ZAJÍMAVOSTI

Být sestrou vyžaduje odbornost i empatii. Propojuje lékaře, pacienta i rodinu

14. 7. 2023

Náplň složité práce zdravotní sestry obnáší i situace, které nesouvisí čistě s medicínou. Lidský přístup a podpora jsou neméně podstatné.

Pro laika možná není na první pohled vždy zřejmé, čím vším jsou zdravotní sestry pro jakékoliv zdravotní zařízení, ať už jde o ambulanci nebo lůžkové oddělení. Zdravotní sestra totiž není jen někdo se zdravotnickým vzděláním. Působí totiž zároveň jako spojovací můstek mezi lékařem, pacienty a také jejich rodinou. Na bedrech sester leží příprava pacientů, příprava přístrojů a nástrojů pro lékaře i vedení dokumentace. Nedoceňovanou součástí této profese je pak i podpora a pomoc všem zúčastněným stranám, a to jak v rámci sdílení informací či edukace, tak i empatického řešení nastalých situací. Být sestrou vyžaduje množství odborných znalostí, schopnost přizpůsobit se různorodým situacím a často i umění rychle se rozhodnout a dobře vyhodnotit situaci. „Práce sester je jednoznačně velmi komplexní a vyžaduje dovednosti na tolika rovinách, že si to málokdo uvědomuje. Dobrá sestra je nejen odborník v oblasti ošetřovatelské péče, ale je i dobrý logistik, diplomat, pozorovatel nebo učitel,“ popisuje ředitelka Odboru Ošetřovatelské a sociální péče společnosti AGEL Ing. Kristina Krausová, MBA.

RUKU V RUCE S PÉČÍ O PACIENTY JDE I PODPORA

Zdravotní sestry se o pacienty často napřímo starají, což mimo jiné vyžaduje znalosti hygienických norem i léčebných postupů. Fyzické zdraví pacientů ale úzce souvisí i s tím psychickým, a je proto důležité myslet také na pacientovu psychiku a pohodlí, ke kterému přispívá zejména empatická komunikace, předávání informací o zdravotním stavu či léčbě srozumitelným způsobem a v patřičném rozsahu, ale třeba i povzbuzení či rozptýlení v těžkých chvílích. Na druhou stranu by pak každá sestra měla být i dobrým posluchačem a pozorovatelem. „V mnoha případech, a to zejména na lůžkových odděleních, sestry tráví s pacienty násobně více času než lékaři, a mají tak možnost dozvědět se od pacientů více informací i sledovat jejich stav intenzivněji. Získané poznatky pak předávají lékařům, kteří díky tomu mohou optimalizovat léčbu. Mnohdy přitom může jít i o zdánlivé detaily, o kterých se pacient zmíní jen mimoděk, nebo kterých si sestra sama všimne, aniž by jim pacient přikládal váhu nebo se o nich sám aktivně bavil,“ dodává Kristina Krausová s tím, že ale právě tyto zdánlivé detaily jsou cenným zdrojem v optimalizaci léčby i nastavování vhodné péče. 

LÉČBA ČASTO ZASAHUJE VÍCE, NEŽ JEDEN ŽIVOT

V řadě případů zdravotní obtíže jedince ovlivní i jeho blízké, kteří se pak v různé míře zapojují i do léčebného či ošetřovatelského procesu. V takových případech je potřeba vhodně a citlivě komunikovat i s rodinou, a to nejen ohledně stavu pacienta, ale i nastavené léčby i ošetřovatelské péče a vhodných postupech a opatřeních. To vše za emocionální podpory a pozitivního nastavení mysli. Své o tom ví Lenka Prokopová, edukační sestra Nemocnice AGEL Prostějov, která se ve své praxi setkává s diabetiky veškerého věku. „Pokud je diabetes diagnostikován dítěti, převrací se život vždy celé rodině. V takovém případě jde většinou o diabetes I. typu, nevyléčitelnou nemoc, která vyžaduje každodenní péči, pravidelné podávání léků, úpravu jídelníčku i sledování zdravotního stavu v průběhu celého dne. V první fázi je to pro každého rodiče šok a na nás sestrách je citlivě vysvětlit nutná základní opatření rodině i malému pacientovi a poskytnout jim podporu v prvních emocionálně náročných chvílích. Co nejdříve od záchytu diabetu nastává fáze edukace, kdy je potřeba nejbližší i samotného pacienta zaškolit pro každodenní péči, ale i pro případy komplikací,“ popisuje edukační sestra Lenka Prokopová, která zná život s cukrovkou i ze strany rodiče, a tudíž se dokáže do pocitů celé rodiny a hlavně malých diabetiků dobře vcítit. „Není to jednoduché a rozpoložení blízkých i pacientů se mnohdy mění, jako na horské dráze. Většinu lidí samozřejmě napadne, proč zrovna jeho dítě, a výjimkou nejsou pocity křivdy, nespravedlnosti, zlosti i zoufalství. V takových chvílích se je snažím podpořit a povzbudit, nebo jim zkrátka jen dát čas. Pro každého rodiče je dítě velkou motivací k mobilizaci sil, ale ne všichni jsou schopni zcela zvládnout změnu, kterou jim cukrovka přinesla. Diabetes je celoživotní běh a samozřejmě krizové situace se čas od času i tak znovu objeví. A pak jsme tady stále my, abychom rodinám pomohli zvednout hlavu vzhůru a znovu to překonat, aby dítě mělo i přes nemoc co nejkvalitnější život,“ uzavírá Lenka Prokopová.

SESTRA, ANEB PRAVÁ RUKA LÉKAŘE

Kromě komunikace s pacienty a jejich blízkými je významnou součástí náplní práce sester také komunikace s lékaři, pro které sestry připravují podmínky, pomůcky a přístroje pro práci, ale také předávají potřebné informace týkající se pacientů. „Sestra je tím, kdo předává většinou ty nejzásadnější informace lékaři. Typické je to například na lůžkových odděleních. Na vizitách se totiž pacienti před autoritou lékaře často omezí jen na strohé „dnes je to lepší“, zatímco sestrám se během nepřetržitého provozu svěřují s průběžným vývojem i aktuálními drobnostmi. Díky detailnímu povědomí o každém pacientovi tak mohou právě sestry přispět k optimální léčbě,“ vysvětluje Kristina Krausová, která osobně vidí práci sester z více úhlů pohledu: sester v ambulantním provozu, které zajišťují zejména správnou logistiku chodu ambulance, sester pracujících na akutních lůžkových odděleních, kde pracují krátkodobě s pacienty, kteří se brzy vracejí do běžného života, sester pracujících na lůžkových odděleních dlouhodobé péče s pacienty, jejichž stav je spíše udržován, a sester na odděleních typu ARO, kde pracují s pacienty, kteří obvykle vůbec nekomunikují a jejichž léčba se odvíjí jen od hodnot na displejích moderních přístrojů. V neposlední řadě jsou to sestry, které jsou nedílnou součástí operačního týmu – perioperační sestry, anesteziologické sestry… „Vesměs ale každá ambulance, oddělení, pracoviště, má svá specifika a vyžaduje od sester specializaci,“ dodává Kristina Krausová. 

SESTRY JSOU JEN LIDÉ A I PROFESIONÁLOVÉ ZAŽÍVAJÍ EMOTIVNÍ CHVÍLE

V těžkých chvílích, například při závažných diagnózách, jsou to pak také obvykle právě sestry, které nabízejí pacientům i jejich rodinám emocionální podporu. „Toto je pro některá pracoviště velmi typické a mnohé sestry se s emocionálně náročnými situacemi setkávají často. Jistě, jsou to sice profesionálové a se závažnými diagnózami se setkávají častěji, takže pro ně nejsou tolik mimořádné, to ale neznamená, že je emociálně také neprožívají. Navíc jsou pod tlakem vědomí, že musejí vystupovat profesionálně. To je pro mnohé z nich velmi náročné,“ komentuje Kristina Krausová s tím, že ve Skupině AGEL vznikl pro tyto zdravotníky specializovaný PEER program, v rámci kterého speciálně školení zdravotníci poskytují kolegům v náročných situacích psychologickou podporu. „Cílem a smyslem naší práce je v akutní fázi snížit stresovou reakci zaměstnance a dopomoci mu se v dané situaci zorientovat“, říkají všeobecné sestry Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí a nově PEER kolegové Martina Zbranková a Vladimír Melichařík, Dis., kteří nedávno prošli několikaměsíčním kurzem v rámci PEER podpory pracovníků ve zdravotnictví. Jejich cílem je pomoci zaměstnancům, kteří se dostanou do stresového nebo traumatického prostředí, zmírnit jejich negativní zážitky tak, aby se co nejméně promítly do jejich pracovních činností. „PEER je profesní kolega, tedy zdravotnický pracovník, který absolvoval specifický výcvik psychosociální podpory kolegů. Na základě tohoto výcviku může poskytovat v definovaném rozsahu první psychickou podporu kolegům. PEER podpora patří mezi benefity péče o zaměstnance organizace a vychází z osvědčeného modelu používaného v řadě zemí,“ vysvětluje Vladimír Melichařík, Dis. PEER podpora je přitom v rámci Skupiny AGEL poskytována všem zaměstnancům ve zdravotnictví, tedy nejen zdravotníkům, ale pracovníkům ve všech složkách nemocničního systému při mimořádné zátěžové situaci. Cílem a smyslem je v akutní fázi snížit stresovou reakci a dopomoci zasaženému se v dané situaci zorientovat. „Zdravotníci se často ve své práci setkávají se situacemi, které nejsou vždy příjemné. Ať už je to smrt, nevyléčitelná nemoc, neštěstí týkající se například dětí nebo mladých lidí, a mnoho dalších. A my peerové jsme tu proto, abychom je v těchto chvílích podpořili, vyslechli a normalizovali vnímání jejich psychické zátěže,“ dodává Martina Zbranková, která se této agendě bude nově věnovat.

BÝT TU PRO PACIENTY I KOLEGY

Naopak zkušenou peerkou je Bc. Petra Sackeová, staniční sestra Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice, která tuto roli zastává už 1,5 roku a na svém kontě má řadu konzultací s kolegy zdravotníky. Nejčastěji se na ni obracejí zdravotníci z řad nelékařského zdravotnického personálu, a to s pestrou paletou starostí. „Je to velmi různorodé. Kolegové mě vyhledávají například při prožití nějaké mimořádné události či nadlimitní situaci, která zasáhne celý pracovní kolektiv. Výjimkou ale není ani trápení z pocitu profesního selhání a často jde i o problémy v osobním životě, které se do toho profesního promítají,“ poodhaluje část své agendy Petra Sackeová, a dodává, že peer péče z její strany probíhá vždy specificky na míru danému zájemci nebo skupině. „Peer péče je kolegiální podpora při zvládání psychické zátěže, které jsou zaměstnanci ve zdravotnictví vystavováni. Poskytuje ji vyškolený zdravotník, přičemž podoby péče jsou různé. Individuální péče probíhá s jednotlivcem osobně či telefonicky, skupinová pak bývá pouze osobní. Hlavní zásadou je absolutní mlčenlivost ze strany peera a příprava bezpečného prostředí, kde bude setkání probíhat – klidné, nikým nerušené místo. Tato péče má především preventivní charakter, měla by vést k pochopení reakce na prožitou krizovou situaci, normalizovat stresovou reakci, snížit riziko syndromu profesního vyhoření. Zdravotník, který mě požádá o pomoc musí vědět, že tam jsem pro něj, abych jej provázela jeho náročnou situací,“ popisuje Petra Sackeová. Práce zdravotní sestry je především práce s lidmi, která je nepředvídatelná a pestrá. „Lidský organismus je nesmírně složitý a propracovaný systém a nikdy nevíme, co se v něm kde odehrává. Ať už ale nastane jakákoliv situace, úkolem sestry je zachovat chladnou hlavu, správně prioritizovat a reagovat v nejlepším zájmu ochrany zdraví pacienta a při tom samozřejmě empaticky komunikovat s pacientem a efektivně předávat informace lékaři či kolegům. Když je situace krizová, musí sestra potlačit své potřeby a prostě fungovat, bez ohledu na to, jestli má hlad, je unavená, nebo už jí skončila pracovní doba. Mám pocit, že toto si mnozí pacienti dnes vůbec neuvědomují ani to nedoceňují,“ uzavírá ředitelka Kristina Krausová.

✒ BC. LUCIE DRAHOŠOVÁ