Zdravotník se zajímavým koníčkem

Sestra Lenka Prokopová navrhla již 30 dia receptů

20. 6. 2017

Edukační sestra prostějovské nemocnice začala navrhovat dia recepty v době, kdy její prvorozené dceři byly tři roky a zjistili u ní diabetes 1. typu.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv Lenky Prokopové

Edukační sestra pro diabetiky prostějovské nemocnice Lenka Prokopová po vystudování Střední zdravotnické školy v Prostějově nastoupila jako všeobecná zdravotní sestra na chirurgické oddělení Nemocnice Prostějov, kde působila tři roky. Vzhledem k tomu, že v tomto období byla její velkou láskou muzika, které se chtěla naplno věnovat, odešla do soukromé kožní ambulance, kde pracovala 7 let až do mateřské dovolené. V roce 2011 se vrátila do prostějovské nemocnice, a to na interní oddělení do edukačního centra pro diabetiky. Během práce v centru vystudovala dálkově specializaci v interním oboru. Sestra Lenka Prokopová žije v Prostějově s mužem a dvěma dětmi 11 a 15 let v rodinném domku se zahradou.

Jak jste se dostala ke zdravotnictví?
Původně jsem do zdravotnictví vůbec nechtěla jít. První myšlenky na studie směřovaly na konzervatoř. Později jsem si uvědomila, že život muzikanta není zrovna procházka růžovým sadem a přijímací zkoušky složila v Kroměříži na Pedagogické střední škole. Zde mne bohužel nepřijali a já využila možnost studovat na střední zdravotnické škole. Myslím si, že to byla dobrá volba, protože jsem nikdy tohoto kroku nelitovala.

Nyní již pět let pracujete v edukačním centru pro diabetiky. Jak jste se k této práci dostala?
V době, kdy mi končila mateřská dovolená s druhým dítětem, přišlo dilema, kam se vrátit do práce, protože mi do života vstoupil diabetes 1. typu, který zjistili u mé prvorozené dcerky ve 3 letech. Kdo podobné období zažil, potvrdí, že je to život zpočátku zcela naruby. Probdělé noci, inzulínový režim, neustálé hlídání a měření glykemií u malého človíčka, který je všude a schopen všeho. Nemoci, které vždy otočí kompenzaci diabetu naruby a stravování, jež bylo zpočátku velkým oříškem. Než bych všechno vyjmenovala, bylo by to na celou stránku.

To musel být pro Vás šok, že dítě onemocnělo cukrovkou?
Byl to především velký pocit strachu a beznaděje. Moje pocity se ještě teď nedají napsat na papír a vždy se vrací, když se mi v edukačním centru objeví malé děti. Je to až neskutečné, jak se naše pocity s maminkami nových „dia dětí“ shodují. Vše se vrátí a já mám pocit, že se těmto malým pacientům a jejich maminkám musím věnovat tak dlouho, dokud mě budou potřebovat. Tehdy jsem, jako každá máma, chtěla pro dceru to nejlepší a věděla jsem, že jak se k diabetu postavíme všichni kolem, tak vytvoříme dobrý základ pro její další život. Začala jsem zjišťovat informace o diabetu z internetu, dia časopisů, jezdila jsem na přednášky a studovala z učených knížek, abych pochopila o čem diabetes je, a dokázala všemu porozumět.

Co Vás na práci v centru baví?
Moje práce je pro mě stále ještě koníčkem. Je zajímavé poslouchat příběhy pacientů, jejich úspěchy, ale i neúspěchy v léčbě diabetu a v životě. Cukrovka není jen o lécích, inzulínu a potřebné úpravě celkového režimu, ale je to především o duši jedince, který se musí smířit s touto diagnózou a správně nemoc pochopit a přijmout ji. Vědět, co se v těle děje, proč je pro diabetiky důležitý pohyb a proč je potřeba si dávat pozor i na stravu. Je radostné poslouchat, když pacientovi v jeho nemoci pomáhá celá rodina a je mu podporou, ale je i smutné řešit bezvýchodné situace, kdy je na vše pacient sám. Díky tomu, že diabetes není jen moje práce, ale hlavně i můj život, tak mě činnost edukační sestry naplňuje.

S pacienty s cukrovkou je důležitá komunikace, že?
Nemám problém s komunikací s lidmi. Každý příběh mých pacientů je jiný, možná je i vnímám trochu jinak než ostatní a hlavně diabetické děti jsou pro mě srdcovka. Největší odměnou jsou spokojené maminky, které už mohou v noci v klidu spát a dokáží se už sami vypořádat s novým režimem a usměvavé děti, které potkávám v Inzulínku, což je sdružení diabetických dětí jak z okolí Prostějova, Olomouce, tak i z jiných blízkých krajů. Na pravidelných schůzkách se tu setkáváme celé rodiny dia dětí, které mají spolu hodně společného a jsou to moc hezky strávené chvíle – jak pro rodiče, tak převážně pro děti.

Využíváte ve své práci nějaké novinky?
V současné době je novinkou využívání konverzačních map, což jsou mapy, které učí nejen malé děti, ale i dospělé diabetiky porozumět diabetu, jeho léčbě a režimu. Já s těmito mapami začínám a využívám je zatím jen u dětí. Navštěvuji diabetické děti ve školách nebo děti jezdí za mnou do centra. Za pomoci mé kolegyně z dia ambulance a mé dcery, které je nyní již 15 let seznamujeme spolužáky diabetických dětí se životem s diabetem. Že cukrovka není tak zlá, jak se zdá a děti s ní mohou prožívat plnohodnotný život jako ostatní jejich vrstevníci. Učíme děti píchat inzulín do plyšových medvídků, seznamujeme je s měřidlem cukrů – glukometrem, inzulínovou pumpičkou a celkově si povídáme o životě. Vždy máme dobrou odezvu jak od rodičů, tak i od učitelů a dětí.

Kdy byl začátek Vaší tvorby dia receptů?
První myšlenka s tvorbou dia receptů začala půl roku po vzniku diabetu u dcerky. V té době jsme sladké do stravy nezařazovali a všechny oslavy a svátky se trávily nad stolem se zeleninou. Bylo těžké malému dítěti vysvětlit, proč včera mohla jíst bábovku od babičky a dnes ji už nemůže. V tomto smutném období jsem hledala jak ze všeho najít cestu ven a jak vše změnit. Pamatuji si, jako by to bylo dnes, když jsem na první adventní neděli přinesla na stůl ozdobenou větvičku s upečenými malými perníčky, ozdobenými čísly jako adventní kalendář. Ty nadšené oči tříletého děvčátka mě motivovaly k dalším pokusům a tvoření dia dobrot.

Kolik dia receptů jste již navrhla?
Množství receptů asi přesně nespočítám, je to už 11 let, co si takto v kuchyni hraji a neustále s novými sladidly již vytvořené recepty zdokonaluji. Přibližně 30 jich může být.

Kde se inspirujete při tvorbě receptů?
Moje inspirace vychází ze starých receptů po babičce, z českých časopisů a internetu. Vždy se zajímám o množství použitého tuku a s ostatními ingrediencemi si už poradím. Tuky jsou pro mě malí rarášci, kteří dokážou s glykemiemi v krvi nadělat pěknou paseku a kompenzaci diabetu rozkolísat. Pokud se mi líbí nějaký recept v časopise, udělám si do něj svoje poznámky, vyzkouším upéci a pokud se povede, časopis založím a už mě to láká vymýšlet nové.

Byla z Vašich receptů vydána nějaká kniha?
Díky prostějovské nemocnici mi byla vydána brožura se 17 recepty pod názvem „Dia recepty – zdravé pečení z přírodních sladidel“. Jejich první cesta na veřejnost se spojila se „Dnem prevence diabetu“, který pořádáme každý rok v naší nemocnici. V tento den mají návštěvníci možnost změřit si nejen cukr v krvi, ale i poradit se o správném stravování s nutričními terapeuty a informovat se o správném režimu diabetika. Nesmí tu chybět ani ochutnávka napečených dia výrobků a samozřejmě jsou návštěvníkům k dispozici i jejich recepty.

Na jaká jídla se nejvíce zaměřujete?
Vedle pečení sladkých pokrmů, moc ráda experimentuji v kuchyni i s hlavními jídly. Většinou je to o víkendu, kdy mám více času. Ve stravě se snažím využívat potraviny s nízkým glykemickým indexem jako jsou různé typy zeleniny, luštěnin, quinoa, pohanka, jáhly, mungo fazole, cizrna. Chtěla bych se naučit vařit i vegetariánská jídla. Pokud ale rodina vysloví přání, mají na stole i vepřo-zelo-knedlo.

Byl někdy Váš recept oceněn?
Ocenění, kterého si moc vážím, se mi dostává především od rodiny a mých přátel. Postupem času jsem se odnaučila v kuchyni používat řepný cukr a nikdo to dosud nepostřehl. Každým rokem se setkávám v Inzulínku s diabetickými dětmi a jejich rodiči, se kterými si vyměňujeme nejen zkušenosti, ale i recepty, vhodné pro naše děti. Mým oceněním je vždy dobrá odezva od druhých.

Kde si lidé mohou Vaše recepty přečíst, koupit?
Ke koupení recepty určitě nejsou. Nejsem člověk, který by chtěl na druhých vydělávat. Recepty mohou lidé získat při mých edukacích a v plánu je i upravit webové stránky edukačního centra naší nemocnice, kde se recepty určitě objeví. Každým rokem jsou k dispozici i na již zmiňované akci „Den prevence diabetu“.

Vaříte dia jídlo jen pro dceru nebo se stravujete všichni?
Diabetická strava je vlastně běžné racionální stravování, ve kterém by měl být každý z nás. Současná doba nabízí rychlá občerstvení, jež zrovna nejsou mými favority. Ale přiznám se, že kvůli dětem jsem se do nich také občas podívala. Doma vařím pro všechny stejně. Pokud někdy zvolím „nezdravé jídlo“, nemám problém se s rodinou protáhnout na zahrádce nebo při sportování. O tom to stravování je. Pokud je dostatek pohybu, lze v režimu diabetika zvolit volnější stravovacírežim, protože fyzická aktivita všechny „hříšky“ spálí. V klidovém režimu je to ale jiné, je třeba si hlídat jak množství přijatých sacharidů, tak i vhodnou skladbu potravin.

Pokud jezdíte na dovolenou, jak řešíte stravu dcery?
Naše dovolená bývá většinou směřována do apartmánů s kuchyňkou, kde si řídím stravování dle potřeby. Vaření mi nikdy nevadilo. Je to i více pohodlné, alespoň pro nás, protože nikoho netlačí čas na vstávání a na snídani. V případě, kdy jsme celý den venku nebo jen máme chuť si někam vyrazit, navštívíme i restauraci.

Vaším velkým koníčkem je muzika, od kdy jste se jí věnovala?
Muzika mě provází celý život. Od první třídy jsem docházela do Základní umělecké školy v Prostějově a prošla jsem hrou na zobcovou, altovou flétnu, klarinetem, saxofonem. Jako samouk jsem se seznámila i s kytarou a klávesami. Začala jsem ještě na základní škole vystupovat s dechovým orchestrem při ZUŠ, později jsem chvíli hrála i v jazzovém orchestru. S muzikou jsem se podívala i do zahraničí – Dánska, opakovaně do Rakouska. V době, kdy jsem již pracovala na chirurgii, hrála jsem a zpívala pět let s místní kapelou z Nezamyslic na plesech, Silvestrech a zábavách. Bylo to moje nejkrásnější relaxační hudební období. Potom přišla rodina a děti a můj smysl života nabyl jiný směr.

Jaké máte nyní další záliby?
Práce s lidmi je vždy náročná převážně po psychické stránce. Na mě funguje jako výborná relaxace muzika, práce na zahradě a rekreační sportování s rodinou. V létě jsme často na kolech, plaveme, rádi chodíme po horách a v zimě často pobýváme na lyžích. Hodně si užíváme jako rodina společných chvil a pokud jsou spokojeni oni, jsem spokojena i já. Víc nepotřebuji.

Muffiny s marmeládou

Ingredience: 140 gramů hladké špaldové mouky, 100 gramů strouhaného kokosu, 1 kypřící prášek do pečiva, 10 gramů nastrouhané citronové kůry, 50 gramů sladidla Stevie 1:1 natursweet, 40 kapek sladidla Candys, 100 ml oleje, 120 ml polotučného mléka, 2 polévkové lžíce rumu, 3 vejce, tužší dia marmeláda (do formiček se dává v malém množství, proto jej nepřepočítávám na sacharidy)

Pracovní postup: V míse smícháme všechny sypké ingredience (mouku, kokos, sladidla Stevie a Candys, prášek do pečiva a citronovou kůru). Poté vyšleháme z bílků sníh, do kterého postupně vmícháme žloutky, olej, rum a připravenou směs sypkých ingrediencí. Nakonec přidáme mléko. Vše dobře promícháme. Do připravených formiček (báboviček, muffinových formiček) vlijeme trošku těsta, asi do 1/3, do středu na těsto umístíme mokka lžičkou dia marmeládu a doplníme opět těstem. Vše pečeme cca při 160° C 25 minut – dorůžova. Po vychladnutí lze dozdobit rozpuštěnou čokoládou na vaření. Přepočet na sacharidy

1 v.j. 12 g sacharidů …90 g výrobku
1 v.j. 10 g sacharidů …70 g výrobku

Recept od sestry Lenky Prokopové, který vám bude určitě chutnat: