Dominika Hodesová vždy chtěla pomáhat lidem
4. 11. 2022
Zdravotní sestra chirurgického oddělení Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice je jednou z prvních absolventek AGEL SZŠ a kromě práce nadále studuje Vyšší odbornou školu.
Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Ing Tomáš Želazko, archiv Dominiky Hodesové
V našem mapování života lékařů, zdravotních sester a dalších mladých zdravotníků Skupiny AGEL na začátku jejich profesní kariéry jsme tentokrát hovořili s Dominikou Hodesovou, která od listopadu 2021 pracuje na chirurgickém oddělení Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice. V rozhovoru nám například sdělila, proč se rodačka z Orlové rozhodla studovat Střední zdravotnickou školu AGEL v Ostravě, proč se rozhodla pracovat ve vítkovické nemocnici nebo jaké má záliby.
Pracoval někdo z vaší rodiny ve zdravotnictví?
Ne, jsem v naší rodině prvním zdravotníkem.
Jak jste se dostala ke zdravotnictví? Čím vás přilákalo toto náročné povolání?
Při rozhodování na kterou střední školu půjdu studovat. Vždy mě bavila biologie a nauka o lidském těle, takže bylo jasné, kam má cesta bude pokračovat dále.
Proč jste si vybrala novou Střední zdravotnickou školu AGEL v Ostravě? A proč obor zdravotnický asistent?
Zdravotnická škola AGEL mě přilákala tím, že mi dávala nejvíce možností pro mé budoucí studium i pracovní kariéru. Obor zdravotnický asistent jsem si zvolila, protože jsem chtěla pomáhat lidem.
Jak vzpomínáte na studia střední školy? Připravila vás dostatečně na práci sestry?
Střední škola mi dala do života hodně. V rámci pracovního života mě připravila na mé povolání nejlépe, jak mohla. Dala mi všechny potřebné zkušenosti pro mou profesi. Také jsme zde získala přátele na celý život.
V době covidové jste se připravovali distanční formou. Jak náročné to bylo?
Distanční forma studia v období maturit byla hodně náročná. Zejména tím, že jsme neměli takový kontakt s vyučujícím, jaký je zapotřebí.
Kde všude jste měla praxi?
Během středoškolských studií jsem absolvovala praxe na odděleních gynekologie, chirurgie, interním, v léčebně dlouhodobě nemocných, na rehabilitaci a také v ambulancích. Praxi jsem převážně absolvovala ve vítkovické nemocnici. Zkusila jsem si v rámci Erasmu ale také praxi na Slovensku, a to ve Zvolenské nemocnici. V rámci pracovní povinnosti za doby covidu jsem byla v jesenické nemocnici.
Proč jste se rozhodla nastoupit do vítkovické nemocnice?
Především jsem zde absolvovala praxe. Právě na našem chirurgickém oddělení jsem měla praxi v rámci studia na AGEL Vyšší odborné škole, a tak moc se mi zde líbilo, že jsem zde zůstala.
Kdo vám nejvíce pomohl při nástupu do práce ve Vítkovicích a jaké byly vaše začátky?
Největší pomoc jsem měla od všech svých kolegů z chirurgického oddělení. Máme skvělý kolektiv a jsem zde moc spokojená. Začátky jsou vždy pro každého náročné, tak i pro mě bylo vše nové a musela jsem se mnoho věcí naučit. Ale náš tým mi byl velkou oporou.
Pracujete na chirurgickém oddělení. Co vše máte na starosti?
Na našem oddělení se staráme převážně o špatně hojící se rány, takže máme na starosti převazy ran a jejich zhodnocení. Dále u nás probíhá operativa, takže se staráme o operanty a jejich přípravu k operacím.
Jaký máte kolektiv, co se týká sester a lékařů?
Náš kolektiv funguje velmi dobře. Máme mladý a skvělý kolektiv.
Co bylo pro vás za téměř rok nejtěžší – na co jste si musela zvyknout?
Nejtěžší byly první týdny, kdy během zaučování každý den objevujete něco nového. Vše chce čas a trpělivost.
Koronavirová krize ukázala, jak důležitá je práce lékařů, sester a dalších zdravotnických pracovníků. Pozorujete, že práce zdravotníků si dnes lidé více váží?
Myslím si, že většina lidí vidí, že naše profese je náročná. V rámci covidu byla ještě náročnější. Ovšem vždy se najdou lidé, kteří náročnost naší profese nevidí.
Je něco, co vás na práci stále ještě překvapuje?
Nejspíše to, jakou máme obrovskou zodpovědnost a co všechno musíme znát a umět.
Máte pacienta, na kterého nikdy nezapomenete?
Každý zdravotník má pacienta, na kterého nikdy nezapomene. Setkáváme se denně s tak velkým množstvím různých životních příběhů, že nám některé zůstanou v paměti napořád.
Přináší vám práce sestry radost, uspokojení, nebo je to něco jiného, než jste si myslela?
Moji profesi mám ráda. Jsem ráda, že můžu pomáhat tam, kde je potřeba. I když jsou některé dny náročné, neumím si představit, že bych dělala něco jiného.
Co byste ve zdravotnictví chtěla dokázat?
Nejspíše to, že chci svou práci dělat kvalitně a s respektem vůči lidem.
Když vám skončí služba, přepnete na osobní život a na práci už nemyslíte?
Po každé směně se snažím vypnout. Občas to nejde, zejména po náročných službách.
Jak trávíte své osobní volno – jaké máte koníčky?
Své osobní volno trávím s přáteli. Ráda chodím na procházky a na výlety. Přes školní rok se ve svém osobním volnu hodně věnuji studiu.
Facebook