Zdravotník se zajímavým koníčkem

Sestra Iva Pachtová závodně běhá dlouhé tratě

27. 4. 2020

Zdravotní sestra Očního centra AGEL již deset let běhá tratě od 5, 10 kilometrů, půlmaratony, maratony i extrémně dlouhé tratě 100 kilometrů.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Ing. Tomáš Želazko, archiv Ivy Pachtové

Iva Pachtová se narodila v roce 1970 v Hradci Králové. Po vystudování Střední zdravotnické školy v Hradci Králové nastoupila jako zdravotní sestra do Fakultní nemocnice v Hradci Králové na infekční oddělení. Po třech letech se odstěhovala na Ostravsko, kde pracovala v lékárně coby laborantka v Havířově, pak jako terénní sestra v Orlové. Následně se profesionálně věnovala silniční cyklistice. Po skončení sportovní kariéry odešla na mateřskou dovolenou. Pak pracovala na gynekologické ambulanci v centru Ostravy, dělala také práci na zubním oddělení v Ostravě. V roce 2016 nastoupila do Očního centra AGEL, kde pracuje jako sestra. Iva Pachtová je vdaná a má tři syny ve věku 19, 17 a 13 let.

Proč jste se rozhodla pro zdravotnictví?
Od malička mě lákalo pomáhat lidem. Jako malá jsem si hrála s panenkami, které jsem léčila.

Pracoval někdo od Vás z rodiny ve zdravotnictví?
Nejsem ze zdravotnické rodiny, mamka pracovala jako poštovní doručovatelka a otec byl řidič autobusů. Ve zdravotnictví z naší rodiny pracuje jen sestřenice, a to jako farmaceutka.

Pracujete v Očním centru AGEL. Co vše máte na starosti?
Pracuji jako sestra na ambulanci, ale když je zapotřebí, vypomáhám na recepci nebo v předsálí operačního sálu. Jednou týdně také dojíždím do ambulance Nemocnice Vítkov (detašované pracoviště Nemocnice Vítkov).

Jaký máte v očním centru kolektiv?
Dobrý. Jsou zde mladí lidé, rozumíme si. Ani by to jinak nešlo, protože máme malý kolektiv.

Pojďme k Vašemu koníčku – sportu. Kdy jste začala se sportem?
Od malička jsem se věnovala sportu, dělala jsem jich více. Zejména sportovní gymnastiku, míčové hry, běhala jsem a nakonec jsem se profesionálně věnovala cyklistice.

Žila jste roky v Hradci Králové. Jak jste se dostala na Ostravsko?
Od osmnácti let jsem se deset let profesionálně věnovala cyklistice v klubu v Hradci Králové. Po revoluci se některé kluby rozpadly a já z Hradce zamířila do týmu v Orlové. Pak jsem se zde vdala a nakonec skončila s cyklistikou. Ale sport mi stále chyběl.

V současnosti závodně běháte. Kdy jste s běháním začala a kdo Vás k němu přivedl?
Bylo to zhruba před deseti roky, kdy jsem se synem byla na výletě a tam byly běžecké závody. Já se zkusila jich zúčastnit a ve své kategorii jsem vyhrála. A jeden pán mi nabídl možnost závodit za jejich klub, takže od té doby běhám za Maraton Klub Seitl Ostrava. Svůj první závod za klub jsem poté na pětikilometrové trati absolvovala v Ostravě u Slezskoostravského hradu.

Máte nějaké běžecké geny?
Jsem ze sportovní rodiny. Můj strýc závodně běhal maratony a dnes si ještě ve svém věku 69 let nějaký zaběhne. Od mého bratra obě děti závodně běhají.

Běháte tratě od 5 kilometrů až po 100 kilometrů – jak na silnici, tak kros (trailový v horách). Proč takový rozsah, proč jste se nezaměřila na jednu trať?
Za prvé je důvodem Český pohár, kde se běhají různé tratě a započítává se třeba 12 nejlepších výsledků ze 17 závodů. Za druhé běhat různé tratě je zpestření – když běháte jen delší tratě, tak ztrácíte rychlost. Já jsem třeba dříve během soboty a neděle absolvovala dva maratony, dnes raději v sobotu dám kratší trať a v neděli maraton.

Kolik jste dosud absolvovala závodů a kde všude?
Hodně, vůbec to nedovedu spočítat. Maratonů mám na kontě přes padesát. Hodně jezdíme do Polska, na Slovensko nebo do Německa. Závodila jsem i v Holandsku, kde se běželo 100 kilometrů na silnici – tento závod tam je velice populární, koná se tam i Mistrovství Evropy.

Jaký byl Váš největší dosavadní úspěch?
Ráda běhám trailové závody, tedy v horách. Například se mi v kategorii žen podařilo vyhrát Hostýnskou osmu, což je závod na 106 kilometrů Hostýnskými vrchy. Další výhra byla Slezský maraton v horách. V Jesenickém maratonu jsem skončila druhá v kategorii žen nad 35 let. Dále si považuji dvakrát první místo ve smíšené dvojici v extrémním závodě Beskydská sedmička, což je zdolání 7 horských vrchů, tedy téměř 91 kilometrů. A cením si také vítězství v kategorii nad 35 let na závodech LH 24, tedy extrémní 24hodinovka na Lysé hoře (12kilometrové okruhy s převýšením 800 metrů).

Jak často trénujete?
V týdnu netrénuji jen v pátek. Přes týden každý den běhám minimálně 10 kilometrů přes zimu a poté, když je večer více světla tak okolo 15 kilometrů. A sobota, neděle jsou závody. Do práce a z práce jezdím několik kilometrů na kole, ale to nepovažuji za trénink.

Kolik kilometrů měsíčně naběháte?
To bývá různé, podle toho jaké závody máte. Někdy měsíčně 300 kilometrů, někdy přes 500 kilometrů.

Běháte v přípravě sama nebo s někým?
Jak kdy. Někdy sama, někdy s ostatními členy klubu. Když běhám tréninky sama, tak pro relaxaci si pouštím hudbu ze sluchátek.

Připravujete se nějak předem speciálně na závody?
Na delší jako maratony nebo 24 hodin v Beskydech určitě. V tréninku se musíte přizpůsobit závodní trati a třeba trénovat úseky v horách.

Máte nějaký sportovní sen? Nějaký vysněný závod?
Letos poběžím maraton v Miláně, který bych chtěla solidně zaběhnout. Dalším snem je čas, zaběhnou maraton pod 3 hodiny. Mým maximem je čas 3:15, tedy o 15 minut delší, než můj sen. Ale tehdy byly špatné podmínky, byla zima a pršelo. Takže kdyby se sešlo vše dobré – dobrá trať, slušné počasí, ani horko, ani zima – mohlo by se povést (smích).

Kolik hodin se věnujete regeneraci?
Vůbec (smích). Určitě by to chtělo, ale někdy zajdu do wellness, na masáž. Pořádně dělám jen strečink.

Máte speciální jídelníček, hlídáte si stravu?
V mládí jsem nic nedodržovala. Dnes někdy držím speciální dietu, aby tělo dostalo různé látky. Jinak beru různé vitamíny, jím proteinové kaše.

Vozíte si na závody nějaký talisman? Máte nějaké rituály?
Talisman nemám. Rituály mám, ale ty jsou tajné. Pokud je neudělám, tak hodinu před startem mne přepadne velká nervozita.

Věnujete se sportu a asi si téměř vše hradíte. Jak je běhání náročný sport?
Hodně, i když se to nezdá. Třeba jen běžecké boty stojí tisíce, a kde jsou další náklady, které si musíme hradit sami.

Máte nějaké sponzory?
Bohužel. Ráda bych jezdila častěji na závody do zahraničí, ale nemám na to finance. Na závodech si musíme zaplatit startovné, letenky, ubytování a další výdaje.

Jaké máte další záliby?
Rodinu, děti, ráda si zajdu do kina, něco pěkného si přečtu, turistiku, cyklistiku.

Jak jde skloubit práci v očním centru s rodinou a se sportováním?
Je to těžké, ale musíte si to zorganizovat. Přijedu z práce domů, jdu na trénink, pak nějaká práce v domácnosti. Děti taky sportují, jsou již velcí, takže se jdu na ně někdy podívat. A všichni jsou spokojeni, a když se chce, všechno jde. Vždyť běháte pro dobrý pocit a kochání se přírodou – a o tom to přeci je.