Zdravotník se zajímavým koníčkem

Artur Lukša získal v judu titul mistra České republiky veteránů

24. 3. 2014

Provozní ředitel pro oblast Morava ve společnosti Dopravní zdravotnictví se letos zúčastní Mistrovství Evropy veteránů.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv Artura Lukši, Ing. Tomáš Želazko

Ing. Artur Lukša se narodil v roce 1973.Po vystudování Obchodně podnikatelské fakulty na Slezské univerzitě v Opavě pracoval v České spořitelně a poté do roku 2005 v Komerční bance. Má tříletého syna Sebastiána.

Jak dlouho pracujete v AGELu a na jakých pozicích?
Ve společnosti AGEL pracuji od roku 2005. Začínal jsem na ekonomickém úseku, kde jsem měl na starosti vztahy se zdravotními pojišťovnami, přes pozice managera pro akvizice, finančního ředitele, ředitele společnosti. Byl jsem v zdravotnických zařízeních ambulantního typu, nemocničního typu, laboratořích. V současné chvíli pracuji jako provozní ředitel pro oblast Morava ve společnosti Dopravní zdravotnictví.

Několikrát jste působil jako krizový manažer – třeba jako ředitel ve společnosti P&R LAB (dnes Laboratoře AGEL). S jakými úkoly jste tam šel a co se Vám povedlo?
Nakolik jsem zde byl úspěšný, to ať vyhodnotí jiní. Nicméně z profesního hlediska považuji moje působení v pozici ředitele společnosti P&R LAB v roce 2010 jako velmi „adrenalinové“. Nastupoval jsem s jasnými úkoly od představenstva AGEL, jelikož v té době byla situace v této společnosti po odchodu jednoho ze spolumajitelů velice „zajímavá“. Jednalo se například o stabilizaci trhu, zaměstnanců, udržení výkonnosti společnosti, plnění výsledků. Myslím, že se to určitým způsobem povedlo. Po mém odchodu ředitelkou společnosti byla jmenována doktorka Uvírová, která společnost posouvá odborně a ekonomicky hodně vysoko. Podle mého názoru dnes Laboratoře AGEL patří mezi nejúspěšnější společnosti ve skupině.

Vaším koníčkem je judo. Jak dlouho se mu věnujete?
V mém případě se jedná o „návrat“. S aktivní činností jsem skončil před 15 lety. Nyní trénuji něco málo přes rok.

Proč jste si vybral právě judo? Jak jste se k tomuto sportu dostal?
Ke sportu mě odmalička vedl můj otec. Ten mě zavedl do oddílu juda v mých pěti letech. Bohužel netrénoval jsem dlouho, jelikož jsem k sobě věkově ani váhově nikoho neměl. K judu jsem se pak vrátil až na gymnáziu, což už bylo docela „pozdě“. Aktivně jsem se mu poté věnoval 10 let. Po návratu ze základní vojenské služby, kdy jsem působil jako sportovec ve vojenské tělovýchovné jednotě Vyškov, jsem závodní činnost ukončil. A proč zrovna judo? Asi proto, že je to sport, kde „zapojíte“ celé tělo včetně hlavy (smích). Je to i o určité filosofii a dodržování určitých zásad a pravidel.

Můžete nám v krátkosti říci, o co v judu jde?
Základní ideou juda je otevřený duel s cílem soupeře dostat na lopatky některou z povolených technik. Provedení techniky rozhodčí boduje třemi stupni. Povolené techniky jsou: hody, držení, škrcení a páčení. Provedenou techniku rozhodčí ohodnotí stupněm: juko, wazari nebo ippon. Duel je časově omezen a v případě techniky ohodnocené ipponem se jedná o ukončení zápasu před časovým limitem. V judu existují i trestné body, které jsou zpravidla rozhodující
při vyrovnaném boji.

Měl jste sám jako judista nějaký vzor?
Mým vzorem je řecký judista a gruzínský rodák Ilias Iliadis, který v podstatě ještě válčí i v dnešních dnech. V roce 2003 startoval na mistrovství světa a jako 17letý mladík prohrál po vyrovnaném boji ve třetím kole. V roce 2004 se stal mistrem Evropy a v srpnu téhož roku ve svých necelých 18 letech olympijským vítězem.

Jaký pásek máte v judu?
V současné chvíli jsem držitelem hnědého pásu. Jednotlivé pásy označují technickou vyspělost judisty (barevné pásy slouží k odlišení technických stupňů judisty – od bílé až po černou. Hnědý pás je druhý nejvyšší). Za předpokladu, že se mi v letošním roce podaří umístit na stupni vítězů na turnajích v Maďarsku, Rakousku či Polsku, tak plánuji získat černý pás. Na soutěžích i mezinárodních turnajích převažují černé pásy, které se mi daří porážet, takže si svou „technickou vyspělost“ vlastně tak trochu „doplním“.

Jakého z Vašich úspěchů si nejvíce vážíte?
Samozřejmě současného titulu Mistra České republiky. Je nutné říci, že je to v kategorii „masters“, tedy veteránů. Za úspěch považuji také 4. místo na Českém poháru v Teplicích, kde jsem zápasil se soupeři o 20 i více let mladšími!

Co Vás čeká v judu v nejbližších měsících?
V nejbližší době je to mezinárodní mistrovství Maďarska veteránů. A v červnu plánuji mistrovství Evropy veteránů, které se mělo uskutečnit v Doněcku na Ukrajině, ale bude se nakonec konat v Praze.

Kolikrát týdně a hodin trénujete judo?
Snažím se dvakrát týdně. Trénink trvá hodinu a půl. V rámci přípravy pro letošní rok absolvuji tréninky s „klukama“, kteří startují v naší nejvyšší soutěži, tedy Extralize. Je to pro mě velice náročné, hlavně fyzicky. Jsou to borci ve věku od 17 do 27 let, takže je to opravdu velice zajímavé (smích). Na druhou stranu si myslím, že právě díky této přípravě se mi relativně v krátké době, a hlavně po tak dlouhé pauze, podařilo dosáhnout takového výsledku.

Judo je přeci jen kontaktní sport, měl jste už tu smůlu s nějakým horším zraněním?
V zásadě neměl. Občas se objeví nějaké oděrky, natažení svalu či podobně. Jedná se ale o „běžné“ věci. Za horší zranění považuji natažené tříslo, které sice nebolí, ale léčí se relativně dlouho a vadí plnému tréninkovému nasazení.

Sport je řehole. Přizpůsobujete tomu svůj životní styl, životosprávu?
Svým způsobem ano. Je pravdou, že se snažím udržovat kondici, jak sportováním, tak dodržováním určitého výběru jídel. Snažím se nepít sladké tekutiny, nejíst sladké, kromě medu, ten si dokonce dávám i do kávy.

Musel jste někdy použít judo i v sebeobraně?
Ano. Bylo to v okamžiku, kdy jsem byl přepaden člověkem, který chtěl po mně peníze, a když na mne zaútočil, došlo k fyzickému kontaktu. To se mi judo hodně, hodně hodilo. Skončil na zemi a já na něm (smích).

Máte malého syna. Vedete ho ke sportu?
Mám chlapce Sebastianka ve věku 3 a půl roku. Samozřejmě jako každý tatínek si představuji, že bude taky judista po mně. Někdy chodí s mými medailemi po bytě a večer si vykládáme, jak bude trénovat judo, a to od kotrmelců přes pobyt v tělocvičně. Takže předpokládám, že půjde v mých šlépějích.

Je Vaším fandou, chodí na Vaše zápasy?
Na moje zápasy, vzhledem k tomu, že mu jsou tři roky, tak jsem ho ještě na loňské mezinárodní turnaje nebral. Nicméně v letošním roce na nějaký turnaj malého určitě vezmu.

Jak je možné dělit čas mezi sport a práci a zároveň ani jedno nešidit?
Není to jednoduché, ale dá se to. Je to o nastavení určitých pravidel. Velmi důležitá je pro mě tolerance a podpora mé partnerky. To není jenom trénink juda. Je to i o jiných doplňkových činnostech jako například běhání či posilování.

Máte ještě nějaké jiné záliby?
K mým dalším zálibám patří četba literatury faktu a turistika v horách.