Zdravotník se zajímavým koníčkem

Jaromír Petřík hraje házenou za extraligovou Kopřivnici

19. 6. 2018

Referent zdravotnické techniky a ústavní metrolog Nemocnice Valašské Meziříčí hraje házenou již 18 let.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Michal Václav, DiS., archiv Ing. Jaromíra Petříka

Pětadvacetiletý rodilý Ostravák Ing. Jaromír Petřík po vystudování Střední průmyslové školy elektrotechniky a informatiky absolvoval Vysokou školu Báňskou – Technickou univerzitu, obor Biomedicínské inženýrství. Přestože referent zdravotnické techniky a ústavní metrolog Nemocnice Valašské Meziříčí by se spíše hodil do časopisu NÁŠ AGEL v rubrice mladík, tak rozhovor dáváme do rubriky „hobby“, protože Jaromír Petřík od dětství hraje házenou a nyní působí v extraligovém týmu Kopřivnice.

Můžete laikům sdělit, co Biomedicínské inženýrství obnáší?
Biomedicínské inženýrství se zabývá doménou techniky a nových trendů technologie v medicíně. Student se zabývá analýzou biologických procesů v lidském organismu, IT a umělou inteligencí, která má přispět ke zkvalitnění diagnostiky, seznamuje se s principy činnosti a zásadami využití laboratorní techniky a biomedicínské informatiky včetně schopnosti programově komunikovat s těmito prostředky. Získává též informace z oblasti legislativy, které bude umět vhodně aplikovat v praxi. Po vystudování biomedicínského inženýrství student získá způsobilost k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.

Proč jste se rozhodl pro studium Biomedicínského inženýrství?
Po vystudování střední školy se zaměřením na elektrotechniku a informatiku jsem chtěl pokračovat ve studiu, které bude zaměřeno na techniku. V Ostravě na VŠB Technické univerzitě byl nově otevřen obor Biomedicínský technik. Prostřednictvím návštěvy zaměstnanců VŠB na otevřeném víkendu techniky na střední škole jsem se dozvěděl bližší informace k mladému oboru. Technika ve zdravotnictví sleduje moderní trendy, a to jak v oblasti informatiky, elektrotechniky, kybernetiky, toto byl první impuls, který mě k tomuto oboru dostal.

Pracoval někdo od Vás z rodiny ve zdravotnictví?
Z rodiny nikdo ve zdravotnictví nepracoval a nepracuje. Otec je technického zaměření, pracuje od střední školy jako elektrikář elektrorozvodných systémů. Matka a sestra se věnují ekonomice.

Proč jste se rozhodl pro Nemocnici Valašské Meziříčí a co vše tam děláte?
Po vystudování vysoké školy jsem hledal práci v okolí bydliště, aktuální stav nabídek pro můj obor směřoval spíše na Středočeský kraj, v jednu chvíli jsem byl rozhodnutý přestěhovat se za prací do Čech, pak jsem našel volnou pracovní pozici v Nemocnici Valašské Meziříčí a zde jsem se domluvil. V nemocnici působím jako referent zdravotnické techniky a ústavní metrolog. V náplni práce mám administrativu v rámci přístrojové techniky, zajišťování bezpečnostně technických kontrol na přístrojích, evidenci, nákup a zprostředkování oprav zdravotnické techniky. V pozici metrologa zajišťuji kalibrace a validace měřidel podléhající metrologickému řádu.

V nemocnici působíte již téměř jeden rok – jaký je ve Valašském Meziříčí kolektiv?
V nemocnici jsme na zdravotnickou techniku dva, kolegyně ale v létě odchází. Nemohu si na nic stěžovat, naopak jsem velice rád, že mě od nástupu kolegyně zapracovala do celého chodu a systému v nemocnici. Nemocnice nemá oddělení zdravotnické techniky, po jejím odchodu zde budu sám, ale spolupráce staničních sester a s holkami na ředitelství je výborná, lidé jsou zde milí a vstřícní.

Pojďme k Vašemu koníčku. Kdy jste s házenou začal a kdo Vás k němu přivedl?
S házenou jsem začal v osmi letech. Házenou jako sport takový jsem si vybral sám. Možná to bylo i tím, že jsem házenou viděl v televizi, a proto jsem se rozhodl pro tentosport. Tehdy v Ostravě byly dva kluby, které nabíraly mladé hráče. V současnosti je v Ostravě jeden klub a do přípravky moc hráčů nechodí, tehdy každá přípravka mohla mít i 40 mladých hráčů a o házenou byl velký zájem. Měl jsem obrovskou podporu od rodičů, otec hrál hokej, měl tedy velmi úzký vztah v životě ke sportu, doprovázel mě na přípravná utkání a delší výjezdy.

Za jaké týmy jste hrál?
S házenou jsem začal v týmu SKH Ostrava, který se později přejmenoval na Sokol Ostrava. Došlo k fúzi dvou házenkářských týmů, a to SKH Ostrava a házené Vítkovice. Ostravě děkuji za to, že mi dala harmonický sportovní rozvoj, který je k házené nezbytný. Důležité bylo, že se u házené pohybovali lidé, kteří dokázali dát hráčům ideál, že se nejedná pouze o povinnost dojít na trénink a po tréninku jít zpátky domů, ale vytvořili výborný kolektiv lidí, kteří táhnou za jeden provaz a házenou se baví. Z Ostravy jsem přibližně v 17 letech začal dojíždět na tréninky do Karviné. Do 20 let jsem hrál ligu za Ostravu. Přibližně po půl roce jsem dostal extraligovou nabídku z Frýdku-Místku, kde jsem hrál dva roky, poté jsem na jeden rok přešel do KH Kopřivnice. Z Kopřivnice jsem se vrátil ještě na jeden rok do Frýdku-Místku a po roce jsem přešel zpět do Kopřivnice, ve které působím doteď.

Na jakém postu jste hrál v minulosti a nyní?
V mládežnických kategoriích jsem hrál na postu spojek. Po přechodu do dorosteneckých soutěží jsem se přesunul na post pivota. Tento post mi už zůstal.

Jaký je Váš házenkářský vzor?
Nemám žádný házenkářský vzor. Věřím, že proto, aby člověk dosáhl toho, co si vytýčí, nepotřebuje sportovní vzor, idoly, ale potřebuje víru v sám sebe. Člověk může být vzorem sám pro sebe, když překonává osobní cíle.

Měl jste úspěchy v mládežnické házené?
Úspěchů jsme měli s ostravským týmem v mládežnických kategoriích opravdu hodně. Mezi ty, na které opravdu rád vzpomínám, řadím první místo mezinárodního turnaje Karviná Cup, první místo na mezinárodním turnaji v chorvatském Záhřebu, vítězství v německém Nordhornu nad celosvětově zvučným mužstvem THW Kiel.

Hrál jste někdy za reprezentaci?
Za českou reprezentaci jsem nehrál, a to jak v mládežnických kategoriích, tak v seniorské kategorii.

Jaký máte střelecký rekord v jednom zápase?
Vzpomínám si, že se mi s Ostravou v mužích podařilo v zápase proti Hranicím vstřelit 13 gólů.

Máte nějaký sportovní sen?
Ano mám. Mým sportovním snem je vyhrát extraligu házené.

Co Vaše rituály, maskoti?
Žádného maskota nemám. Mezi zápasové rituály patří v den zápasu dopřát si klid, pořádně si odpočinout, soustředit se na zápas a nastavit se na zápas, pustit si muziku a odpojit se od všech ostatních povinností.

Jak často s týmem Kopřivnice trénujete, a zda-li si třeba i sám přidáváte něco navíc?
S Kopřivnicí trénujeme každý den, a to jednofázově. U nás je trénink v odpoledních hodinách, okolo 18 hodiny. Zde není moc prostoru pro fyzický rozvoj, zabýváme se přípravou taktickou a nácvikem herních kombinací a přípravy na soupeře. Ve volném čase je potřeba vyrazit do posilovny a „zvednout železo“.

Jak jde skloubit práce v nemocnici se sportováním na vrcholné úrovni?
Skloubit práci a sportování na vrcholové úrovni nelze. To prostě nejde, na té nejvyšší úrovni toho máte dvakrát, ne-li více. Máte větší porci tréninkových jednotek, zápasů, musíte být fyzicky po celou dobu sezóny připraveni. Dále sportovec potřebuje odpovídající podmínky pro rehabilitaci a odpočinek. Pokud už v takovém týmu jste, tak máte defacto předepsaný denní program, kde máte přesně nalajnované pokyny, co musíte splnit a co od vás klub vyžaduje. V české extralize házené není momentálně klub, který by byl plně profesionální a hrál vrcholovou soutěž – ligu mistrů. Týmy jsou převážně poloprofesionální, to znamená, že hráči mají házenou zároveň s prací. Některé týmy mají několik jednotlivců, kteří profesionálové jsou, ale takových moc není. I tak je obtížné skloubit práci se sportováním, člověku odpadne veškerý volný čas a obětuje ho pro tým.

Jaké máte další záliby?
Mezi moje další záliby patří práce s elektronikou, návrh a realizace přístrojů pro měření a zpracování biosignálů. Rád vyrazím do přírody a za svoji nejoblíbenější volnočasovou aktivitu považuji pobyt na chatě, kde se rád věnuji kutilským pracím.