Zajímavé povolání

Zdravotnictví je obor plný specifických profesí i pracovních pozic

8. 7. 2018

Víte třeba, co dělá takový…sociální pracovník?

Text a foto: Ing. Tomáš Želazko

Když se řekne sociální pracovník v nemocnici, převážná část lidí si představí sociální pomoc pacientům, kteří se dostali do obtížných životních situací. Ale není to pouze tato pomoc. Co vše je náplní práce sociální pracovnice, prozradila v rozhovoru Mgr. Eva Palianová z Nemocnice Český Těšín.

Co všechno vlastně zahrnuje Vaše práce?
Práce sociálního pracovníka v nemocnici je velmi specifická. Jako sociální pracovnice spolupracuji s celým týmem profesionálů, který zahrnuje lékaře, staniční sestry, pracovníky v sociálních službách, fyzioterapeuty a další. Snažím se pomoci pacientovi, aby se mohl navrátit opět do normálního života a do svého domácího prostředí a pokud to není již možné z různých důvodů, pomáhám s hledáním jiného řešení.

O jaké klienty se staráte?
Nejčastěji jsou v naší nemocnici hospitalizováni pacienti v seniorském věku, kteří trpí mnoha různými nemocemi a jsou dlouhodobě nemocní. Dále pak lidé s chronickými potížemi, komplikacemi diabetu, po amputacích, po cévních mozkových příhodách, zlomeninách a onkologičtí pacienti.

Ve Vaší práci je důležitá spolupráce s lékaři a sestrami, ale také s různými institucemi. S kým také jednáte? 
Jak už jsem zmínila v první otázce, spolupracuji s celým profesionálním týmem a musím podotknout, že máme v naší nemocnici skvělé lékaře, staniční sestry i další odborníky a naše vzájemná spolupráce je na velmi dobré úrovni a moc si jí vážím. Samozřejmě úzce spolupracuji i s dalšími organizacemi, které jsou na území města Český Těšín, ale i v okolních obcích, s některými zdravotnickými zařízeními apod. Nejčastěji jsou to domovy pro seniory, sociální lůžka jiných nemocnic, terénní sociální služby, agentury domácí zdravotní péče, úřady práce, městské úřady.

S jakými problémy se nejvíce potýkáte?
Problémy jsou pořád stejné, řekla bych. Přibývá hodně dlouhodobě nemocných pacientů a pacientů seniorů, kteří se již nemohou vrátit domů z různých důvodů a přitom jejich přání by bylo zůstat ve svém „doma“. Přibývá také mladých pacientů, kteří jsou závislí na péči druhé osoby, ale jsou bez přístřeší a bez finančních prostředků. No a pak mám pocit, že administrativa stále narůstá a těch papírů a papírů a všelijakých souhlasů přibývá geometrickou řadou.

Jaké aktivity pro Vaše klienty připravujete?
Snažíme se pobyt v nemocnici našim pacientům a klientům sociální služby (sociálního lůžka) zpestřit různými způsoby. Kromě aktivizačních činností, které realizujeme pro klienty sociálních lůžek – především rukodělné práce, mají pacienti i klienti možnost využít canisterapii s panem Jaroslavem Novotným a jeho pejskem Nutelkou, muzikoterapii s Vlaďkou Gavlasovou. Dále pořádáme zhruba třikrát do roka koncerty, například loni u nás hostovali pěvecký soubor Permoník z Karviné, gospelový soubor Keep Smiling z Orlové, studenti Ostravské lidové konzervatoře pod vedením Andreji Jurčíkov nebo žáci ze Základní umělecké školy Český Těšín. Dále máme dobrovolnický program SetKavárnu, pacienti mohou přijít na Společné čtení pro seniory, které realizujeme od letošního roku ve spolupráci s těšínskou knihovnou, mohou navštívit Kinokavárnu, když tento projekt realizujeme již druhým rokem. Snad jsem na nic nezapomněla.

Co nad rámec své pracovní smlouvy děláte?
To nevím, co dělám nad rámec pracovní smlouvy. Mám ráda lidi a baví mě něco pro ně organizovat. Tak třeba každým rokem organizuji miniturnaj v badmintonu pro personál nemocnice. Letos proběhl již třetí ročník a všichni to ve zdraví ustáli (smích).

Jak jste se dostala k práci sociálního pracovníka a co jste musela vystudovat?
Vystudovala jsem obor sociální práce se zdravotnickým profilem na Zdravotně sociální fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. Obor sociální práce se mi líbil už v době, kdy jsem se rozhodovala, jakou vysokou školu půjdu studovat. Moje maminka je shodou okolností také sociální pracovník v nemocnici. Když jsem byla malá holka, vyprávěla mi o dětech, které musí jít z nemocnice do dětského domova, vždycky jsme jim se sestrou posílaly nějaké obrázky, které jsme namalovaly, nebo nějakou sladkost. Babička byla porodní asistentka a dědeček uznávaný gynekolog. Takže to prostředí zdravotnictví jsem nasávala během celého dětství. Ale netušila jsem, že mě osud zavane do Nemocnice Český Těšín (smích).

Změnil se nějak Váš obor za dobu Vaší sedmileté praxe?
Pořád se člověk učí jak v legislativě, tak v nových trendech v sociální práci. I vzhledem k tomu, že naše nemocnice provozuje sociální službu, stále se učím a sbírám poznatky pro správné vedení a revizi sociální dokumentace, pracovních postupů apod. Naše společnost AGEL realizuje rovněž pod vedením PhDr. Markéty Čožíkové pravidelná setkávání sociálních pracovníků z nemocnic společnosti AGEL a na těchto setkáních hovoříme o palčivých tématech v naší práci, sdílíme naši praxi, nejčastější problémy.

Zažila jste během své praxe nějaké krizové situace?
Krizové situace se mi teď žádné nevybavují a doufám, že mne v budoucnu žádné nepotkají. Mohu jen podotknout, že práce sociálního pracovníka je psychicky velmi náročná. Musíme pomáhat nalézat řešení vždy individuálně dle pacientovy sociální situace, mít profesionální odstup a při tom všem „nevyhořet“ a nikdy nezapomenout na vlídné slovo a povzbuzení.