S celebritou

Petr Kolář začal zpívat v šestnácti letech

11. 2. 2022

Populární český zpěvák vystupoval ve více než patnácti muzikálech.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv Petra Koláře, Mgr. Petr Šiška

Český zpěvák Petr Kolář je rodákem z Českých Budějovic. Vystudoval Lidovou školu umění na bicí. Od 18 let zpíval s řadou rockových kapel a věnoval se nejrůznějším hudebním projektům v nahrávacích studiích. V roce 1993 přišel do Prahy a začal účinkovat v nejúspěšnějších českých a zahraničních muzikálech, jako je například Dracula, Vlasy, Hamlet, Krysař či Tři mušketýři. V roce 1995 se stal zpěvákem skupiny Precedens a o osm let později začal vystupovat s legendární českou metalovou skupinou Arakain. V Českém slavíkovi se několikrát umístil na druhé příčce, v roce 2005 získal cenu Anděl. Důležitým bodem v jeho kariéře bylo navázání spolupráce s uznávaným hudebním skladatelem Karlem Svobodou. K nejznámějším hitům Petra Koláře patří „Jednou nebe zavolá“, „Den, kdy se vrátí láska“, „Navzdory hříchům“ a „Ještě že tě, lásko, mám“, která se ve své době stala nejhranější písní v českých rádiích. Petr Kolář s bývalou manželkou, zpěvačkou a tanečnicí Zuzanou Kolářovou, má dva syny – Jana a Petra.

Jak vzpomínáte na své dětství v Českých Budějovicích?

Moc rád, chodil jsem na základní školu v Čéčově ulici, hodně jsem sportoval – plavání, fotbal, hrál jsem hokej za Motor. Ale kolem třináctého roku jsem vnitřně cítil, že musím dělat muziku. Pak se místo sportování spíš pil alkohol a honili jsme holky (smích). Moje sestra, která je starší, chodila na piano. Měli jsme malý pokoj, 25 metrů čtverečních, a uprostřed velké křídlo, kde cvičila. A kde si chudák malý kluk měl hrát? Hrál jsem si pod ním a poslouchal, co hraje. Poté sestra začala zpívat s folkovou kapelou Nezmaři.

Kdy jste poprvé veřejně vystupoval?

Chvíli jsem chodil do lidovky na Palačák, na piano. Taková „šikovná učitelka klavíru“ mi řekla, že to nemá smysl, že mám krátké, tlusté, neohebné prsty, což je nesmysl. Potom jsem chodil k panu Písaříkovi, dej mu pánbůh nebe, do Piaristické na buben. Na to rád vzpomínám. Zpívat jsem se neučil, chtěl jsem být bubeník, v partě ale zrovna nikdo nezpíval, proto od 16 let zpívám. Osud tomu chtěl.

 

Sestra vás neinspirovala a nechtěl jste dělat folk?

Mně se folk moc líbí, ale s kamarády jsme chtěli dělat bigbít, být Beatles nebo Rolling Stones. Já chtěl být bubeník, kolem 13 let jsem do všeho plácal, až jsem dostal bubínek. A od té doby mě rodiče proklínali, protože jsem do něho pořád řezal. Odsunuli mě do prádelny, to se ale zase nelíbilo sousedovi. Měl jsem těžké začátky (smích). Ale když člověk musí odmala překonávat překážky, posiluje ho to. Rád taky vzpomínám na rozhlasovou soutěž Rocková liga, kterou jsme v roce 1985 s kapelou Kraken vyhráli. Bylo aktuální téma ekologie, po Vltavě sem pluly kýble pěny, tak jsme udělali píseň Ocelový mrak – a zvítězila. V té době jsem zpíval a hrál na buben.

Co jste dělal po základní škole?

Chtěl jsem jít na konzervatoř, ale můj prospěch tomu neodpovídal. Můj otec býval myslivec, já chtěl být v přírodě a jít ve šlépějích svého táty, tak jsem šel na „lesárnu“ do Vimperka. Vůbec nelituju, byly to krásné roky, i když nejvíc jsem se těšil na víkendy, kdy jsme hráli s kapelou po tancovačkách. Školu jsem dodělal, mám výuční list jako mechanizátor lesní výroby.

Jaká byla vaše cesta po střední škole?

Dělal jsem v lesním závodě na Hluboké, musel jsem tam být v šest hodin, takže jsem vstával v půl páté, a to jsem hodně trpěl. Když jsme hráli o víkendech, tak jsme se s tím nemazlili, a těžko se mi vstávalo. Dodnes si rád přispím. 

V roce 1989 vám bylo 22 let a odešel jste do zahraničí. Co jste tam dělal?

Pracoval jsem ve Vídni, v truhlářské firmě, dělal jsem kazetové stropy. Byla to dobrá práce, ale 14 hodin denně. Spali jsme v maringotkách, jedli pytlíkové polévky. Poznali jsme, že když člověk tvrdě pracuje, tak za to něco má. Dělal jsem to dva roky, pak jsem šel zase za muzikou. Nejdřív do Plzně. Přijel jsem na nádraží do Plzně, šel do muzikantské hospody, začal jsem zpívat, našel jsem podnájem, dvě kapely i práci. Dělal jsem zahradníka i v hospodě, takže dodnes umím točit pivo.

Jak jste se dostal do Prahy?

Po třech letech v Plzni, kdy se rozhlásilo, že je tam nějakej malej tlustej, co zpívá v hospodě, si mě všimlo rádio. Točil jsem reklamy a jedna holka zjistila, že Karel Svoboda dělá muzikál Dracula a že bych mohl jít na konkurz. Já jí říkal: „Připomínám ti Draculu“? Ona odpověděla: „Jeď tam, zazpívej jim, oni se zblázní a vezmou tě“. Jel jsem vlakem do Paláce kultury, přede mnou seděli Karel Svoboda, Zdeněk Borovec, Richard Hess. Málem jsem se po… (smích). Zazpíval jsem árii Draculy, čekal v zákulisí a vedle mě stál Dan Hůlka. Roli dostal on, nicméně Karel Svoboda za mnou přišel a říkal: „Hele, ty vole, nezpíváš špatně, měl bych místo ve sboru“.

Oblíbil si vás?

Padli jsme si do oka. Byl takový můj druhý táta, měl jsem v něm v Praze oporu. Než ale přišla jeho písnička „Ještě že tě ,lásko, mám“, pracovali jsme deset let na jiných projektech – byl jsem sborista u Lucie Bílé, Karla Gotta, Dana Hůlky, začínal jsem od píky. Pak přišel muzikál Vlasy, kapely Precedens a Arakain. S Precedensem jsem zpíval téměř osm let.

To už jste hrál hlavní role v muzikálech?

Od Vlasů, v roce 1996, jsem dostával nejdřív vedlejší role, a od muzikálu Hamlet hlavní. Měl jsem velké štěstí, že jsem poznal producenty, kteří dělali dobré a úspěšné projekty, což mě hodilo nahoru a jméno Petr Kolář bylo víc slyšet.

V čem vás muzikály přitahují?

Hlavně je to parta lidí, která muzikály prochází a mě baví se s nimi potkávat. Většinou je na muzikálech působivé i to, že mají nějaké historické téma. To mě také zajímá. Člověk se tam může hezky vyblbnout a i ve svých letech má pořád šanci cítit se jako kluk.

Která z muzikálových rolí vás nejvíc bavila?

Za dvacet let jsem dělal asi 15 muzikálů. Nejvíc vzpomínám na ten první – Vlasy, kdy jsem pro tisíc lidí zpíval sólovou písničku. Sice o orgasmu, ale dobrý! Pak moc rád vzpomínám na Hamleta nebo Johanku z Arku s Lucií Bílou, kde jsem hrál jejího milence. Potom Golem, poslední muzikál Karla Svovody, jsem v hlavní roli hrál zamilovaného panice. To byla dřina. Já jsem vždy hrál klaďase, hezkého, milovaného, který všechny zabije a holky osvobodí. A pak přišla role v rockové opeře Klíč králů, tam jsem za velkého „negáče“ a strašně jsem si to užíval. Nebylo mi vidět do obličeje, byl jsem černě namalovaný, na hlavě měl něco mezi nádorem a kloboukem. Po letech princů bylo příjemné si zahrát bubáka.

Jakou hudbu vy sám posloucháte?

Srdcem jsem rocker, takže rád i takovou muziku poslouchám. Především staré rockové kapely ze sedmdesátých let, ale rád si poslechnu i nové rockové kapely.

Pojďme k posledním letům před dobou pandemie. Jak často jste vystupoval?

Skoro každý víkend jsme s kapelou jezdili po slavnostech měst, menších festivalech. A když jsem nebyl s kapelou, tak jsem hrál v divadle. Pevně věřím, že se tato doba už brzo vrátí.

Když se řekne Petr Kolář, většině lidí se vybaví muzikály a megahit Ještě že tě, lásko, mám. Které další hity si na koncertech vyžadovali vaši fanoušci?

Rád hraju písničku Jednou nebe zavolá, Žijeme z lásky z desky Čas nás naučí, kterou jsem točil v Los Angeles, anebo třeba Sedm armád, což je píseň, kterou mám na mé poslední desce.

Rok 2020 i 2021 byl pro mnoho lidí kvůli koronaviru tragický. vás jako umělce to postihlo v první řadě. Co jste v době, kdy bylo zakázané vystupovat, dělal?

Nejvíce času jsem trávil ve studiu, kde jsem tvořil nové písničky. Docela dost jsem toho udělal, takže pevně věřím, že až bude doba nakloněná, tak vydám nové CD. Také jsem dost zahradničil, už minulý rok jsem se vrhnul na pěstování rajčat a okurek. Letos jsem přidal ještě salát, celer a další kořenovou zeleninu. Chodili jsme s přítelkyní hodně do lesa na procházky se psem, dívali se na Netflix, no prostě jsem dělal to co všichni, když měli zakázané pracovat.

Co nyní chystáte pro své posluchače?

V divadle Broadway hraju v muzikálech Kat Mydlář a Muž se železnou maskou. S kapelou absolvujeme spoustu přeložených koncertů.

Máte dva syny. Zdědili umělecké sklony?

Určité nadání samozřejmě mají. Starší Petr studuje uměleckou školu v oboru fotografie, střih, grafika. Začal repovat a v tomhle žánru si skládá i svoje písničky, tak kdo ví, kam až se dostane. Mladší Honzík hraje na piano, ale je to velký živel a nejraději se věnuje parkouru, což je teď docela moderní.

A poslední otázka. Jak odpočíváte? Kde je vám nejlépe, kde trávíte volné chvíle?

Upřímně? Když potřebuju odpočívat a relaxovat, tak je mi nejlépe doma na gauči. Ale mám rád i aktivní odpočinek – chození po horách, výlety, sport. Když můžu, rád si zajdu na masáž, to je pro mě taky skvělá forma relaxu.