Zdravotník se zajímavým koníčkem

Anna Staňková hraje v amatérském divadelním souboru již pět roků

9. 10. 2018

Všeobecná sestra anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Valašské Meziříčí již na základní škole několik let navštěvovala školní kroužek první pomoci.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv Bc. Anny Staňkové, Michal Václav, DiS.

Všeobecná sestra Bc. Anna Staňková po vystudování Gymnázia Františka Palackého ve Valašském Meziříčí studovala čtyři roky na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích – obor Zdravotnický záchranář. Od roku 2009 pracuje v Nemocnici Valašské Meziříčí na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Anna Staňková je vdaná a má čtyřletého syna Filipa.

Proč jste se rozhodla pro zdravotnictví?
Zdravotnictví mě lákalo vlastně už od dětství. Na základní škole jsem několik let navštěvovala školní kroužek první pomoci, se kterým jsme jezdili po různých soutěžích. To si myslím výběr mého povolání značně ovlivnilo.

A proč jste si vybrala obor Zdravotnický záchranář? 
Když jsem si vybírala střední školu, samozřejmě mě to „táhlo“ na střední zdravotnickou, ale přes rady rodičů a výmluvy ze strany okolí jsem si udělala menší okliku přes gymnázium. Ve 3. ročníku jsem si našla obor zdravotnický záchranář a bylo, jak se lidově říká, vymalováno. Obor jako takový je kombinace práce v nemocnici, na záchranné službě a přináší i mnoho zážitků v podobě různých specifických kurzů, například s vodní záchrannou službou nebo horskou službou.

Co vše obnáší Vaše práce na ARO v Nemocnici Valašské Meziříčí?
Na našem oddělení se staráme o pacienty, kterým selhává jedna nebo více životních funkcí. Moje práce spočívá v komplexní péči o tyto pacienty. Máme na starost také zákrokový sálek, což je takový malý urgentní příjem, kam nám vozí příjmy záchranná služba.

Jak se Vám líbí na oddělení a jaký tam máte kolektiv?
Vyjádřila bych to několika slovy. Nerada bych měnila. Máme naprosto skvělou partu kolegyň a kolegů. S většinou kolegyň se velice ráda setkávám i v osobním životě a jsou mé velice dobré kamarádky.

Vedete kurzy první pomoci. Jak často a pro koho?
Každoročně spolu s kolegyní Markétou Hatlapatkovou provádíme pro zaměstnance Nemocnice Valašské Meziříčí školení KPR (Kardiopulmonální resuscitace je metoda, jejímž cílem je oddálení klinické smrti a zamezení nevratného poškození životně důležitých orgánů). Dále školím první pomoc pro různé firmy v rámci místního regionu, školím pravidelně účastnice rekvalifikačního kurzu, tzv. chůvy pro děti předškolního věku. Mimo to občas dělám zdravotnický dozor při různých sportovních akcích. Společně s kolegyněmi z oddělení ARO pořádáme nebo se účastníme různých akcí.

Pracujete v nemocnici a školíte kurzy první pomoci. Využila jste někdy své zkušenosti i mimo profesní život?
Pamatuji si dvě situace ještě během studia na vysoké škole. Resuscitovala jsem jednoho pána ve vlaku, když jsem se vracela domů z Českých Budějovic a podruhé jsem byla svědkem dopravní nehody.

Co byste poradila někomu, kdo má z první pomoci obavy, aby třeba zraněnému nepřitížil?
Pravidlo zní: „Je lepší dělat něco, než nic“. Spousta lidí má právě strach, že svým chováním by mohli ublížit, ale tak to není. Základem je vždy volat 155. Dispečer záchranné služby následně vždy poradí, co má přesně dělat.

Pojďme k Vašemu koníčku. Jak jste se k herectví dostala?
Přes mou kolegyni z práce, v divadelním souboru Nová Snaha Jarcová hrají její dvě sestry a švagr.

Věnoval se herectví někdo z Vaší rodiny?
Právě že vůbec nikdo. Mám ale obavy, jestli náhodou nebude herec můj syn, protože je to pěkný komediant. Možná to bude i tím, že jsem s ním jako těhotná také jednu sezónu hrála.

Kdo ve vás vypěstoval lásku k divadlu?
Já vlastně ani nevím, ono to nějak přišlo samo. Jsem extrovertní člověk, který nemá problém vystoupit na veřejnosti. Ráda lidi bavím, takže divadlo je jakousi cestou.

Pamatujete si své první vystoupení?
Ano, moc dobře. Byla jsem velmi nervózní a na premiéru se přišlo podívat snad půl našeho oddělení.

V jakém souboru hrajete a jak dlouho?
Hraji v souboru Nová Snaha Jarcová bezmála 5 let.

Jaká byla Vaše poslední hra?
Naposledy jsem hrála v představení Jarčovská gula, což je autorská hra, kterou napsal můj divadelní kolega Zdeněk Plesník. Hrála jsem v ní hospodskou dceru Andulu, která si ráda zatancuje s čertem. Hráli jsme ji dvě sezóny. Byla to velmi povedená hra.

Pro jaké publikum hrajete? Jaký máte žánr?
Hrajeme převážně komedie. Chceme, aby se diváci vždy dobře bavili, což podle reakcí a ohlasů diváků, splňujeme.

Kde, a jak často vystupujete?
Vždy na jaře, vesměs březen, duben, květen, pátky nebo soboty.

Kde už jste s divadlem vystupovali?
Vystupujeme hlavně „doma“, to je v obci Jarcová, odkud soubor pochází. Dále ve městěValašské Meziříčí a v obci Hovězí na přehlídce ochotnických divadel.

Máte nějakou vysněnou roli či postavu, kterou byste si chtěla zahrát?
Velice mám ráda období první republiky, tak kdyby šel vrátit čas, zahrála bych si postavu v seriálu Četnické humoresky. Velice dobře se prý hrají záporné postavy, tak nějakou pořádnou semetriku (smích).

Když jste si vybírala, čím v životě budete, proč to nebyla dráha profesionálního herce?
Tak nad tím jsem ani nikdy neuvažovala. Pro mě byla jasná volba zdravotnictví a bude nejspíše napořád. Nevím, do kdy budu v souboru hrát. Pracuji na celý úvazek, takže skloubit zkoušky a směny je velice nelehké.

Hrát v souboru, chodit do zaměstnání a k tomu vést osobní život – to asi není nic jednoduchého?
To není, v rámci času je to hodně náročné. Je důležité si občas stanovit priority a umět někdy i říci ne. Mám velkou oporu ve svém manželovi – a bez jeho pomoci bych to nestíhala. Je velice tolerantní a vychází mi velmi vstříc.

Máte ještě nějakého koníčka?
Nedávno jsem si pořídila koloběžku, takže s rodinou jezdíme po okolí a pořádáme výlety. A také moc ráda vařím – zkouším nové věci a recepty. Manžel říká, že prý i dobře, tak snad je to pravda.