč jsem se stal hercem.

Váš tatínek šéfoval proslulému hotelu Grand Hotel Pupp (v minulosti Moskva). Maminka byla učitelkou hudby a zakládající členkou skupiny Plavci Bochov, kteří vyhráli populární Portu. Proč jste se vydal uměleckým směrem a nešel v tátových šlépějích?

Rozhodla záliba v divadle. Ovšem hotely mě dodnes fascinují. A pokud se v Praze objeví nový hotel věhlasné sítě, tak si tam s manželkou zajdeme a někdy i přespíme. Mám rád hotelový servis a pozoruji, jak to v něm funguje. Často při výjezdech s divadly spíme na různých hotelích, což mi vůbec nevadí, právě naopak.

Po konzervatoři jste na téměř dva roky odešel do Ameriky. Co jste tam dělal?

Všechno možné. Samozřejmě, že pro člověka, který přijede do cizí země a neumí jeho řeč, tak je to komplikované. Mám tu vlastnost, že jsem poměrně komunikativní, takže jsem si našel poměrně brzo dost přátel. Jedním z nich byl ředitel místní jazykové školy Fred, který – přestože jsem neuměl anglicky – mě zaměstnal nejdříve jako školníka, pak jako řidiče, kdy jsem provázel studenty po San Franciscu. V Americe jsem také hlídal děti, trénoval dívčí fotbalový tým a nakonec dělal i rekultivace zahrad. Přestože Ameriku mám dodneška rád, stýskalo se mi.

Jenže po návratu z Ameriky jste několik měsíců nemohl sehnat práci, než jste nastoupil do Frekvence 1, čímž se rozjela vaše umělecká kariéra. Co jste v té době dělal?

Poflakoval jsem se s Jakubem Wehrenbergerem, chodil na pivo a užíval jsem si návrat. A postupně jsem začal shánět nějakou práci. Zkoušel jsem s některými kamarády hrát amatérské divadlo nebo jsem daboval menší role v některých seriálech jako Colombo nebo Kojak. Pak přišla nabídka z Frekvence 1 a následně pořad Snídaně s Novou, která odstartovala moji televizní kariéru. A do Novy jsem se dostal náhodou. Den před konkursem mi kamarád na pivě říkal, že jde na tento konkurs a ať jdu také. Já nechtěl, ale kamarád mne přemluvil a já dostal roli moderátora. Postupně přibyly další pořady na různých televizích a společenské akce. Přelomem byl asi Taxík na ČT1, který byl hodně oblíbený

Měl jste umělecký vzor – ať už u nás nebo v zahraničí?

Vzor bych neřekl. Ale od puberty jsem byl fascinován osobností Leoše Suchařípy, jeho svérázným projevem. Zrovna nedávno opakovali film Faunovo velmi pozdní odpoledne, kde hrál hlavní roli. Ale líbilo se mi více herců. Třeba jsem miloval žižkovské divadlo Bouře a byl pravidelným návštěvníkem jejich představení.

Covidová pandemie trvala téměř dva roky. Herci nemohli hrát v divadlech, moderovat akce nešlo. Co jste dělal v této době?

I když nám zavřeli divadla a nemohli jsme hrát s kapelou, měl jsem obrovské štěstí, protože jsme nepřestali točit pořad České televize Kde domov můj. Díky tomu jsem měl nějaký pravidelný příjem, takže pro mne období covidu nebylo tak trudné jako pro mé další kolegy. Naopak jsem uvítal, že jsem mohl trávit víc času s rodinou, a naše společné zážitky. Ten „klid“ z této strany velmi prospěl mi osobně i celé rodině.

Jaké jsou vaše pracovní plány na rok 2024? Čím své fanoušky potěšíte?

Od května pro Českou televizi točíme šestidílný seriál Petra Zelenky Limity, na který se mohou diváci těšit v lednu příštího roku. Co se týče divadla, tak mě můžete vidět ve hrách Komorního divadla Kalich Frankie a Johnny, Můj nejlepší kamarád a Za dveřmi kanceláří. Kromě toho budu ještě hostovat v příbramském divadle.

Vy od roku 2016 moderujete zábavný kvizový pořad Kde domov můj, který je zaměřený na znalosti soutěžících. Jak vy osobně byste zvládl tuto soutěž?

Moderoval jsem více než tisícovku těchto pořadů, takže určité znalosti mám. Navíc jsem předtím roky dělal pořad Taxík. Jsou díly, ve kterých bych si stoprocentně věřil a pasoval bych se na vítěze. A jsou díly, kdy bych shořel jako papír, kdybych dostal otázky z geologie, matematiky, fyziky, chemie, popřípadě nějaká přesná data. Víceméně je to o velikém štěstí, aby ty otázky člověku sedly.

Sledujete konkurenční vědomostní soutěž Na lovu?

Jsem fanoušek toho pořadu a musím říct, že se mi ten pořad moc líbí. I to jak to Ondra (Sokol) moderuje. Myslím si, že tento pořad je jeho parketa a že se v něm našel. Osobně jsem soutěžil ve dvou charitativních dílech a bylo to super.

Moderoval jste řadu akcí. Kdo vás překvapil něčím neuvěřitelným?

Takových věcí bylo, někteří klienti mají různá přání, třeba abych moderoval v různém kostýmu. Na začátku mé kariéry jsem moderoval akci, která byla prezentace zubní pasty na hradě ve Vranově nad Dyjí. Hráli jsme pohádku o tom, že princeznu bolí zub a jediné, co jí zachrání, je daná zubní pasta. Celé představení bylo komponované jako středověké divadlo a já jsem musel hrát v kostýmu šaška. Bylo to velmi bizarní, ale zvládli jsme to.

Moderujete často ve dvojici. Dříve s paní Terezou Kostkovou, která je spíše noblesní, a poslední dobou s Ondřejem Sokolem, se kterým je to moderování hodně „živé“ a někdy „na hraně“. Co vám více vyhovuje?

Mám rád oba druhy moderování. Jak serióznější s Terezou, tak humornější s Ondřejem. Troufám si říct, že mi příroda nadělila schopnost empatie, že se dokážu poměrně rychle vcítit do druhého člověka v tom smyslu, že vím, jestli mám být ten submisivnější, nebo naopak ten dominantnější. A umím se přizpůsobit tak, aby se každému se mnou dělalo dobře. Jestli je to v pořádku, tak to musí posoudit kolegové.

Herci se musí pro své role mnoho věcí naučit, třeba jezdit na koni nebo šermovat. Co jste musel udělat pro některé své role nebo moderování?

V Hradci Králové jsem dva roky po sobě moderoval gynekologický kongres, v jehož rámci byla i vědomostní soutěž pro pány doktory a docenty. Musel jsem tak získat obrovské množství vědomostí z gynekologie a porodnictví. A když potom moje manželka rodila, tak já velmi erudovaně vedl s paní doktorkou Kučerovou dialog o tom, jakou antikoncepci po porodu manželce „nasadíme“.

Který režisér vám nejvíce dal? S kterým se vám nejlépe spolupracovalo?

Spolupracoval jsem s mnoha režiséry a jmenovat jednoho je těžké. Určitě Zuzana Zemanová a Jirka Strach, který se nikdy nebál mě obsadit a dát mi větší příležitosti – ať už to bylo ve filmech Vůně vanilky nebo Operace Silver, kde jsem měl charakterní role. A nyní často spolupracuji s Petrem Zelenkou.

Herecké představení nebo moderování přináší i výdej fyzické energie. Jak se udržujete v kondici?

Jsem chodec a každý den, když to jde, tak ujdu 5 až 9 kilometrů, a to podle toho, kolik mám času. Když natáčím soutěž, tak v 16:00 až 16:30 končím, a představení v divadle začíná v 19:00. Většinou pak z Kavčích hor (sídlo České televize, Praha 4) jdu do komorního divadla Kalich (centrum Prahy) pěšky. A k udržení kondice přidávám samozřejmě práci na zahradě.

Máte dva syny – podědili umělecký talent?

Myslím si, že moc ne. Oba hrají na hudební nástroje, baví je zpívání. Nemají k umění negativní vztah, ale nemyslím si, že by se v budoucnu tím živili.

Procestoval jste řadu zemí – Jihoafrickou republiku, Peru, Chile, Spojené státy americké, Aljašku a před pár týdny Filipíny. Kde se vám nejvíce líbilo a proč?

To je záludná otázka, na to asi nedokážu odpovědět. Pokud mám být upřímný, tak naší srdcovou záležitostí s manželkou je Skotsko – ať už historií, přírodou nebo zdejšími lidmi. Na mnoha místech je krásně. Na všech místech, kde jsme byli, jsme si to strašně moc užili.

K vašim největším koníčkům patří myslivost a rybaření. Jak často se věnujete těmto koníčkům a prozradíte svou TOP trofej?

Letos v únoru, po čtyřech letech úsilí, jsem ulovil svého prvního muflona. Ovšem nejsem trofejový lovec, v přírodě nabírám sílu, proto volný čas směřuji primárně do přírody.

Patříte mezi umělce, kteří rádi vaří. Co je vaše specialita?

Pokud mám zmínit jedno jídlo, tak vánoční paštiku. Každý rok dělám na advent 30 až 40 skleniček paštiky pro své kamarády a příbuzné. Dělám vždy dva až tři druhy – zvěřinové, kachní a další. Jak Monika Absolonová pro své kolegy peče na Vánoce vánočku, tak já dělám paštiku.

Kde nejraději trávíte volné chvíle?

Samozřejmě v přírodě a je to jedno, zda v Beskydech, Jeseníkách, u mě na chalupě v Krušných horách nebo na jiných nádherných místech. Mám hodně oblíbených míst a s radostí objevuji nová nádherná zákoutí přírody. Hrozně rád přijímám od kamarádů nabídky na lov nebo rybaření, kde poznávám další krásná místa.

✒ ING. TOMÁŠ ŽELAZKO  ARCHIV KOMORNÍHO DIVADLA KALICH