ZAJÍMAVOSTI

Třinecký hokejový zázrak – od roku 2011 pět titulů mistrů extraligy

26. 2. 2024

Prezident klubu HC Oceláři Třinec Ing. Ján Moder: „Cíle, a to nejen ty sportovní, si stále klademe jen ty nejvyšší. Samozřejmě, že vyhrávat chceme, proto to děláme a hrajeme. Ale chci, abychom bavili naše fanoušky pěkným hokejem“.

Sparta Praha, Kometa Brno, Slovan Bratislava, HC Košice – tyto české a slovenské kluby znal v minulosti každý zapálený hokejový příznivec. O Třinci nikdo v hokejovém světě tehdy nic nevěděl. Situace se začala postupně měnit před 25 roky. Díky hokejovému zázraku slezské městečko u polských a slovenských hranic zná každý – aspoň každý sportovní příznivec. Vždyť získat pět mistrovských titulů od roku 2011 a čtyři po sobě v posledních letech, to se v dnešní době nepodaří v hokejové nejvyšší soutěži nikomu na celém světě. Pouze Ocelářům. O třineckém hokejovém zázraku jsme si povídali s Ing. Jánem Moderem, prvním místopředsedou dozorčí rady skupiny Třinecké železárny – Moravia Steel, a zároveň prezidentem klubu HC Oceláři Třinec. Bez jeho vytrvalé podpory a enormního nadšení by hokejový klub zpod Javorového nemohl fungovat na takto vysoké úrovni.

Třinecký hokejový klub působí v české extralize od sezony 1995/1996. Právě v roce 1996 jste se skupinou podnikatelů majetkově vstoupili do Třineckých železáren. Proč jste se rozhodli podporovat hokej?

S naším příchodem do skupiny Třinecké železárny – Moravia Steel jsme se dívali na první a druhý ročník Třince v extralize. Klub se v soutěži trápil, a my se rozhodli do třineckého hokeje vstoupit, vlastně jsme jej zdědili. Tehdy nás napadlo, že když už tady jsme, že bychom to měli dělat tak, aby lidé a celý místní region začali být na hokej náležitě hrdí. Chtěli jsme, aby je hokej bavil i výsledkově. Prvotní myšlenka skutečně byla, že chceme být především zodpovědní ve vztahu k regionu. Úroveň hokeje nekorespondovala s pracovním úsilím, které bylo v Třineckých železárnách. Zaměstnance a kolegy jsme tedy nechtěli hokejem trápit, ale naopak bavit. Za pracovní výkony, které odváděli, si zasloužili i adekvátní úroveň zábavy.

Vy jste v sezóně 1997/1998 hned vybojovali stříbrnou medaili a o rok později skončili třetí, v následující sezóně skončili ve čtvrtfinále. Prohráli jste finále v roce 1998/1999 jen se Vsetínem, který díky penězům nakoupil všechny české hvězdy.

Vsetín měl tehdy dvě pětky reprezentantů. Pobral vše, co bylo nejlepší, proto tak v 90. letech válcoval. A my za sebou měli vysilující semifinále s Vítkovicemi a ve finále hráli bez několika zraněných hráčů. Prohráli jsme hladce 3:0 na zápasy, ale v každém zápase jsme tuším vedli 1:0, ale pak nám došly síly.

Jenže po těch dobrých letech jste dlouhou následující dobu nehráli v popředí tabulky a někdy se ani nedostali do play off. Kde byl problém?

V úvodu mého působení jsem byl součástí týmu, který sháněl sponzorské reklamy, abychom dokázali sezonu sponzorsky pokrýt. Čtenáře vašeho časopisu bude jistě zajímat, že v letech 1996 až 1999 byl prezidentem Ocelářů Ing. Tomáš Chrenek, Ph.D. Přibližně od roku 2001 to taháme v tandemu spolu s panem Czudkem. Nejdřív byl prezidentem on, pak jsem ho vystřídal. Zpočátku jsme vedli klub spíše s fanouškovským nadšením, ale postupně bylo naším úkolem naladit v klubu profesionální atmosféru a udělat z toho dobře fungující, stabilní firmu. A k tomu se přidalo to nadšení pro hokej. Tohle se nám s pomocí manažerského týmu podařilo. I díky tomu mají dnes Oceláři v rámci republiky velmi dobré jméno.

A poté přišlo období hojnosti. V roce 2011 titul, poté trochu mírný propad, ale v roce 2014 a 2018 finále. Od roku 2019 jste jediní, kdo zvedl nad hlavu mistrovský titul. Jaké máte další cíle?

Cíle, a to nejen ty sportovní, si stále klademe jen ty nejvyšší. Sportovní novináři se na začátku sezony ptají, jaké jsou naše cíle. Odpověď je vždy stejná – titul. A novináři se někdy smějí. Ale přece když člověk sportuje, tak to vždy dělá proto, že chce vyhrát. Samozřejmě, že vyhrávat chceme, proto to děláme a hrajeme. Ale chci, abychom byli pokorní, a prvořadé je, abychom bavili naše fanoušky pěkným hokejem.

S Třincem jste jako prezident klubu slavil pět mistrovských titulů. Jaký máte další hokejový sen?

Sen? Moc bych si přál, aby se nám podařilo vychovat hráče, který se v Třinci narodil, byl tady od přípravky a prosadil by se jako hvězda v NHL. To by bylo fajn. Ano, máme dost hráčů, kteří prošli našimi mládežnickými organizacemi a ve světě uspěli, prosadili se. A teď nemyslím zrovna Davida Pastrňáka, který u nás byl jen jednu sezonu. Třeba Radek Faksa u nás hrál dlouho, Martin Havlát se tu rozehrál, chvíli tady byl David Krejčí. Ale rád bych, abychom vychovali vyloženě svého kluka od přípravky, odmalička.

Díky titulům je o přední hráče Třince velký zájem. Odešly desítky kvalitních hráčů (například Stránský, Gernát, Špaček, bratři Kovarčíci, David Musil a další) přesto dokážete dál držet vysokou úroveň. O čem všem to svědčí?

O přetrvávajícím vítězném duchu v kabině, v níž stále zůstávají lídři. Jsou věci a vlastnosti, které když jdete do velkého boje, musíte mít v sobě. A to naši pánové v kabině áčka mají. Chválabohu.

Média v minulosti často mluvila o Ocelářích jako o „Galácticos“. Jste už na tohle nálepkování alergický?

Sám si kladu otázku, proč tomu tak je. Možná je to tím, že jsme z vlastních zdrojů vybudovali Werk arénu, zatímco některé další kluby staví většinou za státní peníze nebo z evropských fondů. Jasně, je pravda, že jsou kluby hospodařící s nižším rozpočtem, ale jsou i takové, které pracují ještě s větším balíkem peněz, než máme my a není pro ně problém zaplatit nejkvalitnější hráče. Opravdu to není tak, že hokejisty přeplácíme. Hráči se k nám sami hlásí, ale námi nabízené peníze je někdy neuspokojí, jdou proto hrát jinam. Jsme ale pověstní tím, že u nás hráči dostanou své peníze včas. Nemám přesné informace, jak to funguje jinde, myslím ale, že ne všude je to pravidlem. Dostat výplatu v dohodnutém termínu je pro Oceláře standard.

V domácí lize Oceláři kralují. Proč se týmu moc nedaří v Champions Hockey League?

Nemyslím si, že nedaří. Letos jsme v Hokejové lize mistrů skončili v osmifinále a v sezóně 2017/2018 jsme prohráli v semifinále na nájezdy s finským JYP Jyväskylä, která celou ligu mistrů v tom roce vyhrál. Mým snem je tuto soutěž vyhrát. My lize mistrů věnujeme velkou pozornost, ale někdy nám v minulosti scházelo to pověstné sportovní štěstíčko. Jako klub pro fanoušky organizujeme výjezdy na ligu mistrů, a jsme rádi, že vždy s týmem na zápasy letí 150 fanoušků. Navíc na každém zápase v lize mistrů se snažíme od soupeřů něco naučit a pak to aplikovat do naší práce. Nemyslím přímo ze sportovního hlediska, ale sledujeme detaily organizování zápasů, sledujeme vybavenost jejich zimních stadionů a podobně.

Dříve byli Oceláři považováni za hodně útočný tým, v posledních letech vyhrává díky kvalitní defenzivě. Jak to vnímáte vy?

Pamatuji si, že jsme v devadesátých letech jednou vyhráli na Kladně 10:7. Ale dnes je to většinou tak, že týmy, které vyhrávají velké soutěže, hrají velmi zodpovědně celoplošnou defenzívu. Ovšem nebral bych to tak tragicky, loni jsme měli dobrou produktivitu (soupeři v play off mluvili o defenzivním Třinci). Právě v play off jsme byli jednoznačně nejproduktivnějším týmem.

Kdo z hráčů Ocelářů vám nejvíce přirostl k srdci?

To je těžké, za těch 25 let jsem poznal řadu hráčů, které mám velmi rád. Ale pokud mám říct jedno jméno, pak Martin Růžička, který se dvěma přestávkami v Rusku je u nás od roku 2009/2010. Zpočátku byl zaměřen defenzivně, ale postupně se změnil ve velmi produktivního útočníka (patří do elitní desítky historického bodování Tipsport extraligy a s více než 300 góly je nejlepší střelec Ocelářů). Mám také velmi přítelské vztahy s celou jeho rodinou, často se potkávám s jeho otcem, a to i mimo hokej. Vždy, když se Martin vrátil ze zahraničního angažmá, jsem mu řekl: „Sorry Martine, ale ty jsi se narodil pro ocel. Když chceš být dobrý, tak musíš zůstat v naší organizaci“.

Celý svět zasáhla před časem pandemie, poté válka na Ukrajině včetně obrovského růstu energií, což se výrazně dotklo ocelářství. Projeví se na podpoře klubu všeobecná krize, která se nevyhla hutnictví?

Škoda ročníku 2019/20 (play off se kvůli pandemii nedohrálo, pozn. red.), kdy jsme měli nabitý mančaft. Skončili jsme po dlouhodobé části druzí, do play off jsme si znovu věřili, měli jsme tady Wojtka Wolského (hvězdný polský útočník, který dlouhá léta hrál NHL). I tohle play off mohlo být úspěšné.  Podívejte, já v ocelářství pracuji dlouho. Ve Werku jsem od roku 1996, zažili jsme už čtyři nebo pět krizí. A vždy se nám je nějak podařilo překonat. Osobně si myslím, že se častokrát některé věci přifukují a zbytečně se dělá panika. Nevidím nic pozitivního na tom, když jsou lidé vystrašení. Nevíme, jak bude vypadat následující roky, ale poptávka po našem zboží stále je, a to je v pořádku.

Vy jste spolu s akcionáři ze svých peněz postavili Werk arénu pro 5 400 lidí. Nelitujete nyní, když hrajete pravidelně o titul, že hala není větší?

Když jsme se pouštěli do výstavby Werk arény, samozřejmě jsme propočítávali možnosti kapacity. Vycházeli jsme z počtu 4 500 fanoušků, kteří nám na hokej chodí víceméně pravidelně. Mít větší stadion by stálo více peněz na výstavbu, zároveň bychom ho měli poloprázdný. Takhle máme skoro pokaždé plno. Je sice pěkné, že na play off bychom do haly dostali více fanoušků, ale z celkového pohledu to nestojí za to. Je lepší být nohama na zemi a mít arénu s kapacitou odpovídající našemu regionu.

Nový stánek si Třinec zasloužil. Díky němu mohou lidé z Třince i okolí vidět různé kulturní pořady či jiné sporty, což v minulosti nebylo možné. Co plánujete na rok 2024?

V minulých letech se u nás uskutečnil například Davis Cup, který se letos uskuteční ve sportovní hale Vendryně (poblíž Třince). V letošním roce se v hale uskuteční například koncert kapely Kabát nebo Teamu s Pavolem Haberou. A tradičně budeme pořádat INVENT Arenu, mezinárodní výstavu technických novinek, patentů a vynálezů.

Po velké multifunkční hale se postavila mini Werk aréna, kde hrají a trénují mládežnické týmy. Areál na Frýdecké ulici je velmi povedený, ale všem změnám zřejmě není konec. Prozraďte, co se chystá?

Máme připravený projekt třetí menší haly, ve které by byla malá ledová plocha pro přípravky a menší tělocvična, kde by se mladí hokejisté připravovali kondičně a zahráli si i jiné sporty, aby měli všeobecnou pohybovou zdatnost, což by se projevilo na ledě.

Samostatnou kapitolou v Třinci je mládež, do které se v posledních letech investují nemalé prostředky. Byla pro ně vybudovaná menší hala. Přední umístění juniorů, dorostu v extralize jsou pravidlem. Co očekáváte od mladých nadějí?

Investice do mládeže se nám vyplácí. Všichni jsme rádi, když se v médiích objeví, že přes naši mládež prošli Krejčí, Faksa, Pánik, krátce tu působil i Pastrňák. Je to vždy příjemné, když čtete a slyšíte, jak se jim daří. Chceme, aby byl stále více kladen důraz na využití vlastních zdrojů. Musíme postupně zařazovat do mužů nadějné hráče, kteří prošli klubovou hierarchií.

Třinec je malé město a má poměrně nízký rozpočet. Jiná města se výrazně finančně podílí na rozpočtu hokejových klubů, kdy peníze jdou přímo mužům. Jak magistrát pomáhá klubu?

S městem spolupravujeme především v oblasti mládežnického hokeje. Myslím, že město v posledních letech přispívá 7 miliony korun, které směřují jednak pro mladé hokejisty a jednak pro projekt, který již nese ovoce. Projekt je zaměřen na děti ze základních škol, které se k nám jezdí učit bruslit (město Třinec také organizuje plavání pro školáky), takže je pozitívní, že děti získávají vztah ke sportu. Město se také částečně podílí na mládežnickém turnaji O pohár prezidenta, kterého se pravidelně zúčastňuje řada zahraničních týmů.

Poslední otázka. Jaká je podle vás současná reputace Ocelářů v republice? Podle mnohých indicií lze vydedukovat, že Oceláři jsou vnímáni jako velice dobrá adresa pro extraligové angažmá.

Souhlasím. V dnešní době je jasné, že Třinec má mezi hráči velmi dobrou pověst. Kromě platů, které u nás chodí hráčům v termínu, je dalším silným argumentem určitě fakt, že v Třinci na vysoké úrovni funguje kompletní servis, který vytváří kustodi, maséři a realizační tým. Tohle vše už hráči v celé republice moc dobře vědí a přispívá to k dobré pověsti našeho klubu. Věřím, že to bude platit ještě dlouho! Závěrem chci říct, že je to hlavně o práci, o ocelovém srdíčku, které všem lidem v klubu bije. Chci poděkovat celému realizačnímu týmu, trenérům, fyzioterapeutům, kustodům, masérům, prostě všem zaměstnancům klubu. Poděkování patří všem regionálním sponzorům, bez kterých bychom nebyli tak úspěšní. Vážím si všech, kteří Oceláře podporují. A velké poděkování patří mým společníkům ve skupině Třinecké železárny – Moravia Steel Ing. Márii Blaškové, Ing. Tomáši Chrenekovi, Ph.D. a Ing. Evženu Balkovi, za to, že podporují nejen hokej, ale i jiné sporty nebo kulturu nejen v našem regionu.

✒ ING. TOMÁŠ ŽELAZKO  LUKÁŠ FILIPEC