Nemocnice AGEL Přerov

Dvacet let radosti. Přerovská porodnice slaví kulatiny

10. 7. 2023

5. června 2023 uběhlo přesně 20 let od doby, kdy se v přerovské porodnici narodila první miminka. A to úplně první letos čeká dokonce maturita.

Náklady na stavbu si tehdy vyžádaly investici ve výši přes 206 milionů korun a dalších více než 46 milionů korun stálo vybavení oddělení novou technikou. Dnes má porodnice k dispozici 3 porodní boxy s polohovatelným porodním lůžkem, monitorem ke sledování ozev plodu a děložních kontrakcí, centrálním rozvodem medicinálních plynů a vlastní sprchou. Maminky mají během porodu k dispozici rehabilitační balony, žebřiny, lano, vak, žíněnku, stoličku, sprchu, křeslo, rádio s CD přehrávačem či aromalampu. Po porodu je samozřejmostí bonding i zavedený systém rooming-in na oddělení šestinedělí. Pokoje pro novopečené maminky jsou dvoulůžkové, vždy s chodbičkou a s hygienickým vybavením pro dva sousedící pokoje. Oddělení nese titul „Baby Friendly Hospital“. Na novorozeneckém oddělení jsou k dispozici inkubátory i vyhřívaná lůžka s fototerapií. Paní Kateřina Marková z Bochoře byla před dvaceti lety první maminkou, která porodila v nově otevřené přerovské porodnici.

Na svět zde tehdy přivedla svou druhorozenou ze tří dcer, Míšu. Stalo se tak 5. června 2003, přesto má paní Kateřina vše v živé paměti. „Poslední noc jsme spali se starší dcerou u rodičů, protože mi voda začala odtékat už večer. A protože jsem nevěděla, zda jít do nové nebo staré porodnice, nejprve jsem volala svému gynekologovi. Ten mě odeslal do nové porodnice, která se právě ten den otevírala. Porod probíhal v klidu, byl to už můj druhý porod, takže jsem věděla, do čeho jdu,“ popisuje paní Kateřina, která tak jako první mohla nejen reálně vyzkoušet vybavení nové porodnice, ale také vše srovnat s porodnicí původní. „Měla jsem možnost porovnat starou i novou porodnici. Ve staré se mi v roce 1999 narodila první dcera. Hlavní změna byla v moderním vybavení nové porodnice. Vzpomínám si ale i na to, že sestřičky byly po porodu milé a mohla jsem se kdykoliv zeptat na co jsem potřebovala. Dceru jsem měla po celou dobu u sebe a v porodnici jsem byla 4 dny,“ vzpomíná paní Kateřina na narození dcery Míši, která je letošní maturantkou v oboru podnikání a chystá se na vysokou školu.

Jak vzpomínají sestry

Jak čtveřice sester vzpomíná na začátky přerovské porodnice. Co jim za dvě dekády ulpělo v paměti?

Bc. Eva Hradilová, staniční sestra novorozeneckého oddělení Nemocnice AGEL Přerov

Můžete zavzpomínat a srovnat dobu před 20 lety s dneškem?

Pracuji ve zdravotnictví již 35 let, nastoupila jsem v roce 1988. Péče o matku a dítě před porodem i po něm byla úplně odlišná od té dnešní. Porodnice byla uzavřena všem kromě personálu a rodičky, děti se ukazovaly z oken, porody byly neosobní, odváděné jak na běžícím pásu, hlavně, aby už se porodilo. O nějakých přáních nemohla být ani řeč. O děti pečovaly novorozenecké sestry, rooming-in nebyl, děti se vozily pouze na kojení, a to v určených časech. Nezáleželo, zda má dítě hlad nebo ne. Byl čas kojení, tak se jelo. Hromadně se pak všechny děti dokrmily.

Na co za těch 20 let nezapomenete? Nikdy nezapomenu na děti, které bylo zapotřebí resuscitovat, a na ten pocit štěstí, kdy je přivedete zpět k životu. Nezapomenutelné jsou i děti, které najdeme v baby boxu, a pak nám je náhradní rodiče přijedou ukázat. A taky vtipných hlášek maminek, tatínků, ale i personálu je spoustu za ta léta.

Bc. Lenka Látalová, staniční sestra gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice AGEL Přerov

Můžete zavzpomínat a srovnat dobu před 20 lety s dneškem?

Musím říct, že za těch 20 let se opravdu změnila spousta věcí, ať je to vybavení porodních sálů, pomůcek pro rodičky, tak i samotné vedení porodu. Na nové porodnici byl velký rozdíl oproti staré budově v tom, že jsou zde samostatné 3 porodní boxy, jejichž vybavení se v průběhu let obnovuje a modernizuje. Postupem let téměř každou maminku někdo k porodu doprovází, nemusí to být vždy partner, ale i maminka, sestra nebo kamarádka. Samotný porod byl často vedený lékařem, což dnes vidíme zřídka, protože fyziologický porod může vést a vede porodní asistentka. Určitě volíme individuální přístup, aby o ženu v celém průběhu porodního děje pečovala jedna porodní asistentka. To dříve rozhodně nebylo. Pokud si rodička donese tzv. porodní plán nebo přání, snažíme se ho respektovat. Zkrátili jsme dobu hospitalizace po spontánním porodu ze 4–5 dnů na 3, ale i to je individuální.

Na co za těch 20 let nezapomenete?

Za 20 let člověk zažil opravdu věci jak už úsměvné, tak smutné, na které by nejraději zapomenul. Potěší vždy, když se maminky rády vrací, třeba porodit další děťátko do naší porodnice. Milé je, když se připomenou mimo porodnici, myslím tím někde ve městě, v obchodě, a chlubí se dítkem, které se u nás narodilo. Stalo se mi, že mě zastavila žena v nákupním středisku s asi dvanáctiletou slečnou a říkala jí, že „toto je sestřička, která tam byla, když ses narodila“. Takové věci jsou milé a i po letech potěší. Nebo si pamatuji mladou ženu, která porodila a děťátko chtěla dát k adopci. Na pokoji začala mluvit o tom, co ji k tomu vedlo. Zjistilo se ale, že lze najít řešení, takže se jí miminko doneslo, začala se řešit situace s rodinou a domů odcházela s miminkem v náruči. Za nějakou dobu jsem ji pak viděla, jak se pyšní rostoucím dítkem v kočárku. 

Mgr. Jana Illíková, dětská sestra Nemocnice AGEL Přerov

Můžete zavzpomínat a srovnat dobu před 20 lety s dneškem?

V létě 2023 to bude již 35 let, co pracuji v přerovské nemocnici. Začínala jsem na staré porodnici na Dvořákově ulici. Byla to stará budova. Pokud jsme potřebovali odvézt odběry nebo na nějaké vyšetření, vždy jsme volali sanitku. Porodní sály byly pro tři rodičky, oddělené plentou. Jedna sprcha, jedna úzká chodbička. My na novorozeneckém oddělení jsme měli sesternu na chodbě, hned vedle sprchy pro maminky před porodem, a až později, snad po pěti letech, jsme získaly denní místnost se stolem hned vedle prosklené místnosti se dvěma inkubátory, které byly malé a šedé. Kyslík jsme podávaly přes bombu. V té době ještě nebyl ultrazvuk, v současnosti si již těhotenství bez ultrazvuku nedovedeme představit. Tohle bylo na naší práci moc smutné – rodily se děti s různými vrozenými vývojovými vadami, předčasně narozené. Nebo se rodilo miminko a ejhle, nakonec z toho byla dvojčata. To bylo překvapení pro všechny! Po porodu jsme miminko zkoušely přiložit k prsu a automaticky za 2 hodiny miminko koupaly. Rodilo se hodně miminek, v průměru jsme měli na oddělení okolo 30–40 miminek. Na vizitu a na ortopedické vyšetření jsme miminka posbíraly a vizita probíhala bez přítomnosti maminek. Počítače nebyly, vše se psalo ručně. Maminky se propouštěly až 5.–7. den po porodu. Jednorázové pomůcky neexistovaly. Jehly, stříkačky, skleněné láhve na krmení i nástroje jsme sterilizovaly v menším sterilizátoru, který hodně hučel. Dudlíky a savičky jsme vyvařovaly a kolikrát jsme na to i zapomněly. Vyráběly jsme taky kloboučky na kojení z dudlíků a skleněných nástavců, zavazovaly nití, aby miminko pěkně pilo z prsa, když se nechtělo přisát. V dnešní době se již používají silikonové kloboučky – prostě komfort. Dříve byl poloviční rooming, kdy se miminka nechávala u maminek přes den a na noc jsme si je braly na novorozenecké oddělení, aby se maminky vyspaly a odpočinuly. Sloužily se osmihodinové služby. Měly jsme jen jeden víkend volný a žádný volný den. I když jsem byla mladá a bezdětná, bylo to velmi unavující. Ale měly jsme vynikající staniční sestru paní Jarku Jirsovou, která v nás věřila a povzbuzovala nás v našich začátcích. Dodnes z toho čerpám a dodnes se s ní setkáváme na pravidelných sezeních a samozřejmě vzpomínáme na naše začátky a teď my jí vykládáme, jak se skoro všechno změnilo. Kdysi maminky již po příchodu na noční ve 22:00 čekaly s miminky v ruce, kdy už nám je odevzdají. Mnohé mé kamarádky, které v té době rodily, na to vzpomínají, jak se na tento okamžik těšily, že se osprchují a hlavně se vyspí. A nemyslím si, že by své děti nemilovaly. Bylo to tak prostě nastavené. Miminka jsme posbíraly, všechny jsme nakrmily, a ráno jsme okolo 3:30 začínaly všechna miminka koupat. Miminka se okolo 5:30 hodiny rozvezla k maminkám a tam zůstala opět až do večera. Samozřejmě mělo to své stinné stránky. Maminky měly nalitá prsa, spolu s porodními „babkami“ jsme prsa nahřívaly, masírovaly a pomáhaly maminkám s kojením. Kojení se až zase tak neřešilo, dávaly jsme dětem umělou výživu z lahviček. Kojení nebylo v té době in. Jiná kapitola byl zákaz návštěv a nošení květin. Miminka se ukazovala přes okno nebo si museli počkat tatínci se sourozencem až na doma. Samozřejmě jak už to bývá, občas jsme nějakého známého tatínka vzali na propouštěcí místnost, aby se potěšil s miminkem a svou ženou. V té době to bylo hlavně o tom, že co jsme jako lékaři a sestry řekly, tak to tak prostě bylo. Neříkám, že to bylo to nejlepší, ale prostě to tak bylo. My jsme maminky vedly v péči o miminka, tak jak to bylo nastavené, a maminky to tak braly. Dnes se s maminkami na všem domlouváme, radíme a nasloucháme. Spíše plníme přání maminkám.

Na co za těch 20 let nezapomenete?

Příběhů je opravdu spousta. Moje první kříšené miminko, když jsme ho přivedli k životu. Nebo holčička z Baby boxu, které maminka zanechala náušnice a srdcervoucí dopis, jak ji má moc ráda, a že si ji nemohla kvůli partnerovi nechat. To jsem opravdu i plakala. Ty radostné až dojemné k slzám byly ale vlastně všechny porody, kdy se narodí zdravé miminko.

Iveta Kameníková, porodní asistentka Nemocnice AGEL Přerov

Můžete zavzpomínat a srovnat dobu před 20 lety s dneškem?

Do přerovské porodnice jsem nastoupila v roce 1991 hned jako absolventka po škole. Práce porodní asistentky byla v té době spíše vnímána jako vykonavatelka ordinací lékaře – ostatně stejně jako práce zdravotních sestřiček. To je asi velký rozdíl. Dnes je nám umožněno samostatně doprovázet rodičky k porodu, vést porod. Po stránce materiální v porodnictví nastal stejný posun jako i v jiných oborech zdravotnictví. Například flexily před 30 lety byly k vidění jen ve vojenských nemocnicích, před 25 lety je směl zavádět jen lékař a dnes jsou naprosto samozřejmé všude. Porod je přirozený děj, maminky rodí stejně jako dříve, přístup a doporučení se ale za těch 20 let hodně změnila. Pamatuji si ještě tzv. hekárnu, kde první dobu porodní maminky prožívaly spolu. Na porodním sále se jen rodilo, jednotlivá porodní lůžka byla oddělena jen závěsem, na oddělení šestinedělí pro 20 maminek jedna sprcha na chodbě a dvě WC, miminka se na noc maminkám „sbírala“ a maminky je dostaly až ráno. Často býval zákaz návštěv – miminka se ukazovala tatínkům jen přes skleněné dveře a taky neexistovaly mobily – maminky povolávaly na tatínky z okna. Aby mohl být otec u porodu, to v té době ani nikoho nenapadlo. Dnes je to denní praxe.

Na co za těch 20 let nezapomenete?

Porod, který mně utkvěl v hlavě, byl určitě porod trojčátek. A na nové porodnici porod, kdy tatínek vyběhl nahoru, že asi rodí, a maminka už asi nezvládne dojít. Měl pravdu, porodily jsme na nájezdu před vchodovými dveřmi porodnice na zadním sedadle škodovky krásného čtyřkilového chlapečka. Ale ono každá maminka a miminko je originální a každý porod je takový malý zázrak.

✒ BC. LUCIE DRAHOŠOVÁ