Nemocnice Český Těšín

Odchod do důchodu nemusí znamenat konec aktivního života

16. 9. 2013

Při odchodu do důchodu se lidé dělí do dvou skupin. Jedni jej berou jako příležitost aktivně se věnovat tomu, co dosud nestihli, druzí na život spíše rezignují.

Text: Bc. Radka Baková / Foto: PaedDr. Ivana Novosadová

Za seniorský věk je obecně považována doba, kdy lidé odcházejí do důchodu. Tuto životní fázi bychom neměli vnímat negativně. Je to období, kdy mají lidé dostatek volného času, a tak by se neměli bát jej trávit aktivně. Co se děje s lidským tělem ve stáří? Mohou i lidé, kteří nemají se sportem zkušenosti, začít v seniorském věku sportovat? Nejen o tom jsem si povídala s primářkou rehabilitačního oddělení Nemocnice Český Těšín MUDr. Barborou Zbránkovou.

Paní primářko, co se děje s lidským organismem a kondicí ve stáří?

Ke zhoršování kondice nedochází až v důchodovém věku, ale většinou je tento problém lidmi registrován v době, kdy se začne blížit šedesátka. Záleží na přístupu každého člověka. Obecně dochází k ochabování svalů, k řídnutí kostí, ale i ke snížení výkonnosti kardiovaskulárního aparátu. Vlivem změn na svalovém systému se mění postavení páteře a kloubů, při odvápnění kostí se může se bortit páteř, dochází k většímu zakřivení hrudní páteře, k prohloubení zakřivení bederní páteře a na to navazují další změny v postavení ve velkých kloubech, jako jsou ramena nebo kyčle. Celé tělo funguje jako spojitá nádoba a jediný problém může vést k řetězení dalších potíží.

Zhoršuje se fyzický stav seniorů ještě více po odchodu do důchodu?

To je velmi individuální. Naopak někteří lidé berou odchod do penze jako impuls k novým zážitkům, najednou mají prostor na své koníčky, každý týden mohou vyrazit na hory, více se věnovat vnoučatům, což také vyžaduje velmi dobrou kondici (smích). U pasivnějších osob však i ztráta pravidelných aktivit, například každodenní chůze na autobus, což se nezdá, ale může se jednat i o kilometry týdně, může znamenat rychlé zhoršení kondice.

K čemu takováto pasivita může vést?

V takovém případě nedochází pouze ke změnám v pohybovém aparátu, ale také k nabývání na váze. Málokdo je totiž ochoten při snížené fyzické aktivitě omezit i kalorický přísun. To se projeví také na kardiovaskulárním aparátu, může se rozvinout cukrovka a další na toto navazující choroby, což vede k dalším problémům.

Mohou lidé, kteří byli celý život spíše pasivnější, začít v seniorském věku sportovat? Nebo to pro ně není vhodné? Na co by si měli dávat pozor?

Každé tělo vysílá každému z nás signály, které nám řeknou, čeho jsme schopni. Prvním signálem je bolest. Pokud se někdo bez předchozího tréninku vydá na dlouhou túru, svaly a klouby mu to dají značně najevo. Proto bychom měli být ke svému tělu vnímaví a fyzické aktivity si přidávat postupně. Každý si musí zvážit, co ho baví, protože na pohyb dělaný s nechutí časem stejně zanevřeme. Pohyb by měl být spojen především s radostí.

Kterou aktivitu byste jako rehabilitační lékařka doporučila starším generacím?

Vhodnou aktivitou je plavání, které však není oblíbeno mezi všemi lidmi. Nejvíce bych však doporučila přirozený pohyb, jako je chůze, ta je nenahraditelná. Je třeba vybírat vhodné terény, nejlepší jsou měkké pěšiny v lese v čistém ovzduší. Vhodná je také jízda na kole, ale zde je třeba dávat pozor na závratě, nejistotu v prostoru lze řešit tříkolkou.

Co by měli dělat lidé, kteří už nějakou chorobou trpí (například cukrovkou), sportovat by chtěli, ale neví, zda vůbec mohou?

V takovém případě je vhodné probrat stávající zdravotní stav s praktickým lékařem, který má k dispozici všechna zdravotní data o klientovi, popřípadě může konzultovat s lékařem odborné ambulance, pokud je v některé takové ambulanci sledován – s ortopedem, neurologem, rehabilitačním lékařem. Ještě je jedna možnost, v naší nemocnici se lze objednat do interní ambulance, kde nabízíme speciální vyšetření, tzv. ergometrii, při které se lidé dozvědí, jak na tom jsou se svou kondicí a kolik si toho mohou naložit. Toto vyšetření rovněž odhalí případné srdeční onemocnění. Odborný lékař s nimi rovněž do hloubky probere jejich celkový zdravotní stav a individuálně doporučí vhodné aktivity.

Rozhodne-li se senior doma posilovat, měl by rovněž dodržovat jiný režim než mladý člověk?

Starší lidé by měli posilovat v malých cvičebních jednotkách, měli by volit menší zátěž a cvik opakovat vícekrát. Co se týká tělesných partií, je vhodné posílit oblast trupu a teprve poté oblast končetin. Pokud se někdo rozhodne posilovat trup, měl by raději projít rehabilitační ambulancí, kde mu odborně poradíme. Nezřídka se setkáváme s lidmi, kteří dlouhá léta cvičili špatně a cvičením si ještě více ublížili. Těchto případů řešíme na ambulanci i na lůžkové rehabilitaci velmi mnoho. Řada cviků, které si osvojili například před 20 lety, se dnes již nepoužívá a jsou považovány za nevhodné.

Využívají senioři služby rehabilitační ambulance Vaší nemocnice? Co vše zde nabízíte?

V rámci rehabilitační ambulance nabízíme celou řadu klasických rehabilitačních procedur a typů léčebné tělesné výchovy, z placených služeb lze využít masáže, přístrojové lymfodrenáže a vracíme se rovněž k přírodní léčbě – nabízíme reflexní techniky jako například baňkování, aplikace suchých jehel či tejpování. Na každého funguje něco jiného, je na nás, abychom pro každého našli tu nejvhodnější léčbu. Stačí zavolat na rehabilitační ambulanci a objednat se, lékař na základě vyšetření volí individuálně nejvhodnější terapii.

A jak byste charakterizovala Vaše pacienty seniorského věku?

Senioři se dle mého názoru dělí na dvě skupiny. Jedni chtějí dále žít plnohodnotný aktivní život a druzí, kteří jsou deprivováni chronickými nemocemi, chtějí mít klid a čas tráví většinou doma u televize nebo četbou knih. Mezi těmito skupinami jsou zásadní rozdíly, které pozorujeme i na naší rehabilitační ambulanci či odděleních. Jedni chtějí bojovat se svým aktuálním handicapem a mají chuť se vrátit do aktivního života, což neznamená, že budou  chodit do práce, ale také sportovat, starat se o zahrádku či pečovat o vnoučata.

S takovými pacienty se Vám pracuje určitě velmi dobře.

Ano, takoví pacienti jsou velmi vstřícní, spolupracují, berou si naše doporučení k srdci, pracují na sobě a následně opravdu řada těchto klientů z nemocničního lůžka odchází s novými silami vstříc dalším zážitkům. Méně optimistický scénář nastává u pacientů, kteří už to „zabalili“ a podléhají ostatním svým dalším onemocněním, nemají žádná očekávání a motivaci se zlepšovat a posilovat svou kondici.

Vzpomenete si na některého z Vašich pacientů, který byl aktivní i po osmdesátce?

Takových pacientů je velmi mnoho! Když jsem začínala pracovat jako lékařka, měla jsem mnoho pacientů narozených ve dvacátých letech minulého století a tuto věkovou kategorii vídám dodnes. Jedná se o vášnivé turisty, cyklisty, ale i zahrádkáře. Je úžasné, že se tito aktivní lidé nebojí vyhledat lékařskou pomoc a nechají si poradit, jak se udržet v kondici, aby se nemuseli vzdát třeba svých pravidelných procházek po lese.

Co byste na závěr vzkázala všem seniorům?

Aby se nebáli, nevzdávali, prali se životem a udržovali se v kondici, aby se měli na co těšit a aby jim pohyb přinášel radost.