Zdravotník se zajímavým koníčkem

Lékař Marek Žilinský je primášem cimbálové muziky Jadernica

3. 8. 2016

Chirurg Nemocnice Valašské Meziříčí v cimbálové muzice hraje na housle a zpívá.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Michal Václav, DiS., archiv MUDr. Marka Žilinského

MUDr. Marek Žilinský se narodil v roce 1989 ve Valašském Meziříčí. Po vystudování gymnázia absolvoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Téměř dva roky pracuje na chirurgickém oddělení nemocnice ve Valašském Meziříčí. Kromě toho, že je primášem cimbálové muziky, má rád sport – především squash, volejbal, fotbal a golf.

Jak jste se dostal ke zdravotnictví?
Již od základní školy jsem chtěl být lékařem. Bavila mne biologie, chemie a medicína mě hrozně lákala. Pak už jsem si za tím šel a vše se naštěstí podařilo.

Na jaké oddělení jste v Nemocnici Valašské Meziříčí nastoupil?
Nastoupil jsem na chirurgické oddělení. Původně jsem chtěl být ortopedem, ale pak jsem to trošku přehodnotil a dal jsem se na chirurgii a traumatologii.

Co se Vám na práci líbí?
Kontakt s pacienty, to, že člověk sleduje, jak se jeho pacienti léčí, hojí, jak se zlepšuje jejich zdravotní stav a jak nejen sami pacienti z toho mají radost. Zároveň musím ale říct, že právě samotní pacienti jsou občas velmi demotivujícím faktorem na této práci.

Teď pojďme k Vašemu koníčku. Kdo Vás k muzice přivedl a kdy jste začal hrát?
Na housle hraji od dětství, a to od svých pěti let. Dostal jsem se k nim přes dědečka, který mi na housle hrával, a mně se to vždy velmi líbilo. Ze začátku jsem hrál klasiku a poté v pubertě jsem se přes kamarády dostal k folklóru. A to už mě nepustilo.

Kde u Vás vznikla láska k hudbě?
U nás v rodině jsme svým způsobem všichni muzikanti, takže to mám asi v krvi.

Hrál někdo z Vašich předků v cimbálové kapele?
Dědeček hrával v cimbálovce a mnoho mě naučil.

Říká se, že folklorem je buď člověk odkojen, nebo ho chytne v pozdějším věku.
Odkojen jsem tedy nebyl, ale folklór může člověka chytnout v kterémkoliv věku a často už ho nepustí nadosmrti. Podlehl jsem tehdy prosbám kamarádů, kteří potřebovali do muziky houslistu a oslovili mě.

Máte nějaké muzikantské vzory?
Vzor mám v každém muzikantovi, protože každý má svůj styl, své vyhrávky, oblíbené písně. Člověk se může snažit vymýšlet nové věci, nebo napodobovat ostatní. Právě to, že vidím a slyším lepší muzikanty, mě motivuje k tomu, abych více cvičil a snažil se zdokonalit.

Jakou hudbu jste hrál jako kluk – neříkejte, že to byly vždycky lidovky nebo vážná hudba?
Samozřejmě se mi líbí také ostatní žánry. Snažím se hrát i na basovou kytaru, takže mi není cizí ani rock, pop nebo jazz.

Existuje nyní nějaká hudba, kterou si rád poslechnete – kromě cimbálu?
Rozhodně jazz.

Na jaký nástroj hrajete a zpíval jste někdy?
Hraji na housle a jako každý folklorista a primáš cimbálové muziky zpívám, musím (smích).

Kdy vznikla cimbálová muzika Jadernica?
Cimbálovou muziku Jadernica jsme založili s kamarádem před necelými čtyřmi roky. Rozpadla se nám tehdy muzika a my chtěli nějak pokračovat, tak jsme si založili novou.

Kolik členů vaší muziky je?
Je nás sedm – troje housle, cimbál, viola, klarinet a basa.

Jak jste se dostal k primování?
Zbylo to na mě (smích). Když jsme založili muziku, byl jsem v té době jediný houslista – tudíž jsem se stal primášem. Ale již v předchozí muzice jsem prim hrával. Obvykle platí, že nejlepší houslista je primáš,ale ne vždy je nejlepší houslista nejlepším primášem. Je v tom více než jen technika.

Z kterých regionů hrajete písně nejčastěji? Základem vašeho repertoáru je valašský a slovenský folklór?
Ano, v podstatě nejvíce hrajeme Valašsko, Slovensko, které je velmi rozmanité a těžké. A také hodně hráváme písně z jižní Moravy. Nedá se říct, že hrajeme některý region raději než jiný. Jsme Valaši, takže bychom měli nejvíce hrát Valašsko, ale jak říkám, každý region má svoje.

Dáváte přednost tradičnímu pojetí folkloru?
Folklor má svá pravidla, která by se měla dodržovat, ale i na tradiční věci se dá napsat úprava a dají se hrát méně tradičně. Pak ovšem člověk musí počítat s výčitkami pravověrných folkloristů (smích).

Jak často máte zkoušky?
Snažíme se alespoň dvakrát do měsíce.

Jak často vystupujete?
To je velmi různorodé. Někdy jednou za měsíc, jindy dvakrát za víkend. Vystupujeme se souborem Vsacan – s jejich seniorskou složkou, takže vystoupení se také odvíjí od jejich harmonogramu. Jinak pro veřejnost pořádáme posezení u cimbálu a hráváme i na soukromých akcích, a to podle zájmu.

Jak dlouho trvá váš koncert?
Můžeme hrát od jedné hodiny až po celý den do noci.

Jakých úspěchů vaše muzika dosáhla?
Úspěch v muzice se těžko definuje. Úspěchem pro nás je, že spolu hrajeme, baví nás to a hádáme se jen občas (smích). Jinak jsme v minulém roce vydali CD, kde působíme jako doprovodná kapela pro pěvecký sbor Surovo drevo ze Vsetína.

Jak dlouho jste na cédéčku pracovali a jak dlouho trvalo nahrávání?
Pracovali jsme na něm tři čtvrtě roku a musím říci, že to bylo málo. Bylo stále co zlepšovat. Alespoň pro příště víme jak na to.

Plánujete do budoucna i další desku?
Plánujeme, ale zatím o ní jen mluvíme. Nemáme ještě konkrétní představy.

Kde všude hrajete? Nehráli jste na nějakých netradičních místech? 
Hráváme na oslavách, svatbách, na posezeních u cimbálu, promo akcích, plesech a podobně. Netradiční místo – jednou jsme hráli v Německu na výletním parníku na Rýně.

Chystáte nějaká zahraniční vystoupení nebo turné?
Do zahraničí se na vlastní pěst člověk s muzikou jen tak nedostane, ale ve folkloru je velká výhoda být součástí nějakého souboru. Tyto často jezdí na zahraniční festivaly a pak se člověk může dostat na různá místa po celém světě. Turné nechystáme, nejsme profesionálové. Muziku děláme, protože nás baví a odreagujeme se při ní.

Co říkáte na alternativní styly, které některé cimbálové muziky hrají? Nepřemýšleli jste, že byste něco podobného také zařadili do svého repertoáru?
Určitě se mi líbí. Je to zase něco jiného než tradiční folklór a lidé je často vnímají jako něco mezi folklórem a moderní hudbou a mohou tak mít k tomuto stylu hudby blíž. Do repertoáru bychom je zařadili rádi, ale je to složité, protože to chce mít buď dobrou úpravu, nebo kopírovat ostatní. A to nechceme. Rádi bychom do budoucna něco takového upravili a nacvičili.

Připravujete zase spolupráci s nějakým zajímavým tělesem?
Spolupracujeme trvale s folklórním souborem Vsacan VV (ve výslužbě) tj. seniorská složka souboru Vsacan a také s pěveckým sborem Surovo drevo ze Vsetína.

Nemáte někdy při vystupování trému?
Pokaždé (smích).

Mít vlastní kapelu, chodit do zaměstnání a k tomu vést osobní život není nic jednoduchého?
To rozhodně není. Zeptejte se mojí ženy (smích). Její babička tvrdí, že nejhorší kombinace do manželství je doktor-muzikant!

Takže jste ženatý. Přeje manželka Vaší hudbě?
Ano, jsem ženatý, dokonce teď čekáme miminko. Manželka mi to samozřejmě přeje, i když občas bych spíše řekl, že mi to zatím „trpí“ (smích). Já sám toho mám někdy až nad hlavu a mnohem raději bych byl doma s rodinou.

Máte ještě nějakého koníčka?
Jsem typ člověka, kterého baví všechno a rychle se pro cokoliv nadchne. Ale kromě folklóru mě baví sport. Hraju futsal, squash, běhám.