Zdravotník se zajímavým koníčkem

Vlastimír Brabenec vystavoval své fotografie již na 15 výstavách

5. 1. 2015

Rentgenový laborant Podhorské nemocnice fotí zejména přírodu od roku 1968 – tedy 46 let.

Text a foto: Ing. Tomáš Želazko

Rentgenový laborant Podhorské nemocnice Vlastimír Brabenec se narodil v Přerově v roce 1953. Po absolvování gymnázia v Rýmařově nastoupil na Střední zdravotnickou školu v Olomouci, obor radiologický laborant. V roce 1975 se oženil a po vojenské presenční službě nastoupil do nemocnice v Bruntále – do místa, kde žila jeho manželka. Od té doby žije v Bruntále a s manželkou má tři dcery (Janu 32 let, dvojčata Elišku a Věrku 30 let) a čtyři vnoučata (dva chlapce a dvě dívky).

Čím se může pochlubit vaše radiologické oddělení v Bruntále?
Naše oddělení je malé. Zajišťuje rentgenové služby pro obvodní lékaře, specializované lékaře a oddělení, která jsou u nás v nemocnici. Sloužíme pohotovosti a děláme 24 hodin sedm dnů v týdnu. Již deset let na našem CT pracovišti provádíme i vyšetření tlustého střeva programem virtuální kolonoskopie. Nyní čekáme na digitalizaci, která má proběhnout do konce roku.

Teď se dostaneme k Vašemu koníčku. Jaká je Vaše první vzpomínka na focení? Co jste vůbec poprvé vyfotil?
Já jsem začal fotit v roce 1968 na střední škole, kde měli temnou komoru. Má první fotka byla olomoucká radnice s orlojem. Po ukončení studia jsem pracoval asi půl roku ve vojenské nemocnici Hradisko v Olomouci a toto prostředí mi poskytlo ideální podmínky pro rozvíjení mé záliby, což mohu říct i o nemocnici v Bruntále, kde jsem po vojně nastoupil.

Jaký fotoaparát jste používal a čím fotíte dnes?
Po rodičích jsem „zdědil“ Fokaflex 6x6, pak jsem dostal od maminky fotoaparát z Německé demokratické republiky – Beireta. Od té doby jsem měl spoustu fotoaparátů. V současnosti používám většinou digitální zrcadlovky Canon s příslušenstvím.

Jaká témata patří mezi Vaše oblíbená?
Především fotografuji krajinu, a to na cestách i místech po Česku i celé Evropě. Nejraději ale fotím krajinný detail Jeseníků. Nevyhýbám se ani dokumentaci života lidí, které potkávám. Do svých snímků se snažím vložit i něco víc, než je jen odraz skutečnosti.

Měl jste nějaký fotografický vzor? 
Ve svém životě jsem se setkal s více slavnými fotografickými osobnostmi, především při mém fotografickém studiu. Na začátku mé kariéry mi dost pomohl vynikající fotograf Jindřich Štreit.

Vystudoval jste nějakou školu výtvarné fotografie?
Na doporučení přátel jsem v roce 1982 uspořádal svou první fotografickou výstavu v Břidličné. Tam jsem pochopil, že musím své fotografické vědomosti rozvíjet i odborným studiem. Nejprve jsem absolvoval Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor výtvarná fotografie u Bořivoje Sousedíka. Poté jsem dálkově vystudoval obor výtvarné fotografie na pražském institutu výtvarné fotografie, který vedl Vladimír Birgus. Každý fotografický obor byl veden špičkovými lektory.

Kolik jste absolvoval výstav?
Já jsem si před pár lety řekl, že už vystavovat nebudu, že už jsem měl výstavy ve všech výstavních síních v Bruntále a okolí. Ale když jsem loni oslavoval své šedesátiny, tak mi to nedalo, a nakonec jsem uspořádal další tři výstavy mých fotografií. No a nezbylo než bilancovat a nakonec jsem došel k číslu patnácti samostatných výstav. Samozřejmě jsem se podílel na několika dalších výstavách, které byly společné s ostatními fotografy, ale jejich počet je velký a ke konečnému číslu se nedopátrám.

Jak často fotíte?
V podstatě každý den. Fotoaparát mám pořád u sebe. Vyjdu do přírody nebo do města, a pokud něco zajímavého uvidím, tak si to samozřejmě vyfotím. Každý den se snažím být ve styku s ostatními fotografy u nás v Bruntále, ale i v rámci republiky přes počítač se díváme na naše fotografie, konzultujeme je, srovnáváme. I tímto se stále učím.

Jsou Vaše fotografie také součástí kalendářů?
V rámci rozvětvené rodiny nějaké kalendá-ře vznikly. Několikrát jsem měl nabídku na samostatný kalendář, ale pokaždé se vyskytl nějaký problém, kvůli kterému kalendář nevznikl.

Máte nějaký fotografický sen? Fotografové tvrdí, že vrcholem je fotit papeže nebo nějaké slavné osobnosti.
Já si více méně plním své sny průběžně. Se ženou hodně cestujeme, máme sježděnou velkou část Evropy. Jezdíme většinou na kolech, takže to jsou fotografie krajin, měst a samozřejmě lidí, se kterými se na cestách potkáváme. A je pravdou, že občas se k nějakým slavným osobnostem s fotoaparátem dostanu, ale na výstavy s tím nechodím.

Nenapadlo Vás někdy živit se focením?
Napadlo mě to. Ale zjistil jsem, že je to velké riziko pracovat jako profesionální fotograf na tak malém městě, jako je Bruntál. Navíc tím pádem bych ztratil svobodu a zřejmě by mě focení přestalo i bavit, protože bych musel fotit i to, co se mi nelíbí. Takže fotím, co chci a co mi dovolí moje finanční možnosti.

Přivedl jste k fotografování někoho z rodiny?
Mám tři dcery a Jana docela dobře fotografuje. Nyní také začala studovat výtvarné umění. Fotografuje i má žena do cestovních alb, takže naše fotografie se tak doplňují. Samozřejmě další dvě dcery fotí a také fotografování rozumějí.

Využíváte Vaše fotografie i nějak jinak?
Se ženou pořádáme přednášky z cest a základem těchto přednášek jsou promítané fotografie, které jsme nafotili. Máme za sebou několik takových přednášek a lidé vyjadřují svou spokojenost. Mými fotografiemi jsou také vyzdobeny nemocniční chodby v Bruntále nebo prostory našeho radiologického oddělení.

Kromě fotografování jaké máte další koníčky?
Bydlím na malém městě, takže tu není moc možností. Jsem členem občanského sdružení Galerie V kapli, které provozuje malou výstavní síň. Dále jsem členem Klubu Za starý Bruntál a i zde se podílím na fotografické dokumentaci činnosti. V minulosti jsem se věnoval závodně střelbě z pistole a ze sportovní činnosti mi zůstala do dnešních dnů cykloturistika.