Legendární Helena Vondráčková oslaví letošní narozeniny na turné s desítkami koncertů
21. 6. 2022
Populární zpěvačka letos v dubnu zahájila turné Helena 2022, které bude mít 28 koncertů v Česku a na Slovensku.
Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Agentura MM Praha
Vynikající česká zpěvačka a také herečka Helena Vondráčková ve svých sedmnácti letech vyhrála pěveckou soutěž Hledáme nové talenty. Od té doby je v popředí Československé a později České hudební scény. V roce 1965 nastoupila do angažmá v divadle Rokoko a zvítězila v anketě Zlatý slavík. V dalších letech se v této anketě několikrát umístila na medailových pozicích. V roce 1968 s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem vytvořila popové trio Golden Kids, které se o tři roky později rozpadlo, a Helena Vondráčková se poté vydala na sólovou dráhu. V sedmdesátých a osmdesátých letech se stala nejexportovanější českou zpěvačkou. Točila alba pro zahraniční společnosti, natáčela dlouhohrající desky, absolvovala koncertní šňůry, pravidelně vystupovala na světových festivalech a pódiích. S písní Malovaný džbánku získala v roce 1977 Grand Prix v polských Sopotech. V roce 1982 převzala titul zasloužilá umělkyně. Po roce 1989, kdy nastal v české populární hudbě útlum, začala vystupovat v muzikálech. Od roku 1992, kdy byla obsazena do hlavní ženské role v Bídnících, vystupovala celkem v 11 muzikálech (například Hello, Dolly!, Mamma Mia?, Cats nebo Mona Lisa). V roce 2000 její píseň Dlouhá noc byla zvolena hitem roku. Roku 2002 ji Akademie české populární hudby zvolila Zpěvačkou roku. V roce 2017 převzala z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana státní vyznamenání – medaili Za zásluhy. Helena Vondráčková se věnuje i filmu, kde se zatím představila ve více než 20 snímcích. Hlavní role si zahrála v populární pohádce Šíleně smutná princezna nebo v komedii Jen ho nechte, ať se bojí. Objevila se i v seriálech, například Comeback a Gympl. Stálice českého showbyznysu kromě zpívání a herectví také dabovala nebo moderovala různé televizní pořady, jako například Sejdeme se na výsluní, Dlouhá noc s Helenou, To je showbyznys anebo berlínský pořad Ein Kessel Buntes.
V roce 1965 jste zvítězila v anketě Zlatý slavík a nastoupila do populárního divadla Rokoko. V divadle jste poznala Martu Kubišovou a Václava Neckáře a vzniklo silné uskupení Golden Kids. Jenže populární trio se kvůli politice rozpadlo, čehož asi litujete.
Klidně si troufám říct, že kdyby nebylo osmašedesátého, určitě jsme udělali světovou kariéru, neméně úspěšnou jako ABBA, protože první úspěchy už jsme slavili v pařížské Olympii, na veletrhu Midem v Cannes, ale nebylo nám to přáno. Každý jsme potom, Marta bohužel až po dvaceti letech, pokračovali ve své kariéře.
Co jste dělala po rozpadu skupiny?
Já jsem začala jezdit se svou kapelou – nejprve s big bandem, pak jsem dostala nabídku na spolupráci od skupiny Strýci, s níž jsem strávila sedm let a objela jsem s ní celou zeměkouli, ať to bylo turné v Kanadě, v Rusku, posléze v Japonsku, Polsku, západním i východním Německu.
V 90. letech jste zářila v muzikálu Bídníci, poté jste se představila v dalších 10 muzikálech. Pražskou muzikálovou scénu oživilo před pandemií představení Kvítek mandragory složené z vašich hitů. Podílela jste se na jeho přípravě? A proč v muzikálu nevystupujete?
To ani nebylo v plánu! A celkově jsem v tom příběhu neviděla zásadní roli pro sebe. Do toho už jsem měla naplánované koncerty v Česku i v zahraničí a nemohla bych se tak naplno divadlu věnovat. Jsem ale ráda, že jsem se mohla na přípravách muzikálu podílet, tedy hlavně na výběru svých písní. Dala jsem tvůrcům spoustu tipů, anebo jsem doporučila jiné písně, které celý příběh propojují.
Pojďme k pandemii, která postihla i umělce. Jak jste covidové měsíce prožila?
V té době se mi hodně stýskalo po koncertech, přátelích a i zahraničních vystoupeních. Ale udělala jsem si pořádek v domě, prošla jsem si dům do všech koutů (narážka na slova z písně – poznámka redakce) a zjistila, že je potřeba vzít všechno do ruky a buď to vyhodit, nebo uklidit. Do toho jsem s kamarádkou zavařila asi sto čtrnáct velkých sklenic znojemských okurek. Pak jsme se spolu s manželem Martinem starali o našeho milovaného pejska, německou ovčačku Elzu, která nás bohužel kvůli onemocnění opustila. Ale už rok máme doma novou raubířku Jessie, před kterou musíme všechno schovávat, jinak se s těmi věcmi můžeme rozloučit (smích).
Letos v dubnu jste zahájila turné Helena 2022, které bude mít 28 koncertů v Česku a na Slovensku. Na co se mohou fanoušci na těchto koncertech těšit?
Tak moji příznivci už si užívají mé největší hity, ale také písně z mé prozatím poslední desky Tvrdohlavá. Jako vždy mne doprovází kapela Charlie band a v jednotlivých městech i hosté, mezi které například patří místní dětské pěvecké sbory. V rámci turné také oslavím s fanoušky své nadcházející narozeniny. Speciálně pak 18. června v pražské Lucerně.
Zpívala jste snad všude na světě. Kde to bylo nejzajímavější?
V každé zemi to bylo něčím zajímavé. I publikum je všude jiné. Například Japonci reagovali tak, jako kdyby byli na koncertu klasické hudby, kde je zvykem tleskat až na konci, což mě vyděsilo. V duchu jsem si během vystoupení říkala, že to bude ostuda a fiasko… Zaplať pánbůh, opak byl pravdou. Nakonec mě ocenili dlouhotrvajícím potleskem vestoje. Následoval špalír publika, který mě doprovázel až k autobusu, podávali mi ruce, klaněli se a děkovali. Brazilci jsou pravý opak, ztělesněný temperament. V Polsku a na Slovensku se chovají podobně, nadšeně juchají a tancují. Německé publikum je zase spíš klidnější, ale dovede ocenit, když se jim něco opravdu líbí. V bývalém Sovětském svazu, kde jsem také často koncertovala, se chovali vždycky spontánně a srdečně. Zpívalo se mi dobře asi všude, i když třeba v Helsinkách bylo tehdy minus dvacet stupňů, v Sao Paulu nás zase provázelo nesnesitelné vedro. Absolvovala jsem mnoho koncertů na různých světových pódiích. Nejcennějším pro mě byla dvě vystoupení spolu s Karlem Gottem v Carnegie Hall v New Yorku.
Nazpívala jste stovky písní, z nich se řada stala velkými hity. Které patří u posluchačů mezi nejoblíbenější?
Jednoznačně například hity z komedie století S tebou mě baví svět, Sladké mámení a Vzhůru k výškám. A z koncertu by mě příznivci nikdy nepustili, kdybych nezazpívala Dlouhou noc.
V zahraničí na koncertech zpíváte i mluvíte často jejich jazykem. Kolik řečí umíte a jak vám pomohlo, že jste se od mládí věnovala jazykům?
Cizí jazyky jsem chtěla dokonce i studovat, osud ale rozhodl jinak. Učila jsem se německy, rusky, anglicky a francouzsky ve škole, a polštinu jsem trochu pochytila při svých turné. Japonsky a italsky nemluvím vůbec. Jsou to ale velmi zpěvné řeči, výslovnost mi nedělala žádný problém. Nejhorší snad byla maďarština, tam se nemáte šanci čehokoliv chytit. Je skvělé, když se umíte domluvit s publikem. Můj tatínek vždy říkával: Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem.
Na vašem úspěchu se podíleli a podílejí také textaři a hudební skladatelé. Které považujete pro svou kariéru za klíčové?
Pokud jde o skladatele, určitě mezi ně patří Karel Svoboda, Zdeněk Marat, Jindřich Brabec, Bohuslav Ondráček, Vítězslav Hádl, Hellmut Sickel, Lešek Wronka a v neposlední řadě Karel Mařík. Z textařů bych ráda vzpomněla Zdeňka Borovce, Ivo Fishera, Pavla Vrbu, Jiřinu Fikejzovou, Zdeňka Rytíře, Vladimíra Poštulku, Edu Krečmara, Gábinu Osvaldovou, Petra Šišku a mnoho dalších.
Za celou svoji kariéru jste nasbírala velké množství cen a ocenění. Která považujete za úplně ty nejcennější?
Musím se přiznat, že každého ocenění si vážím. Mám doma takovou místnost, kde si je ukládám, ale už se tam nevejdou a musím ve svém domě najít další prostory (smích).
Pojďme nyní trochu k vám do soukromí. Jakou muziku doma posloucháte?
Různorodou. Poslouchám jak popové, tak i jazzové zpěváky a skupiny. Pokud mám být konkrétní, tak mám ráda Adele, Ellu Fitzgerald, Philla Colinse, Stinga, Gipsy Kings a mnoho dalších.
Vypadáte stále skvěle. Jak se udržujete v kondici?
Dodržuji zdravou životosprávu, sportuji a snažím se každý den cvičit. Před časem jsem měla problém s vyhřezlou plotýnkou, ale díky profesorovi Pavlu Kolářovi a jeho týmu báječných fyzioterapeutů jsem cvičením eliminovala operaci, která by mě asi čekala. Jsou to cviky na posílení páteřních a bederních svalů a od té doby chodím i na pravidelné masáže ke svému kamarádovi fyzioterapeutovi a cítím se skvěle.
A jak si dobíjíte baterky?
Ráda pracuji na zahrádce, kde si vždy velmi odpočinu a zrelaxuju, a kromě toho mě baví i sport. Hraji tenis, plavu, lyžuju, což mi také dodává klid a životní elán. A s naší novou fenkou Jessie si dobíjím baterky od rána do večera, protože nikdy nevím, co zase vymyslí…
Četl jsem, že jste zdatná zahradnice. Děláte prý výborné domácí marmelády a na jedné soutěži jste získala ocenění v zavařování okurek. Co vše pěstujete a jak často se věnujete své zahrádce?
Musím se přiznat, že okurky i meruňky vozí moje kamarádka z Moravy, která mi pak pomáhá se zavařováním. Nepěstuji je přímo na své zahrádce, tam mám hlavně květiny.
Také dobře hrajete tenis. Jak často jste na kurtech?
V poslední době ho hraji hlavně na Tenisové akademii Petra Huťky v Přerově, která se koná vždy okolo mých červnových narozenin. Během roku moc času na tenis nemám, ale když je příležitost a nějaký parťák, ráda si zahraju.
A poslední otázka. Neděsí vás, co se v posledních letech děje? Válka, pandemie, ekonomická situace – samé negativní zprávy? Poraďte našim čtenářům něco optimistického.
Pusťte si doma hezkou hudbu, nalejte si sklenku dobrého vína a buďte s těmi, které máte nejraději. Važme si každé chvíle, kdy jsme na světě.
Facebook