Zdravotník se zajímavým koníčkem

Primář Petr Zajíček absolvoval již 30 triatlonů

28. 7. 2015

Největším úspěchem primáře interního oddělení ve Valašském Meziříčí je páté místo ve své věkové kategorii na jednom z nejnáročnějších dlouhých triatlonů Israman.

Text: Michal Václav, DiS., Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv MUDr. Petra Zajíčka

Primář MUDr. Petr Zajíček po absolvování gymnázia vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci obor Všeobecné lékařství. Poté nastoupil na interní oddělení Nemocnice Valašské Meziříčí a v roce 2012 se stal primářem tohoto oddělení. Je ženatý a má dva kluky ve věku osm a čtyři roky.

Pane primáři, jak jste se dostal ke zdravotnictví?
Já jsem se pro studium medicíny rozhodl až ve čtvrtém ročníku gymnázia. Důvodem bylo, že medicína obsahuje z každého vědního oboru něco – jak z fyziky, chemie, tak i biologie. Chtěl jsem v životě dělat něco zajímavého, pestrého.

Pracoval někdo z Vaší rodiny ve zdravotnictví?
Lékař v naší rodině žádný není. V příbuzenstvu jsou sice nějaké zdravotní sestry. Ale můj děda byl v minulosti mimo jiné právě prvním správcem nemocnice ve Valašském Meziříčí.

Proč jste si po škole vybral internu ve Valašském Meziříčí?
Interna obsahuje vlastně nejvíce té medicíny, tudíž zase takovou tu pestrost. Není to úzce specializovaný obor. Jsem internista a kardiolog, a protože jsem měl možnost poznat vynikající vztahy na tomto interním oddělení, tak jsem šel tady.

Teď k Vašemu koníčku – sportu. Jaké sporty jste dělal?
Od 14 let jsem se věnoval atletice. Ovšem byl jsem odjakživa velký fanoušek sportu. Četl jsem spoustu sportovních časopisů, knížek a jako hodně sportovních příznivců jsem přímo „hltal“ knížky Oty Pavla. Takže dobře znám sportovní legendy našeho a světového sportu.

Sportoval jste během studií medicíny?
Při studiu mi nezbývalo na sport mnoho času. Takže jsem si chodil zacvičit nebo zaběhat. Sport jsem miloval a snil jsem, že třeba jednou, až na to budu mít čas a peníze, tak zkusím absolvovat závody v dlouhém triatlonu – tzv. Železného muže (Železný muž je 3,8 km plavání – 180 km cyklistika – 42,2 km běh; všeobecně triatlon bývají především menší vzdálenosti).

Kdy jste začal s triatlonem?
Poprvé jsem viděl v televizi koncem osmdesátých let reportáž ze závodu Železného muže a s úžasem závody sledoval. Nevěděl jsem, co je to, takže jsem se zeptal otce a ten mi řekl, že je to sport pro pravé chlapy. Řekl jsem si tehdy, že Železného muže jednou zvládnu. Na triatlon jsem se aktivně začal připravovat před pěti roky a to hned ze tří důvodů. Prvním bylo, že jsem si chtěl splnit klukovský sen, druhým byly zdravotní důvody, protože se mi stupňovaly dlouhodobé problémy s bolestmi zad, a třetím důvodem byla nutnost aktivní relaxace, kdy po práci potřebujete vypnout.

A proč právě triatlon?
Je to komplexní sportovní disciplína. Musíte zvládnout tři disciplíny, kdy ani jedna není podobná té druhé, což do jisté míry komplikuje efektivní přípravu, ale i závodění. V tom je ale právě ten vtip a současně i zábava.

Jaký je podle Vás nejlepší doplňkový sport, pokud chce člověk zvládnout dohromady kolo, běh a plavání?
Na další sport už není čas. Vlastně ano, mám samozřejmě specifické kondiční a kompenzační posilování, bez toho by to nešlo.

Co Vás osobně nejvíce baví z těchto tří disciplín?
Ta čtvrtá, mentální boj. Opravdu, dlouhý triatlon je především o psychické odolnosti, zvládnout krize a dokončit závod.

Kolik triatlonů máte za sebou?
Je to těžké spočítat, ale téměř 30 triatlonů, z toho 7 na dlouhých distancích. Závodil jsem například v Jižní Africe, na Blízkém východě, Švýcarsku, Rakousku, Slovensku, Maďarsku.

Váš největší úspěch?
Určitě letošní páté místo na jednom z nejnáročnějších dlouhých triatlonů, který již tradičně v lednu hostil izraelský Eilat – závodu Israman. Ve své věkové kategorii 40 až 45 let jsem obsadil mezi profesionálními a amatérskými závodníky páté místo a v celkovém hodnocení jsem skončil třiadvacátý z téměř sedmi set účastníků.

Máte ještě nějaký sportovní sen či cíl, jakého triatlonu se zúčastnit? Neláká Vás jeden z nejslavnějších triatlonů – Ironman na Hawai?
Určitě si chci všechny závody užít. A zúčastnit se i nejslavnějších triatlonů, pokud to půjde. Jednou si třeba ještě možná splním ten můj největší sen a prolomím kvalifikační limit a dostanu se na mistrovství světa. Ať už v polovičním nebo dlouhém triatlonu. Pro tento rok už figuruji v tabulkách Ironman All World Athlete na tzv. stříbrné pozici, to je mezi pěti procenty nejlepších ve své věkové kategorii celosvětově, a minimálně to bych chtěl letos obhájit.

Připravujete se nějak předem speciálně na každý závod?
Určitě. Na dlouhý triatlon se forma musí naladit, a to včetně odpočinku. Stejně tak po závodě je třeba zvládnout regeneraci, která trvá i několik týdnů, což při mém povolání opravdu není vždy jednoduché.

Máte speciální jídelníček, hlídáte si stravu?
V energii se nehlídám, tam to spíše přeháním. Před závody poslední týdny se ale vyhýbám všemu, co může zpomalit regeneraci, zvýšit riziko zranění a podlomit imunitu.

O co se jedná?
Především jídla s přepálenými tuky, tedy i smažená jídla.

A to si nedáte ani hranolky nebo řízek? 
Velké hranolky, dva cheesburgery a zmrzlina byly první jídlo, které jsem si například po doběhu Isramanu vychutnal (smích).

V nemocnici také působíte jako sportovní lékař. Pomohly Vám nějak odborné znalosti ze sportovní medicíny?
Samozřejmě je to velký přínos, lépe pochopíte podstatné věci a snadněji vytěsníte to, co je přechodnou nebo jen vyloženě komerční záležitostí. Taky jsou neocenitelné konzultace s ostatními kolegy z našeho sportovního programu, myslím tím z rehabilitačního oddělení.

Jste registrován v nějakém klubu?
Nejsem oficiálně registrovaný. Dělám to jen pro sebe jako amatér.

Každý závod je však finančně náročný, na kolik přijde sportovce zúčastnit se triatlonu v zahraničí?
Cestování za sportem je náročné vždy – nejenom u triatlonu, závody v zahraničí obzvlášť. Ale každý koníček nás něco stojí.

Jak se vůbec shání finanční sponzorské prostředky na to, aby člověk mohl velice dobře reprezentovat nemocnici a potažmo i AGEL?
Všeobecně velmi špatně, dlouhý triatlon (tzv. Ironman, česky železný muž) je velmi populární v zahraničí. Tam se kolegům shání podpora snadněji, taky tento sport bývá na Západě mnohem více vidět. Tady je to stále ještě taková popelka. Určitě by si zasloužil větší podporu už především k motivaci naší mládeže k tomuto krásnému mladému sportu. Ale myslím, že doba se začíná měnit i tady.

Doporučil byste triatlon každému?
Určitě, je to do jisté míry zábava. Nikdy Vám nepůjdou všechny tři disciplíny dokonale, stále se učíte a zdokonalujete v něčem novém. Právě s tímto sportem můžete začít prakticky v jakémkoli věku, to mi věřte nebo ne.

Co vaše rodina, sportuje společně s Vámi, případně doprovází Vás?
Bez podpory rodiny, ale taky přátel a kolegů v práci, by to nešlo. Hlavně jde o jejich pochopení. Příprava na tento sport je velmi, především časově, náročná. Rodinní příslušníci mě někdy, pokud to jde, na závodech doprovází a podpora to pro mě samozřejmě je.

Jste primářem, zároveň závodíte, trénujete. Jak lze vše skloubit a zbývá Vám čas na něco jiného?
Je to náročné. Samozřejmě se snažím věnovat rodině a nešidit je. A pokud se někdy najde nějaká minutka, tak doma v dílně něco „kutím“. Celý život také modelařím, takže mám desítky modelů malých letadel nebo tanků.