Herec Martin Zounar miluje zvířata
5. 4. 2024
Populární herec v dětství u babičky na venkově dojil krávy, v potoce chytal pstruhy do ruky. V současné době vlastní dogu Limpi a cane corso Fíčenku, párek papoušků Žako kongo a nechybí mu doma ani velké akvárium s rybičkami.
Herec a moderátor Martin Zounar vystudoval Pražskou konzervatoř. Během studia hrál v Národním divadle, poté hrál také v divadle Pod Palmovkou, divadle Komedie a nyní v Divadle Metro. Jeho první velkou rolí byla postava mladého vojáka Tomáše v televizním seriálu Chlapci a chlapi, kde si zahrál po boku svého otce Miroslava Zounara. Poté hrál ve filmech Pták Ohnivák, Vekslák, nebo v seriálech Velmi křehké vztahy, Rodinná pouta, Vyprávěj, Četnické humoresky, Krejzovi, Přístav a od roku 2011 hraje v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Kromě herectví také moderuje – například programy o vaření, zahrál si i v muzikálech, nahrál pohádky pro děti nebo dabuje. Například v roce 1996 namluvil ve filmu Vykoupení z věznice Shawshank Tommyho (Gill Bellows). Martin Zounar žije s přítelkyní a z předchozího vztahu má čtrnáctiletou dceru Claudii.
Jaké jste měl dětství?
Měl jsem moc krásné dětství, byl to nádherný úsek života. Táta se narodil v Osečnici v Orlických horách. Žili jsme v Hradci Králové, ale za babičkou do hor jsme jezdili skoro každý týden. Venkovský život mě bavil, vesnici miluji, protože má věci, které město nemůže mít. Už jen proto, že se lidé zde všichni navzájem znají. Ve městě, když bydlíte v paneláku, vůbec nevíte, kdo bydlí ve vašem vchodě. Mám taky fotografickou paměť, takže si dodnes třeba pamatuji, jak jsem se ve školce potápěl v bazénku, ve kterém byl na dně malý kamínek.
Tady na vesnici jste se zamiloval do přírody?
Hrál jsem si se zvířaty, ale taky pomáhal. Babička měla dvě kravky, samozřejmě jsem uměl dojit, a když jsem byl starší, dokonce jsem asistoval při porodu telátka. Babička také chovala kachny, husy, slepice, měla kozu a prase. Byl jsem pořád v přírodě, v potoce jsem chytal pstruhy do ruky, od sedmi let pro mne nebyl problém jezdit na traktoru se samovazem, vázat povřísla, snopy, na podzim za „čertem“ sbírat brambory. Taky jsem se naučil jezdit na motorce. Dětství pro mne představuje souznění, mám na něj nádherné vzpomínky.
Kdy jste měl své první oficiální vystoupení na veřejnosti?
Mé první veřejné vystoupení bylo v pěveckém klubu Klubíčko v Hradci Králové, kde jsem v zhruba deseti letech zpíval písničku „Letí, letí písnička, k mámě zaletí“. Další vystoupení pak už bylo na poloprofesionální bázi, když jsem v 15 letech nastoupil na Státní konzervatoř v Praze. Byly to divadelní skeče před diváky. První roli ve filmu jsem měl v 7. třídě na základní škole v komedii Hlas krve, kdy hlavní roli ztvárnil Ladislav Frej.
Váš otec byl zasloužilý umělec, který filmově proslul zejména jako předseda JZD ve filmové trilogii Slunce, seno… Chodil jste se na něj do divadla dívat?
Dívat jsem se chodil v době, kdy jsme bydleli v Hradci Králové a otec hrál v Divadle Vítězného února (dnes Klicperovo divadlo). Později se stal členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov a divadlo přestal hrát, ale herci k nám pravidelně jezdili na chalupu. S tátou jsme měli možnost spolu hrát v seriálech, a i dnes se na ty seriály občas rád podívám.
Vystudoval jste konzervatoř. Proč jste se rozhodl pro herectví a ne pro práci zvěrolékaře nebo veterináře, což jste původně zvažoval?
Zvěrolékařem jsem sice chtěl být, ale předměty jako matematika, chemie nebo fyzika mi vůbec nelezly do hlavy. Navíc jsem na konzervatoř nastoupil v patnácti letech. Čtyři roky školy, kdy 90 procent výuky je věnováno herectví, učíte se rozbor dramatu, pohyb, zpěv, jevištní řeč, tak rozhodlo, že jsem se stal hercem. Ale láska ke zvířatům mi zůstala. Mám již delší dobu dogu Limpi a Cane Corso Fíčenku, párek papoušků Žako kongo. Nechybí doma ani velké akvárium s rybičkami.
Měl jste herecký vzor – ať už u nás nebo v zahraničí?
Herecký vzor jsem nikdy neměl. Mám úctu k mnoha hercům, kteří mě fascinují – třeba Dustin Hoffman nebo Anthony Hopkins, kteří prožívali těžká období a našli v sobě sílu se z toho dostat. Mám rád charismatické herce jako George Clooney.
Vaše maminka byla lékařka. Takže role lékařů Bořka Vágnera ve Velmi křehkých vztazích a Bohdana Švarce v Ordinaci byla pro vás z medicínského hlediska docela lehká? Co vše jste se musel pro tuto roli naučit?
Maminka, když se na seriál dívala, tak samozřejmě našla plno odlišností od reálného světa, které nemůžete úplně zachytit. Protože jsme herci – lékaři a sestry laici – tak nám třeba chybí odbornost v rámci pohybů rukou třeba při operacích. Každá operace má svůj manuál, což se učíme, ale nikdy nedosáhneme takové zručnosti jako profesionální lékaři. Ale snažíme se, a odborníci nám udělují rady, aby vše bylo co nejvěrohodnější.
Hrajete doktora v seriálech – jaké máte zkušenosti s lékaři v reálném světě?
Pokud se někdo pohyboval v zahraničí a měl nějaký zdravotní problém, tak musí říct, stejně tak jako já, že naše zdravotnictví je na neuvěřitelné úrovni. Měl jsem možnost navštívit státní nemocnici v Londýně – tam bych opravdu ani nechtěl umřít. A to říkám všem, kteří jsou proti jakýmkoliv poplatkům ve zdravotnictví a tvrdí, že zdravotnictví má být zadarmo. Měli bychom si uvědomit, že jakýkoliv poplatek, který pro zdravotnictví dáváme, je symbolický za tu péči, kterou dostáváme. A jestli čekáte někdy půl hodinky nebo hodinu? Já myslím, že se vyplatí počkat.
Jako doktor/herec – dovedl byste poskytnout první pomoc?
Pomoc bych určitě dovedl dát. Myslím, že to patří k takovému základnímu vzdělání a dovednosti, kterou by člověk měl umět. Pomoci lidem, kteří na ulici upadnou. Bohužel jsem byl účasten jedné nehody a měl jsem možnost pomáhat. Naštěstí přijela brzy záchranná služba. Celý jsem se roztřásl, bušilo mi srdce, a člověk si uvědomí, jaký je to stres. A záchranáři, kteří denně vyjíždějí k tragédiím a zachraňují lidi, mají můj velký obdiv.
Covidová pandemie trvala téměř dva roky. Herci nemohli v divadlech hrát. Co jste dělal v této době?
Byla to těžká doba pro všechny. Lidé ve velkém umírali, což bylo smutné a pro mnoho lidí bolestivé. Byla spousta různých omezení. Myslím si, že tato doba ovlivnila zejména děti, co nemohly do školy, sportovat a tak se prohloubila jejich závislost na počítačích. Ty následky budou nedozírné, což mne děsí. A jsem rád, že všechny úvahy o tom, že divadla budou trvale hrát online, se nepotvrdily. Měl jsem pocit, že se svět otočil vzhůru nohama, že je úplně někde jinde. Přítelkyně je psycholožka a nedokážete si představit, co se dělo a stále děje s dětmi od 10 do 15 let. Není to dobré.
Před časem jste začal hrát v novém Divadle Metro. Jaké jsou vaše pracovní plány na rok 2024? Čím své fanoušky potěšíte?
Především zásluhou Jiřího Turka a celého jeho týmu – Klárkou, Vlastíkem, Luckou a dalšími – se podařilo v roce 2022 rozjet Divadlo Metro. Naše počátky byly velmi těžké, ale nyní máme vyprodáno na několik měsíců dopředu. A to jak na zájezdech, tak v pražském divadle. Loni v listopadu jsme měli premiéru muzikálu Zlatíčka, kde hrají Milan Peroutka, Michaela Badinková, Sabina Laurinová, Michal Slaný. S režisérem Procházkou připravujeme inscenaci Naostro, kde budou hrát Martina Randová, Martin Kraus, Filip Blažek, Míša Steinová – nyní Dittrichová – a moje maličkost. Pokračujeme i letos v inscenacích a komediích Nohy vzhůru!, Osm eur na hodinu, Na Vánoce budu gay nebo Dva nahatý chlapi, ve kterých hraji. A také budu točit seriály. Kromě Ordinace točím na Nově seriál Jedna rodina, kde se představím jako nerudný trenér kanoistiky. A v létě pravidelně po hradech a zámcích s hrou Strašidlo cantervillské. Toto představení hrajeme již 5 let a máme pořád vyprodáno. Příští rok máme nasmlouváno 36 představení.
Herci se musí pro své role mnoho věcí naučit, třeba jezdit na koni nebo šermovat. Co jste musel udělat pro některé role?
Jak jsem říkal, mám fotografickou paměť, takže texty třeba k Ordinaci se již 13 let učím v maskérně před natáčením seriálu. Naučím se třeba 40 stránek za den, ale hodinu po natáčení je už v hlavě nemám. Je to pryč. Vím, že je již nepotřebuji a nikdy je potřebovat už nebudu. U divadelních textů je to horší. Text musíte mít uložen šest, sedm let po dobu představení. Texty se učím těžko, a je to pro mne peklo. Přiznám se, že jsem od přírody lenivější a nakonec se musím učit na poslední chvíli ve stresu. Já nejsem úplně typ na jazyky, v tom mám velký problém. Neumím žádný cizí jazyk a vím, že je to má lenost. I za komunistů byli lidé, kteří uměli několik jazyků a nemohli je někdy vůbec využívat.
Který režisér vám nejvíce dal? S kterým se vám nejlépe spolupracovalo?
Hodně si rozumím a jsme taková krevní skupina s Antonínem Procházkou, který je autorem několika desítek her. Toníček je režisér, kterého mám opravdu rád, je to neuvěřitelný praktik a jako herec moc dobře ví, co je zapotřebí. Dobře se mi pracovalo s Petrem Kracíkem a Lumírem Olšovským. A pak byl pro mne velký zážitek spolupráce na hře Jamese Goldmana Lev v zimě, kterou v roce 1988 režíroval Luděk Munzar – tak to bylo gigantické představení. Naopak nemám rád režiséry, kteří na place křičí a herce ponižují, urážejí.
Herecké představení přináší i výdej fyzické energie. Vy jste deset let závodně plaval, takže určitě máte dobrou průpravu. Jak se nyní udržujete v kondici?
Během pandemie se mi podařilo zhubnout 25 kilogramů (na zhruba 95 kilogramů), a to díky životosprávě. Denně jsem také s dogou ušel 5 kilometrů a pravidelně cvičil. Ovšem před několika měsíci jsem měl operaci endoprotézy palce u nohy. Měsíc jsem nehrál a vypadnul ze všeho. Díky tomu jsem přibral 8 kilogramů. Naštěstí jsem rehabilitoval, takže postupně jsem se dostal do formy. Ani jsem netušil, jak je veledůležitá součást těla palec u nohy v rámci rovnováhy všeho. Je to neuvěřitelné jakou doktoři odvedli kvalitní práci.
K vašim koníčkům patří motorky a zvířata. Jak často se věnujete koníčkům?
Rád, a pokud čas dovolí, jezdím na motorce Yamaha YJR1300 a mám rád plavbu na lodi. Na motorce jezdím buď sám, nebo s kolegou Filipem Blažkem, se kterým se známe dlouho a společně hrajeme několik představení. Filip má také motorovou loď, na kterou jezdíme. Relax pro mne představuje i cesta obytným vozem, který máme přizpůsobený pro psy. Rádi takto pravidelně jezdíme na Rujánu.
A poslední otázka. Jste známý tím, že rád vaříte. Co byste doporučil našim čtenářům?
Miluji a všem doporučuji dlouhá léta brynzové halušky. Část mé rodiny pochází z Rimavské Soboty, kde každý rok zajedu na tuto specialitu. Toto jídlo je nepřekonatelné, ale také miluji maso, saláty, těstoviny – jsem všežravec. A doma mám udělanou kuchyň tak, že uprostřed griluji na otevřeném ohni. Udělám si, na co mám chuť.
✒ ING. TOMÁŠ ŽELAZKO DIVADLO METRO
Facebook