Nemocnice AGEL Prostějov

Žloutenka může skončit i smrtí

15. 3. 2013

Příznaky akutního zánětu jater mohou nejprve připomínat chřipku - lidé mohou mít zvýšenou teplotu, bolest svalů a kloubů, nevolnosti, zvracení i nechutenství.

Text a foto: Ing. Tomáš Želazko

Třicetiletý muž z Olomoucka už nikdy nezjistí, od koho se nakazil žloutenkou. Zpětně si uvědomil, že se u něj příznaky nemoci objevovaly postupně. Začal být stále více unavený a zesláblý. Trpěl nevolnostmi a ztratil obvyklou chuť k jídlu. Měl také potíže s trávením. Někdy ho svědila kůže a objevila se mu na ní zvláštní vyrážka. Lékařka, kterou navštívil, ho prohlédla, vyzpovídala a poslala na jaterní testy. Vyšetřením se zjistila chronická žloutenka typu C. Půl roku musel užívat léky potlačující množení viru a jednou týdně si píchal injekci interferonu alfa s protivirovými účinky. Poté se musel několik měsíců šetřit a dodržovat dietní omezení. Muž měl ale štěstí, protože u značné části nemocných přejde nemoc do fáze cirhózy, případně karcinomu jater. Navíc protivirová terapie vždy nezabere, když účinnost je maximálně 50 procent.

Většina lidí má žloutenku zafixovanou jako nemoc špinavých rukou a bere ji jako banální záležitost. Zatímco nakazit se člověk může během okamžiku, léčba je časově náročná, komplikovaná, nákladná a nepříjemná. „Žloutenka je zákeřná nemoc, která může nezvratně poškodit zdraví a v některých případech i skončit smrtí, záleží na typu,“ říká MUDr. Zdeněk Prokeš, primář infekčního oddělení Prostějovské nemocnice.

Hepatitida je obecné označení pro zánětlivé onemocnění jater. Často se v hovorové řeči tento termín zaměňuje slovem žloutenka. Žloutenka je však pouze lidový název pro příznaky charakteristické žlutavým zbarvením kůže, očního bělma a ztmavnutím moči, které se objevuje pouze u některých nemocných. „Proto někdy potencionální pacienti netuší, že zápolí se zákeřnou nemocí,“ vysvětluje primář Prokeš. Příznaky akutního zánětu jater mohou nejprve připomínat chřipku - lidé mohou mít zvýšenou teplotu, bolest svalů a kloubů, nevolnosti, zvracení i nechutenství. Pacienti si někdy stěžují na neurčitou bolest břicha provázenou průjmy. Ne každý zánět jater ale zbarví nemocného do žluta. Někdy se nemusí objevit vůbec. Žluté zbarvení kůže také nemusí vůbec souviset se zánětem jater. Kromě jiného může jít o příznak onemocnění žlučníku nebo žlučových cest.

PĚT TYPŮ HEPATIDIDY

Hepatitida neboli zánět jater se na světě vyskytuje v pěti typech, které se označují písmeny A až E. V České republice je nejrozšířenější první tři, přičemž typ A a C nejvíce. Relativně nejméně nebezpečná je hepatitida typu A, známá jako nemoc špinavých rukou, protože vir v tomto případě vstupuje do těla trávicím ústrojím. Je nebezpečná především tím, že se rychle šíří mezi lidmi. Tento typ však nepřechází do chronického stádia a je tedy nejlépe léčitelný. Právě s tímto typem hepatitidy má velké zkušenosti infekční oddělení prostějovské nemocnice, kde jsou každoročně hospitalizovány desítky dětí i dospělých osob. „Léčba žloutenky A je dlouhodobá a náročná. Délka pobytu záleží na průběhu onemocnění, řádově se však jedná o dva týdny. Nemoc se léčí dietou s omezením tuků, klidem na lůžku, infusní terapii, léky povzbuzující jaterní činnost,“ uvádí MUDr. Zdeněk Prokeš s tím, že nemocného po několikatýdenní hospitalizaci čeká několikaměsíční zotavování s opakovanými vyšetřeními krve, přerušení sportovních a někdy i profesních aktivit.

Žloutenky typu B a C jsou také velmi rozšířené. Celosvětově trpí jednou z nich každý dvanáctý člověk. Hepatitida typu B i C je přenosná krví, nejohroženější skupinou jsou uživatelé drog, lidé s tetováním nebo piercingem a promiskuitní lidé. „Typy B a C představují opravdový zdravotnický problém, protože poměrně často přecházejí do chronické fáze. Chronická hepatitida může vyvolat závažná, život ohrožující poškození jater, jaterní cirhózu a rakovinu jater. I ti, kdo se nemoci zbaví, musejí počítat s dlouhodobým lékařským sledováním, jež zahrnuje opakované krevní odběry,“ varuje primář.

Viry způsobující žloutenku typu A, B i C se vyskytují celosvětově. Každý typ onemocnění je však různý - liší se od sebe způsobem přenosu virů, příznaky, průběhem i následky. V některých případech může mít infekční žloutenka v akutním stádiu mírný, až bezpříznakový průběh, v jiných může být toto onemocnění smrtelné. V poslední době v České republice vzrůstá i počet onemocnění virovou hepatitidou E, která přestala být jen importovaným onemocněním z tropů a subtropů. „Můžeme ji dostat z nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa a divoké zvěře – například z jater jelenů či kanců. Přenos je stejný jako u virové hepatitidy A,“ sdělil MUDr. Prokeš. Hepatitida typu D je spíše exotická. Vyskytuje se především v rozvojovém světě a do České republiky ji velmi vzácně zavlečou cizinci. Vyskytuje se v organismu souběžně s hepatitidou B, bez ní není infekce možná.

PROTI HEPATITIDĚ A, B LZE OČKOVAT

Každoročně na infekční hepatitidy a jejich následky umírá na celém světě téměř jeden milión lidí. Přitom není tak těžké se jim bránit. Proti hepatitidě typu A a B se můžete nechat očkovat. V současné době je u dětí očkování na virovou hepatitidu B povinné, a to jako součást očkovacího kalendáře. Proti ostatním typům hepatitidy tato ochrana zatím přímo neexistuje. „Základní vakcinace u VHB (Vírová hepatitida B) probíhá ve třech dávkách s tím, že druhá dávka se podává měsíc po první a třetí po dalších pěti měsících. Pak budete chráněni na zbytek života. U dospělých je možné očkovací proces zvládnout i rychleji. Druhou dávku vám lékař píchne týden po první, třetí za dalších čtrnáct dní. V takovém případě je k dlouhodobé ochraně doporučována ještě čtvrtá – posilovací - dávka, a to po roce. Hepatitida A se očkuje ve dvou dávkách s odstupem šesti měsíců až jednoho roku,“ uzavírá primář Prokeš.