S celebritou

Největším úspěchem Markéty Vondroušové je wimbledonský titul

19. 12. 2023

Česká tenistka začala hrát tenis ve čtyřech letech.

Česká tenistka Markéta Vondroušová je rodačkou ze Sokolova, kde také začala hrát tenis ve čtyřech letech. Již jako juniorka patřila mezi nejlepší hráčky světa – například s krajankou Miriam Kolodziejovou vyhrály v roce 2014 čtyřhru na Australia Open a o rok později French Open. Na velkých grandslamech byla v roce 2014 a 2015 ve dvouhře třikrát v semifinále. Několik měsíců byla klasifikována jako nejlepší juniorka světa. V roce 2014 se stala profesionální tenistkou a mezi její největší úspěchy patří letošní titul ve Wimbledonu, druhé místo na turnaji French Open v roce 2019 a stříbrná medaile na olympiádě 2020 v Tokiu. Již několik měsíců patří mezi 10 nejlepších hráček světa a před pár týdny se zúčastnila Turnaje mistryň v Mexiku. V českém fedcupovém týmu debutovala v roce 2017 proti Spojeným státům. V soutěži Fed Cup a po přejmenování Billie Jean King Cupu nastoupila k deseti mezistátním utkáním s bilancí 11–2 ve dvouhře a 2–0 ve čtyřhře. V červenci 2022 se provdala za svého dlouholetého přítele Štěpána Šimka a přijala jeho příjmení (ve světě tenisu nadále hraje pod svým dívčím jménem).

K tenisu vás přivedl ve čtyřech letech otec, který hrál na amatérské úrovni. Po kom jste zdědila sportovní talent?

Sport máme v rodině, sportovci byli oba dědečkové a vlastně i pradědové, všichni hráli volejbal. Prostě jsme taková sportovní rodina

Pamatujete si na svůj vůbec první tenisový turnaj, a jak jste na něm dopadla?

Úplně první turnaj si nepamatuji, ale mám vzpomínky, jak jsem hrála baby tenis a postoupili jsme na mistrovství republiky družstev. Hrálo se to na Štvanici a my jako TK Sokolov jsme byli třetí! To mi bylo šest let, pamatuji si to přesně, protože se akorát narodila ségra.

Vy jste jako malá dělala více sportů – fotbal, florbal, stolní tenis, atletiku, pak ještě dobře lyžujete a jezdíte na snowboardu. Proč nakonec zvítězil tenis?

Byla jsem hrozně aktivní dítě, skutečně jsem dělala strašně moc sportů, bavilo mě to, ale tenis byl vždycky ten hlavní. Bylo ale určitě dobře, že mě rodiče dávali na tolik sportů, abych si je zkusila. Od malička byl sport v mém životě na prvním místě.

Jaký jste měla tenisový vzor?

Neměla jsem sportovní vzory, od malička jsem sportovala s tátou a s dědou, ten mě často brával i na hory. Díky nim jsem se naučila tolik sportů a zvykla si na to, že pohyb patří k mému životu.

Vy jste do třinácti let trénovala tenis pouze dvakrát týdně v Sokolově a jednou týdně vás na pražskou Štvanici vozil na trénink dědeček. Přece jen – nebylo to málo?

To už nám pak říkali i na Štvanici, jak se ptáte, že je to málo, když mi bylo třináct let. Ale rodiče normálně pracovali a nemohli tam se mnou tak často jezdit. Tak jsem nejdřív jezdila na několik dnů v týdnu a v patnácti jsem se tam přestěhovala a byla tam sama. Do té doby jsme tedy skutečně hrála málo, ale myslím, že to bylo dobře, alespoň se mi tenis nezhnusil a ráda jsem jej hrála.

V patnácti letech jste se začala připravovat na Štvanici a v 16 letech se stala nejlepší juniorkou světa. Co bylo za tím obrovským výkonnostním skokem? Váš talent, noví trenéři?

Těžko říct, začalo se mi dařit na juniorských světových grandslamech, ale není to něco, co by člověku výrazně pomohlo k přechodu do světa velkého tenisu. Dostala jsem několik divokých karet, ale stejně si to všechno člověk musí uhrát sám. Pokud jde o trénování, začala jsem se připravovat s panem Hřebcem, na kurtech jsme byli tři hodiny denně, to pro mne byl velký krok. 

A v 17 letech premiéra ve Fed Cupu. Jak ráda reprezentujete?

Hrozně ráda, i když jsem první zápas prohrála. Ale moc ráda reprezentuji, je to velká čest hrát za svou zemi, miluju to.

Pojďme ještě k přechodu ze Sokolova do Prahy, kde jste bydlela sama na pokoji a musela se o sebe postarat. Co vám to dalo a na co nejvíce vzpomínáte z té doby?

Bydlela jsem sama na pokoji, vedle byly Miri (Kolodziejová) s Petrou Rohanovou. Byly jsme taková trojka. Musely jsme se o sebe starat, chodily nakupovat. Jedly jsme, co se dalo, buď v restauraci na Štvanici, nebo jsme si dělaly tousty. Taková škola v přírodě to byla.

Pojďme zpět k tenisu – Wimbledonský titul, stříbro na olympiádě a další úspěchy. Co považujete za největší úspěch své krátké kariéry?

Tady to asi můžeme přeskočit (smích). To je úplně jasné. (Wimbledon)

Který turnaj Grand Slamu máte nejraději a který naopak nepatří mezi vaše oblíbené?

Ještě před půl rokem jsem měla nejméně oblíbený Wimbledon, ale to se ukrutně změnilo. Nejméně teď asi US Open, je to strašně veliké, mraky lidí. Ale všechny jsou skvělé, je to tam pro nás super, nejde si vybírat.

Přece jen Navrátilová, Mandlíková, Suková, Novotná, poté Šafářová, Kvitová, Plíšková, Strýcová, nyní vy, Muchová, Siniaková, Krejčíková, Bouzková, Nosková a řada nových mladých holek. Jak si vysvětlujete, že taková malá země produkuje tolik dobrých tenistek?

To je snad nejtradičnější otázka, kterou poslední dobou dostávám. Myslím, že se navzájem motivujeme, vidíme jedna druhou, jak hrajeme dobře, a to nám pomáhá se držet společně mezi nejlepšími.

Máte nějaké rituály před či při zápase?

Vlastně nemám, nechci se na nic extrémně upínat, aby mě to nakonec nenervovalo, a tak se držím v rozumných mezích.

Váš manžel je projektový manažer v IT firmě. Jak často s vámi jezdí na turnaje?

Jezdí, když to jde, ale moc často to není. Má normální zaměstnání, čerpá dovolenou, a tak nejde, aby jel, kdy si vzpomene. Po tenisové sezóně vždy chceme jet k moři, a na to si volno šetří. Na pár turnajích se mnou byl, ale není to nic převratného.

Váš manžel hrával tenis, ale kvůli zranění přestal. Zahrajete si někdy spolu? A jak jste na tom vy a IT?

Tak to je naopak otázka, jakou jsem ještě nedostala (smích). Moc často spolu nehrajeme, akorát teď, když jsem byla po zranění ruky, tak jsme si párkrát byli zahrát. A pokud jde o IT? Tak vůbec nevím, o co go, takže je to něco, co je úplně mimo mě.

Jak by dopadl váš zápas?

Teď bych ho porazila, ale když hrál závodně… To by bylo hodně těsné.

Jste mladá žena. Co móda a na čem „ujíždíte“ při nákupech?

Jako každá žena, nakupuji oblečení, hodně tenisky, ale i třídím, takže to není tak strašné.

Jak trávíte volný čas?

Snažím se trávit čas s rodinou, jezdím za nimi do Sokolova. Když jsem doma, tak nic převratného, odpočívám a koukáme na televizi.

Dočetl jsem se, že kdybyste nehrála tenis, byla byste patoložkou. Je to pravda? A proč právě toto povolání?

Je to pravda, skutečně jsem to tak měla, když jsem byla malá, ale už mě to trošku přešlo. Byl to takový dětský nápad, netuším, kde se vzal.

Holčičky přitom chtějí být spíše sestřičky anebo paní doktorky!

Takhle jsem nepřemýšlela, ale mamka dělala zdrávku, ségra ji dělá taky, teď je ve třeťáku, takže v rodině to máme. Ségra začala chodit na praxe, takže mám vše z první ruky a musím říct, že to jsou povolání, která jsou neskutečná. Poslouchám, co dělají, jak se denně starají o lidi. To dost obdivuji.

Jak zásadní je zdraví v životě sportovce?

Já jsem si zdravotní komplikace prožila, je to nepříjemné. Hlavně mentálně, když člověk nemůže dělat to, co dělal celý život a co by chtěl. Když nemůžete hrát, tak se tím trápíte, že nemůžete stát na kurtu. Pro mě je to nejdůležitější věc, být zdravý. To je číslo jedna.

Co dělá tenista, když nemůže hrát tenis?

Já měla svatbu, tak to bylo dobrý. Po druhé operaci jsem si našla věci, které se daly dělat, ale je to složité, když nemůžete dělat věci, které jste byli denně zvyklí, a teď to najednou nejde

Procestovala jste toho hodně. Většinou ale znáte jen letiště – hotel – kurty. Kde se vám nejvíce líbilo? A kde byste chtěla trávit volné chvíle?

Austrálie je krásná, tam je to super, ale já mám obecně nejraději Evropu. Líbí se mi evropská města, ale nejraději jsem stejně v Praze.

Kam jezdí tenisté na dovolenou?

My jezdíme do tepla, k moři, ale letos stihneme i hory, budeme lyžovat v Rakousku. Tak za jednu dovolenou, kterou tenista má, sfoukneme všechno.

✒ MGR. KAREL TEJKAL, ING. TOMÁŠ ŽELAZKO  PAVEL LEBEDA